Petrohrad: Benátky severu plné historie a krás

O Petrohradu se často mluví jako o Benátkách severu. Rozkládá se na více než čtyřiceti ostrovech, které jsou propojeny zhruba třemi stovkami mostů. Řeky a kanály tvoří desetinu celkové rozlohy města. Petrohrad je se svými 4 600 000 obyvateli druhým největším městem Ruské Federace.

Současný oficiální název je Sankt-Petěrburg, za časů Sovětského svazu se jmenoval Leningrad. Město bylo založeno Petrem Velikým roku 1703 a bývalo až do počátku 20. století hlavním městem Ruska. Leží na řece Něvě ústící do Finského zálivu. Leží v severozápadní části Ruska u ústí řeky Něvy a rozkládá se na stejné rovnoběžce jako jižní cíp Grónska. Petrohrad roku 1703 založil car Petr I. Veliký, který je známý především díky svým snahám o modernizaci ruské říše.

Tehdy město pojmenoval Sankt-Pitěr-Burch. Traduje se, že se inspiroval v Nizozemsku a dal městu název podle místního města Sankt-Pieterburch. Nově založené město se mělo stát „oknem do Evropy“. Petrovi I. se podařilo vybudovat velkolepé město, které se stalo symbolem nádhery, bohatství a zpupnosti. Na počest svého patrona sv. Brzy se ujal poněmčený název Sankt Petěrsburg, od něhož se upustilo až za první světové války. Roku 1914 bylo město přejmenováno na Petrohrad. Tento název ovšem neslo pouze deset let. V roce 1924 zemřel Lenin a Petrohrad byl na jeho počest přejmenován na Leningrad. Naposledy se název města změnil po rozpadu Sovětského svazu roku 1991, kdy se z Leningradu stal Sankt Petěrsburg.

Petrohrad se roku 1712, tj. krátce po svém založení, stal hlavním městem ruské říše a zůstal jím až do roku 1917. Roku 1917 byl Petrohrad centrem revolučního hnutí. Dodnes na Něvě kotví křižník Aurora, jedna z nejznámějších lodí evropské historie. Právě výstřelem z Aurory měla začít Velká říjnová socialistická revoluce. (Dnes se od této teorie upouští, odborníci se přiklánějí k tomu, že se střílelo z nedaleké Petropavlovské pevnosti.) Bezpochyby nejkrutější událostí, která město postihla, byla téměř 900 dní trvající blokáda. Obyvatelé Leningradu hrdinně odolávali německému obležení od září 1941 do ledna 1944.

Zajímavosti a památky Petrohradu

Petrodvorec: Ruské Versailles

Když se místních zeptáte, co stojí za to vidět v Petrohradě, každý vám bez zaváhání odpoví, že Petrodvorec. Někdejší rezidenci vládnoucí dynastie Romanovců nechal vybudovat Petr I., který se inspiroval zámkem ve Versailles. Chtěl v Rusku postavit ještě něco velkolepějšího a famóznějšího, než bylo sídlo francouzských králů. První plány ležely na stole v roce 1709, nejdříve se začaly stavět budovy ze dřeva a až od roku 1714 začaly vyrůstat kamenné stavby. Celý areál byl dokončen v létě roku 1723.

Čtěte také: Životní prostředí Petrohradu

Komplexu vévodí Velký palác laděný do zlaté barvy, který obklopuje obrovský park. Palác je spojen s mořem kanálem. Když stojíte před budovou, moře máte na dohled, před sebou vidíte obrovský park s kanálem uprostřed a pod vámi se rozprostírá pohled na velkolepé fontány. Jedná se o největší umělou soustavu vodopádů na světě. Velká kaskáda, jak se soustava nazývá, se skládá z šedesáti čtyř fontán, ozdobených více než dvěma sty skulptur a reliéfů a třemi vodopády. Dominantou celého díla je tři metry vysoké sousoší Samsona bojujícího se lvem. Zvířeti z tlamy stříká voda do výšky dvaadvaceti metrů. Fontána je symbolem vítězství Petra I. nad Švédy v roce 1709, lev je totiž symbolem Švédska.

Na každém kroku vás čekají malá překvapení. Třeba když si sednete na lavičku a kolem vás začne tryskat voda. Malinké fontánky s kanálky, vysoké třeba jen deset centimetrů, lemují také chodníky. Většinou se areálem line hudba. Ta nepochází z reproduktorů, ale od místních umělců, kteří hrají na dlouhé trubky. Na ploše osmi set hektarů jsou také další zajímavé budovy. V bývalé oranžérii je například muzeum voskových figurín nejvýznamnějších ruských osobností. U břehu leží palác Montplaisir. Tato budova byla z celého areálu dokončená jako první a traduje se, že Petr I. se odtud rád kochal pohledem na své loďstvo.

