Pokud jde o vzhled a chování, je každý z tvorů unikátem, společné však mají to, že se množí. Právě množení, zajišťující zachování druhu, je vedle potravy pro zvířata tím nejdůležitějším životním posláním. Mnohá mají mláďata každý rok (někdy i v počtu statisíců!), často dokonce i vícekrát.
Genetický kód a vývoj
Při oplodnění se spojují buňky samčího spermatu s buňkami samičích vajíček. Všichni živočichové začínají vývoj v podobě souboru buněk, který se postupně znásobuje, což způsobuje vznik tělních tkání. Mnozí takový proces prodělávají už před narozením, ovšem jindy tělo (například u hmyzu) prochází změnami až v pozdějších stadiích života.
Vývoj většiny tvorů má dvě období: zárodečné (embryonální fáze), kdy se soubor buněk vzniklých z vajíčka dělí a vytváří základy všech tkání a orgánů. Následuje období dospívání (juvenilní fáze) - mladý organismus roste, aby dosáhl pohlavní dospělosti. A životní koloběh se opakuje. Základem veškerých změn je genetický program, vycházející ze staveb jednotek molekul kyseliny deoxyribonukleové (DNK). Již při oplození je vložen do živočichů - od blech až třeba po plejtváka obrovského, který je svou průměrnou hmotností 120 tun vůbec největším savcem světa. Však také jeho potomek měří při narození 6 - 8 metrů a váží kolem tří tun.
Rozmnožování ptáků
Zatímco četná zvířata rodí živá mláďata, neexistuje žádný obyvatel ptačí říše, který by život nezačal ve vajíčku se žloutkem - bohatou zásobárnou živin. Můžeme se setkat s vejci kulatými, ale i oválnými či připomínajícími klobásu. Některé ptačí druhy upřednostňují vajíčka na stopkách, aby si na nich nemohli pochutnat predátoři.
Pro ptačí rozmnožování je důležitá kloaka - společný vývod pohlavního, vyměšovacího i trávicího ústrojí. Při páření dochází ke styku kloak, aby se spermie přenesly do těla samičky. Embryo pak chrání pevná vápenitá skořápka zabraňující průniku bezobratlých živočichů či mikroorganismů. Vůbec největší vejce snáší pštros dvouprstý žijící v Africe. Jeho výtvor bývá dlouhý cca 15 cm a hmotností přes 1,5 kg se vyrovná asi 25 slepičím vajíčkům. Naše slepice by se nejspíš vyděsily, kdyby měly snášet útrapy, jaké zažívá samice novozélandského kivi hnědého. Při své váze 1, 7 kg totiž snáší vejce o neuvěřitelné hmotnosti 400 gramů, tedy téměř čtvrtinu své váhy. Dravce snad ani neláká nejmenší vajíčko světa o délce necelého centimetru, které „vyrábí“ kolibřík jemný.
Čtěte také: Pařezy a česká krajina
Dodejme, že kolibříci jsou vyhlášení záletníci, kteří rádi navazují pohlavní vztahy s různými příležitostnými partnery. Jinak je, jak vědci nyní znovu potvrdili, 90 procent z asi 8 600 známých druhů ptáků monogamních - po jednu sezónu hnízdění žijí jen s jediným partnerem. Vejce musí mít teplotu asi 37,5 ° C, čehož ptáci docilují většinou tím, že je při hnízdění kryjí svým tělem. V horkých oblastech se snaží drahocenný předmět různě ochlazovat, například zvlhčovat vodou - tak je tomu u racků a rybáků.
Opačné starosti mají v chladných místech, kde vládne sníh a mráz. Typickým příkladem jsou tučňáci císařští ve vnitrozemí Antarktidy. Samice snáší vejce na své nohy, aby se nedotklo ledu, který by ho mohl prudce ochladit a zárodek zahubit. Potom se dokolébá k samci a potomka ukrytého v bezpečí skořápky mu svěří do péče. Samec si vejce položí také na široké nohy a zahřívá ho silným kožním lemem visícím z podbřišku. Samičky poté odcházejí lovit potravu do moří a vracejí až za dva měsíce, kdy se z vajec vylíhnou malí tučňáci, kteří balancují na nohách otců, dokud je nepřevezme do opatrování nasycená matka.
