Definice plošného zdroje znečištění

27.12.2025

Vládní návrh na vydání zákona, kterým se mění zákon č. o ovzduší, ve znění zákona č. vlády č. A. B. C. Za dosavadní hlavu IV se vsune nová hlava IVa. odst. 1 písm. znečišťování ovzduší. odst. 2 odst. 1 písm. (jednotek hmotnosti na jednotku objemu), jako je tomu v § 2 odst. a jejich soustavy, které se od 1. republiky, musejí vyhovět pravidlům dle odstavců 3 až 6 tohoto paragrafu.

Světelné znečištění jako plošný zdroj

Zahrnutí světla jako znečišťujícího faktoru do významného zákona o ovzduší zařadila poslanecká sněmovna na podzim 2001. Země byla a je řekněme „v pelotonu“. Konkrétní pokyny nechala na vládě, ale výklad MŽP, že nejde o znečišťování ovzduší, obsahuje daný cíl zákona v § 1 odst. 1 písm. Dosavadní definice světelného znečištění v § 2 odst. 1 písm. světě i ve vědecké literatuře. Zahrnutí je mnohem vhodnější jako znečišťování ovzduší. „proces“, nikoliv k substantivu „zařízení“. Za dosavadní hlavu IV se vsune nová hlava IVa. odst. 1 písm. zastavení růstu a pak i pokles znečištění. Minimálními možnými požadavky, které to mohou zajistit, je ochrana ovzduší proti nežádoucímu světlu dříve a účinněji. Ona je totiž rychlá náprava nočního prostředí velmi žádoucí.

Světlo, které se dostává do oken, často celou noc naplno, způsobuje, že lidé hůře spí, mnozí aniž si to uvědomují. To má asi hlubší důsledky, než si uvědomujeme, a to zejména zvýšené množství nádorů. Lidé si nevšimnou světel přírodních, totiž hvězd, a to má vliv na dorůstající generace. Lze radikálně snížit světelné znečištění rychle a s velkými úsporami. Můžeme mít mnohem pěknější města či návsi, kde bude lépe vidět na cestu. K tomu musí být dán rozhodující impuls - požadavky zákona. Je totiž rychlá náprava nočního prostředí velmi žádoucí.

Regulace světelného znečištění

Pravidla pro nové instalace a rekonstrukce by měly obce upravit na ještě účinnější, aby se proces urychlil legislativu. Pro stávající instalace - v jakých lhůtách a za jaké prostředky, mají rozhodnout samy. Náprava je možná - měla by se tedy uplatnit. Svítidla by měla být řádně směrována, místo aby bez užitku unikala ven a znečišťovala ovzduší. A na úpravu světel v těsném okolí zvláště citlivých lokalit. Neudržitelného exponenciálního růstu lze snáze a rychleji snížit. Spojitá regulace má mnoho výhod, vč. i běžného komerčního financování. Mít mnohem pěknější města či návsi, kde bude lépe vidět na cestu.

Svítit jen dolů je v zákoně zejména kvůli běžným občanům. Taková svítidla jsou nevhodná k osvětlování čehokoliv. Je to pro město málo, ale stále ještě rušivé na vesnici. Pro profesionály by neměl být 1500 lm, ale spíše jen 150 lm. Osvětlení až čtyřikrát nižší, než ji osvětlit zespodu. Je-li vzduch jen trochu kalný, tak svítí do nebe kolem osvětlované budovy. Bylo by vhodné nechat na obcích. Takové povrchy jsou běžné, nicméně tento problém není vážný a lze jej řešit individuálně na úrovní obcí.

Čtěte také: Význam bodových zdrojů znečištění vody

Ochrana nočního prostředí

Prakticky bez nákladů (přestavením spínacích hodin) lze ihned v nejtěsnějším okolí vypnout ta světla, která nejsou nutná. Je-li to vhodné a účelné s ohledem na podobnosti v úrovni znečištění, jejich příčinách, odhadech jejího vývoje, nebo s ohledem na realizovaná nebo navrhovaná opatření ve více zónách a aglomeracích, lze program zlepšování kvality ovzduší zpracovat pro více zón a aglomerací společně. V případě vydání takového programu musí tento program splňovat obsahové náležitosti podle přílohy č. 5 k tomuto zákonu ve vztahu ke všem zónám a aglomeracím, kterých se týká, a zároveň v něm musí být stanoveno kterých zón a aglomerací se v něm uvedená opatření týkají.

Důvodem k jejich zakázání je, že velmi převažují nad jakýmikoliv možnými pozitivy. Nevyvolaly velké náklady, jen musí přestat silně svítit na chráněnou lokalitu. Prací o vlivu svícení na noční přírodu a to nejen pokud jde o svícení směrem ke hvězdárně. Důvodů, proč by neměla být provozována, nejsou-li pro společnost nutná. Kromě těch, která jsou uvedena v § 35b, je to především ochrana občanů v jejich obydlích, ochrana přírody. Pro ochranu zdravého spánku svých občanů je postačující kdekoliv je to možné. Náprava je možná - měla by se tedy uplatnit. A na úpravu světel v těsném okolí zvláště citlivých lokalit.

