Neuvěřitelné vynálezy a zajímavosti starověké Číny

Číňané vynalezli neuvěřitelné množství původní technologie v oblastech mechaniky, hydrauliky, matematiky používané k měření času, metalurgie, astronomie, zemědělství, konstrukce mechanizmů, hudební teorie, umění, námořnictví nebo způsobů vedení boje, a tím to rozhodně nekončí... Skoro nad tím vším zůstává rozum stát.

Metalurgie a ekonomika

V Období válčících států (403 - 221 př.n.l.) měli Číňané nejmodernější technologie co se metalurgie týče, včetně vysokých a kopulových pecí, a zkujňovací výhně a kovářsko-pudlovací postupy byly známé již v období dynastie Chan (202 př.n.l.). Vznik složitého ekonomického systému v Číně umožnil i takové vynálezy, jako byly papírové peníze během dynastie Sung (960 - 1279 n.l.).

Objev střelného prachu a vojenské vynálezy

Objevení střelného prachu (minimálně v desátém století) vyvolalo takové objevy, jako jsou hořící kopí, pozemní miny, námořní miny, píšťaly, výbušné dělostřelecké náboje, vícestupňové rakety a reaktivní střely s aerodynamickými křidélky.

Námořnictví a vodní hodiny

S pomocí navigačního kompasu a kormidla se zadním vazem známých už od I. století dosáhli čínští mořeplavci mnoha úspěchů v ovládání lodí na otevřeném moři a v XI. Co se týče vodních hodin, Číňané používali kotevní mechanizmus od VIII. století a od XI. století používali řetězový pohon. Stejně tak vytvořili velká mechanická loutková divadla uváděná do pohybu vodním kolem, kolo s paprsky a prodejní automat poháněný lopatkovým kolem.

Neolitické kultury a zemědělství

Kultury Peiligang a Pengtoushan, které existovaly zároveň, jsou nejstaršími neolitickými kulturami Číny; vznikly zhruba 7000 let před naším letopočtem. Francesca Brayová tvrdí, že domestikace býků a buvolů v průběhu kultury Longshan (Lung-Šan) (3000 - 2000 př.n.l.), nepřítomnost zavodňovacích kanálů a kultur s vysokými výnosy v průběhu Longshanského období, plně doložená kultivace suchozemských zemědělských plodin, které dávaly velkou úrodu „pouze v případě, že byla půda pečlivě obdělávána“, svědčí o tom, že orba byla v Číně známá minimálně v Longshanském období. Tento fakt vysvětluje vysoké výnosy zemědělských plodin, které umožnily růst čínské civilizace v průběhu dynastie Šang (1600 - 1050 př.n.l.).

Čtěte také: Boj o lesní jezera

Tradiční čínská medicína

Tradiční čínská medicínská praktika spočívající v zavádění jehel do konkrétních míst na těle za léčebným účelem a jako prostředek k utišení bolesti byla prvně zmíněna v textech Huangdi Neijing, které byly sestaveny na rozhraní III.-II. století př.n.l. (Období válčících států dynastie Chan). Nejstarší známé akupunkturní jehly vyrobené ze zlata byly nalezeny v hrobce Liu Shenga (zemřel 133 př.n.l.) a jsou datovány do období Západní Chan (202 př.n.l. - 9 n.l.). Nejstarší známé kamenořezy se zobrazením vpichování jehel byly vyhotoveny v období Východní říše Chan (25 - 220 n.l.). Nejstarší známá bronzová socha figuríny pro akupunkturu je datována do roku 1027, období dynastie Sung (960-1279).

Studium starověkých artefaktů

V dobách dynastie Sung ( 960 - 1279) zanalyzoval vědec Ou-jang Siou (1007 - 1072) starověké artefakty s archaickými nápisy v bronzu a kameni, ze kterých sestavil sbírku 400 otisků. Patricia Ebrey píše, že se stal průkopníkem založení epigrafiky. Kaogutu neboli „Ilustrovaný katalog zkoumání minulosti“ (předmluva datována do roku 1092), sestavená Lü Dalinem (1046 - 1092), je jedním z nejstarších známých katalogů systematicky opisujících a klasifikujících starověké artefakty, které byly objeveny.