Rozmnožování plazů
Vejce snášejí i různé druhy plazů - mj. krokodýli a mořské želvy. Například karety obrovské plavou i tisíce kilometrů na odlehlé ostrovy - například na Galapágy. V noci vylezou na pláž a těžká těla sunou do míst, kde má písek vhodnou vlhkost. Každá vyhrabe otvor, do něj naklade až 140 vajec, pak vše zahladí pískem a „místo činu“ opustí. Asi za deset týdnů se narodí malé želvičky, které se prohrabou pískem a pospíchají k moři.
Plazi kladoucí vejce si navíc mohou vybrat, zda chtějí, aby se vylíhly samičky či samečkové. Vše záleží na určité teplotě obklopující vejce v době inkubace. Většina plazů je zahrabe do půdy, nejlépe písku, a ponechá osudu. Naopak samice krokodýla nilského, jinak hrozivé příšery, se mění ve starostlivou mámu, která čeká u hromady písku, kam nakladla vejce, až se - asi po třech měsících - začnou potomci ozývat tenkými hlásky. Potom své potomky dlouhé cca 30 cm vyhrabe a postupně je ve vaku na dně tlamy přenese do vody.
Ještě před pářením se však odehrávají různé rituály mezi budoucími partnery: Hadí sameček se obvykle obtočí kolem budoucí matky. Samci suchozemských želv nutí řvaním a syčením partnerky, aby se vysunuly z krunýře. Krokodýl zase vsadil na to, že samici přivábí vrčením.
Čtěte také: Obnova lesů
Obojživelníci a hmyz
Žába pipa americká zatím nenarozené „děti“ chrání tím, že vajíčka nosí ve speciálních jamkách v kůži na zádech. Unikátní způsob rozmnožování mají hlavonožci - chobotnice, sépie a olihně. Samci zvlášť upraveným chapadlem - hektokotylovým ramenem - ze svého těla vytáhnou malé balíčky (spermatofory) ukrývající sperma. Ty poté zasunou samicím do genitálního vývodu.
Žraloci zas mají pohlavní orgán dokonce zdvojený. Při páření navíc do samice nejprve vystřikují silný vodní proud, aby vymyli spermie předcházejícího nápadníka. Tentokrát tedy vítězí ten, kdo přijde poslední! Za nejvíce překvapující vědci považují chování žabky tlamorodky zázračné žijící v Austrálii. Pro tu je páření signálem, že přestane přijímat potravu a 15 - 25 oplodněných vajíček spolkne. Vajíčka a z nich vzniklí pulci se tak vyvíjejí v jejím žaludku! Po čase jen otevře tlamičku a rozšíří hrdlo, aby žabky mohly vyskákat a vydat se poznávat svět.
Nebezpečí a oběti páření
Na mnohé samce však při milostných hrátkách číhá i nebezpečí. V mírnější formě to poznají i rozdychtění zajíci: Když chtějí oblažit samici, která na spojení ještě není zcela připravena, postaví se zaječice na zadní běhy a předními tlapkami milovníkovi uštědří několik dobře mířených boxerských úderů. Co to však je proti osudům nápadníků u některých druhů pavouků, kteří se k vyvolené musí přibližovat velice opatrně, aby je náhodou nesežrala.
To hrozí téměř každému „oplodňovači“ kudlanky nábožné (Mantis religiosa): Mnohem větší samice během kopulace často samečkovi ukousne hlavu, jeho nervový reflex uvolní spermie a oplozená samička v poklidu spořádá zbytek ženicha, aby tak získala bílkoviny potřebné k tvorbě asi 1200 vajíček. Něco podobného je však v živočišné říši spíše výjimkou.
