Příroda se nabízí jako ideální prostředí, když fotíte s modelkou nebo jste s kamarády na výletě a chcete udělat pár portrétů. Je rychle dostupná, nemusíte řešit žádná povolení a máte jí kolem sebe všude tolik, že můžete i větší záběry pořídit bez nechtěných kolemjdoucích.
Ještě před tím, než se s vámi podělím o to, jak fotografovat portréty v přírodě, bych rád podotknul, že slovem „portrét“ nemyslím jenom záběr „hlava a ramena“, i když je takový snímek pro portréty charakteristický. Pravdou je, že do portrétní fotografie můžeme zařadit jakékoliv focení, kde fotíme člověka. Ať už se jedná jen o obličej nebo o celou postavu, a to v jakékoliv póze a na jakémkoliv místě.
Jaké jsou důležité body, na které je dobré při focení portrétů myslet?
Pro focení portrétů je však nejpodstatnější zachytit obličej, jeho výraz a náladu. Nejedná se o žádné momentky, ale o předem připravené pózy. Ze všeho nejvíce nám ale řeknou oči, naše okna do duše, která dokážou prozradit více, než si dokážeme představit.
K tomu, aby byl zachycen hlavně obličej a vynikl, je potřeba, aby v pozadí osoby nebyly rušivé prvky. Vybírejte tedy nejlépe jednolité pozadí. V interiéru perfektně poslouží jednobarevná hladká zeď, ve studiu zase plátno. Venku můžete využít například tmavě zelených listů, květin nebo cihlové zdi. Pamatujte na jednoduchost a vždy si okolí pořádně prozkoumejte! Nechceme, aby pak modelovi něco „trčelo“ z hlavy či z jiné části těla.
Čtěte také: Jak fotit portréty a přírodu
Pokud nemáte jiný umělecký záměr, používejte při focení portrétů v přírodě co nejnižší clonu - to znamená co nejmenší možné číslo, jako například f/2.8, a pokud to jde, i nižší.
Druhý krok, který ještě zvýší rozostření pozadí, je použití vyššího ohniska. Typická jsou čísla kolem 100 mm a vyšší (v přepočtu na full frame). Tato čísla jsou velmi důležitá při opravdu těsném portrétu obsahujícím jen hlavu. Pokud fotíte celou postavu, není problém použít i mnohem širší ohniska jako například 35 mm.
Srovnejte následující dva snímky, které se pohybují na úplně opačných stranách spektra možností:
Osobně se obvykle kloním k druhé variantě a myslím, že i ostatní fotografové ji využívají o něco více. Ale na žádné z možností není nic špatného.
Můžete si také povšimnout, že u fotografií celé postavy udržuju malou výšku, ze které fotím. Můj dřívější článek Foťte lidi na správné úrovni obsahuje ukázky focení z různých výšek, takže tady jen zopakuju, že ideální je dostat se zhruba do úrovně pasu. Existuje také finta, jak analyzovat cizí snímky: pokud chcete vědět, z jaké výšky byl daný snímek pořízen, stačí určit horizont.
Čtěte také: Dokonalé rodinné fotografie
Úvodní dvě fotografie jsou kompozičně podobné, což není vůbec náhoda. Modelka je podle pravidla zlatého řezu umístěna zhruba do jedné třetiny šířky fotografie, a aby byla něčím vybalancována, je na opačné straně do dáli ubíhající cesta. Krásně se tak využije prostor fotografie na šířku. Zlatý řez je ale jen jedna z kompozičních možností. Pokud modelku umístíte doprostřed fotografie, není to chyba. Modelka je oprávněně hlavním motivem snímku a uprostřed rozhodně vynikne - jako na následujícím příkladu.
Při fotografování doporučuju používat následující postup: nejprve zaostřete na obličej - nejlépe na oko. Fotoaparát díky tomu zaostří a zároveň určí expozici. Jakmile máte připravený fotoaparát, už jenom najděte správnou kompozici. Nenechávejte modelčinu hlavu uprostřed, zbytečně vznikne místo nad její hlavou.
Na posledním záběru je vidět ještě jiný prvek, který fotografii ozvláštňuje: rozostřené objekty v popředí před modelkou. Nejsou zdaleka samozřejmé, a pokud se na ně vyloženě nebudete soustředit, téměř určitě je do svých fotografiích nezahrnete. I na záběru výše jsou schválně. Pro tento kompoziční prvek je obtížné odhadnout míru. Někdy si ho divák ani neuvědomí, jindy zase příliš překáží.Proto doporučuju si na něj někdy speciálně zaměřit a tréninkově si cíleně fotit skrze objekty, které najdete.
Přidám ještě jednou ukázku, která vznikla už vyloženě tak, že jsem se prodral do houští a v dřepu obklopen hustým křovím jsem jen tak tak byl schopen fotit.
Celou dobu jsem psal o kompozici, ale když si znovu projdete fotografie výše a zaměříte se na samotné pózy modelek, zjistíte, že se většinou o něco opírají, na něčem sedí nebo se alespoň něčeho dotýkají. První důvod je v samotné interakci s prostředím. Druhý důvod je, že odpadá problém „co s rukama“ nebo minimálně problém „co s nohama“. Nemusí se vymýšlet umělé pózy, které nevypadají realisticky, ale stačí se přibližně jako v normálním životě opřít o strom.
