Skladování dřeva na hranici pozemku: Legislativa

Při umísťování dřevníku na pozemku rodinného domu je důležité zohlednit nejen praktické hledisko (přístup, zastínění apod.), ale také zákonné požadavky. Ty se řídí stavebními a v určité míře i požárními předpisy.

Dřevník jako drobná stavba

Dřevník se považuje za drobnou stavbu plnící doplňkovou funkci k hlavní stavbě. Pokud se jedná o standardní menší dřevník o zastavěné ploše do 40 m², není třeba žádat o stavební povolení ani kolaudaci. Je však nutné dodržet minimální odstup 2 metry od hranice sousedního pozemku. Tento odstup je stanoven vyhláškou č. 146/2024 Sb.

Možnosti umístění dřevníku blíže k plotu

V některých případech lze dřevník postavit i blíže k plotu, nebo přímo na hranici pozemku. Tato možnost ale není automatická. V takovém případě vždy doporučujeme předem celou situaci probrat se sousedem, který s takovým umístěním dřevníku musí souhlasit. Zkušenost ze stavební praxe ukazuje, že pokud někdo postaví dřevník přímo na hranici pozemku bez souhlasu souseda, může být na základě stížnosti či kontroly úřadu vyzván k odstranění stavby. Pokud vlastník dřevník bez průtahů odstraní, většinou se tím vše vyřeší bez pokuty.

Požární bezpečnost

Na rozdíl od velkých objektů zákon o požární ochraně nestanovuje pro dřevníky na pozemcích rodinných domů konkrétní závazné odstupy od plotu nebo jiných staveb. Vlastník je ale povinen zajistit, aby umístění a užívání dřevníku neohrožovalo požární bezpečnost a nebránilo zásahu hasičů. U větších objemů skladovaného dřeva (nad 5 m³) proto doporučujeme zachovat rozumný odstup alespoň 2-3 metry od domu nebo jiných hořlavých konstrukcí.

Důležitost rozumného plánování a sousedské dohody

Při rozumném plánování a sousedské dohodě není umístění dřevníku složité.

Čtěte také: Kladenská skládka: Vše, co potřebujete vědět

Uskladnění stavebního materiálu, dřeva apod. a sousedské vztahy

Česká právní úprava žádnou minimální odstupovou vzdálenost od hranice pozemků pro uskladnění stavebního materiálu, dřeva apod. nestanoví. Je proto v zásadě možné skladovat tyto materiály na samé hranici pozemků. Jedním dechem je však nutné dodat, že při skladování materiálů v blízkosti hranice pozemků je nutné respektovat základní pravidla sousedských vztahů, která jsou zakotvena v občanském zákoníku.

Jedná se především o:

• § 1012 občanského zákoníku, dle něhož platí, že: „Vlastník má právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. Vlastníku se zakazuje nad míru přiměřenou poměrům závažně rušit práva jiných osob, jakož i vykonávat takové činy, jejichž hlavním účelem je jiné osoby obtěžovat nebo poškodit.“
• § 1013/1 občanského zákoníku, dle něhož platí, že: „Vlastník se zdrží všeho, co působí, že odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy a jiné podobné účinky (imise) vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda) v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku …“
• § 1019/1 občanského zákoníku, dle něhož platí, že: „Vlastník pozemku má právo požadovat, aby soused upravil stavbu na sousedním pozemku tak, aby ze stavby nestékala voda nebo nepadal sníh nebo led na jeho pozemek. Stéká-li však na pozemek přirozeným způsobem z výše položeného pozemku voda, zejména pokud tam pramení či v důsledku deště nebo oblevy, nemůže soused požadovat, aby vlastník tohoto pozemku svůj pozemek upravil.“
• § 1020 občanského zákoníku, dle něhož platí, že: „Má-li pro to vlastník pozemku rozumný důvod, může požadovat, aby se soused zdržel zřizování stavby na sousedním pozemku v těsné blízkosti společné hranice pozemků.“ (toto ustanovení by se na uskladněný materiál vztahovalo pouze analogicky, jelikož uskladněný materiál není stavbou).

Je tedy podstatné, aby uskladněný materiál sousední pozemek například nadměrně nezastiňoval (aby nebyl uskladněn před sousedovým oknem, vedle jeho záhonu apod.), a aby se nestal zdrojem obtěžování (stékající vodou, odpadem, prašností, zápachem apod.). V souvislosti s výše uvedeným připomínám, že v oblasti stavebního práva jsou základní odstupovou vzdáleností od hranice pozemků dva metry. Budete-li se proto chtít vyhnout případným sporům se sousedem, můžete stavební materiál, dřevo apod. uskladnit dva metry od hranice pozemků (byť Vás k tomu žádný právní předpis výslovně nenutí).