Změna pohlaví a nepohlavní rozmnožování
Při normálním rozmnožování ve světě lidí platí zásada, že rodiče musí být opačného pohlaví. U různých živočichů to však často neplatí. Přeborníky v tomto směru jsou hlavně bezobratlí. Pro nezmara je typické, že mu při nepohlavním rozmnožování potomek bez oplození vypučel přímo na těle. Pozornost si zasluhují i dešťovky či hlemýždi. Mohou být současně samečkem i samičkou, tedy hermafroditem. Znamená to velkou výhodu, protože každý z nich po páření klade shluky oplozených vajíček.
Čtěte také: Správné třídění odpadu
K hermafroditismu se hojně hlásí i kroužkovci a měkkýši (zejména plži). Mořští měkkýši, přílipky, se jak mávnutím kouzelného proutku promění v samce jakmile se v jejich blízkosti objeví vábící samička. V USA a na britských ostrovech žije slimák hnědý, který je v mládí samcem (menší než samice). To mu velice usnadňuje zavádění spermií. Když zestárne a zmohutní, změní se v samici. Její velikost zvyšuje šanci uspět v boji s dalšími slimáky o vhodné místo ke kladení vajíček.
Není tajemstvím, že podivnou proměnou procházejí i některé druhy ryb, zvláště ty, které žijí v teplých mořích poblíž korálových útesů. Zvlášť vybarveným příkladem jsou drobní klauni. Když sameček zahyne, vystřídá ho jeden z dospívajících samečků. Pokud zahyne samice, její partner změní pohlaví v samičí a hned se k němu připojí nový pohlavně aktivní sameček. Proč takto mění pohlaví? Všechny ryby se snaží o to, aby zajistily kvalitní reprodukci potomstva. Předpokladem je samice, která dokáže v průběhu postupného dospívání naklást statisíce jisker - naděje na nový život.
Pár dnů po listopadovém měsíčním úplňku začíná u Velkého bariérového útesu při australském pobřeží nevídaná přírodní podívaná, rozmnožování korálů - hermafroditů. Po setmění nepohybliví koráli chrlí z úst do vodního živlu ohromná mračna vajíček i spermatu. Brzy hladina zhoustne bílými kuličkami připomínajícími polystyrén. Fascinující je, že každý druh korálů vypouští nový život jindy - v přesně daném čase. Dokážou využít fázi Měsíce, kdy je rozdíl mezi přílivem a odlivem minimální, což zvyšuje šance na splynutí onou druhů pohlavních buněk. Ostatně, nemusí jít jen o exotické prostředí. V případě potřeby se v hermafrodity promění i nám dobře známé ryby jako mořský okoun, makrela, sleď či hejk.
Už jsme se u nezmara zmínili o tom, že některé drobné druhy živočichů se rozmnožují jinak než pářením. Patří sem i určité druhy mořských sasanek, ba i rybek. Ovšem tito osamělí rodiče plodí četné sbírky navlas stejných jedinců.
Rekordmani rozmnožování
Každý z vlastní zkušenosti ví, že počet potomků se u různých živočichů liší - někdy propastně. Vždyť například samice tresky může za jediný rok naklást až pět milionů vajíček. Drtivá většina jich však nedospěje ke zdárnému konci. Jak odborníci vypočítali, v opačném případě by do deseti let byly všechny oceány zaplněny těmito rybami. Velice produktivní jsou také mšice, které se mohou rozmnožovat rovněž bez páření. Za teplých letních dnů rodí i pětkrát za den.
Na zcela opačném konci žebříčku stojí sloni afričtí (Loxodonta africana) - největší suchozemští savci - vážící i přes deset tun. Jejich doba březosti a kojení je nejdelší ze všech savců vůbec: Roztomilá slůňátka (vážící 120 kg!) přicházejí na svět asi dva roky po oplození a po stejnou dobu vyžadují mateřské mléko. Nejmenšího novorozence v poměru k rodičům najdeme u klokana rudého (Macropus rufus). Téměř dvoumetrové mámě se rodí mládě velké necelé tři centimetry (asi jako oříšek) - navíc nevyvinuté a slepé, takže mámin bezpečný vak pak opustí nastálo až za 11 měsíců.
