Návrat vlků a medvědů do české přírody

V posledních letech zaznamenala Česká republika pozoruhodný návrat velkých šelem, což znamená významný posun v její divoké přírodě. S návratem medvěda hnědého, vlka obecného a rysa ostrovida si vrcholoví predátoři postupně vydobývají zpět svá teritoria, což s sebou přináší vzrušení i obavy.

Vlk obecný: Velký návrat

Vlci, kdysi v české krajině vyhubení, se vracejí a vzbuzují ve veřejnosti směs obdivu a obav. Po jejich vymizení na počátku 20. století se populace vlků postupně rozrůstá a v současné době se v lesích potuluje odhadem 300 jedinců. Navzdory své obávané pověsti jsou vlci obecně plachá zvířata, která se kontaktu s lidmi raději vyhýbají. Jejich návrat se však neobešel bez kontroverzí.

Je známo, že vlci způsobují značné ztráty na hospodářských zvířatech, zejména ovcích, což vede k napětí mezi zemědělci a ochránci přírody. I když teoreticky existuje riziko, že vlci zaútočí na člověka, pokud se cítí ohroženi, v České republice k takovým incidentům nedošlo. Ve skutečnosti jsou nevyprovokované útoky vlků na člověka velmi vzácné, a to i v zemích, kde jsou tyto šelmy početnější. Díky své nepolapitelné povaze zůstává vlk spíše skrytý, než aby se postavil člověku, takže setkání s ním je vzácnou událostí.

Od roku 2014 se vlci postupně vracejí do české krajiny, která byla jejich původním domovem. Jejich návrat však vyvolává rozporuplné emoce. Zatímco jedni vítají vlka jako symbol divoké přírody, druzí se obávají o svá hospodářská a domácí zvířata i o svoji bezpečnost.

Dnes se vlci pohybují přibližně na 18 místech České republiky. Jejich počet vědci odhadují na 50 až 100 kusů. „V posledních letech došlo k určitému nárůstu. Můžeme sledovat postupný rekolonizační proces,“ říká Pavel Hulva z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.

Čtěte také: Vše o kompostování

Nejprve vlci znovuosídlili například Kokořínsko nebo Sudetské pohoří, tedy takzvanou Krkonošsko-jesenická subprovincii. Relativně nová jsou pak teritoria v Novohradských horách a na Českomoravské vrchovině.

Běžně odvozují odborníci výskyt vlků z toho, co zachytí fotopasti. Výzkumníci z České zemědělské univerzity a Jihočeské univerzity ale zkouší připojit i akustický monitoring. Zorný úhel fotopasti tak rozšíří zachycením zvuků - třeba vyjící skupinky vlčat, kterou si můžete poslechnout v audiozáznamu.

Státní hranice nemá pro divoká zvířata žádný význam, proto se populace šelem v horách často přelévá ze země do země. Například na monitorování vlčí populace v Krušnohoří tak Česká zemědělská univerzita (ČZU) spolupracuje s německými experty v rámci projektu OWAD.

Méně než vědci jsou ale z rozšiřování vlčího pokolení v Česku nadšení chovatelé ovcí, na jejichž stáda občas šelmy útočí.

Michal Bojda z Hnutí DUHA vysvětluje, že ačkoli postižení chovatelé mohou dosáhnout na dotaci určenou k ochraně stád, často se o její získání ani nepokusí.

Čtěte také: Jak třídit kosmetiku

Ochranná opatření pro hospodářská zvířata

Rizikovými lokalitami z hlediska možných útoků vlků na hospodářská zvířata jsou horské a podhorské pastviny a obecně málo zastavěná území - především ta, která fungují jako migrační trasy velkých savců.