Imise

Imise je výraz latinského původu (immissio) a pro naše účely, kvůli lepšímu pochopení obsahu, lze jej přijatelně přeložit slovy „vhánění“, popřípadě „vpuštění“ nebo „vnikání“. Jsou tu však i imise výslovně v tomto ustanovení neuvedené. I proti těmto imisím se lze bránit, neboť tu jde o rušení vlastníkova práva podle § 1012 věty druhé o. z.; shora citovaný výčet imisí je ostatně příkladmý (demonstrativní).

V literatuře se obvykle uvádí, že imisemi je např. vypouštění vody nebo splašků, prach nebo popel zviřovaný na pozemku, prudké osvětlení nebo naopak stínění, teplo z teplovodního vedení, zápach ze žumpy a ze záchodu, znečišťování půdy, psí štěkot, hluk, zápach, přelétání míčů, obtěžování včelami, holuby, hlodavci, hmyzem, a to jak v důsledku užívání pozemku, tak i zanedbávání jeho údržby.

Čtěte také: Kvalita dřeva a skladování

Vlastník věci je, obecně řečeno, oprávněn při svém užívání nemovitosti si počínat tak, že účinky jeho jednání (hluk, světlo, kouř apod.) se projeví i na sousední nemovitosti. Avšak ve všech případech je omezen už ze zákona, bez sousedova zásahu resp. zákazu, a je povinen zdržet se takových imisí, pokud přesahují míru přiměřenou poměrům (resp.

Imise je tedy zásah do sousedova užívání nemovitosti, jeho specificky definovaný druh; jde tu o kolizi výkonu dvou vlastnických práv, kterou řeší § 1013 o. z. (R 65/1972, s. 247 a 249; R 37/1985, s. 145, odst. 4 a 5, s. 146, odst. 1 a 2). Podstata imisí je v tom, že konání (výjimečně i nekonání, viz dále) na jedné nemovitosti má účinky na nemovitosti druhé.

Nemá-li zásah do práva zdroj v počínání vlastníka věci, který koná to, co by - nebýt obtěžování jiného - bylo jeho právem, nejde o imisi, ale o zásah do práva ve smyslu § 1040 a násl. o. z. (např. někdo složí na cizím pozemku stavební materiál nebo porazí strom). Toto rozlišení je pro praxi významné; míra přiměřená poměrům je pro posouzení přípustnosti významná jen u imisí, které představují pouhé obtěžování.

Přímé a nepřímé imise

Občanský zákoník rozlišuje přímé a nepřímé imise. Přímé imise jsou takové, které jsou přímo přivedeny na sousední pozemek (např. vlastník vyvede výfuk vzduchotechniky přímo na sousedův pozemek, vyústí tam okap nebo umístí na hranici svého pozemku včelín tak, aby včely vylétávaly přímo na pozemek souseda). Takové imise jsou vždy zakázány, a to bez ohledu na míru takových vlivů a stupeň obtěžování souseda.

Naproti tomu u nepřímé imise je její zdroj na jedné nemovitosti a tam se především projevují následky, ty se však šíří i na nemovitosti sousední, přičemž nemusí jít jen o nemovitosti bezprostředně sousedící, nýbrž i vzdálenější. Ochrana se sousedovi poskytuje proti nepřímým imisím jen tam, kde to překračuje míru přiměřenou poměrům, společensky únosné hranice dané dobrými mravy. Jen takový zásah je neoprávněný (R 37/1985, s. 143, odst. 6 a 7). Ostatní, běžné imise, které nepřekračují míru přiměřenou poměrům, jsou sousedé povinni navzájem si trpět (R 50/1985, s.

Čtěte také: Slzí Plačice: Co skrývá tato skladba?

Zákon tedy činí např. rozdíl mezi vehnáním drůbeže na sousedův pozemek (to je vždy zakázáno) a samovolným vnikáním drůbeže volně vypuštěné (to může být např.

