Pasivní Ochrana Přírody: Definice a Adaptivní Management v Českých Chráněných Územích

S narůstajícím poznáním o rozšíření druhů a přírodních biotopů, o jejich vývoji, ale také se sílící nejistotou plynoucí z neúplných znalostí o dopadech rozsáhlých změn v užívání krajiny člověkem a životních podmínek v důsledku probíhajících změn podnebí je zřejmá neudržitelnost tradičního dlouhodobě plánovaného managementu.

Proč Zřizujeme Chráněná Území?

Hlavním motivem pro územní ochranu byla od počátku snaha zajistit cenným a výjimečným přírodním nebo přírodě blízkým lokalitám ochranu před zničením či poškozením (ať už těžbou, zástavbou, intenzivní pastvou, nebo třeba rušením) tak, aby byly zachovány i pro další generace. Postupně se ale ukázalo, že vyhlášení chráněného území většinou nestačí.

K tomu, aby se zachovala jejich kvalita a pestrost, je potřeba uskutečňovat další opatření cílená na udržení, nebo případně zlepšení stavu tzv. předmětů ochrany území. Koncept předmětů ochrany tak, jak jej dnes chápeme, se zrodil z nutnosti uchopitelně roztřídit a jednoznačně pojmenovat to, o co nám v konkrétní lokalitě jde. Bez kvalitních zjištění o stavu předmětu ochrany nelze účině zajišťovat územní ochranu.

Jako předměty ochrany jsou přednostně identifikovány ekosystémy (biotopy), které požívají ochranu, včetně všech svých přirozených složek. Pokud je předmětem ochrany květnatá bučina, není bráno v úvahu jen fytocenologické hledisko, součástí předmětu ochrany jsou i živočichové a houby, jejichž přítomnost je chápána jako indikátor kvality biotopu, a přeneseně tedy i kvality ochrany a péče.

Konkrétní druh jako výslovně pojmenovaný předmět ochrany je obvykle vyzdvižen, pouze pokud jeho význam z hlediska ochrany v dané lokalitě převyšuje význam ekosystému, a tento druh navíc vyžaduje specifická opatření a pozornost nad rámec péče o ekosystém. Může se také v tomto smyslu jednat o druh deštníkový, reprezentující svými nároky celou biocenózu.

Čtěte také: Výběr materiálů pro pasivní stavby

Pro předměty ochrany jsou pak na jednotlivých lokalitách v plánovací dokumentaci stanoveny dlouhodobé cíle a postupné kroky k jejich dosažení.

Soudobé Plánování Péče

Správa zvláště chráněného území (ZCHÚ) se v současné době odvíjí od plánu péče, zpracovávaného a schvalovaného obvykle na deset let. Zpracování plánu předchází zhodnocení stavu předmětu ochrany daného ZCHÚ vč. vyhodnocení účinnosti předchozí péče a dalších informací o zátěžích, zhodnocení vnějších rizik apod. Zpracovatel plánu péče se v návrhu péče na další období snaží získané výsledky zohlednit.

Ukotvení plánů péče v zákoně o ochraně přírody a krajiny v r. 1992 bylo pokrokovým nástrojem, který navázal na dřívější plánování a tzv. prověrky chráněných území. Tyto cíle jsou nejčastěji definovány jako zachování nebo zlepšení určité rozlohy a kvality biotopů, stavu populací druhů apod.

Pro naplnění dlouhodobých cílů je dále nutné specifikovat za aktuálně nejlepšího dostupného poznání managementové cíle. Ty definují stav prostředí (podmínek nutných pro uchování předmětů ochrany) dosažený určeným způsobem správy a péče. Stanoveny jsou také indikátory umožňující hodnotit dosahování managementových cílů (tzv. managementové indikátory). Tyto údaje jsou součástí fáze plánování v ochraně přírody.

Následuje realizační fáze zahrnující rozpracování konkrétní podoby realizace a samotné provedení, ať už v podobě aktivní péče nebo v rámci výkonu státní správy. Klíčovým prvkem AM cyklu je pak fáze sledování a především hodnocení zjištěných údajů ve vztahu k předem definovaným indikátorům.

Čtěte také: Využití obnovitelných zdrojů

Toto hodnocení společně s výsledky cílených experimentů se pak přímo uplatní v případné změně (adaptaci) rozhodnutí o správě a péči na všech úrovních činnosti - každoroční pro úpravy realizační fáze, průběžné pro úpravy nastavení managementových cílů či indikátorů a v případně zásadních zjištění výjimečně i úpravy dlouhodobých cílů ochrany přírody.

V současné době se však čím dál zřetelněji ukazuje, že tento nástroj je třeba modifikovat. Jen AOPK ČR ročně zpracovává přes 80 plánů a věnuje jim nemalé množství lidských i materiálních zdrojů, stejně tak jejich projednávání a schvalování. Přitom v následujícím období se s nimi průběžně pracuje často omezeně, a tak úsilí věnované jejich přípravě přichází ve značné míře vniveč.

