Ohrožení výchovy dítěte: Co to je a jak se projevuje?

Trestný čin ohrožování výchovy dítěte je jedním z trestných činů, jejichž postihování poskytuje ochranu dětem. Četnost jednání naplňujících znaky tohoto trestného činu je na vzestupu.

Co je ohrožení výchovy dítěte?

Tento pojem není v zákoně výslovně obsažen. Obecně se však v praxi vychází z tohoto pojmu u dětí, na které se zaměřuje sociálně-právní ochrana dětí, jak je popsáno v § 6 zákona č. Definice zahrnuje do této skupiny děti, u nichž nastaly konkrétní skutečnosti popsané v bodech 1 - 8 (dále jen „ohrožující skutečnosti“), přičemž výčet je veden demonstrativně a obsahuje tedy jen nejdůležitější skutečnosti, nikoli všechny.

Důležitou podmínkou je, že tyto ohrožující skutečnosti trvají po takovou dobu nebo jsou takové intenzity, že nepříznivě ovlivňují vývoj dětí nebo mohou být příčinou nepříznivého vývoje dětí. Dovětek ohledně dopadu na nepříznivý vývoj dětí je velmi důležitý, neboť řada uvedených ohrožujících skutečností se týká širokého spektra dětí, avšak intenzita není taková, že by hrozil nepříznivý dopad na jejich vývoj. Toto je nutno vykládat tak, že nikoli každá ohrožující skutečnost zakládá závěr o tom, že je dítě ohrožené, zejména takový závěr neopodstatňují jednorázové excesy.

Pojem ohrožené dítě odpovídá významu pojmu „dítěte vyžadujícího zvláštní ochranu“ podle čl. 32 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, rovněž také pojmu „dítě vyžadující zvýšenou pozornost“ obsaženého v nadpisu části třetí, hlavě VII ZSPOD, kde úvodní ustanovení § 31 odst.

Formy zanedbávání péče o dítě

Rodič, který péči o dítě zanedbává, ignoruje potřeby dítěte, včetně těch základních, jako je potřeba bezpečí, lásky a přijetí, ale například také zdravé výživy a podobně. Dochází k poškození vývoje dítěte a v extrémním případě až k ohrožení jeho života. Zanedbávání může být zároveň provázeno i týráním či zneužíváním.

Čtěte také: Paragraf 17 a ochrana ovzduší v ČR

Formy zanedbávání jsou různé, a stejně tak je různá i míra zanedbávání.

Ohrožení rozumového, citového či mravního vývoje dítěte soudní praxe definuje jako „osvojení si škodlivých návyků, povahových rysů, popř. získávání sklonů a zájmů, které mohou vést k jeho morálnímu úpadku a k neschopnosti usměrňovat způsob svého života v souladu s obecnými morálními zásadami občanské společnosti“.

Příkladem může být podávání alkoholu dětem, skutečnost, že dítě propadne drogám či prostituci, chová se promiskuitně, páchá trestnou činnost nebo neplní povinnou školní docházku či se nepřipravuje na budoucí povolání, dítě provozuje žebrání, nedodržuje hygienické návyky a podobně.

Soud je povinen zkoumat intenzitu ohrožení rozumového, citového či mravního vývoje u dítěte. Z hlediska trestněprávního je rozhodným jednání, prostřednictvím něhož si dítě osvojí návyky, které jsou v rozporu s pravidly morálky ve společnosti.

dítěte k zahálčivému či nemravnému životu soudy považují „každé jednání pachatele (ať slovem nebo skutkem) před dítětem, které může u něj, a to i při jeho pasivním chování, vyvolat takové zájmy a návyky, které zpravidla vedou k zahálčivému nebo nemravnému životu (děti totiž napodobují chování dospělých, a to i neuvědoměle). Nezáleží na tom, zda dítě již před takovým jednáním pachatele nemravný život vedlo, protože jednání pachatele v něm tyto negativní návyky utvrzuje a posiluje“.

Čtěte také: Co říká § 46 zákona o ochraně přírody?

Nemravným se rozumí „život, který je veden v rozporu se základními morálními pravidly, mimo rámec slušnosti, spořádaného života, řádných rodinných a sexuálních vztahů (např.