Za druhé světové války byl Petrodvorec rozkraden a poničen německými vojáky. Opravy trvaly celou druhou polovinu 20.století. Jedna z nejvýznamnějších památek v Rusku byla zapsána v roce 1990 na seznam světového dědictví UNESCO.

Petrodvorec stojí třicet kilometrů od Petrohradu a dostanete se tam buď lodí, nebo klasickou městskou hromadnou dopravou v podobě maršrutky, což je minibus, kam se vejde asi deset lidí. Vozidla se snadno proplétají v hustém provozu, jezdí často a jsou poměrně levné. Z Petrohradu vás svezení vyjde na zhruba dvacet korun. Cesta lodí stojí sice několikanásobně víc než maršrutka, ale zato vás proveze po Finském zálivu a poté po řece Něvě, která protéká Petrohradem. Konečná je potom přímo v centru města. Cesta maršrutkou i lodí trvá něco přes půl hodiny, ale pokud se rozhodnete jet do Petrodvorce ve všední den, kdy je hustý provoz, rychlejší je rozhodně doprava lodí.

Petropavlovská pevnost: Srdce Petrohradu

Kromě Petrodvorce láká většina průvodců i k návštěvě Petropavlovské pevnosti. Ta vznikla hned po založení Petrohradu v roce 1703 a je nejstarší kamennou částí města. Pevnost chrání vysoké zdi a stojí na Zaječím ostrově, s pevninou je spojena mostem. Na ostrově byla vystavěna proto, aby se ochránila proti případnému nájezdu Švédů. Ti se ale pevnost nikdy nesnažili dobýt. Petropavlovská pevnost patří k nejvýznamnějším památkám nejen Petrohradu, ale i celého Ruska. Nejen, že je to ohromný komplex, který byl v minulosti nedobytný, ale je to místo pro Rusy velmi důležité, neboť tudy kráčely dějiny.

Čtěte také: Přírodní krásy Jesenice a Petrohradu

Dominantou areálu je katedrála Petra a Pavla, kde odpočívají všichni ruští carové se svými rodinami. Místa, kde jsou příslušníci carské rodiny pohřbeni, symbolizují mramorové náhrobky v katedrále. Nechybí tam ani zakladatel města, Petr Veliký. Do katedrály a všechny ostatních budov se platí vstupné a můžete si vybrat, která místa chcete navštívit a podle toho si zvolit druh vstupenky. Vstupné - zhruba šedesát korun- je také na několik metrů vysoký ochoz. Pokud chcete ušetřit, stačí jenom vyjít hlavní branou a ostrov si podél zdi obejít dokola. Pohled se vám naskytne stejný.

Nejlepší spojení je jako všude v Petrohradu (resp. v každém velkém městě v Rusku) metrem. Od stanice Gorkovskaja se dá dojít pěšky. Je to hezká procházka klidnou částí města. Na Zaječí ostrov je možné se podívat každý den od 6 hod. Opět platí, že je lepší přijít dříve a vyhnout se frontám. Zavíracím dnem je středa. Přímo v pevnosti se nachází např. Petropavlovský chrám, bývalé vězení, Muzeum kosmonautiky, expozice Historie Petrohradu do roku 1918 nebo Historie pevnosti. Kromě toho se průběžně vyměňují krátkodobé expozice a konají se tam různé kulturní události, za každý vstup se samozřejmě platí zvlášť.

Uprostřed pevnosti se tyčí jedna z dominant města - Petropavlovský chrám. Je to barokní pravoslavný chrám, jeden z mála takto velkých pravoslavných chrámů ve městě. Do roku 2012 se svojí výškou 122 m. Byl založen ve stejné době jako pevnost, čímž urbanisticky do komplexu zapadá. Platí zde stejná pravidla jako v obdobných chrámech - smí se fotit, ale nesmí se fotit lidé. Historie chrámu i pevnosti je velmi bohatá, ale určitě je lepší navštívit tato místa osobně než o nich číst dlouhé texty.

Aurora: Slavný křižník

Jen několik minut pěšky od Petropavlovské pevnosti je zakotvená Aurora. Slavný křižník se sice zúčastnil tří válek, ale proslavil ho jediný a navíc slepý výstřel. Legenda říká, že výstřelem z Aurory odstartovala bolševická revoluce. Historikové ale tvrdí, že výstřel přišel až těsně před desátou hodinou večer, kdy už byl útok na Zimní palác v plném proudu. V opraveném křižníku dnes najdete muzeum, které se věnuje nejenom samotné Auroře, ale celému ruskému námořnictvu. Protože Rusové vědí, že Aurora láká davy turistů, kolem křižníku stojí spousta stánků se suvenýry.