Může jít jak o obtěžování vlastníka samého, tak i o členy jeho rodiny, domácnosti, popř. o osoby, které se svolením souseda užívají jeho nemovitost (např. nájemce). To je např. u pachu, kouře a hluku. Tam jde o bezprostřední obtěžování osob. Jiné imise nemají takový charakter osobního obtěžování a jde spíše o vliv na nemovitost samu, jako u popílku, u tekutých a pevných odpadů a stínění. Některé druhy imisí mohou mít význam obtěžování jak přímo osoby, tak i jen nemovitosti. Nakonec však obojí druh obtěžování (rušení) naplňuje podstatu probíraného ustanovení.

Sousedova tolerance neznamená, že imise přestaly být neoprávněné. Změní-li se soused (např.

Imise, ke které došlo jen jednou, je právně nevýznamná, nehrozí-li reálně nebezpečí jejího opakování. Tak jestliže někdo omylem užije k topení nekvalitní palivo a v důsledku toho obtěžuje souseda kouřem nad míru přiměřenou poměrům, přičemž z jeho postoje je zjevné, že nehrozí opakování, nemůže být úspěšně žalován; v době vynesení rozsudku by tu totiž již imise nebyla, žalobce by nebyl nijak ohrožen a nebyl by důvod mu poskytovat ochranu.

Nárok uplatněný žalobou, kterou se obtěžovaný žalobce domáhal i odstranění následku rušení, je nárokem na plnění povinnosti, která přechází na dědice původního žalovaného. Pokud však se požadoval jen zákaz určité činnosti (tj. pokud by byla uložena povinnost zdržet se určitých imisí), bude záviset otázka eventuálního přechodu pasivní legitimace na právní nástupce žalovaného na tom, z čeho vyvozoval žalovaný své oprávnění na tuto činnost. Tvrdil-li např., že vykonával své oprávnění vyplývající z věcného břemene nebo z jiného vztahu, který nebyl vázán na jeho osobu, lze předpokládat, že žalobce má právní zájem na tom, aby požadovaný zákaz byl vysloven i proti právním nástupcům žalovaného. I když se sice rušení nedopustili, nelze totiž vyloučit nebezpečí, že jako právní nástupci budou chtít pokračovat ve výkonu údajných oprávnění svého právního předchůdce (R 65/1972, s. 238 a 239).

K procesnímu nástupnictví v řízení podle § 1012 a násl. o. z. Kdo je chráněn proti imisím a proti komu ochrana směřuje (a kdo tedy může být žalobcem a žalovaným v soudním sporu z imisí)? Na oprávněné straně vztahu z imisí by podle doslovného výkladu § 1013 o. z. měl stát rušený vlastník pozemku. Zákon zřejmě vychází z toho, že stavba je součástí pozemku, takže uvedené ustanovení se uplatní i tehdy, je-li žalobce rušen při užívání stavby. Protože však i nadále budou některé stavby samostatnými předměty právních vztahů (věcmi), je dosah tohoto ustanovení patrně širší. Tam, kde se budova nestane součástí pozemku, bude účastníkem tohoto vztahu na straně rušící i rušené i vlastník budovy. Ačkoli ochrana proti imisím je vymezena úžeji než v § 127 odst. 1 o. z. 1964, přesto ji bude moci s ohledem na § 1044 o. z.

Žalovaným je vlastník pozemku nebo stavby, ze které rušení vzchází, pokud ovšem má právní možnost rušení zabránit (tedy nelze jej úspěšně žalovat např., pokud je zákonem jeho právo omezeno ve prospěch rušitele, vůči kterému nemá žádné donucující prostředky). V případě, že rušitelem je někdo jiný, je vlastník i tak (vedle rušitele) odpovědný z titulu imise bez ohledu na zavinění (např. nájemce bytu soustavně porušuje noční klid v ulici tak, že v bytě pouští hlasitou hudbu). Je pak věcí žalovaného vlastníka, aby vůči rušiteli sjednal nápravu (např. výpovědí z nájmu bytu). Žalován ovšem může být i vlastník movité věci, např. hlučného motocyklu (ostatně generální klausule § 1012 o. z. se týká i věcí movitých).

Zjevně by bylo neekonomické upírat ochranu i proti osobě oprávněné užívat věc (např. V literatuře se lze setkat s názorem, že žalobcem (a žalovaným) v řízení podle § 1013 odst. 1 o. z.

