Dopad plastových tašek na životní prostředí: Komplexní pohled

Plastové tašky a sáčky mají bezesporu mnoho výhod. Jsou lehké, pevné, široce využitelné a běžní uživatelé za ně zaplatí v řádu několik korun. Zastánci plastových tašek dlouhodobě vyzdvihují jejich opakovaná použití a nízkou cenu. Rovněž se setkáváme s názory, že každý má právo zvolit si typ obalu, v němž si odnese nákup nebo balenou potravinu.

Dopad na životní prostředí

Používání plastových sáčků a obalů přímo či nepřímo dopadá na všechny zvířecí druhy napříč kontinenty, ale ty, jež žijí v moři, jsou ohroženy nejvíce. Lidé každoročně spláchnou do moře přes osm miliónů tun plastů - 80 % pochází z pobřeží, zbytek má na svědomí lodní doprava. Plastové láhve, obaly, pytle, těsnění, hračky nebo poškozené rybářské sítě jsou unášeny mořskými proudy a rozmělňovány na menší kusy.

Na hladině oceánů se následně shlukují a vytváří plovoucí plastové ostrovy (pravděpodobně největším z nich je Great Pacific Garbage Patch, který v závislosti na ročním období a mořském proudění zabírá plochu od 700 000 po patnáct miliónů kilometrů čtverečních). Ryby a další mořští živočichové často mylně zaměňují plastové částečky za potravu, vzhledem k tomu, že obsahují zbytky skutečného jídla, případně čistě kvůli podobnosti s jejich přirozenou kořistí. Pozření těchto předmětů pak zpravidla vede k pomalé a bolestivé smrti těchto živočichů.

Plasty se pak díky potravnímu řetězci dostávají i do těl jiných živočichů, např. Ačkoliv plastové sáčky a tašky vydrží stovky let, než se v přírodě biologicky rozloží, faktem zůstává, že většina z nich je použita pouze jednou a následně vyhozena. Mnoho z nich končí na skládkách, spousta dalších je však ponechána osudu v přírodě. Kromě masivního zaplavování planety plastovým odpadem to rovněž ústí v obrovské veřejné výdaje - vlády zemí vynakládají stovky miliónů na aktivity spojené s likvidací plastového odpadu.

Výroba plastových sáčků je energeticky náročný proces zahrnující vypouštění velkého množství škodlivých emisí do atmosféry. Důsledkem je zhoršující se kvalita vzduchu a zároveň jde o příklad naprostého plýtvání přírodními zdroji. Obrovská množství energie jsou vynakládána na produkty, jejichž čas užívání člověkem se pohybuje v řádu hodin, častěji pouze minut. Obecně se udává, že k výrobě plastové tašky či sáčku z polyetylenu (PET, LDPE, popř. HDPE) je vzhledem k jejich hmotnosti potřeba zhruba dvojnásobné množství ropy (např. na výrobu silnějšího mikrotenového sáčku vážícího 4 gramy je potřeba 8 gramů ropy a při spálení se uvolní kolem 25 gramů CO2.

Čtěte také: O plastovém znečištění oceánů

Alternativy k plastovým taškám

Papírové sáčky jsou vyráběny z obnovitelných zdrojů, jsou snadněji recyklovatelné a biologicky rozložitelné v mnohem kratší době než plastové tašky a sáčky.

Plastová taška se stala opovrhovaným nepřítelem, rovnítkem se znečištěním planety plastovými odpady. Přitom pro planetu jsou mnohem horší papírové a bavlněné tašky. V úvahách o environmentálním dopadu totiž musíme jít hlouběji než na konec životního cyklu plastové tašky.

Problém nastal později. Praktické a dostupné tašky, pohodlní jedinci… Vyhodit tašku po jednom použití bylo tak snadné a rychlé. I když plastové tašky vůbec nebyly určeny na jedno použití, paradoxně se tak začaly používat. Uplynulo pár let a pohled na ně se změnil. Už se nerozdávají zadarmo.