V rozhodování soudů bývá často odkazováno na ustanovení § 201 odst. 1 písm. d) trestního zákoníku. Trestný čin v něm popsaný spočívá v závažném porušení povinnosti pečovat o dítě nebo jiné důležité povinnosti vyplývající z rodičovské zodpovědnosti. Pachatelem takového jednání budou nejčastěji rodiče, osvojitelé, nevlastní otec/matka žijící ve společné domácnosti s dítětem, poručník, opatrovník, pěstoun, pracovník v ústavní či ochranné výchově nebo osoba, které bylo svěřeno dítě do péče rozhodnutím soudu. Naproti tomu pachatelem u jednání dle § 201 odst. 1 písm.

Péče o dítě patří k nejdůležitějším povinnostem rodičů ve vztahu k dítěti a zahrnuje zejména péči o zdraví dítěte, péči o jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj. Platí, že rodiče a děti mají vůči sobě navzájem stejná práva a povinnosti (§ 855 odst. 1 občanského zákoníku). Péče o dítě je součástí komplexu práv a povinností rodičů, který nazýváme rodičovskou odpovědností. Rodičovská odpovědnost spočívá zejména ve zmíněné péči o dítě, v ochraně dítěte, v udržování osobního styku s dítětem, v zajišťování jeho výchovy a vzdělávání, v určení jeho místa bydliště, v jeho zastupování a spravování jeho jmění (§ 858 občanského zákoníku).

Příklady zanedbávání školní docházky jako ohrožení výchovy dítěte

Detailnější pozornost bych proto věnoval právě případům, kdy dochází k zanedbání školní docházky dítěte rodičem.

Nejvyšší soud například posoudil jako trestný čin ohrožování výchovy dítěte jednání pachatelů (rodičů), které spočívalo v ukrývání jejich nezletilých dětí a napomáhání jim na útěku z ústavního zařízení, kde byly legálně umístěny.

Čtěte také: Uloz.to a autorské právo

Nejvyšší soud zdůraznil, že si rodiče byli vědomi toho, že se tak nezletilí nepřipravují na své budoucí povolání či neplní povinnou školní docházku, v důsledku čehož nezletilí zameškali desítky vyučovacích hodin (i neomluvených).

Soudy řešily i případ, kdy rodič nezajišťoval povinnou školní docházku své nezletilé dcery, nespolupracoval se školou, nezajistil své dceři individuální vzdělávací plán ani doplnění učiva, ačkoliv na to byl ze strany školy upozorňován.

V důsledku toho nezletilá dcera za celý školní rok zameškala téměř tisíc vyučovacích hodin. Motivem takového jednání rodiče byla především obava o zdravotní stav dítěte a s tím spojená snaha o usnadnění některých jeho povinností.

Soudy ale taková argumentace rodiče nepřesvědčila, když i orgán sociálně-právní ochrany dětí a ošetřující lékařka nezletilé potvrdily neexistenci důvodů pro úpravu její školní docházky: „Řádná školní docházka je předpokladem náležitého vzdělání dítěte a nezbytnou součástí přípravy, ať už na další studium či pracovní činnosti, jednak je jedním z předpokladů pro získání patřičných návyků, správného životního a pracovního režimu apod. Jestliže nedochází k zajištění řádné školní docházky u nezletilých, je tím ohrožen jejich mravní a rozumový vývoj.

Obdobně soudy rozhodly i v případě neplnění povinné školní docházky nezletilé, když její matka zanedbávala přípravu nezletilé do školy, nepřítomnost nezletilé ve škole včas neomlouvala, nedostavovala se na třídní schůzky, nespolupracovala se školou a ani s orgánem péče o děti. V důsledku toho nezletilá měla přes 200 neomluvených vyučovacích hodin, nebyla klasifikována a musela opakovat sedmý ročník základní školy.

Matka nezletilé byla uznána vinnou, když soud nebral v potaz tvrzené psychické obtíže dcery ovlivňující dlouhodobé absence ve škole: „Řádně pečující rodič by u svého dítěte dlouhodobě nezanedbal školní docházku, nevyhýbal se komunikaci se školou a orgánem péče o dítě, případně by učinil alespoň kroky ke změně školy. Případy zanedbání školní docházky u dětí z rodin se sociálně slabým zázemím jsou v soudní praxi časté.