Vlci se rádi vracejí na místo, kde byli při lovu úspěšní. Proto by chovatelé hospodářských zvířat, zejména v rizikových lokalitách nebo v místech opakovaných škod, měli dodržovat doporučená ochranná opatření:

• Zavírat na noc ovce do pevného chléva nebo do oplocené zahrady u domu.
• Zvýšit dohled nad ovcemi - u větších chovů ovcí zvážit trvalou přítomnost pastevce nebo velkého pasteveckého psa. Tito psi žijí od věku štěněte trvale se stádem.
• Na přechodnou dobu lze zkusit instalaci odplašovacího zařízení - umístit kolem oplocení pastviny šňůry s vlajícími a šustícími třásněmi - na způsob zradidel. Může se osvědčit i klasický strašák.
• V oblasti Beskyd existuje možnost zapůjčit si od Hnutí DUHA síťový elektrický ohradník, který šelmy může odradit od opakovaných útoků lépe než klasická dřevěná ohrada nebo elektrický ohradník na lanku, pásce nebo drátu.

Rys ostrovid: Nenápadný dravec

Rys ostrovid, samotářský predátor, má v České republice bohatou historii. Kdysi byl rys loven téměř do vyhubení, ale po druhé světové válce se začal vracet do českých lesů, kam migroval z Karpat na Slovensku. Dnes se u nás vyskytují dvě hlavní rysí populace: jedna v Beskydech a Javorníkách a větší populace na Šumavě. Obě populace jsou relativně stabilní, i když málo početné. Občas se rysi objeví i v Jeseníkách a Krkonoších, pravděpodobně sem zavítají z Polska.

Rysi jsou známí svým samotářským chováním a prakticky nejsou zaznamenány případy útoků rysů na člověka, a to ani v oblastech, kde je jejich početnost výrazně vyšší. Jiná je však situace, pokud jde o hospodářská zvířata. Bylo zaznamenáno několik zpráv o tom, že rysi loví domácí zvířata, což vyvolalo obavy zemědělců. Přesto rys zůstává plachým tvorem, který před člověkem spíše utíká, než aby se pouštěl do konfliktů.

Rys ostrovid se v české krajině skutečně pohybuje, spatřit ho na vlastní oči je ale prakticky nemožné. Odborníci z Národního parku Šumava, kteří zdejší populaci už od 90. let mapují, proto pracují hlavně s fotopastmi a sebranými vzorky.

Čtěte také: Co s banánovými a citronovými slupkami?

„Díky těm vzorkům zjišťujeme, jak je na tom naše populace s genetickou variabilitou. Je to uměle znovuvysazená populace, takže pochází z poměrně mála jedinců. A je důležité zjistit, jestli už jednotlivci nejsou příliš příbuzní mezi sebou a jestli je tedy jejich populace životaschopná,“ vysvětluje zooložka šumavského národního parku Elisa Belottiová.

Tamní populace rysů byla uměle vrácena do přírody v 80. letech a během následujícího desetiletí se v místě zabydlela. Přesto žije dnes na Šumavě průměrně jen jeden dospělý rys na 100 kilometrech čtverečních a dosud se navíc nepodařilo propojit česko-rakousko-bavorské společenství s jinými skupinami, například karpatskou. Budoucnost je tedy stále nejistá.

Medvěd hnědý: Reálná hrozba

Na rozdíl od vlků a rysů je medvěd hnědý druhem, který může skutečně představovat nebezpečí pro člověka. Medvěd hnědý, známý svou nepředvídatelnou povahou, reaguje agresivněji, pokud se cítí ohrožen nebo pokud si zvykne na lidské zdroje potravy. Přizpůsobivost může vést k tomu, že se medvědi vydávají do obydlených oblastí, kde prohledávají odpadky a přepadávají tábořiště, což zvyšuje pravděpodobnost střetu člověka s medvědem.

