Zvonek Bělé Karpaty: Kriticky Ohrožený Druh

Bílé Karpaty jsou výjimečné v mnoha ohledech. Tvoří je mozaika polí, lesů a květnatých luk, které jsou nejbohatším nalezištěm orchidejí v Česku i celé Střední Evropě. Jde tak o jednu z nejmalebnějších ukázek toho, jak může krajina vypadat, pokud s ní člověk po staletí nakládá s respektem.

Svým druhovým bohatstvím (až 80 druhů cévnatých rostlin na 1 m²) se řadí mezi nejbohatší biotopy v Evropě, potažmo na celém světě.

Mimořádné druhové bohatství flóry bělokarpatských luk je zapříčiněno souhrou více faktorů. Kromě velké rozlohy, dlouhé historie údržby a kosení a absence hnojení je to především velká pestrost stanovišť: na jedné lokalitě mohou vedle sebe koexistovat druhy suchých trávníků (např. válečka prapořitá, sveřep vzpřímený, šalvěj luční), mezofilních luk (třeslice prostřední, kopretina bílá), střídavě vlhkých luk (bezkolenec rákosovitý, bukvice lékařská, srpice barvířská, mochna bílá) a lučních pramenišť, stejně jako druhy světlých teplomilných doubrav (prvosenka jarní, kopretina chocholičnatá) a lesních lemů (smldník jelení, kakost krvavý) díky mozaice lesů a solitérních stromů.

Bělokarpatské louky jsou bohaté na chráněné druhy orchidejí, např. vstavač mužský (Orchis mascula), vstavač kukačka (Anacamptis morio, syn. Orchis morio), vstavač vojenský (Orchis militaris), prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), prstnatec pleťový (Dactylorhiza incarnata), tořič včelonosný (Ophrys apifera), pětiprstka žežulník (Gymnadenia conopsea), pětiprstka hustokvětá (Gymnadenia densiflora), střevíčník pantoflíček (Cypripedium calceolus), hlízovec Loeselův (Liparis loeselii), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), hlístník hnízdák (Neottia nidus-avis) a mnohé další. Z jiných vzácných rostlin zde roste např.

Velmi významný je také výskyt zvonku hadincovitého (Campanula cervicaria), kriticky ohroženého druhu, který má v Bílých Karpatech nejbohatší výskyt právě zde a na Předních loukách, hvozdíku pyšného (Dianthus superbus), hadího mordu nachového (Scorzonera purpurea) a třech druhů kosatců - trávolistého, pestrého a sibiřského (Iris graminea, I. variegata a I. sibirica).

Čtěte také: Jak přikrmovat ptáky v zimě

Kýchavice černá (Veratrum nigrum) je druhem opravdu nepřehlédnutelným.

Porosty patří ke společenstvům „bělokarpatských luk“, tzn. teplým trávníkům asociace Brachypodio pinnati-Molinietum arundinaceae Klika 1939, která je charakteristická zastoupením nejen teplomilných, ale i vlhkomilných a lesních druhů.

Nalezeno zde bylo více než 550 druhů rostlin, z nichž 36 je řazeno k chráněným a několik desítek dalších do Červeného seznamu. Jak už je pro tyto květnaté louky typické, téměř 20 druhy jsou zastoupeny orchideje. Zřejmě nejbohatší lokalitu u nás zde má bíle kvetoucí prstnatec plamatý sedmihradský (Dactylorhiza maculata ssp. transsilvanica), z dalších kriticky ohrožených druhů nechybějí ani roztroušeně se vyskytující rudohlávek jehlancovitý (Anacamptis pyramidalis), vzácný tořič čmelákovitý (Ophrys holosericea) a pětiprstka hustokvětá (Gymnadenia densiflora) rostoucí v jednom mokřadu.

O tom, že i v tak prozkoumaném území, jakým bezesporu Jazevčí je, lze stále něco objevovat, svědčí čerstvý příklad z letošního podzimu. Při přebírání managementu jsme na nedávno vyčištěném travertinovém mokřadu na okraji ochranného pásma našli kriticky ohroženou ostřici bílou (Carex alba).

CHKO Bílé Karpaty byla jako biosférická rezervace zařazená také do programu Člověk a biosféra pod záštitou organizace UNESCO.

Čtěte také: Fotografie druhu Zvonek zelený

Na území CHKO se jich nachází celkem 52: pět národních přírodních rezervací, jedna národní přírodní památka, 16 přírodních rezervací a 30 přírodních památek.

Ochranu přírody v Bílých Karpatech už dlouhodobě zajišťuje stát, a to pomocí regionálního pracoviště AOPK ČR. Jeho zaměstnanci se starají nejen o zóny takzvaně jádrové, kde je primárním cílem zasahovat co nejjemněji, ale i oblasti člověkem zcela změněné - přesto s výjimečným krajinným rázem, který je třeba dále sofistikovaně budovat.