Papírové tašky ale spotřebují při výrobě hodně energie, dřeva a mnoho vody. Navíc jsou těžší. Dost záleží i na tom, kde se vyrábí: extra enviromentální dopad se počítá i na samotnou dopravu do obchodů. Pro výrobu látkových tašek je potřeba bavlna, ovšem i ta spolyká litry a litry cenné vody při zpracování i samotném pěstování. Plastové tašky oproti tomu bodují efektivní výrobou.

Aby papírová taška měla stejný dopad na životní prostředí jako jednorázově použitá plastová, museli byste ji použít minimálně 3x, a látkovou minimálně 131 x. Navíc plastovou tašku lze snadno recyklovat. Nejlepší je používat tašku, kterou už máte, znovu a znovu. A znovu.

Čtěte také: Jak vybrat plastový koš do kuchyně

Ani moderní materiály jako je např. PLA (polymléčná kyselina) nejsou ideální. Díky mikroorganismům je kukuřice přeměněna na bioplast PLA (poly lactic acid), což je transparentní materiál, který má téměř totožné vlastnosti jako klasický polyethylen, ale v industriální kompostárně se stoprocentně rozloží na kvalitní hnojivo (oxid uhličitý a vodu). Trvá mu to 30 dnů až 2 roky. Problém je ale s industriální kompostárnou, která u nás není běžně dostupná (a tudíž chybí i popelnice na industriální kompost).

Srovnání dopadů na životní prostředí

Jaké jsou skutečné rozdíly při používání „igelitek“, papírových nebo bavlněných tašek? Výsledky vás asi překvapí. Zajímá vás srovnání, jak jsou na tom s dopady na životní prostředí jednorázové plastové „igelitky“, papírové tašky a bavlněné tašky?

Plastové tašky sice pochází už z roku 1967, ale u nás se začaly prosazovat až po roce 1989. Jsou levné, poměrně pevné a přitom zabírají minimum místa. Suroviny k výrobě plastových tašek pochází z ropy a zemního plynu. Ty pak musí být rafinovány, zpracovány na granule a následně za vysoké teploty vytvarovány do slabé folie a následně vyřezány a svařeny do konečného tvaru tašek. To vše za potřeby velkého množství energie. Přitom většinou už po prvním použití skončí svou životní dráhu v odpadu na nějaké skládce s omezenou možností recyklace.

Jenomže na výrobu 10 miliard papírových tašek (spotřeba papírových tašek v USA v roce 2020 za jediný rok) je potřeba pokácet 14 milionů stromů! Ty je následně potřeba odvézt a počkat, než vyschnou. Potom je z nich odstraněna kůra, dřevo naštípáno na malé kousky a vystaveno vysokému tlaku a teplotě. Následně se smísí s vápencem a kyselinou siřičitou, dokud se ze směsi nestane buničina. To není zrovna jednoduchý a už vůbec ne ekologický proces.

Podle jedné z analýz intenzivní používání toxických chemikálií v procesu výroby papíru produkuje až 70krát větší znečištění ovzduší a 50krát větší znečištění vody než při výrobě plastové HDPE tašky. Papírové tašky jsou také šestkrát až 10krát těžší než plastové, takže je náročnější i jejich přeprava a distribuce. Takže, z hlediska ekologie není ani papírová taška žádná výhra.

Čtěte také: Papírové vs. plastové tašky: ekologické dopady

Bavlněné tašky jsou vyrobeny z obnovitelného zdroje a jsou biologicky odbouratelné. Jsou pevné a odolné, takže je lze opakovaně použít. Bavlna ale musí být nejprve za bohaté pomoci chemických hnojiv a pesticidů vypěstována a sklizena. Následně bavlněné tobolky procházejí procesem vyzrňování, který odděluje bavlnu od stonků a listů. Přitom je pouze zhruba třetina sklizené bavlny využitelná. Bavlna je pak balena a odeslána do přádelen bavlny, kde je načechraná, vyčištěna, zploštěna a spřádána.