Za zmínku stojí případ, kdy obviněná úmyslně neplnila své rodičovské povinnosti a řádně nevychovávala své nezletilé děti, nespolupracovala se školou, v důsledku čehož nezletilí páchali majetkovou trestnou činnost a opakovaně zameškali ve škole stovky vyučovacích hodin, což nakonec vedlo až k jejich umístění do dětského domova.

Obviněná uvedla, že s druhem nebyli zaměstnaní, docházeli pouze na příležitostné brigády a jejich finanční situace nebyla dobrá, když ani otec nezletilých na jejich výživu nepřispíval.

Povinnost oznámit podezření na ohrožení výchovy

Ačkoliv trestný čin ohrožování výchovy dítěte nepatří mezi trestné činy, u kterých je komukoliv dána zákonná povinnost je bez odkladu oznámit státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu dle § 368 trestního zákoníku, tak je třeba pamatovat na § 6 a § 10 odst. 4 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, stanovící povinnost oznámit orgánu sociálně-právní ochrany skutečnosti nasvědčující tomu, že dítě vede zahálčivý nebo nemravný život.

Institut rodiny a s ním spojené povinnosti rodičů vůči dětem, zejména péče o ně, si zaslouží ochranu na úrovni trestněprávní.

Jednání, které by ohrozilo rozumový, mravní či morální vývoj dětí, může zakládat trestněprávní odpovědnost takto jednajících osob. Zanedbání povinné školní docházky vede k ohrožení rozumového, mravního i citového vývoje dítěte.

Pro naplnění objektivní stránky tohoto trestného činu postačí, aby pachatel dítě v tomto nemravném životě utvrzoval či podporoval.

Specifikum u tohoto trestného činu je, že k jeho naplnění, dokonání, postačí již pouhé ohrožení rozumového, mravního či citového vývoje dítěte, a k negativním následkům v chování dítěte tak nemusí ani dojít. Pokud je dítě vystaveno závažnému nemorálnímu chování, bude to mít zcela jistě v budoucnu negativní vliv na rozvoj jeho osobnosti.

Případ z praxe: Rozsudek Nejvyššího soudu

Nejvyšší soud k dovolání obviněného L. V. zrušil rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2018, sp. zn. 10 To 34/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 1. Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 27. 12. 2017, sp. zn. 2 T 23/2016, byl obviněný L. V. uznán vinným přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. b) tr.

Rovněž mu bylo podle § 99 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. Krajský soud v Praze jako soud odvolací, z podnětu odvolání státní zástupkyně podaného v neprospěch obviněného a odvolání obviněného L. V., rozsudkem ze dne 29. 5. 2018, sp. zn. 10 To 34/2018, podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného L. V. uznal vinným přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku a přečinem nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku, a to na základě stejných skutkových zjištění, která učinil a popsal soud prvního stupně.

Vyživovací povinnost rodičů

Na početí dítěte jsou třeba dva lidé, kteří by za ně i za jeho potřeby měli nést odpovědnost. Nejen že na každodenní starosti pak jeden z rodičů zůstává sám, ale situaci mu často ztěžuje také neochota druhého rodiče přispívat na život dítěte finančně.

Vyživovací povinnost známe také pod pojmem povinnost alimentační (povinnost platit výživné, alimenty). Nejčastěji se uplatňuje povinnost rodičů vyživovat vlastní děti, a to bez ohledu na to, zda s dětmi žijí nebo ne. Od roku 2014 upravuje vyživovací povinnost občanský zákoník.

Podle § 911 nového občanského zákoníku nadále konstatuje, že výživné lze přiznat, jestliže se oprávněný (v našem případě dítě) není schopen sám živit.

Mýty a omyly kolem výživného

Mýtus č. 1: Matka je vždy jistá.

Vycházejme tedy z faktu, že je to především těhotná žena, která bude řešit, zda nechá otce uvést do rodného listu či nikoli. Pokud žije žena v manželství, bude v rodném listu uveden manžel. Ten může své otcovství pouze soudně popírat.