Jantarová komnata: Osmý div světa

Velkým lákadlem je v Petrohradě i kopie Jantarové komnaty. Jak její název napovídá, je vytvořena z jantaru a bývá označována za osmý div světa. Původní jantarová komnata byla zhotovena na zakázku pruského krále Fridricha I. v Berlínském zámku. V roce 1716 ji pruský král Fridrich Vilém věnoval Petru Velikému. Téměř dvě stě let se pak nacházela v Kateřinském paláci v Carském Selu. Během druhé světové války byla přestěhována do Královce a tam, uprostřed bombardování a válečené vřavy, její stopy mizí. Už léta po ní patrají hledači pokladů na mnoha místech včetně Česka a čas od času se některá její součást objeví na trhu se starožitnostmi, což dává naději těm, kteří věří v její existenci. Petrohradská kopie, vytvořená podle dobových fotografií, by měla být od originálu nerozeznatelná.

Čtěte také: Přečtěte si o historii hnutí výchovy v přírodě

Něvský prospekt: Hlavní tepna města

Procházka po Něvském prospektu stojí za to. Je to jedna z hlavních ulic v Petrohradu, která je v podstatě spojnicí na Moskvu. Pro místní je tato ulice něco jako pro Pražany ulice Pařížská. Procházku je dobré začít na Palácovém náměstí. To obklopuje z jedné strany Zimní palác a z druhé budova Hlavního štábu. Ulice je dlouhá skoro šest set metrů a skrze bránu na jejím konci se dostanete na Něvský prospekt.

Cestou po Něvském prospektu pravděpodobně nepřehlédnete Kazaňskou katedrálu, která má tvar půlkruhu. Budova je považována za repliku baziliky svatého Petra v Římě. Katedrála byla postavena v letech 1759 až 1814 a je veřejnosti přístupná bez placení vstupné. Rozhodně si nenechte ujít Chrám vzkříšení Krista. Stojí na dohled od Něvského prospektu a nápadně připomíná Chrám Vasila Blaženého na Rudém náměstí v Moskvě, i když vám budou místní tvrdit, že nemají nic společného. Na místě, kde teď chrám stojí, byl v roce 1881 spáchán atentát na cara Alexandra II., který zraněním podlehl. Samotná stavba chrámu začala dva roky poté a na počest památky zesnulého cara stojí na místě kříž z černého křišťálu.

Ermitáž: Galerie umění

Škoda by byla vynechat petrohradskou Galerii v Ermitáži. Má přes tisíc pokojů a od roku 1764 tam začala carevna Kateřina II. shromažďovat uměleckou sbírku. Dnes v ní najdete skvosty od italských, francouzských, vlámských, nebo holandských malířů a sochařů. Mezi nejznámější díla patří například Raffaelovy Madony, Madony od Leonarda da Vinci, nebo obrazy od Moneta či Picassa.

Ermitáž společně se Zimním palácem najdete na Palácovém náměstí. Pro mnohé návštěvníky je velkým překvapením, že obě zmíněné památky se nacházejí ve stejné budově. Ermitáž nechala postavit Kateřina II. Ermitáž patří k největším muzeím na světě. Její sbírky obsahují více než tři milióny položek. Exponáty jsou rozmístěny ve 350 sálech. Kdybyste je chtěli projít všechny, čeká na vás 10 km dlouhá trasa.