Nepromlčuje se totiž právo vlastnické, od kterého je právo na ochranu proti imisím odvozeno (§ 614 o. z.). Pokud imise trvají, lze se stále domáhat ochrany, pokud pominuly a nehrozí jejich obnovení, není o co vést spor. Lze však vydržet služebnost ve formě práva zasahovat do vlastnického práva souseda imisemi. Soud musí v odůvodnění rozhodnutí o žalobě na ochranu proti nepřímé imisi rozhodnutí výslovně uvést, jakou míru obtěžování považuje za přiměřenou poměrům a jaká je míra v konkrétním případě (z těchto údajů bude vycházet i soud v řízení o výkon rozhodnutí - viz R 14/2006).

Ustanovení § 1013 odst. 2 o. z. privileguje imise, které vznikají důsledkem provozu závodu nebo podobného zařízení, který byl úředně schválen. Soused postižený takovými imisemi má právo jen na náhradu újmy v penězích, i když byla újma způsobena okolnostmi, k nimž se při úředním projednávání nepřihlédlo. Tato výjimka vychází z § 364a OZO, který v Rakousku dodnes platí; při výkladu § 1013 odst. 2 o. z. lze proto vycházet z rakouských zkušeností.[3] Účelem tohoto ustanovení je ochrana průmyslového, resp. živnostenského podnikání.

Výjimka § 1013 odst. 2 o. z. se nevztahuje na přímé imise, ani provozovatel závodu nemůže tedy imise na pozemek souseda přímo přivádět. Privilegovanými jsou jen ty imise, které jsou typické pro daný provoz. Rovněž proti imisím, které jdou nad rámec úředního povolení, se lze bránit negatorní žalobou. Nepatří sem ani imise vyvolané zřizováním (zhotovováním) závodu nebo jiného zařízení, např. stavbou továrny nebo kanalizace.

Je-li tedy na sousedním pozemku povolena skládka komunálního odpadu, nemůže se soused bránit obvyklému zápachu z takového odpadu. Pojem „závod“ je vymezen v § 502 o. z.; je to „organizovaný soubor jmění, který podnikatel vytvořil a který z jeho vůle slouží k provozování jeho činnosti“; podle důvodové zprávy jde o nahrazení pojmu „podnik“. Je otázkou, co se rozumí „podobným zařízením“. Literatura k OZO sem řadila zejména živnostenské provozovny; ty jsou nyní zahrnuty pod „závod“. Dále sem byly řazeny např. železnice, kanalizace, vodní díla. Jiným zařízením není stavba (pokud není součástí závodu); stavbě se může soused bránit v řízení na ochranu držby podle § 1004 o. z.

Rakouské právo nepovažuje každé zařízení schválené úředně za „úředně schválené zařízení“ ve smyslu § 364a OZO. Relevantním je jen zařízení schválené v takovém řízení, v němž byla dostatečně zohledněna práva sousedů. Vždy je třeba zkoumat, co bylo předmětem úředního schválení. Pod komentované ustanovení nebudou patřit imise vyvolané činnostmi, které nebyly úředně schváleny proto, že schválení nevyžadují, nebo proto, že potřebné schválení nebylo vyžádáno či uděleno, stejně jako imise překračující rozsah schválení. Rakouská judikatura např. dospěla k závěru, že hluk vyvolaný zákazníky nespadá do rozsahu § 364a OZO, protože v povolovacím řízení nejsou zohledněna ohledně těchto účinků provozu práva sousedů, a je tak možné uplatnit negatorní žalobu (usnesení rakouského OGH 3 Ob 2413/96s).

Naproti tomu § 1013 odst. 2 se uplatní, i když újma „byla způsobena okolnostmi, k nimž se při úředním projednávání nepřihlédlo“. Patrně není - stejně jako podle OZO - rozhodné, zda úřad o těchto okolnostech nevěděl, nebo sice věděl, ale provoz přesto povolil.

Je-li provoz závodu či zařízení úředně schválen, pak namísto žaloby na ochranu proti imisím nastupuje žaloba na úhradu újmy jimi způsobené, a to bez ohledu na to, zda postižený soused v povolovacím správním řízení uplatnil námitky či nikoli, a zda jim bylo vyhověno. Autoři podotýkají, že s aplikací tohoto ustanovení nejsou zkušenosti, neexistuje k němu judikatura a - zatím s výjimkou zmíněného článku E. Dobrovolné a J. Spáčila a jejich výkladu ve III. dílu komentáře k občanskému zákoníku z nakladatelství C. H. Beck - ani relevantní literatura.

