Stepní klimatický pás se nachází v mírném kontinentálním podnebném pásu. Menší množství srážek způsobuje růst především nízkých trav, které jsou pro stepi charakteristické. Zde se zvětšuje rozdíl teplot mezi dnem a nocí a klesají srážky.
Stepi najdeme na světě pod různými jmény: SA - prérie, JA - pampy, Kazachstán - celiny.
- Rostliny: nízké trávy, díky úrodným černozemním půdám zde však dochází k pěstování náročných obilovin a kukuřice (obilnice světa).
- Zvířata: typickým zvířetem je bizon, dále drobní hlodavci a plazi.
Oblast stepí je spjata s životem indiánů, kteří zde lovili bizony a z jejich kůží stavěli svá obydlí. S příchodem „bílých“ došlo k velkému úbytku stád těchto zvířat.
Vývoj vegetace ve střední Evropě v holocénu
Holocén (8 300 před naším letopočtem po současnost) je obdoba doby meziledové (interglaciál). Dělí se na 7 různých období podle klimatických výkyvů.
Preboreál (8 300 - 6 800 př. n. l.)
Preboreál je první postglaciální období a v časové chronologii zaujímá období od 8 300 do 6 800 BC (let před naším letopočtem). Vzhledem k předchozímu mladšímu dryasu nastalo oteplení a mírné zvlhčení s průměrnými teplotami až o 5 °C nižšími než dnes. Klima bylo ještě kontinentální. Začaly tát horské i kontinentální ledovce, čímž se uvolnilo značné množství vody.
Čtěte také: Ochrana přírody
Pro vegetaci, hlavně dřeviny, to znamenalo podstatnou změnu podmínek ve smyslu jejich zlepšení. Dochází k silnému rozvoji nelesních vegetačních pásů a z refugií se šíří z nížin do vyšších poloh vegetační pás Pulsatilla spolu s Pinus sylvestris a prvky vegetačního pásu Larix-Pinus cembra včetně Pinus mugo. Lesy měly charakter dnešní borobřezové tajgy, byly složeny z Pinus sylvestris, Betula pubescens, Betula alba, Populus tremula, Juniperus, Salix, Sorbus. Ještě značný výskyt měla Betula nana, Vacciniaceae a Ericaceae. V karpatské oblasti se začaly šířit porosty Larix a Pinus cembra, ale byly zastaveny šířícím se smrkem z předpokládaných glaciálních refugií.
Vedle klimatických podmínek se jako diferenciační činitelé vegetace uplatňovala různá geologická podloží ještě v podmínkách nevytvořených půd. Na konci tohoto období se už zcela ojediněle objevují Corylus, dále Quercus a Ulmus.
Boreál (6 800 - 5 500 př. n. l.)
Boreál zaujímá období od 6 800 roků do 5 500 roků BC. Došlo k dalšímu oteplení klimatu. Názory na výši vodních srážek jsou dosud nejednotné, ale léta jsou suchá a podnebí má kontinentální ráz. Průměrné roční teploty jsou až o 2 až 3 °C vyšší než dnes. V nížinách na spraších si upevnila svoje postavení step.
Dřeviny posunuly hranici svého vertikálního rozšíření do hor. Syntetický pilový diagram z nížin (do 400 m n. Do borových lesů se šířila Corylus jako předvoj lesního vegetačního pásu Quercus-Tilia-Acer. Líska je charakteristickou dřevinou boreálu a v horách pronikla daleko za svoji dnešní hranici. V tomto období začíná být více zastoupen smrk z vegetačního pásu Picea. Smrk se k nám začal šířit ze svých refugií z oblasti Vysokých Tater a z východních předhoří Alp. Od jihu k nám pronikal stále více vegetační pás Quercus-Tilia-Acer se svými prvky Quercus, Ulmus a později Tilia. Lesy tohoto typu dosahovaly do 300 - 400 m n. m. Rovněž se k nám šířila na vlhké ekotopy Alnus.