Další zajímavosti

• Admiralita vznikla krátce po založení města. Původně se jednalo o opevněnou loděnici, v jejímž okolí se kvůli nebezpečí požárů nesmělo stavět. I dnes jsou v jejím okolí nápadně velká volná prostranství. Současná budova pochází z 20. let 19. století. Poznáte ji už zdálky podle centrální věže zakončené pozlacenou věžičkou.
• Katedrála sv. Izáka je jednou z nejvýznamnějších památek ve městě. Chrám je zasvěcen Izákovi, světci, jehož svátek připadá na 30. května, což je den, kdy se slavily narozeniny Petra I. Za sovětské éry bylo v katedrále umístěno muzeum ateismu. Po roce 1991 byla znovu vysvěcena, ale dodnes slouží převážně jako muzeum.
• Kazaňská katedrála patří k největším kostelům ve městě. Předlohou byla bazilika sv. Petra v Římě, ale postavil ji ruský umělec, výsledek je proto zcela jedinečný. Kazaňská katedrála byla vybudována na začátku 19. století, protože bylo nutné najít vhodné místo pro ikonu Naší Panny Marie Kazaňské, která se zázračně objevila v polovině 16. století (zmizela 1904).
• Kunstkamera Toto ojedinělé muzeum roku 1714 zřídil Petr I. Veliký, kterého fascinovaly kuriozity a hříčky přírody. Při návštěvě tohoto vskutku bizarního místa si můžete prohlédnout řadu podivných věcí, např v lihu naložená siamská dvojčata, trpaslíky, dvouhlavé tele nebo kostru carova oblíbeného obra.
• Lazarský hřbitov je nejstarším místem odpočinku ve městě, založil ho už Petr Veliký. Známých osobností je zde ve srovnání s blízkých Tichvinským hřbitovem velice málo, ale i přesto by byla škoda Lazarský hřbitov minout bez povšimnutí. Jsou tu k vidění bizarní náhrobky nejrůznějších tvarů, posmrtné masky nebo lebky se zkříženými hnáty.
• Měděný jezdec je neznámější petrohradskou sochou. Jedná se o jezdeckou sochu Petra I. Velikého, kterou nechala zhotovit Kateřina II.
• Památník vítězství z roku 1975 připomíná utrpení, které obyvatelé města prožili během blokády Leningradu. Má tvar neúplného kruhu, jenž symbolizuje prolomení blokády, a v jeho středu hoří věčný oheň. Součástí Památníku je 48 metrů vysoký žulový obelisk, před nímž stojí socha vojáka a dělníka. Velmi působivé je i zčernalé tablo tvořené postavami partyzánů, zdravotních sester nebo slévaček kovu. Všechny sochy byly vyhotoveny v obrovském měřítku, jsou proto dobře viditelné i zdálky.
• Tichvinský hřbitov byl založen roku 1823 a stal se místem odpočinku mnoha významných osobností. Nejnavštěvovanějším místem je hrob Dostojevského, ale návštěvníci směřují i k dalším velikánům ruského umění či historie. Najdete zde hroby Rimského-Korsakova, Borodina nebo Čajkovského.
• Zimní palác sloužil jako zimní sídlo již od doby Petra I. Je nejlepší ukázkou ruského baroka v celém Petrohradu.

Bílé noci v Petrohradu

Do Petrohradu míří davy turistů hlavně v létě. Tento čas si nevybírají pro teplé počasí, ale kvůli Bílým nocím. Díky poloze Petrohradu, který leží na stejné rovnoběžce jako jižní cíp Grónska, totiž během letních prázdnin zapadá slunce jen na nezbytně nutnou dobu. Tma bývá zhruba od půlnoci do tří hodiny do rána. A právě nevšední podívaná, kdy je o půlnoci světlo jako během dne, láká davy turistů.

Nejlepší dobou pro návštěvu Petrohradu je období od konce května zhruba do konce července, kdy slunce zapadá jen na několik hodin denně (3 - 5). V této roční době se vyplatí zůstat vzhůru a podívat se na zvedání mostů vedoucích přes Něvu. Zhruba v jednu hodinu v noci se na dvaadvaceti mostech postupně zastavuje provoz a jejich ramena vážící 20 - 30 tisíc tun se na několik minut zvedají do výšky. Je to jedinečná podívaná, kterou byste si při pobytu v Petrohradu neměli nechat ujít. Mosty se nezvedají současně, takže je možné si tento zážitek v průběhu jedné noci několikrát zopakovat.

Pokud se rozhodnete cestovat mezi jednotlivými mosty, tak si již na začátku večera domluvte taxík, který na vás počká a převeze vás k dalšímu mostu. Petrohrad si přízvisko Benátky severu skutečně zaslouží. Je protkán velkým množstvím kanálů a řek a téměř na každém kroku je možné nastoupit na loď a vychutnat si méně obvyklý pohled na město.

Doprava do Petrohradu

Z Moskvy do sedm set kilometrů vzdáleného Petrohradu jezdí denně spousta spojů. Asi nejlepší je vybrat si noční vlak, kam nasednete kolem půlnoci a ráno okolo osmé jste na místě. Ve vlaku se vyspíte a vcelku svěží můžete vyrazit za památkami. Kromě vlaků se do Petrohradu z Moskvy můžete dostat i autobusem. Vzhledem k vyhlášeným ruským zácpám a pohodlí ale většina lidí volí cestu vlakem. Vybrat si můžete také z několika druhů spojů- lůžko v otevřeném vagóně, v uzavřeném kupé, nebo expresní vlak, který spojuje obě metropole v čase zhruba 3 hodiny a 45 minut. Cena jízdenky stoupá úměrně rostoucímu pohodlí.

Závěrem

Petrohrad se typickým ruským městům v mnmohém vymyká. V centru nenarazíte na paneláky, v ulicích je relativně čisto, díky kanálům protínajících město na vás doslova na každém rohu sálá romantická atmosféra. A navíc- v ruských městech si kavárenští povaleči moc neužijí. V Petrohradu je však kaváren a cukráren dost.

tags: #Petrohrad #historie #příroda #zajímavosti

Oblíbené příspěvky:

• Inspirace pro milovníky přírody
• Pravidla a inspirace pro vojenské hry
• Jak vybrat čističku vzduchu?
• Postup sanace vodních zdrojů
• Ekologické srovnání elektromobilů a spalovacích motorů