Pasivní Ochrana Přírody: Principy a Metody

Řízená péče o zvláště chráněná území je jedním z nejdůležitějších poslání státní ochrany přírody od devadesátých let minulého století. Hlavním motivem pro územní ochranu byla od počátku snaha zajistit cenným a výjimečným přírodním nebo přírodě blízkým lokalitám ochranu před zničením či poškozením, aby byly zachovány i pro další generace.

Postupně se ale ukázalo, že vyhlášení chráněného území většinou nestačí. K tomu, aby se zachovala jejich kvalita a pestrost, je potřeba uskutečňovat další opatření cílená na udržení, nebo případně zlepšení stavu tzv. předmětů ochrany území. Koncept předmětů ochrany tak, jak jej dnes chápeme, se zrodil z nutnosti uchopitelně roztřídit a jednoznačně pojmenovat to, o co nám v konkrétní lokalitě jde. Bez kvalitních zjištění o stavu předmětu ochrany nelze účině zajišťovat územní ochranu.

Jako předměty ochrany jsou přednostně identifikovány ekosystémy (biotopy), které požívají ochranu, včetně všech svých přirozených složek. Pokud je předmětem ochrany květnatá bučina, není bráno v úvahu jen fytocenologické hledisko, součástí předmětu ochrany jsou i živočichové a houby, jejichž přítomnost je chápána jako indikátor kvality biotopu, a přeneseně tedy i kvality ochrany a péče. Konkrétní druh jako výslovně pojmenovaný předmět ochrany je obvykle vyzdvižen, pouze pokud jeho význam z hlediska ochrany v dané lokalitě převyšuje význam ekosystému, a tento druh navíc vyžaduje specifická opatření a pozornost nad rámec péče o ekosystém.

Pro předměty ochrany jsou pak na jednotlivých lokalitách v plánovací dokumentaci stanoveny dlouhodobé cíle a postupné kroky k jejich dosažení.

Soudobé Plánování Péče

Správa zvláště chráněného území (ZCHÚ) se v současné době odvíjí od plánu péče, zpracovávaného a schvalovaného obvykle na deset let. Zpracování plánu předchází zhodnocení stavu předmětu ochrany daného ZCHÚ vč. vyhodnocení účinnosti předchozí péče a dalších informací o zátěžích, zhodnocení vnějších rizik apod. Zpracovatel plánu péče se v návrhu péče na další období snaží získané výsledky zohlednit.

Čtěte také: Výběr materiálů pro pasivní stavby

Ukotvení plánů péče v zákoně o ochraně přírody a krajiny v r. 1992 bylo pokrokovým nástrojem, který navázal na dřívější plánování a tzv. prověrky chráněných území. Jen AOPK ČR ročně zpracovává přes 80 plánů a věnuje jim nemalé množství lidských i materiálních zdrojů, stejně tak jejich projednávání a schvalování. V současné době se však čím dál zřetelněji ukazuje, že tento nástroj je třeba modifikovat.

Plány péče o maloplošná zvláště chráněná území (MZCHÚ) jsou statické podrobné dokumenty, jejich změna vyžaduje určité úsilí na administraci. Osnova plánů péče pro MZCHÚ je stejná pro všechny předměty ochrany a obsahuje některé stále se opakující části obsahu. Pro významnou část předmětů ochrany MZCHÚ je deset let dlouhá doba, na změny v území je třeba reagovat operativně.

Odlišná situace nastává v případě plánů péče o chráněné krajinné oblasti (CHKO), tyto jsou zpracovávané také na období deseti let, obsahují cíle ochrany přírody a zásady péče, ale odpovědnost za nastavení managementových cílů a určení konkrétních opatření se ponechává na správcích území. V tomto nastavení lze v porovnání s plány péče o MZCHÚ, obsahujícími popis managementu až na úroveň jednotlivých dílčích ploch, spatřovat větší flexibilitu. I zde je však potřeba dobudovat chybějící části adaptivního managementového cyklu.

Co je Adaptivní Management?

AM byl vyvinutý a navržený C. S. Hollingem a C. Waltersem již v 70. letech minulého století jako systém pro hodnocení a řízení využívání přírodních zdrojů v reakci na značnou dynamiku biologických systémů, velký rozsah nejistot, nedostatečné poznání vnějších vlivů. Přizpůsobivý neboli AM je nikdy nekončící cyklus (či spirála) péče o dané ZCHÚ, jehož zásadní vlastností je průběžná reflexe výsledků správy území, aktuálně probíhajícího hospodaření a realizovaných praktických opatření.

AM tedy můžeme charakterizovat jako proces opakovaného a neustálého hodnocení zjištěných zkušeností, který bere v úvahu měnící se ekologické, společenské a politické souvislosti. Rozhodování tak na rozdíl od tradiční, formulářové péče představuje neustálý proces, který do sebe začleňuje výsledky předchozích akcí a umožňuje reagovat včas a pružně na změny ekosystému. Adaptivní péče pochopitelně neznamená neustálou improvizaci: jde o přístup, který současně využívá metody ochranářského plánování včetně analýzy scénářů.

Čtěte také: Využití obnovitelných zdrojů

AM využívá poznání získaného z formalizovaných procesů (např. výstupy z pravidelného monitoringu i vnějších náhodných zjištění) i z výsledků záměrných, řízených experimentů. Někdy se podle míry zastoupení těchto metod odlišuje aktivní adaptivní management (AAM) a pasivní AM. Při obnově managementové části plánu péče jsou tyto postupy aktualizovány podle toho, jak se zlepšily znalosti a zkušenosti. Jsou však dynamické ekosystémy, kde AOPK ČR k AAM již fakticky přistoupila.