Smíšené listnaté porosty však neměly ještě větší rozšíření. Syntetický pylový diagram ze středních poloh (400-700 m n. K původním dřevinám (Pinus sylvestris, stromová Betula a Alnus) přistoupily druhy klimaticky náročnější jako Quercus, Ulmus, Tilia, Acer, v určitých oblastech hlavně Corylus. Otevřené formace tundry, lesotundry a chladné stepi ustupovaly, avšak mnohé elementy přežívaly na extrémních stanovištích jako byly rašeliniště, písečné přesypy, skalní biotopy, stanoviště po polomech apod. Krajina byla lesnatá, mnohde stále dominoval Pinus a hojná byla i Betula. Expanze dřevin klimaticky, hydrologicky a pedologicky náročnějších byla velmi rychlá. Tyto dřeviny tvořily základ budoucích smíšených doubrav.
Čtěte také: Více o využití stepí
Starší atlantikum (5 500 - 4 000 př. n. l.)
Starší atlantikum zaujímá období od 5 500 roků do 4 000 roků BC. Proti suchému boreálu došlo ke značnému zvlhčení klimatu, srážky byly bohatší až o 60-70 % a průměrná roční teplota byla vyšší až o +3 °C než dnes. Podnebí mělo oceánický charakter. Pylové analýzy na celém území státu ukazují na vyloženě lesní vegetaci.
V dřevinné skladbě se vyskytoval Quercus, Ulmus, Fraxinus, Tilia a Acer z vegetačního pásu Quercus-Tilia-Acer. Tyto smíšené listnaté lesy, jejichž jednotlivé druhy snášejí větší zastínění než Pinus a Corylus, pronikaly kompetičně do jejich světlých porostů, vzniklých v předchozím období. Pinus spolu s vegetací vegetačních pásů Pulsatilla, Stipa a mediteránní horské stepi vytvářely reliktní ostrovy a enklávy v stupni listnatých lesů na ekotopech, které nemohl tento les osídlit. České a moravské černozemní oblasti. Postupně se tyto plochy lesostepi a stepi zmenšovaly ve prospěch listnatého lesa, ale jeho postup v nížinách byl asi kolem roku 4 500 před n. l. postupně zastaven osídlením těchto nelesních ploch neolitickým lidem zabývajícím se zemědělstvím. Od této doby se datuje v našich územích soustavné působení člověka na les.
V horských polohách se značně rozšířil vegetační pás Picea rovněž na úkor borových a lískových porostů a vytvořil společnou hranici se smíšeným listnatým lesem v nižších polohách vegetačního pásu Quercus-Tilia-Acer. Na této hranici se stýkal Quercus petraea (dub zimní) se Picea. Smrk se vyskytoval v tomto období na mnoha lokalitách ve velmi nízkých nadmořských výškách, a to buď v nesmíšených porostech, nebo spolu s Quercus robur (dub letní), který jako jediná listnatá dřevina (kromě Alnus) v těchto polohách mohl snášet vysoké zamokření půd.
V závěru atlantiku se pak vytvořila tato vegetační stupňovitost: v nižších polohách se vyskytovaly zmenšené plochy stepí a lesostepí přeměňované člověkem na zemědělskou půdu. Výše až do hor se vyskytoval stupeň smíšených doubrav ještě bez habru, a ty v horách přecházely ve smrkový vegetační stupeň, nad jehož horní hranici se formoval klečový vegetační stupeň. V karpatském území se vyskytovali u horní hranice lesa navíc Larix a Pinus cembra. Modřín však často rostl spolu s klečí i níže na skalnatých a suťových místech, která nemohl osídlit smrk. Kleč zaujímala i rašelinné plochy ve stupni lesů. Na styku vegetačního stupně smíšených doubrav se smrkem se vytvořil na paludifikovaných lokalitách smíšený dubovo-smrkový vegetační stupeň s četnými, později reliktními výskyty smrku i v nejnižších polohách.
Mladší atlantikum (4 000 - 2 500 př. n. l.)
Mladší atlantikum je období 4 000 roků až 2 500 roků BC. Horní hranice lesa začínala ustupovat, ale byla v průměru ještě o 200-300 m výše než dnes. Vegetační stupňovitost se uchovává jako v mladším atlantiku. Pinus a Corylus byly výrazně na ústupu. Ve smíšených doubravách ustupoval Ulmus a Tilia a více se objevoval Fraxinus.