V písemné a ilustrované formě představuje 210 bronzových a 13 nefritových předmětů, které jsou datovány od období dynastie Šang (1600 - 1050 př.n.l.) do dynastie Chan (2022 př.n.l. - 220 n.l.). Dalším katalogem je Chong Xiu Xuanhe bogutu neboli „Revidovaný ilustrovaný katalog Xuanhe hlubokého studování starožitností“, sestavený mezi lety 1111 a 1125 na objednávku císaře Huizonga (vládl v letech 1100 - 1125) a obsahující obrázky a otisky zhruba 840 nádob. Vědci z období Sung vypracovali formální systém datování těchto artefaktů, přičemž zkoumali nápisy, dekorativní motivy jednotlivých stylů a fyzické formy. Staré nápisy na nádobách byly také použity pro obnovení starých rituálů a jejich použití v obřadech.

Shen Kuo (1031 - 1095) oproti tomu neakceptoval obnovu starých rituálů a místo toho se více soustředil na odhalení dávných technologií výroby a použití. Na rozdíl od mnoha svých kolegů, kteří tyto předměty považovali za staré rituální nádoby pro staré mudrce, tvrdil Shen Kuo, že byly prostě tenkrát vyrobeny dávnými mistry. Stejně tak zahrnul zkoumání starých relikvií do mezidisciplinárních disciplín, hned vedle hudby, matematiky a optiky. Shen Kuo prozkoumal vyřezávané reliéfy z hrobky Zhuwei a došel k názoru, že zobrazují oblečení z období dynastie Chan.

Císařská knihovna a automatické dveře

Císař Yang (období vlády 604 - 617) z dynastie Suei měl v paláci ve svém hlavním městě Čchang-anu (nynější Si-an) vlastní knihovnu, která se skládala z celkem čtrnácti kabinetů s luxusním vybavením a nábytkem. Na císařském dvoře existovalo speciální povolání „rozptylovač vůně“. Jakmile se císař blížil ke kterýmkoli z těchto dveří, měl tento člověk za úkol jít před ním a nohou aktivovat přívod speciálního mechanizmu, který nejen odsouval sošky nesmrtelných svatých a rozhrnoval závěsy, ale otevíral i dveře směrem dozadu a umožňoval tak přístup ke všem policím s knihami. Když císař kabinet opouštěl, byl přívod aktivován znovu a vše se opět vracelo do základní, zavřené, polohy.

Čtěte také: Jezero Sadská: Původ a vývoj

Papírové peníze

Papírové peníze se poprvé objevily v Číně. Jejich zdroje vycházejí z obchodních poukázek z období dynastie Tchang (618 - 907), kterým dávali kupci a obchodníci přednost, aby s sebou nemuseli při uzavírání velkých obchodů nosit množství měděných mincí. V období dynastie Sung (960 - 1279) využila centrální vláda tento systém k ustanovení monopolu na výrobu soli, dalším důvodem pak byl nedostatek mědi: mnohé doly byly uzavřeny a měděné mince ve velkém proudily z císařství do Japonska, jichovýchodní Asie, západní říše Xia a do říše Liao.

To panovníky dynastie Sung povzbudilo k uvedení do oběhu vedle měděných mincí i státní papírové peníze, aby se vyrovnalo postavení státní mincovny a snížila se cena mědi. Na začátku XI. století vydal stát šestnácti soukromým bankám v provincii S‘-čchuan plné moci pro tisk papírových bankovek, ale v roce 1023 stát tyto podniky zkonfiskoval a ustanovil radu pro dozor nad výrobou bankovek. První papírové peníze měly omezené území platnosti a nesměly se používat za jeho hranicemi, ale jakmile byly kryté zlatými a stříbrnými rezervami z císařské pokladny, stát inicioval tisk celostátních bankovek. Toto probíhalo mezi lety 1265 až 1274.