Nově je cílem nevázat zohlednění poznatků v řízené péči o ZCHÚ na periodu obnovy plánů péče, ale nastavit jej jako kontinuální a trvalý proces. K tomu je třeba připravit příslušné informační nástroje.

Zatímco v minulosti byl poznatků v oblasti ochrany přírody nedostatek, dnes máme k dispozici množství využitelných informací a obsáhlých souborů dat. Cílem AOPK ČR je využít vlastní cíleně sbíraná data, identifikovat relevantní vnější informační zdroje a zapojit je do průběžného vyhodnocování stavu předmětů ochrany a naplňování cílů ochrany.

Další Osud Plánování

Plánování péče zůstává nadále základem AM cyklu. V plánu péče je třeba definovat dlouhodobé cíle ochrany příslušného ZCHÚ a také je prioritizovat či stanovit postup pro jejich prioritizaci. K naplňování dlouhodobých cílů ochrany stanovených pro jednotlivé předměty ochrany daného ZCHÚ je třeba definovat managementové cíle, u nichž by měla být (na rozdíl od dlouhodobých cílů ochrany) možnost operativní změny v závislosti na vyhodnocení výsledků sledování stavu předmětů ochrany.

K prioritizaci v ochraně přírody musí docházet na všech úrovních rozhodování o využívání dostupných zdrojů pro ochranu přírody; zejména finančních, lidských, institucionálních, ale v poslední době čím dál častěji i dodavatelských kapacit. I na nejnižší úrovni rozhodování - tedy na úrovni jednoho konkrétního ZCHÚ s více předměty ochrany - je třeba mít postup pro prioritizaci nastavený.

Čtěte také: Strategie aktivní a pasivní ochrany

Zatímco na celostátní úrovni se využívání zdrojů řídí především prioritami vycházejícími ze státních koncepčních a strategických dokumentů, v případě konkrétního ZCHÚ se zohlední zejména znalost, jak se jednotlivé části území podílejí na naplňování cílů ochrany. V případě CHKO již nyní AOPK ČR geodiferencovaně vymezuje plochy praktických opatření a každoročně prioritizuje podle dostupných finančních prostředků jejich realizaci. Postupně by měly být i v případě těchto ploch určeny cíle ochrany přírody a péče a jejich naplňování by mělo být systémově vyhodnocováno.

Změny v Realizaci Praktických Opatření

Již v současnosti při zadávání realizace praktických opatření má v naprosté většině případů správce příslušného chráněného území snahu zohlednit aktuální poznatky. Obtíže nastávají, pokud pro potřebné opatření nelze nalézt oporu v platném plánu péče, či dokonce je s ním v rozporu. V rámci AM bude proces zohledňování nových zjištění a zkušeností naopak zcela standardním postupem.

Zejména v reakci na dopady klimatických změn a stále probíhajících změn v užívání krajiny člověkem bude nutné připustit v péči o chráněná území v mnohem větší míře uplatňování alternativních a experimentálních postupů.

Spolupráce s Hospodáři v Rámci AM

V současné době jsou plány péče jednou za deset let projednávány s významnými vlastníky a hospodáři. Dosažení větší flexibility v plánování a správě ZCHÚ (zejména rozhodování o prioritách, rozsahu a způsobu realizace praktických opatření) nesmí tuto spolupráci omezit. Naopak, vlastníky a hospodáře je třeba do plánování zapojovat průběžně, aby následná rozhodnutí o změnách ve správě konkrétních ZCHÚ byla pro ně pochopitelná.

Nemělo by to činit potíže, jelikož již nyní s každým vlastníkem/hospodařícím subjektem je každý zásah předjednán. Průměrně ve třetině případů (33,2 % v r. 2019) uzavírá AOPK ČR na zajišťování péče s vlastníky či pachtýři veřejnoprávní dohodu a toto procento stále narůstá.

Rizika Adaptivního Managementu

Při rozhodnutí o přechodu na průběžně uplatňovaný AM si musíme být vědomi také rizik s tímto spojených. AM klade vyšší nároky na odbornost rozhodování. Na jednu stranu dává správci chráněného území větší kompetence, na druhou stranu znamená zvýšenou odpovědnost. Uvedená skutečnost může být spojena s rizikem zvýšené pravděpodobnosti špatného rozhodnutí při nedostatečné kompetenci, ale také s neochotou správců území tuto odpovědnost přijímat.

Dalším nebezpečím je nedostatek zdrojů pro sledování péče, zejména při zvýšeném rozsahu využití alternativních a experimentálních postupů. Bez kvalitních, aktuálních informací o výskytu a stavu vybraných druhů v chráněných územích si lze AM jen těžko představit.

Co je Hlavním Přínosem?

Úspěšné zavedení AM v ZCHÚ ve správě AOPK ČR je podmíněno usnadněním využití velkého množství výsledků sledování biodiverzity zajišťovaného AOPK ČR a celé škály externích dat a zjištění. Bude umožněno zohlednění aktuálního poznání v operativním rozhodování o nastavení či úpravě managementových cílů, volbě konkrétních opatření i ve výkonu státní správy (přitom je zachováván konzervativní přístup v případě změn dlouhodobých cílů ochrany stanovených pro jednotlivé předměty ochrany daného ZCHÚ).

Dobře nastavený AM podpořený dobudovanými informačními nástroji a upravenými ekonomickými nástroji by měl významně omezit rutinní úkony správců území a naopak garantovat včasnou informovanost o stavu plnění managementových indikátorů a indikátorů dlouhodobých cílů ochrany.

tags: #pasivní #ochrana #přírody #principy #a #metody

Oblíbené příspěvky:

• Čištění odpadů octem a horkou vodou
• Studium přírody v ČR
• Kvalitní kompost Beroun
• Studie o energetickém využití odpadů
• Procvičte si neživou přírodu