Zvonek (Campanula)

Zvonek (Campanula) je rozsáhlý rod rostlin z čeledi zvonkovité. Jsou to vytrvalé nebo řidčeji jednoleté byliny se střídavými jednoduchými listy a zvonkovitými až nálevkovitými květy. Plodem je tobolka.

Rostliny se vyznačují různolistosti, listy vespod lodyhy bývají odlišné od listů horních, navíc níže postavené jsou rozměrově větší než horní. Oboupohlavné květy vyrůstají někdy osamoceně, většinou jsou seskupeny do lat nebo hroznů.

Bývají velké 2 až 5 cm, někdy jsou i větší. Mají většinou po 5 vytrvalých kališních a volných korunních lístcích, ty bývají rozeklány. Některé druhy mívají mezi kališními lístky ještě menší přívěsky, jejichž tvar a velikost slouží pro první orientační určení druhu.

Čtěte také: Evropský los v Česku

Plodem je pukající tobolka obalená vytrvalým kalichem mající na střední semenici četná drobná, elipsoidní, hladká semena.

Mnoho druhů je s úspěchem používáno v zahradách jako okrasné rostliny, především ve skalkách a trvalkových záhonech, při vhodném umístění nevyžadují příliš péče a pravidelně kvetou.

Podle některých názorů zvonky patří mezi nejcennější druhy skalniček.

Mezi původními druhy zvonku je mnoho druhů s rozdílným vzrůstem, některé rostou do výšky člověka, ale jiné jsou sotva vyšší než mech, podobné jsou pouze barva (modrá, fialková) a tvar květu.

Mezi nejběžněji pěstované druhy patří zvonek zahradní (Campanula medium), zvonek Campanula latiloba a zvonek broskvolistý (Campanula persicifolia).

Campanula latiloba je nejsnáze pěstovatelným druhem ze zvonků, prospívá i v chudé půdě, pokud není příliš suchá, a šíří se jako plevel. Zvonek broskvolistý je zřejmě jeden z nejkrásnější zvonků. U tohoto druhu byly, jako u jednoho z mála zvonků, vyšlechtěny zahradní odrůdy.

Campanula lactiflora je dalším druhem majestátního zvonku, rostlina dorůstá často 1,8 m na výšku. početné a velmi bledě modré barvy. Je ovšem pěstována odrůda s temněji modrými květy. C. lactiflora se šíří samovýsevem, a měla být ponechána nerušeně na stejném stanovišti více let, aby dorostla své plné krásy.

Campanula pyramidalis je často pěstována v květináčích ve skleníku. Nicméně je zcela otužilá, ačkoli hyne v prvním roce po odkvětu. Také často doroste 1,8 m vysoká a zůstává kvést dlouhou dobu, nejvhodnější je slunné stanoviště.

Často je pěstován zvonek klubkatý Campanula glomerata nebo jeho odrůdy. Snadno pěstuje. Druh nepatří mezi nejvyšší, rostlina je jen asi třicet centimetrů vysoká a kvete velkými sytě fialově zbarvenými květy, jež jsou společně seskupeny v horní polovině stonku.

Mezi nižší druhy patří Campanula punctata, mívá i bílé květy. Zvonek vousatý (Campanula barbata) je snad nejkrásnější ze všech zvonků. Campanula caespitosa je malý zvonek vhodný do skalek. Roste dobře v bohaté i chudé, propustné půdě na plném slunci. Šíří se všude, kde může najít volný prostor. C.

Campanula pulla je rostlina stejného vzrůstu jako C. caespitosa, ale i menší. Květy jsou temněji modré nebo spíše modrofialové. Snadno se pěstuje v úzkých štěrbinách skalky a v chudé hrubé půdě, kde se šíří vegetativně.

Campanula wilsonii je křížencem mezi C. pulla a C. carpatica a bujnější než C. pulla, ačkoli je jinak stejného habitu a vzrůstu. Jsou pěstovány i další hybridy C. pulla, jako je například C.

Campanula tommasiniana je další malý zvonek s dlouhým a velmi úzkými světle modrými květy. Poměrně snadno je pěstován na skalkách a nejlépe se mu daří na plném slunci.

Některé druhy rodu vysokých nadmořských poloh Alp lze jen velmi obtížně pěstovat ve skalkách, například Campanula allioni, C. cenisia, C. excisa, C. elatines, C. lanata, a C. zoyzii.

tags: #zvonek #bílé #karpaty #kriticky #ohrožený

Oblíbené příspěvky:

• Krtek a další značky čističů
• Dopad změny klimatu
• Vestec u Prahy – klima
• Ohrožené druhy
• Doprava a životní prostředí