Bomby s litinovým pláštěm

První zmínky o bombách s litinovým pláštěm a náplní ze střelného prachu (na rozdíl od jiných dříve používaných bomb s jiným typem pláště) se v Číně objevují ve XIII. století. Pro tento typ bomby byl ustanoven termín „hromová bomba“ v období dynastie Jin (1115 - 1234) během námořní bitvy s Mongoly v roce 1231, i když v písemných pramenech není přesně uvedeno, zda byly bomby litinové. V Dějinách Jin (sestaveno v roce 1345) je zmíněno, že když v roce 1232 mongolský velitel Subutai (1176 - 1248) zaútočil na pevnost Kchaj-Feng, použili obránci „hromovou bombu", která „se skládá ze střelného prachu umístěného v železném obalu … když zapálili doutnák (a nálož vybuchla), výbuch způsobil veliký hluk podobný hromu, který byl slyšet na stovky li daleko, rostlinstvo kolem bylo spáleno až do vzdálenosti poloviny mou. Byla proražena i kovová brnění.“

Státní úředník dynastie Sung (960 - 1279), Li Zengbo, v roce 1257 napsal, že arzenály majíí mít na skladě několik set tisíc bomb s ocelovým pláštěm. Když byl v Jingzhou, vyrábělo se tam pro export do Xiangyang a Yingzhou od tisícovky do dvou tisíc kusů měsíčně.

Hudební nástroje

Hliněné bubny datované do období 5500 - 2350 př.n.l. byly objeveny na neolitických tábořištích ve velké oblasti od provincie Šan-tung na východě země až po provincii Čching-chaj na západě. V písemných zdrojích se bubny zahrnují mezi šamanské propriety, často jsou používány při rituálních ceremoniích. Bubny potažené krokodýlí kůží k rituálnímu použití jsou zmiňovány vKnize písní (Shi-Jing).Je možné, že v prehistorickém období žili aligátoři podél východního pobřeží Číny, a to včetně jižního Šan-tungu.

Čtěte také: Historie jezera Sadská

Keramika a čaj

Wang Zhongshu (1982) tvrdí, že úlomky keramické glazury tohoto typu nalezené při vykopávkách hrobky Zhejiang byly vyrobeny v období Východní dynastie Chan (25 -220 n.l.) Stejně tak tvrdí, že tento typ keramiky se stal obecně známým v Období tří království (220 - 265). Unikátní šedá nebo zelená celadonová glazura je výsledkem transformace oxidu železa z oxidu železitého na oxid železnatý (Fe2O3 → FeO) během vypalování.

Vlastí čajovníku jsou západní oblasti provincie Jün-nan. Od poloviny II. tisíciletí př.n.l. byl čaj v Jün-nanu používán k léčebným účelům. Kolem II. století př.n.l. se ze S‘-čchuanu rozšířil do oblastí severní číny, stejně jako do oblastí středního a dolního toku Žluté řeky. Pití čaje se v těchto oblastech stalo v každodenním životě zavedenou tradicí, o čemž psal Wang Bao v r. 59 př.n.l. v knize Domluva s otrokem. Tento písemný důkaz ukazuje, že čaj jako nápoj, nejen jako léčivá bylina, se objevil nejpozději během I. století př.n.l. První čínská čajová kultura se objevila během dynastie Chan (202 př.n.l. - 220 n.l.) v jižní i severní dynastii (420 - 589), kdy byl čaj často užíván čínskými dvořany, ale svou současnou podobu získala během dynastie Tchang (618 - 907). Misky na čaj bez oušek, které se objevily v období východní dynastie Ťin si pijáci čaje oblíbili v průběhu dynastie Tchang.

Hry a sport

Čhuej-wan, hra podobná skotskému golfu, je v Číně poprvé zmiňována Wej Tchajem (cca 1050 - 1100) v knize kzite Tung-süan lu. V období dynastie Sung (960 - 1279) a dynastie Jüan (1279 - 1368) byla hra oblíbená jako mezi muži tak mezi ženami a v období dynastie Ming (1368 - 1644) byla oblíbenou hrou městských mužů, stejně jako byl v období renesance mezi Evropany oblíbený tenis (podle Andrewa Leibse).