Plány péče o maloplošná zvláště chráněná území (MZCHÚ) jsou statické podrobné dokumenty, jejich změna vyžaduje určité úsilí na administraci. Pro významnou část předmětů ochrany MZCHÚ je deset let dlouhá doba, na změny v území je třeba reagovat operativně.

Odlišná situace nastává v případě plánů péče o chráněné krajinné oblasti (CHKO), tyto jsou zpracovávané také na období deseti let, obsahují cíle ochrany přírody a zásady péče (MŽP 2019b), ale odpovědnost za nastavení managementových cílů a určení konkrétních opatření se ponechává na správcích území. V tomto nastavení lze v porovnání s plány péče o MZCHÚ, obsahujícími popis managementu až na úroveň jednotlivých dílčích ploch, spatřovat větší flexibilitu. I zde je však potřeba dobudovat chybějící části adaptivního managementového cyklu.

Co je Adaptivní Management?

Přizpůsobivý neboli AM je nikdy nekončící cyklus (či spirála) péče o dané ZCHÚ, jehož zásadní vlastností je průběžná reflexe výsledků správy území, aktuálně probíhajícího hospodaření a realizovaných praktických opatření. AM tedy můžeme charakterizovat jako proces opakovaného a neustálého hodnocení zjištěných zkušeností, který bere v úvahu měnící se ekologické, společenské a politické souvislosti.

Čtěte také: Strategie aktivní a pasivní ochrany

Rozhodování tak na rozdíl od tradiční, formulářové péče představuje neustálý proces, který do sebe začleňuje výsledky předchozích akcí a umožňuje reagovat včas a pružně na změny ekosystému. Adaptivní péče pochopitelně neznamená neustálou improvizaci: jde o přístup, který současně využívá metody ochranářského plánování včetně analýzy scénářů.

AM využívá poznání získaného z formalizovaných procesů (např. výstupy z pravidelného monitoringu i vnějších náhodných zjištění) i z výsledků záměrných, řízených experimentů. Někdy se podle míry zastoupení těchto metod odlišuje aktivní adaptivní management (AAM) a pasivní AM.

Při stávající správě ZCHÚ je u nás využíván v převažujícím rozsahu pasivní adaptivní management (PAM), tedy soubor postupů založených na nejlepším dostupném poznání, modelování a predikcích. Při obnově managementové části plánu péče jsou tyto postupy aktualizovány podle toho, jak se zlepšily znalosti a zkušenosti.

Nově je cílem nevázat zohlednění poznatků v řízené péči o ZCHÚ na periodu obnovy plánů péče, ale nastavit jej jako kontinuální a trvalý proces. K tomu je třeba připravit příslušné informační nástroje. Zatímco v minulosti byl poznatků v oblasti ochrany přírody nedostatek, dnes máme k dispozici množství využitelných informací a obsáhlých souborů dat.

Cílem AOPK ČR je využít vlastní cíleně sbíraná data, identifikovat relevantní vnější informační zdroje a zapojit je do průběžného vyhodnocování stavu předmětů ochrany a naplňování cílů ochrany.

Další Osud Plánování

Plánování péče zůstává nadále základem AM cyklu. V plánu péče je třeba definovat dlouhodobé cíle ochrany příslušného ZCHÚ a také je prioritizovat či stanovit postup pro jejich prioritizaci.

K naplňování dlouhodobých cílů ochrany stanovených pro jednotlivé předměty ochrany daného ZCHÚ je třeba definovat managementové cíle, u nichž by měla být (na rozdíl od dlouhodobých cílů ochrany) možnost operativní změny v závislosti na vyhodnocení výsledků sledování stavu předmětů ochrany.

K prioritizaci v ochraně přírody musí docházet, a také dochází, na všech úrovních rozhodování o využívání dostupných zdrojů pro ochranu přírody; zejména finančních, lidských, institucionálních, ale v poslední době čím dál častěji i dodavatelských kapacit.

I na nejnižší úrovni rozhodování - tedy na úrovni jednoho konkrétního ZCHÚ s více předměty ochrany - je třeba mít postup pro prioritizaci nastavený. Zatímco na celostátní úrovni se využívání zdrojů řídí především prioritami vycházejícími ze státních koncepčních a strategických dokumentů, v případě konkrétního ZCHÚ se zohlední zejména znalost, jak se jednotlivé části území podílejí na naplňování cílů ochrany.

Pro průběžné uplatňování AM je nutné přejít v případě MZCHÚ na digitalizované plány péče pro možnost jejich propojení s informačními nástroji zajišťujícími zapojení recentního poznání do rozhodování a dále do budoucna nahrazení obvyklé periodické aktualizace trvalou platností s aktualizací dle potřeby. Samozřejmě přitom lze zachovat periodická kontrolní hodnocení.

V případě CHKO již nyní AOPK ČR geodiferencovaně vymezuje plochy praktických opatření a každoročně prioritizuje podle dostupných finančních prostředků jejich realizaci. Postupně by měly být i v případě těchto ploch určeny cíle ochrany přírody a péče a jejich naplňování by mělo být systémově vyhodnocováno.