Stínění

Stínění může nastat v důsledku růstu stromů a keřů, anebo ve spojitosti s budovou na sousedově pozemku. V soudním řízení nelze žádat ochranu proti imisím, které teprve hrozí, ale jen proti imisím již nastalým; proto ochranu proti stínění zamýšlenou stavbou je třeba uplatnit ve stavebním řízení.

Podle § 1020 o. z. Je-li třeba ke zřízení stavby veřejnoprávní oprávnění vydané v řízení, ve kterém je soused účastníkem (zejména územní rozhodnutí, stavební povolení), pak je třeba tuto námitku uplatnit ve správním řízení; pokud se tak nestane, resp. bude-li námitka uplatněna neúspěšně, nelze stejný nárok později uplatnit „cestou práva“, tedy v soudním řízení. Opačný přístup by znamenal popření principů stavebního řízení, zejména zásady koncentrace řízení, a vystavoval by stavebníka neúměrné nejistotě. Pokud neměl soused možnost ve stavebním řízení námitky uplatnit, ať již proto, že takového řízení nebylo ke zřízení stavby třeba, že soused stavěl bez povolení nebo proto, že byl úřadem opomenut, může žádat o ochranu soud.

Rozumný důvod pro zákaz bude spočívat především v tom, že existence stavby by vyvolala relevantní imise (§ 1013 odst. 1 o. z.), zejména stínění či odnětí volného přístupu vzduchu, které by mohlo vést k zavlhání jiné stavby; samotnému odnětí vyhlídky, není-li právně zajištěna, takto patrně nelze zabránit.

Občanský zákoník umožňuje bránit se i negativním vlivům stromů sázených v těsné blízkosti hranice sousedních pozemků. V § 1017 tak dává vlastníkovi pozemku, který pro to má rozumný důvod, právo požadovat, aby se soused zdržel sázení stromů v těsné blízkosti společné hranice pozemků, a vysadil-li je nebo nechal-li je vzrůst, aby je odstranil. Nestanoví-li jiný právní předpis nebo neplyne-li z místních zvyklostí něco jiného, platí pro stromy dorůstající obvykle výšky přesahující 3 m jako přípustná vzdálenost od společné hranice pozemků 3 m a pro ostatní stromy 1,5 m.

Rozumným důvodem může být jak stínění, tak i jiné (i hrozící) ohrožení, např. - jak uvádí důvodová zpráva - „rozumný důvod bude např. mít vlastník zemědělského pozemku, počne-li soused v těsné blízkosti hraniční čáry sázet stromy, které hrozí v budoucnu vyčerpat podstatnou měrou podzemní vláhu i pod zemědělským pozemkem nebo které hrozí v budoucnu tento pozemek zastínit apod. Stejně tak bude mít např. vlastník pozemku s domem nedaleko hraniční čáry rozumný důvod bránit se, zasadí-li soused při hraniční čáře např.

Soud může podle § 1017 o. z. nařídit sousedovi pokácet strom jen tehdy, pokud kácení nebrání předpisy veřejného práva - zejména se jedná o § 8 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, který kácení určitých dřevin podmiňuje povolením příslušného orgánu ochrany přírody. Podrobnosti potom upravuje vyhláška č. 189/2013 Sb.

Pro obě citovaná ustanovení platí, že ne každou stavbu a ne každý strom v těsné blízkosti hranice pozemků je soused povinen odstranit. V obou případech musí postižený soused prokázat rozumný důvod. Proto lze doporučit, aby stromky sázeli vlastníci raději dále od hranic v přiměřené vzdálenosti pro ten který druh stromu, raději keře a krsky, než stromy vyrůstající do výše, s rozložitou korunou.

Podstatné rovněž je, že občanský zákoník v případě staveb a stromů v těsné blízkosti hranic výslovně poskytuje ohroženému sousedovi právo na preventivní ochranu. Se žalobou se tedy nemusí čekat, než bude stavba postavena nebo stromy vyrostou. Zřejmě postačí, zahájí-li soused stavbu (výsadbu), nebo dokonce, pokud je zřejmý jeho úmysl tak neprodleně činit.

Stínění se - vedle shora uvedených ustanovení § 1017 a 1020 o. z. - lze bránit obecnou žalobou na zákaz imisí podl...

tags: #skladka #dreva #na #hranici #pozemku #legislativa

Oblíbené příspěvky:

• Krásy a tajemství přírody
• Ohrožený plod
• Komunální odpad a suť v ČR
• Dopady kácení lesů v ČR
• Ekologická kosmetika