Čtěte také: Vysvětlení klimatického optima
Asi uprostřed mladšího atlantika došlo k mohutné imigraci vegetační pásu Fagus-Abies. Tento vegetační pás k nám pronikl od jihozápadu jako klín mezi vegetaci pásu Picea v horských polohách a pásu Quercus-Tilia-Acer v nižších polohách v podmínkách snižující se horní hranice lesa. Imigrací vegetačního pásu Fagus-Abies se vytvořily v našich územích ke konci staršího atlantika v podstatě vegetační stupňovitost tak, jak ji známe dnes. Dubovo-smrkový vegetační stupeň v hercynskosudetském území v polohách, kde se vyskytuje dnešní bukový vegetační stupeň, se přeměnil imigrací jedle snášející zamokření v dubovojehličnatý vegetační stupeň. Na nejchudších ekotopech se pak mohla udržet v tomto vegetačním stupni i reliktní borovice.
Od nížin do hor se vyskytují vegetační stupně dubový, bukovo-dubový, dubovo-bukový, bukový a dubovojehličnatý, jedlovobukový, smrkovo-bukovo-jedlový, smrkový a klečový. Středoevropská krajina dosáhla v atlantiku svého maximálního holocenního zalesnění. Podle Jankovské (1997a) teplé klima umožnilo rozvoj dřevin a bylin citlivých na silné či pozdní mrazy. Dokazují to četné nálezy pylu Viscum (jmelí), Hedera (břečťan), Ilex (cesmína) a Taxus.
Toto období představuje přelom ve vývoji rostlinstva i celé středoevropské přírody, neboť na jeho počátku ke konci subatlantika se objevuje neolitický člověk - zemědělec, který zprvu zakládá své osady v nejúrodnějších lesostepních a stepních oblastech, později však zatlačuje lesy a vytváří odlesněnou obdělávanou oblast.
Subboreál (2 500 - 800/500 př. n. l.)
Subboreál trvá od roku 2 500 do roku 800/500 BC. Klima bylo v průměru o 1 °C až 2 °C teplejší než dnes, ale bylo suché, spíše subkontinentální. Subboreál je charakteristický prudkou expanzí Abies. Ta pronikla ve středních polohách i do míst, kde se již předtím šířil Fagus, i do nižších poloh, kde do té doby převládaly porosty smíšených doubrav. Začaly se formovat jedlo-bukové a bukojedlové porosty s podstatným podílem smrku. V pylových diagramech je možné pozorovat pokles křivky Ulmus, Quercus, Tilia, Acer, Fraxinus a Corylus.
Do některých našich krajů se Abies a Fagus ani nedostaly, protože zde již působil vliv zemědělství lidí doby bronzové. Ti mohli ostatně ovlivnit i výskyt ostatních dřevin.
Subatlantikum (800/500 př. n. l. - současnost)
Subatlantikum zaujímá období od 800/500 let BC do současnosti. Starší subatlantik trvá od roku 800/500 let BC asi do roku 6. až 13.století n. l. Docházelo ke kolísaní vlhčích a sušších fází, celkově však bylo podnebí oceáničtější a poněkud chladnější než v současnosti. Periodizace pozdního glaciálu a holocénu.
Zvlhčení klimatu podporovalo mohutný rozvoj vegetačního pásu Fagus-Abies, který pronikl hluboko do nižších poloh. Fagus a zejména Abies se objevovali na nejnižších hranicích svého rozšíření, kde se dnes jedle už nevyskytuje. Mohutný rozvoj smíšených bukovo-jedlových a jedlovo-bukových lesů ve vlhčím klimatu souvisel s ústupem tehdejšího osídlení člověka do nižších poloh. Šíří se i Picea a Carpinus.
Starší subatlantik spadá do mladší doby železné. Na jeho konci dochází ve střední Evropě ke stěhování národů a naše země jsou osídleny Slovany. Svobodová (1993) se ve své práci z jeskyně Býčí skála zabývala zřejmě obdobím staršího až mladšího subatlantiku. Dřeviny tvořily jen 16,5 % a převažoval pyl dřevin tvořících lemy vodních toků. Přiřazení pylové analýzy ke staršímu subatlantiku ale není jednoznačné (není zde například přítomen Fagus). Patrné byly i zbytky habrové doubravy. Z toho vyplývá, že okolí lokality bylo odlesněné, byly rozšířeny luční porosty v údolních polohách nebo stepi na skalnatých stanovištích.