Veliké rozdíly jsou i v době, kdy živočichové dospějí. Taková moucha domácí se z vajíčka v dotěrného dospělce v teple postupně vyvine asi za čtrnáct dnů. Na druhé straně žije mnohem kratší dobu než třeba ptáci, plazi a savci. Jak nyní vědci potvrdili, nedospělý věk nejdéle prožívá severoamerický hmyz cikáda sedmnáctiletá. Časová číslovka současně určuje i časový interval od zrození k dospělosti. Té si ovšem příliš neužije - za necelý čtvrt rok poté hyne.
Ovšem vědecky potvrzeným unikátem je podivný tvor podobný mlokům - axolotl tygrovaný, kterému se nejvíce zalíbilo v Severní Americe. Dokáže se množit, aniž by vůbec kdy dospěl: Svoji životní pouť počíná ve vodě, časem se vydá na souš - ovšem až po změně tvaru těla. Mnohý jedinec to však tak nedělá - vodní prostředí neopustí celý život. Bez problémů se rozmnožuje, ovšem nikdy se nevyvine do podoby dospělců, který by dokázal žít na suchu.
Páření andských medvědů na stromech
Technologie Crittercam společnosti National Geographic právě odhalila pářící rituál, který dosud nebyl pozorován u žádného druhu medvěda. Námluvy zahrnovaly vzájemnou komunikaci, spaní vedle sebe, a nakonec i osm samostatných videí, která odhalila vůbec první důkaz páření medvědů brýlatých. A to nejlepší? Andští medvědi se zřejmě páří, zatímco balancují v korunách stromů.
Zajímavé je, že vědci si neuvědomili, že toto chování je nové, dokud nezačali pátrat ve vědecké literatuře po dalších záznamech o páření v korunách stromů, ale vyšli naprázdno. Ačkoli Velez-Liendo říká, že její tým zaznamenal zvukové záznamy namlouvacího chování z korun stromů, dosud nikdo nepotvrdil páření v korunách stromů.
Společnost Pillco nejprve provedla pilotní studie s využitím kamer National Geographic Crittercams na dvou mladších medvědech a teprve poté vybavila Chrise, jehož záběry tvoří většinu nových zjištění.
V jednom klipu je vidět, jak Chris žere hlínu nebo jíl. Toto chování, známé jako geofagie, bylo u medvědů hnědých zdokumentováno již dříve a podle vědců pomáhá zvířatům vyhnout se průjmu. U andských medvědů však takové chování nikdy pozorováno nebylo.
Stejně tak je na záběrech z kamery vidět, jak se Chris láduje chápanem vlnatým (druh opice), kterého medvěd zřejmě našel na zemi a pak mršinu odnesl do korun stromů. Vědci sice nedokážou říct, zda medvěd opici zabil, nebo ji pouze sežral, ale tento záznam je prvním svého druhu u medvědů brýlatých a teprve druhým případem, kdy medvěd jakéhokoli druhu zkonzumoval primáta, který není člověkem.
Nakonec údaje přinesly ještě jedno překvapení. Vědci si nebyli jisti, co vidí, a pustili si klip znovu. I když opět není jasné, zda Chris mládě zabil, nebo narazil na mršinu, jednalo by se o první známý případ infanticidy u medvědů brýlatých.
U některých zvířat samci zabíjejí mláďata svého druhu, aby přiměli matky k říji; Chris byl viděn, jak mládě snědl pouhý měsíc před pářením, což by mohlo toto chování vysvětlovat.
Pillco nasadila obojek čtvrtému medvědovi, samci jménemAdrian-Mayu. Například se zdá, že Adrian-Mayu trávil téměř všechen čas v původních peruánských bambusových lesích, zatímco Chris si potrpěl na nižší a vyšší horské oblačné lesy.
Kamerové obojky samozřejmě odhalí jen zlomek medvědího života. Ale skutečnost, že tento střípek zahrnoval i takové věci, jako je páření v korunách stromů, naznačuje, že takové chování je běžné.
tags: #páření #patří #do #živé #přírody
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]