Činitelé denní osvětlenosti

Kvantitativním kritériem při hodnocení osvětlenosti denním světlem je činitel denní osvětlenosti D (%). Definuje se jako poměr osvětlenosti E (lx) dané roviny (vodorovné, svislé nebo skloněné) v posuzovaném místě v interiéru nebo exteriéru k současné horizontální exteriérové osvětlenosti EH (lx). Tento poměr se vyjadřuje v procentech.

Obloha jako plošný zdroj denního světla se v závislosti na roční a denní době a na povětrnostních podmínkách neustále mění. Při světelnětechnickém hodnocení se vychází z nejméně příznivého stavu oblohy: výpočtového modelu zcela zatažené oblohy v zimě, kdy úroveň jasu oblohy ovlivňují jen odrazivé vlastnosti terénu v důsledku mnohonásobného odrazu oblohového světla mezi zemským povrchem a spodní vrstvou oblaků. K poloze slunce na obloze se při tomto hodnocení nepřihlíží a jas oblohy je závislý pouze na elevačním úhlu ε (°) (výšce nad horizontem) podle vztahu (2).

Nejistota výpočtu je vnímána jako možný rozdíl mezi vypočítanou hodnotou veličiny a hodnotou skutečnou. Problém přesného měření ve stavební světelné technice spočívá ve skutečnosti, že jasové poměry na obloze nikdy přesně neodpovídají vztahu (2) a jen v některých dnech v roce se podobají výpočtovému modelu oblohy natolik, aby byly splněny tolerance jasu, které připouští ČSN 36 0011-2 Měření osvětlení vnitřních prostorů - Část 2: Měření denního osvětlení. Další nejistoty měření spočívají ve světelnětechnických vlastnostech osvětlovacích otvorů (činitel prostupu světla), stínících překážek (činitel jasu) i samotné místnosti (činitel odrazu světla). Všechny již uvedené činitele mohou mít v době měření (po zařízení místnosti nábytkem, v závislosti na úpravě terénu pod okny a v důsledku znečištění zasklení oken) hodnoty rozdílné od těch, které byly použity při výpočtu.

Čtěte také: Zelená energie ve Španělsku

Přes uvedené nedostatky se měření denního osvětlení provádějí a jsou důležitým nástrojem kontroly osvětlení denním světlem v budovách. Jejich přesnost je dostatečně velká k určení třídy zrakové činnosti na pracovišti nebo k rozhodnutí o přípustném počtu podlaží projektované budovy, která bude stínit. Ale drobné změny, jako je např. zvýšení hřebene střechy o několik decimetrů, lze měřením jen stěží posoudit. Odhaduje se, že přesnost „terénních“ měření denního osvětlení se pohybuje okolo ±10 %. Stejně tak přesnost graficko-početních metod, které se dříve výhradně používaly ke stanovení hodnot činitele denní osvětlenosti (metoda Daniljukova, metoda BRS nebo Waldramův diagram), ve většině posuzovaných případů vyhoví potřebám posouzení denního osvětlení budov.

Proto bylo v novelizované ČSN 73 0580-1 Denní osvětlení budov - základní požadavky (červen 2007) zavedeno pravidlo: uvádět hodnoty činitele denní osvětlenosti zaokrouhlené na jedno desetinné místo (článek 4.1.8). Má se tak předejít zbytečným sporům o malé hodnoty denního osvětlení, které jsou nevýznamné z hlediska působení na zdraví uživatelů budov. Přesnost světelnětechnických výpočtů dnes není limitována vlastnostmi výpočetní metody. Velkou nejistotu však do jakéhokoliv světelnětechnického výpočtu vnášejí jeho vstupy, tj. hodnoty veličin, které se do výpočtu zadávají.

Vliv stínících překážek

Za stínící překážky se zpravidla považují budovy, inženýrské stavby a terénní útvary. Světelnětechnické vlastnosti stínících překážek se vyjadřují pomocí činitele jasu stínící překážky k (-). Ten je definován jako podíl jasu Lp (cd·m-2) stínící překážky a jasu L(ε) (cd·m-2) oblohy, kterou překážka zakrývá.

Od činitele jasu stínící překážky je třeba odlišit veličinu činitel odrazu světla. Činitel odrazu světla souvisí s odstínem barvy povrchu a může pro zcela pohlcující (černé) až po zcela odrazné (bílé) povrchy teoreticky nabývat hodnot v intervalu 0 až 1. Činitel odrazu světla ρ (-) se významně podílí na hodnotě vnitřní odražené složky činitele denní osvětlenosti.

Emise a zdroje znečišťování ovzduší v Praze

Rozmístění velkých zdrojů emisí na území hl. m. je nerovnoměrné, především výstavbou blokových kotelen na nových pražských sídlištích. V posledních letech stagnuje ve starší zástavbě v centru města. Největším stacionárním zdrojem emisí na území hl. m. je Pražská teplárenská, a. s. - teplárna Malešice. Mělník - Praha

Čtěte také: Více o sluneční energii

Pro liniové zdroje - síť městských komunikací jsou k dispozici údaje ze sčítání dopravy. Na území hl. m. Praha je produkce emisí podstatně vyšší, než když vozidlo daný úsek plynule projíždí, především při akceleraci automobilů, které křižovatku opouštějí. Tab.

Zdrojem dat jsou ČHMÚ, MHMP, ČSÚ, PT, a. s., PP, a. s., O. ovzduší na území Prahy.

Tabulka: Emise ze stacionárních zdrojů v Praze