Bavlněné nitě jsou tkané do tkaniny, která pak prochází chemickým praním a bělením, po kterém může být také barvena a vytištěna. Spřádání, tkaní a další výrobní procesy jsou energeticky náročné. Praní, bělení, barvení, tisk a další procesy spotřebovávají velké množství vody a elektřiny. Tašky vyrobené z organické bio bavlny, pěstované bez pesticidů, jsou na tom ekologicky ještě hůře.

Srovnání dopadů tašek dle studie z roku 2018:

Pokud bychom chtěli porovnat konkrétní čísla jednotlivých druhů tašek, tak použijeme jednu českou studii z roku 2018. Z těchto čísel je krásně vidět, že v případě jednorázového použití je úplně nejhorší bavlněná taška, která má téměř 30krát vyšší dopad na životní prostředí než papírová taška. Na druhé straně je „nejlepší“ plastová HDPE taška, která má nejnižší dopad ze všech plastových tašek. Důležité ale je, jak často tyto tašky používáte. Protože základem ekologického chování je nepoužívat věci „na jedno použití“.

Podle této studie, pokud bychom chtěli dosáhnout stejného dopadu jako u plastové HDPE tašky, musíme papírovou tašku použít 3krát, LDPE tašku 4krát, polyesterovou tašku 35krát a bavlněnou tašku 710krát. Takže z hlediska ekologie je jasný vítěz pevná polyesterová taška.

Jedna věc je ekologičnost materiálu, z jakého je vyrobená taška. Pak je tu ale ještě otázka, jak onu tašku dostanete z nákupu domů. Jestli chcete žít skutečně šetrně a nemáte obchod příliš daleko (což s neskutečnou hustotou všech možných supermarketů s potraviny pravděpodobně nemáte), tak je nejlepší si pro nákup dojít pěšky nebo třeba na kole. Kromě toho, že prospějete přírodě, tak pomůžete i své peněžence. Ušetříte jak za benzín či naftu (nebo klidně i za elektřinu, pokud jezdíte elektromobilem), ale hlavně přestanete kupovat zbytečnosti.

A v čem chodit na nákup pěšky? Plná taška se v ruce dokáže pořádně „pronést“, takže osobně radím pohodlný batoh vhodné velkosti, pro jistotu jištěný chytrým českým vynálezem zvaným „síťovka“. Na zádech totiž pohodlně unesete daleko víc, než co by pro vás bylo pohodlné nést v rukou. Jiné skvělé řešení objevili už dávno naši senioři.

Studie VŠCHT: Polyesterová taška jako nejlepší volba

Nákupní taška může představovat docela velkou zátěž pro životní prostředí. Pokud rodina sází na jednorázové plastové tašky, může za rok nastřádat úctyhodných 143 kusů. Jaká je tedy taška na nákup z pohledu životního prostředí nejlepší? Podle studie Vysoké školy chemicko-technologické, kterou si zadalo MŽP, je to opakovaně použitelná taška z polyesteru.

Typická česká rodina si každý týden odnese z obchodu s potravinami přes 11 kilogramů těžký nákup. To přepočteno na rok znamená téměř 500 kilogramů pečiva, zeleniny, ovoce, nápojů a dalšího zboží, což je pořádná hromada k odnesení. Špatnou volbou pro odnos jsou jednorázové plastové tašky, které unesou relativně malou váhu, tj. zhruba čtyři kilogramy, a proto jich je potřeba víc. Naopak tašky, které se vyrábí proto, aby dlouho sloužily, jsou z pevnějšího materiálu. U nich se počítá s tím, že více a opakovaně unesou.

