Vojenské hry v přírodě jsou skvělým způsobem, jak rozvíjet týmovou spolupráci, orientační schopnosti a fyzickou zdatnost. Následující aktivity nabízejí inspiraci pro organizaci her v různých terénech a s různými cíli.
Všichni hráči obdrží busoly a vysvětlí se jim jejich použití. Od startu na další stanoviště je udán azimut (může být uvedena i vzdálenost). Úkolem hráče je stanoviště najít a pokračovat podle údajů na něm uvedených. Měří se přesnost dojití k cíli a dosažený čas. Vzdálenost mezi stanovišti je vhodná v rozmezí 100 - 300 metrů, trať může tvořit ovál či jakési kolečko s cílem blízko startu.
Na louce vytvoříme družstva a uvnitř těchto družstev dvojice. Každé dvojici svážeme vnitřní nohy k sobě šátkem. Na znamení vyskáče první dvojice z družstva, obskáče mety před sebou a vrací se zpět do družstva, kde dá znamení druhé dvojici v družstvu atd.
Svažte lano tak, aby bylo na koncích spojeno, a položte je na zem do kruhu. Potom okolo něho nakreslete kruh s průměrem asi o metr větším než je kruh lana. Mezi lano a nakreslený kruh se postaví přiměřený počet hráčů. Na dané znamení uchopí všichni lano a snaží se dostat ven z kresleného kruhu.
Dvě družstva stojí v řadách, obě vzdálena asi deset metrů od lana, které mají mezi sebou na zemi. Na dané znamení se k němu všichni rozběhnou. Obě družstva se snaží lano uchopit a odnést na své výchozí místo. Podaří-li se uchopit oběma družstvům lano současně, nastane přetahování. Vítězí družstvo, které se dříve vrátí s lanem na svoje místo, podmínkou je však, aby se všichni členové družstva lana drželi.
Čtěte také: Budoucnost Milovic
Hráči se rozdělí do dvou družstev a seřadí se za sebou. Před každým družstvem je ve vzdálenosti asi 10 - 15 metrů zatlučen do země kolík, který vyčnívá asi 25 - 30 cm. Na pokyn rozhodčího vybíhá z každého družstva jeden hráč, dobíhá ke kolíku, uchopí ho oběma rukama a co nejrychleji absolvuje 10 oběhů kolíku v předklonu. Po skončení desátého oběhu se narovná a vrací co nejrychleji zpátky. V okamžiku, kdy se dotkne dalšího hráče ve svém družstvu, jeho úloha skončila a zařazuje se na konec družstva. Vybíhá další hráč. Vítězí družstvo, které dříve absolvovalo běh i otáčení. Pokud se nám nechce zatloukat kolíky, lze hráče přimět k modifikované poloze. Hráč se předkloní s hlavou ke kolenům udělá sloní chobot (jednou rukou se chytí za nos, druhou provlékne) a rozhodčí jej desetkrát otočí.
V lese nebo na louce vyhledáme překážky, které jsou stupňovitě za sebou. Pokácené stromy, pařezy, keře atd. Hráči se tyto překážky snaží přeskočit (snožmo nebo jednonož), aniž by se jich dotkli. Za každý dotek je trestný bod.
Pro tento závod je podmínkou vysoce členitá trať lesem, vodou, skalami atd. Jednotlivé překážky i délku trati je nutné terénu přizpůsobit. Použít se dá např. lanová lávka, přeskok rokle o tyči, šplh na strom, skok z něj, skok do vody z výšky, slaňování, výstup po skále, plavání, jízda lanovkou, chůze na chůdách atd. Jednotlivci startují ve 3 - 5 minutových intervalech buď sami za sebe, nebo jako členové štafet 4 - 5 členných družstev. Za vynechanou překážku se přidává trestný čas.
Hraje se v terénu po setmění. Hráč představující bludičku má v ruce baterku a rozsvítí ji teprve v určité vzdálenosti od ostatních hráčů - lovců. Ti pak vyráží za světlem a snaží se bludičku chytit. Bludička však světlo po 3 sekundách zhasíná a prchá pryč potmě. Čas od času (asi po 1 - 2 minutách) musí bludička vždy bliknout.
Noční hra na motivy události z doby honu na indiány, kdy byly indiánské kmeny zaháněny ze svého území do rezervací. Hráči se rozdělí na dvě poloviny, jedna se snaží za tmy druhou "pochytat" při útěku z lesa. Hraje se na tři kola.
Čtěte také: Vojenská vozidla a ekologie v Německu
Kruh pověsíme na větev tak, aby se jím dalo prohazovat. Do tohoto kruhu se potom trefujeme různým přírodním materiálem - šiška, kámen, klacek. Komu se podaří prohodit šišku kruhem, získává bod.
Na hustě zalesněném svahu nebo jiné špatně přehledné ploše (asi 150 krát 150 m) rozmístíme barevné kartičky. Plocha, na níž jsou, představuje rezervaci, kam se hráči vydávají na lov vzácných motýlů (kartičky). Ne každý motýl má stejnou hodnotu: bílý je za jeden bod, žlutý za dva, modrý ze tři, hnědý za čtyři a zelený za pět bodů. Protože jsme však v rezervaci, může nás zpozorovat bdělý správce, který pak neukázněné návštěvníky pronásleduje až na hranice rezervace. Úlohu správce, který víceméně usměrňuje průběh celé hry, zastává obvykle instruktor nebo některý fyzicky zdatný hráč.
| Barva motýla | Hodnota (body) |
|---|---|
| Bílá | 1 |
| Žlutá | 2 |
| Modrá | 3 |
| Hnědá | 4 |
| Zelená | 5 |
Čtěte také: Krizové situace v ČR
tags: #vojenská #hra #v #přírodě #pravidla