Od roku 2000 se celosvětově zvýšil počet útoků medvědů, přičemž Slovensko v posledních letech hlásí přibližně osm případů ročně. Situace v České republice je však výrazně odlišná. Medvědi se vyskytují především v Moravskoslezských Beskydech, kde se jejich populace odhaduje na jeden až pět jedinců. Vzhledem k těmto malým počtům zůstává pravděpodobnost setkání s medvědem ve volné přírodě nízká. Přesto se doporučuje opatrnost při vstupu do medvědího teritoria, protože potenciál nebezpečí, i když minimální, stále existuje.

V CHKO Beskydy se v současnosti může pohybovat kolem tří až pěti medvědů. Vysvětluje, že prostředí Beskyd je velmi ovlivněno lidskou přítomností a pro medvěda tak není zcela vyhovující. Jde totiž o šelmu, která patří mezi takzvané deštníkové druhy.

Soužití s velkými šelmami

Obnovení výskytu velkých šelem v České republice je důkazem úspěšnosti ochranářských snah a odolnosti těchto druhů. Přestože přítomnost vlků, medvědů a rysů může představovat problém, zejména pro ty, kteří žijí v těsné blízkosti jejich stanovišť, nejsou šelmy pro člověka ze své podstaty nebezpečné.

Vlk, stejně jako další velké šelmy (rys, medvěd), byl v minulých staletích v Čechách a na Moravě krutě pronásledován a nakonec úplně vyhuben. Nejdéle se udržel v horách severovýchodní Moravy. Poslední původní „beskydský“ vlk byl podle historických údajů uloven v roce 1914 nedaleko obce Hrčava, kde má pomníček. Díky přísnější ochraně velkých šelem v Evropě v posledních desetiletích se po rysech a medvědech začali také vlci přirozeně vracet do původních území.

CHKO Beskydy je jedinou českou evropsky významnou lokalitou, kde je vlk obecný předmětem ochrany. Vyskytuje se zde v počtu několika málo jedinců a v poslední době se objevuje i na severu Čech.

Situace v okolních státech

Výskyt a přežití vlků u nás závisí nejen na jejich ochraně na území ČR, ale zejména na ochraně nejbližších populací v okolních státech. Zatímco v Polsku a Německu je vlk celoročně chráněný, na Slovensku zatím vítězila silná myslivecká lobby.

Od roku 2003 toto území tvořilo jen část okresu Čadca (370 km2) a zahrnovalo jen 23 % z rozlohy CHKO Kysuce. V prosinci 2013 tak vlci díky vyhlášce č. 489/2013 získali celoroční ochranu na celém území CHKO Kysuce a v navazujících horských celcích Oravských Beskyd podél slovensko-polských hranic až po Tatry.

Zatímco v Česku na stabilnější usazení vlků čekáme už 20 let, zcela jiná je situace v Německu, kde podle posledních informací žije 26 smeček nebo vlčích párů, tedy celkem jistě více než 100 zvířat, z toho čtrnáct smeček se vyskytuje na území historické Lužice sousedící s Českem a Polskem (Anonymous 2014). První vlci zde byli zaznamenáni v roce 1998, tedy ještě o pár let později než vlci v Beskydech, a první rozmnožování němečtí zoologové zaznamenali v roce 2000.

Především se vyvrací pověra o tom, že vlci vyžadují divočinu a nemohou žít v kulturní krajině. Tyto šelmy v Německu sice nejdříve osídlily řídce obydlené oblasti na východě země, postupně však začínají pronikat i do krajiny s vyšší hustotu sídel a cest. Ani v Německu nejsou přítomností vlků všichni nadšení: vlci jsou ilegálně stříleni a objevují se často petice myslivců nebo chovatelů požadující odstřel šelem. Německé úřady však trpělivě vyjednávají a výsledkem je nový managementový plán, do jehož přípravy byly zahrnuty všechny zájmové skupiny.

tags: #návrat #vlků #a #medvědů #do #české

Oblíbené příspěvky:

• Psychologické souvislosti environmentálního žalu
• Geologie Žichovic
• Využití hoblin
• Kriticky ohrožený zvon
• Měření emisí: podrobný průvodce