Studie se zaměřila na šest druhů tašek: z lehkého plastu (HDPE), z pevného plastu (LDPE), papírovou tašku s páskovým uchem, textilní polyesterovou tašku (PES/PET) a dvě varianty textilní tašky, tedy z obyčejné a také z organické bavlny. Vítězem se stala polyesterová taška, která se podle stanovených pravidel testu používala jeden rok. Je logické, že jednorázové tašky dopadly hůře než ty, které se používají opakovaně. Nicméně ani opakované používání jednorázových tašek zásadně situaci nemění.

Aby se jejich dopady na životní prostředí vyrovnaly těm, které zanechává vítězná PES taška, musela by se papírová taška použít nejméně pětkrát, stejně tak i taška z pevného plastu, a taška z lehkého plastu dokonce dvacetkrát a více. Zkoumání životního cyklu překvapivě ukázalo, že „bavlněná taška má vyšší environmentální dopady než taška polyesterová a to i v případě, že je vyrobena z organické bavlny,“ potvrzuje ve studii doc. Ing. Vladimír Kočí z Fakulty technologie ochrany prostředí VŠCHT. Hlavním důvodem jsou škody, které vznikají ve fázi pěstování bavlny a podepisují se na emisích do ovzduší, vyšší spotřebě vody, přeměně krajiny nebo vlivu na ozónovu vrstvu.

Stejně tak by se papírová taška vyrovnala dopadům PES tašky až ve chvíli, kdy by papírová vlákna z této tašky prošla sedmi cykly recyklace, což je zřejmě technologicky nemožné. U jednorázových tašek z lehkého i pevného plastu, ale také z papíru, studie ukázala, že mají horší dopad na životní prostředí než bavlněné tašky. A to bez ohledu na to, zda jejich životní cyklus skončil na skládce nebo v rámci energetického využití. Rozhodně každé vícenásobné použití tašky snižuje její dopady a omezuje vznik odpadů. Pokud si tedy už koupíte jednorázovou tašku, zkuste ji využívat do roztrhání.

Problém rozložitelnosti plastových tašek

Plastové tašky, které by měly být rozložitelné, ve skutečnosti v přírodě vydrží nejméně tři roky - aniž by se začaly rozkládat. Varuje před tím nová studie, která tento fenomén zkoumala. Jde o vůbec první rozsáhlý výzkum toho, jak se rozkládají plasty, které jejich výrobci označují za „biodegradabilní“, tedy rozložitelné v přírodě. Vědci zkoumali jejich dva typy, jeden typ takzvaně kompostovatelné tašky a také tradiční plastové tašky, které nejsou rozložitelné - to vše v různých podmínkách v moři, na vzduchu i v zemi. Žádná z tašek se během experimentu v žádném z testovaných prostředí nerozložila.

Autoři výzkumu uvádí, že kompostovatelné tašky si vedly mnohem lépe než „obyčejné tašky“ i než ty rozložitelné. Například v mořské vodě se dokázala kompostovatelná taška zcela rozložit během pouhých tří měsíců, ale vědci zatím nejsou schopní říci, jaký dopad na životní prostředí mají látky, na něž se tašky rozložily.

Naopak rozložitelné sáčky dopadly špatně jak v moři, tak i v půdě. Vědci je nechali v zemi po dobu 27 měsíců a po vykopání byly stále v původním tvaru, jen se trhaly po vložení nákupu. Pokud byly po tři roky v mořské vodě, pak se do nich dal nákup v klidu vložit a vydržely to.

Doporučení a opatření

Podle dvou australských studií použijeme papírovou tašku v průměru pouze jednou a pak ji vyhodíme. Tašku z polyethylenu s nízkou hustotou používáme 10 až 12krát a tašky z bavlny se v průměru dočkají „jen“ 52 použití. Co tedy s tím? Jedním z hlavních poselství kampaně Ministerstva životního prostředí bylo právě to, abychom co nejvíce a opakovaně používali vlastní hlavu a vlastní tašku.