Hra na kopanou známá jako cuju je v Číně poprvé zmíněna ve dvou historických textech: v Zhan Guo Ce (Strategie válčících států) sestaveném mezi III. a I. století př.n.l. a v Shiji vydaném v r. 91 př.n.l. Sima Qianem (145 - 86 př.n.l.). Oba texty tvrdí, že v Období válčících států (403 - 221 př.n.l.) se obyvatelstvu Linzi, hlavního města státu Qi, líbilo hrát kopanou cuju, stejně jako se věnovalo mnoha dalším zábavám jako jsou například kohoutí zápasy. Mimo toho, že tento sport sloužil k zábavě, bylo na cuju také pohlíženo jako na vojenský trénink a prostředek k udržení fyzické kondice vojáků.

Tuš a domino

V mnoha zemích, hlavně anglicky hovořících, je tuš ze sazového pigmentu označována jako indický inkoust, protože byla prvně dovezena z Indie. Ale tuš se poprvé objevila v Číně, a v Rusku je nazývána čínskou tuší. Někteří vědci se domnívají, že byla objevena už ve III. století př.n.l., ale mnozí předpokládají, že se tuš poprvé objevila během období Cao Wej (království Wej, 220 - 265 n.l.). Ze začátku byla tuš vyráběna z jedlových sazí a teprve později ji čínský vědec a veřejný činitel Shen Kuo (1031 - 1095) jako první vyrobil z naftových sazí.

Čínský autor Xie Zhaozhe (1567 - 1642) z období dynastie Ming (1368 - 1644) jako první připomněl legendu o tom, že domino bylo na císaském dvoře poprvé představeno v r. 1112. Nicméně nejstarší potvrzenou písemnou zmínkou o dominu v Číně je známé z knihy Historické události ve Wulinu (dnes město Chang-čou) napsané během období dynastie Jüan (1271 - 1368) autorem Zhou Mi (1232 - 1298), který vyjmenoval „pupai“ (hrací žetony neboli domino), stejně jako hrací kosti jako předměty nabízené nosiči k prodeji během vlády císaře Xiaozonga (vládl 1162 - 1189) z dynastie Sung.

Laděné zvony

Nejstarší sada laděných čínských zvonů, celkem šestnácti kusů, byla nalezena v hrobce 8 markýze Su z království Ťin v Qucunu, jižní Šan-si. Nápis s 355 znaky na všech šestnácti zvonech popisuje účast markýze Su ve vojenské kampani pod velením krále Zhou. Hrobka byla datována uhlíkovou metodou do let mezi 815 - 786 př.n.l. Laděné zvony, které mohou vydávat dva čisté tóny (jeden při úderu na kraj, druhý při úderu ve středu) v Číně existovaly v období dynastie Zhou (cca 1050 - 256 př.n.l.).

Z šedesáti čtyř bronzových zvonů nalezených v hrobce markýze Yi z království Zheng pohřbeného v r. 433 př.n.l. jich osmačtyřicet vydávalo dva tóny v malé tercii a dalších sedmnáct dva tóny ve velké tercii. Čínské zvony měly svůj původ v kovových lopatkách a odměrných nádobách na obilí.

Od V. století př.n.l. byl celý čínský systém mír délky, šířky, hmotnosti a objemu založena na výšce zvuku speciálně naladěné nádoby zhong, která vážila 120 ketti, jak bylo psáno v knize Guoyou. Pro ověření délky kovového zhongu byla používaná speciální ladička známá jako jun s dlouhými (až 2,1 m) strunami.

Zvony ve staré Číně sloužily hlavně jako ladičky ve standardní sadě dvanácti zvonů (po jednom pro každý tón), a byly nakonec nahrazeny dvanácti píšťalami (snadněší výroba).

tags: #pesne #jezero #příroda #zajímavosti

Oblíbené příspěvky:

• Komplexní pohled na znečištění vody zeminou
• Komunální odpad Český Těšín
• Tipy na levné pobyty v přírodě
• Popel ze dřeva v zahradě
• Proč recyklovat mikrovlnnou troubu?