Čtěte také: Krásy přírody Velely na fotografiích
Člověk nemusí být zobrazený celý, stačí zahrnout jen část postavy. Protože nepůsobí esteticky, je-li postava uříznutá v kloubu, je praktické fotit zhruba od poloviny stehen. Celý záběr je pak možné pojmout opět nějak sofistikovaněji s modelkou umístěnou na kraji nebo i uprostřed.
Obecně zjednodušeně platí, že čím větší detail fotíme, tím víc je pozadí rozostřené. V extrémním případě tedy u záběru na hlavu dostaneme v pozadí vysoce rozostřené světlé a tmavé fleky, ze kterých není okolí vůbec poznat. Tento přístup lze použít kdykoliv, ale obzvlášť praktický je ve chvíli, kdy v okolí není nic zajímavého. Stačí ho co nejvíc rozostřit a je vše vyřešeno.
Pokud chceme zahrnout i něco z přírodních krás, nabízí se obvykle možnost fotit skrz stromy. Že nás sezóna nemusí omezovat, vidíte na podobné fotografii pořízené uprostřed zimy.
Poslední snímek je ukázka toho, že ani při detailních pohledech se nemusíme vyhýbat interakci modelky s prostředím. Je zde ale větší riziko „efektu cizích rukou“, tedy nešťastného oříznutí, které způsobí, že zespoda se vynořující ruce budou vypadat jako končetiny cizího člověka. Nešťastné oříznutí může vyvolat riziko efektu cizích rukou.
Dobré světlo je důležitým aspektem, bez kterého focení není v podstatě možné. Zároveň velice ovlivňuje vyznění a celkovou atmosféru výsledné fotografie.
Jistě už většina z vás slyšela o dnešním fenoménu focení portrétů a selfie fotek. A tím je kruhové světlo. Efektními kruhovými odlesky v očích dostanete fotografie opět na jinou úroveň. Další výhodou kruhových světel je nastavení jejich intenzity světla a barevné teploty. Skvělým doplňkem je pak RGB mód a fotky tak můžete směrovat do barevných odstínů.
Pokud fotíte venku a máte tu možnost, foťte ve stínu, když je zataženo nebo nejlépe při zlaté hodince. Zlatá hodinka je jedním z nejzásadnějších a nejlepších časů, kdy se vám podaří vytvořit ty nejkrásnější fotografie. Jedná se o hodinu (až dvě) po východu a před západem slunce. V žádném případě ale nefoťte na přímém slunci, jestli se chcete vyhnout obtížné práci s úpravou jasných slunečních paprsků.
Pro ještě lepší focení můžete využít odrazové desky, které krásně a nenuceně podtrhnou přirozené světlo v obličeji. Pokud tedy přeci jen fotíte na slunci, díky odrazné desce nasměrujete slunce na fotografovanou osobu a z tváře tak zmizí nehezké stíny. Bude rovnoměrně osvětlen. Černou desku nejvíce využijete na zastínění a prohloubení stínu nebo může sloužit jako tmavé fotografické pozadí, zlatá naopak dodá fotografiím teplý nádech a je tak ideálním pomocníkem při focení východu a západu slunce.
Zde je důležité, jak si model dokážete umístit. Neustále s ním komunikujte a říkejte, co má dělat. On na sebe nevidí, takže musíte vše pohlídat vy. Zároveň mu pomozte, aby se cítil dobře. Většina lidí se při focení stydí, není to pro ně běžná záležitost a mohou mít nepříjemné pocity. Měli byste tuto nervozitu vycítit a udělat vše pro to, aby se váš model necítil upjatě. V tomto musíte být i trochu fotografové-psychologové, abyste se na něj správně „nacítili“.
Můžete mu pustit jeho oblíbenou hudbu, říct vtip, nebo mu nabídněte (pokud je osoba starší 18+) nějaký drink, aby se trochu odvázal. Nečekejte, že se vám povede skvělá fotka hned po prvním cvaknutí. Pravděpodobně nafotíte spoustu snímků a pouze drobek z toho bude k použití.
Pozor ale na uřízlé nohy nebo ruce. Základní pravidlo je, nikdy nefoťte postavu tak, abyste jí ucvakli v místě kloubů. Můžete například modelovi říct, ať si stoupne lehce bokem k vám. Poté může natočit hlavu buď přímo k fotoaparátu, nebo lehce do strany, zatímco očima stále sleduje fotoaparát. A pokud chcete schovat dvě brady, focení shora je perfektní volbou. Kůže na krku se natáhne a model bude vypadat štíhleji. Pokud chcete opticky naopak prodloužit nohy a dodat osobě autoritu, zvolte raději focení ze zdola.
Zmíněné tipy jsou jen jednou ze spousty možností, jak se na focení portrétů dívat.
tags: #portrety #fotografie #v #prirode #tipy