Pokud tedy chcete co nejméně přispívat k plastovým mořím v oceánech i přírodě, nezapomínejte svou textilní tašku doma a využívejte ji co nejdéle, nejlépe několik let. Druhým nejlepším řešením je stále ještě plastová taška, zejména pokud ji použijete alespoň dvakrát.

Česko v roce 2018 zareagovalo nejen na povinnost vyplývající z evropského práva, ale především na znečištění přírody, které už je neúnosné. Každá země, která provedla určitou regulaci, zaznamenala značný pokles jejich spotřeby.

Zatímco klasický igelitový sáček se rozkládá 25 let a silnější plast i několik stovek až tisíc let, u tašky z bavlny či z papíru je to jen několik měsíců. Studie britské Agentury pro životní prostředí, která zkoumala životní cyklus tašek ze supermarketů, přišla s překvapivým zjištěním. Podle ní má totiž běžná plastová taška oproti ostatním typům včetně papírových či textilních nejnižší dopad na životní prostředí hned v osmi z devíti kategorií. Důvod? Její výroba nespotřebuje tolik energie - asi 4krát méně než výroba papírové tašky. Také z hlediska dopravy a nenáročnosti výroby jsou plastové tašky jasným favoritem. Vyrábí se totiž z vedlejšího produktu (v podstatě z odpadu) ropy či zemního plynu, který by vznikal i v případě, že by tyto obaly vůbec neexistovaly.

Pro transport stejného množství textilních tašek je třeba 80krát víc lodí a kamionů, než pro tašky plastové, přičemž se vyprodukuje 80krát víc oxidu uhličitého a spotřebuje 80krát víc paliva.

Pokud tedy klasickou mikrotenovou tašku použijete jen jednou, tu papírovou musíte využít 4krát, tašku z polyetylenu s nízkou hustotou 5krát, z netkaného polypropylenu 11krát a bavlněnou 171krát. Pokud ovšem 100 % mikrotenových tašek využijete znovu, výše zmiňovaná čísla se samozřejmě poměrově zvyšují.

S novým rokem přichází zásadní novinka pro tuzemské obchody i zákazníky. Díky letošní novele zákona o obalech se ČR od 1. ledna 2018 připojí k zemím zpoplatňujícím a omezujícím využití plastových tašek.

V rámci aktuálně startující kampaně nechalo ministerstvo v limitované edici navrhnout a vyrobit originální plátěné tašky, a to ve dvou designových variantách. Jedna napodobuje klasický nákupní seznam s dovětkem IGELITKU NEBRAT!, ta druhá, kterou ocení hlavně mladší generace, pracuje s tzv. hashtagy: #neplýtvám #nešustím #mojetaška #látková #neplastu #eko #dobrýpocit #nosjitaky.

Povinné zpoplatnění se týká všech plastových tašek s tloušťkou nad 15 mikronů. Jednotnou cenu za takovou tašku zákon nestanovuje, obchodníci si ji mohou určit sami. Musejí ovšem požadovat alespoň takovou částku, která pokrývá pořizovací náklady na danou tašku. Za nedodržení zákona jim hrozí pokuta až do výše 500 tisíc korun. Zpoplatnění se - i přes jejich negativní dopady na životní prostředí - nebude vztahovat na mikrosáčky na pečivo, zeleninu nebo uzeniny. Plní totiž především hygienickou funkci a také zabraňují plýtvání potravinami. Místo nákupu většího balení si lidé do sáčku vloží jen tolik, kolik potřebují.

Papírové tašky a jejich dopad na životní prostředí

Jsou ale papírové tašky opravdu tak ekologické? Pokud budeme upřímní, musíme si přiznat, že oba dva typy materiálů představují pro životní prostředí určitý typ zátěže.