Změny v Realizaci Praktických Opatření

Již v současnosti při zadávání realizace praktických opatření má v naprosté většině případů správce příslušného chráněného území snahu zohlednit aktuální poznatky. Obtíže nastávají, pokud pro potřebné opatření nelze nalézt oporu v platném plánu péče, či dokonce je s ním v rozporu.

V rámci AM bude proces zohledňování nových zjištění a zkušeností naopak zcela standardním postupem. Zejména v reakci na dopady klimatických změn a stále probíhajících změn v užívání krajiny člověkem bude nutné připustit v péči o chráněná území v mnohem větší míře uplatňování alternativních a experimentálních postupů.

Spolupráce s Hospodáři v Rámci AM

V současné době jsou plány péče jednou za deset let projednávány s významnými vlastníky a hospodáři. Dosažení větší flexibility v plánování a správě ZCHÚ (zejména rozhodování o prioritách, rozsahu a způsobu realizace praktických opatření) nesmí tuto spolupráci omezit.

Naopak, vlastníky a hospodáře je třeba do plánování zapojovat průběžně, aby následná rozhodnutí o změnách ve správě konkrétních ZCHÚ byla pro ně pochopitelná. Nemělo by to činit potíže, jelikož již nyní s každým vlastníkem/hospodařícím subjektem je každý zásah předjednán.

Průměrně ve třetině případů (33,2 % v r. 2019) uzavírá AOPK ČR na zajišťování péče s vlastníky či pachtýři veřejnoprávní dohodu a toto procento stále narůstá.

K udržení předmětů ochrany v národní přírodní rezervaci Lednické rybníky je nutné rybníkářské hospodaření. Naplnění managementových cílů AOPK ČR realizuje prostřednictvím dlouhodobé pachtovní smlouvy. V ní jsou nastaveny omezující podmínky a závazky k plnění managementových indikátorů (např. průhlednost, stav makrofyt a zooplanktonu).

Rizika Adaptivního Managementu

Při rozhodnutí o přechodu na průběžně uplatňovaný AM si musíme být vědomi také rizik s tímto spojených (Walters 2007). AM klade vyšší nároky na odbornost rozhodování. Na jednu stranu dává správci chráněného území větší kompetence, na druhou stranu znamená zvýšenou odpovědnost.

Uvedená skutečnost může být spojena s rizikem zvýšené pravděpodobnosti špatného rozhodnutí při nedostatečné kompetenci, ale také s neochotou správců území tuto odpovědnost přijímat. Dalším nebezpečím je nedostatek zdrojů pro sledování péče, zejména při zvýšeném rozsahu využití alternativních a experimentálních postupů.

Bez kvalitních, aktuálních informací o výskytu a stavu vybraných druhů v chráněných územích si lze AM jen těžko představit.

Ačkoli v současné době má AOPK ČR k dispozici řadu kvalitních podkladů, v uživatelsky relativně příjemném prostředí elektronických nástrojů (Nálezová databáze ochrany přírody, vrstva mapování biotopů, evidence realizované péče hrazené z krajinotvorných programů a řadu dalších), existují datové zdroje a procesy, které s těmito nejsou propojeny a jejich zohlednění v rozhodování je tak neúměrně časově náročné.

Konečně Integrovaný projekt LIFE Jedna příroda (LIFE-IP: N2K Revisited - LIFE17 IPE/CZ/000005) v České republice rozvíjí celou řadu procesů a vazeb, které jsou pro zavedení účinného AM nepostradatelné.

Co je Hlavním Přínosem?

Úspěšné zavedení AM v ZCHÚ ve správě AOPK ČR je podmíněno usnadněním využití velkého množství výsledků sledování biodiverzity zajišťovaného AOPK ČR a celé škály externích dat a zjištění.

Bude umožněno zohlednění aktuálního poznání v operativním rozhodování o nastavení či úpravě managementových cílů, volbě konkrétních opatření i ve výkonu státní správy (přitom je zachováván konzervativní přístup v případě změn dlouhodobých cílů ochrany stanovených pro jednotlivé předměty ochrany daného ZCHÚ).

Dobře nastavený AM podpořený dobudovanými informačními nástroji a upravenými ekonomickými nástroji by měl významně omezit rutinní úkony správců území a naopak garantovat včasnou informovanost o stavu plnění managementových indikátorů a indikátorů dlouhodobých cílů ochrany. Přitom však veškeré automatizované či standardizované procesy neomezí individuální rozhodování správců území.

Významnou část sledování zajišťuje AOPK ČR vlastními silami (na snímku monitoring ptáků v NPR Lednické rybníky).

tags: #pasivní #ochrana #přírody #definice

Oblíbené příspěvky:

• Průvodce Instalací Sprchového Žlabu
• Podmínky ekologické známky v Rakousku
• Škodlivé látky v kouři
• Statistiky ekologického zemědělství
• Zhodnocení Encyklopedie naší přírody