Mladší subatlantikum trvá od 6. až 13. století našeho letopočtu dodnes. Nastalo zřetelné vysušení krajiny a zvýšila se poněkud kontinentalita. Zvětšil se rozdíl vlhkosti mezi zalesněnými hornatinami a odlesněnými nížinami. Osídlení zpočátku vycházelo ze starého sídelního území v nižších polohách a na ně navazovalo nové osídlení pronikající až vysoko do hor (valašská kolonizace). Člověk snižoval horní hranici lesa pastvou, vypalováním a vysekáváním dřevin.
Spodní hranice mladšího atlantika tedy není dána klimaticky, ale výraznými antropickými zásahy do přirozeného charakteru vegetace. V pylových diagramech z tohoto období je vidět prudký pokles pylových křivek lesních dřevin, hlavně Abies, Quercus a Picea. Na odlesněné plochy a do prosvětlených lesů se opětně šířily světlomilné dřeviny - Pinus, Betula a různé keře, např. Juniperus.
O vývoji lesů z nejmladšího úseku tohoto období jsme pak informováni už na základě písemných dokladů v kronikách a archívech. Nelesní plochy byly proměněny v pastviny, louky, pole a sídliště. To je pyloanalyticky dokumentováno vzestupem pylů bylin.
České Středohoří jako modelové území
České středohoří patří k fytogeografickému obvodu Českého termofytika, fytogeografický okres 4 Lounsko-labské středohoří a podokres 4b Labské středohoří. Jen nejvyšší polohy patří mezofytiku, fytogeografický okres 44 Milešovské středohoří. Lesy patří do přírodní lesní oblasti (PLO) 5 České středohoří.
Vzhledem k výškové členitosti je v území zastoupeno několik výškových vegetačních stupňů (1 - 4) od doubrav po bučiny. V současném využití krajiny a krajinném pokryvu převládají listnaté lesy pestrého druhového složení tvořené dubem, lípou, javorem, jilmem, jasanem, habrem a břízou, charakteristickým druhem Českého středohoří je jeřáb břek. Keřové patro v podrostu listnatých stromů je rovněž druhově bohaté - tvoří je brslen, svída, líska, ptačí zob a mnoho dalších druhů listnatých keřů. Z jehličnatých dřevin je původní pouze nehojná borovice lesní v reliktní poloze na skalních vyhlídkách nad labským údolím.
Celé zájmové území je součástí rozsáhlé chráněné krajinné oblasti České středohoří.
Změny ve využití krajiny
Dlouhodobé změny rozlohy orné půdy se pohybovaly proti roku 1845 v intervalu +-15 %. Výrazně ubylo trvalých travních porostů, v úrodné krajině bylo efektivnější krmiva vyprodukovat na orné půdě.
Vzhledem k tomu, že modelové území zaujímá polohu na samém okraji jádrové oblasti je nárůst zastavěných ploch o 100-150 % poněkud překvapivý.
Ekonomická aktivita a funkce území
Modelová oblast ležící v údolí řeky Labe v blízkosti Ústí nad Labem prošla řadou proměn. Ekonomická aktivita je poměrně nízká, což svědčí o tom, že převažuje vyjížďka za prací zejména do Ústí nad Labem a že došlo k dekoncentraci zemědělské výroby.
Někdejší funkce modelového území byly poměrně dlouhodobě orientovány na bydlení a zemědělství se zaměřením na ovocnářství. Odsunem českých Němců a posílením industrializace blízkého krajského centra a těžebních oblastí, se posílila obytná funkce území spojená s velkou vyjížďkou do zaměstnání.
Závěr
Vývoj stepních oblastí je úzce spjat s klimatickými změnami a vlivem lidské činnosti. V holocénu docházelo k postupnému rozšiřování lesů na úkor stepí, ale s nástupem zemědělství se tento trend obrátil. V současnosti je důležité chránit zbývající stepní ekosystémy a podporovat jejich udržitelné využívání.
tags: #stepi #klimaticky #pas #charakteristika
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]