1. Papírové sáčky jsou vyrobeny ze stromů, které jsou do určité míry obnovitelné. Mohou však být obnovovány jen určitou rychlostí a těžba ve velkých světových lesních ekosystémech není v současnosti dostatečně kompenzována. Při výrobě papírového sáčku se spotřebuje 4x více energie než u výroby plastového sáčku.
2. Papírové tašky mají tendenci se trhat, při namočení jsou méně odolné než plast, při ušpinění jsou dále nepoužitelné. Proto je nutno je použít 43x, aby bylo dosaženo menší celkové uhlíkové stopy než u plastových tašek.
3. Papírové tašky mají mnohem větší hmotnost a váží pět až sedmkrát více než plastové tašky. Papír přidává k toku odpadu zvýšený objem a prostornost. Váha papírové tašky je až 55 gramů, teda z ní vznikne 7x více pevného odpadu.
4. Proces recyklace papíru často spotřebovává více paliva, než při výrobě nového. Recyklovaný papír způsobuje větší znečištění vody než výroba nového papíru. Papír se může celkem recyklovat až 7x. U recyklace fólií jsou problematické kombinace s jinými materiály, ten největší problém paradoxně představuje kombinace s jinými plasty, které je těžké od sebe oddělit.
5. Sklizeň stromů znamená, že je méně stromů, které absorbují skleníkové plyny. Velkovýrobci papíru se sice snaží dbát na udržitelnost a získávat buničinu ze stromů pěstovaných přímo pro výrobu papíru.
6. Podle vědeckých studií na toto téma je výroba papíru zodpovědná za celých 80 % v rámci vypouštění skleníkových plynů v procesu výroby. A navíc stromy, které by mohly posloužit v boji proti rozpínající se ozonové díře, padnou na výrobu papíru.
7. Na suché skládce se papírové sáčky nerozkládají rychleji než plastové sáčky. Je to proto, že zatímco se papír za ideálních podmínek rozkládá mnohem rychleji, skládky nemají ideální podmínky. Nedostatek světla, vzduchu a kyslíku znamená, že se téměř nic nerozkládá, takže papír a plasty jsou určeny k tomu, aby tam strávily stejné množství času. Ve skutečnosti se na skládce rozloží máloco. A pokud k rozkladu na skládce dojde, výsledkem rozkladu je stejné množství oxidu uhličitého jako v případě spálení ve spalovně.
8. Při výrobě papírových sáčků se používá třikrát větší množství vody, než u výroby plastových sáčků.

Plast jako efektivní obalový materiál

Hlavními funkcemi obalu stále zůstává ochrana výrobku, skladnost a pevnost při transportu. Plast se ukázal jako velmi účinný obalový materiál, zejména pokud jde o udržení nekontaminovaných a čerstvých potravin. Plast je extrémně odolný a odolný vůči vnějším vlivům, může zajistit, aby byl produkt vždy dobře uchován. To pomáhá vyhnout se ztrátám v důsledku plýtvání zásob. Plastové obaly mohou přežít extrémní prostředí a snadno se nerozkládají při vysokých a nízkých teplotách, čímž zachovávají integritu potravin nebo nápojů uvnitř. Plast je ale v mnoha případech tím nejlepším a nejefektivnějším obalovým materiálem. Příkladem je třeba okurka salátovka. Zabalená v plastu vydrží o 14 dní déle. Nezabalená se brzy stane neprodejným odpadem, promrhanou potravinou.

Pro transport stejného množství papírových tašek je třeba 7x víc kamionů, než pro tašky plastové, přičemž se vyprodukuje 7-krát víc oxidu uhličitého a spotřebuje 7-krát víc paliva.

tags: #plastové #tašky #znečištění #dopad #na #životní

Oblíbené příspěvky:

• Posun termínů staveb vlivem počasí
• Hlas Matky přírody v podání Julie Roberts
• Recyklace a oběhové hospodářství
• Návštěva muzea v Londýně
• Recyklace minerální vaty v ČR