Pokud rodiče nežijí v manželství a oba chtějí, aby byl otec uveden v rodném listu, lze to provést jednoduše: oba rodiče na matrice shodně prohlásí, kdo je otcem dítěte.

Pokud mezi rodiči nepanuje shoda, musí nejprve matka zažalovat otce o určení otcovství. V době těhotenství je to sice pro ženu emočně složité, ale po právní stránce nejjednodušší. Každé dítě má právo na oba rodiče. V době nezletilosti má povinnost hájit práva dítěte právě rodič.

Je tedy právem dítěte znát svého otce, získávat od něj výživné a mít vyřešenu povinnost výchovy. Přitom nezáleží na tom, zda to tak matka chce či nikoli. Pokud k tomu nemá vážný důvod (týrání, trestnou činnost apod.), pak je to ona, kdo zastupuje dítě, kdo vymáhá jeho nároky a kdo se má postarat o to, aby dítě bylo vyživováno od obou rodičů.

Jestliže své dítě takto nezajistí, mohlo by ji v budoucnu zažalovat, že dostatečně nehájila jeho práva (takové případy jsou ale výjimečné). Stát žádným způsobem nerefunduje neplacené výživné. Pokud výživné nevymáhá právně, postihuje rodiče v rámci sociálních dávek.

Mýtus č. 2: Většina sociálních dávek je závislá na příjmu rodiny.

Nezáleží na tom, zda je člověk zapsán v rodném listu či nikoli. Je-li muž uveden v rodném listu, může na dítě čerpat daňové úlevy (v případě, že je nečerpá matka, protože nepracuje). Může dítě ošetřovat a mohla by mu náležet i nemocenská dávka - ošetřovné (pokud už nepobírá peněžitou pomoc v mateřství nebo rodičovský příspěvek).

K získání dávek hmotné nouze je nutné prokázat, že rodič žijící s dítětem (zpravidla matka) vymáhá všechny nároky.

Mýtus č. 3: Záležitosti, které mohou spolu dohodnout rodiče, nemusí nutně řešit soud.

Podání návrhu na svěření dítěte do péče a stanovení vyživovací povinnosti je bezplatné (bez soudního poplatku). Pokud výživné není stanoveno soudem, pak se tato povinnost špatně vymáhá a v případě potřeby pobírat sociální dávky mohou vyvstat těžkosti v komunikaci s příslušnými úřednicemi Úřadu práce (především ohledně dávek v hmotné nouzi).

Mýtus č. 4: Úroveň návrhu nemusí být zrovna špičková, protože soud vždy zkoumá zájem dítěte.

Pokud byste tedy v návrhu něco opomněli, může soud upozornit, co je potřeba doplnit. V řízení není nutné zastoupení advokátem (tedy za úhradu). U soudu dojde většinou jen k výslechu obou rodičů a kolizního opatrovníka dítěte, zpravidla pracovníka sociálního odboru obce, v níž dítě bydlí.

V rámci řízení může kolizní opatrovník pohovořit s dětmi a navštívit domácnosti rodičů (bezplatně).

Mýtus č. 5: Pro určení rozsahu výživného jsou rozhodující odůvodněné potřeby dítěte (a jeho majetkové poměry), které zpravidla rodič (nejčastěji matka) vyčísluje.

Ze zákona i judikatury vyplývá, že nelze hodnotit jen samotný příjem, ale i celkové majetkové poměry rodičů (tedy primárně obou rodičů pro posouzení potřeb dítěte a možnosti jejich uspokojení).

Část rodičů se domnívá, že nebudou-li mít příjem, stanoví jim soud nižší výživné, případně že částku ovlivní skutečnost, když krátkodobě omezí své výdělky.

Mýtus č. 6: Ministerstvo spravedlnosti zveřejnilo tabulku, z níž by soudci mohli orientačně vycházet při stanovování výživného.

tags: #paragraf #ohrozeni #vychovy #mladistveho #co #to

Oblíbené příspěvky:

• Modernizace pouličního osvětlení v ČR
• Odpadkový koš s tlumeným zavíráním
• Význam a souvislosti pojmu "Příroda se bojí prázdnoty"
• Studie o emisích vojenských vozidel
• Přírodní snubní prsteny