Plovoucí ostrovy odpadu: Globální hrozba a hledání řešení

Gigantické plovoucí ostrovy odpadků, pláže zavalené hromadami smetí, ptáci s žaludky plnými mikrotenových sáčků. To jsou apokalyptické výjevy, které si nejspíš vybavíte, když dojde řeč na plasty. Obrovská výroba a spotřeba široké škály umělých materiálů, které se v přírodě rozkládají neuvěřitelně dlouhou dobu, je ale také významným zdrojem uhlíkových emisí přispívajících ke klimatické krizi. Podle aktuálních předpovědí bude v nadcházejících desetiletích role plastů v urychlování globálního oteplování ještě narůstat.

Plasty jako záchrana fosilního byznysu

Hned několik evropských zemí v posledních měsících uzavřelo své poslední uhelné elektrárny, dieselová auta dostávají červenou v centrech řady měst, na střechách domů se objevuje čím dál víc solárních panelů a zemědělská půda mnoha západních zemí je lemována obřími větrníky. Optimistům by se mohlo zdát, že směřujeme k udržitelnějšímu využívání energie a že fosilnímu průmyslu začínají odbíjet poslední hodiny. Jak bude vypadat budoucnost bez uhlí a spalovacích motorů? To je otázka, kterou stále častěji řeší aktivisté, vědci i politici. Ještě naléhavěji jí ale pochopitelně řeší průmyslové firmy, které se pohybují v odvětvích stojících na spotřebě uhlí, ropy nebo zemního plynu. Ustát dnes už nevyhnutelný nástup energetiky využívající slunce, vítr nebo vodu je pro ně otázkou přežití. Jejich esem v rukávu je právě výroba a zpracování plastu.

Navzdory všem snahám o omezování emisí uhlíku skrze snižování spotřeby fosilních zdrojů stále platí, že ropy spotřebováváme čím dál víc. Vrchol má podle očekávání přijít někdy mezi lety 2020 až 2040. Už před dvěma lety označila Mezinárodní energetická agentura za největší hnací motor tohoto růstu petrochemikálie, ze kterých se vyrábí plast. Ve své tiskové zprávě je dokonce nazvala „slepou skvrnou“ globálního energetického systému. V závěsu totiž překvapivě nechaly i automobilovou nebo leteckou dopravu, na které se snáší největší kritika.

Plasty jsou z naprosté většiny tvořeny fosilními materiály a ty se využívají i na výrobu energie v chemičkách. Nárůst je sice evidentní i bez přesných dat, ale statistiky jsou šokující. Zatímco v roce 1950 se na světě vyrobilo asi 1,5 milionu tun plastu, v roce 2017 to bylo už 350 milionů, a pokud nedojde ke změně současného trendu, v roce 2050 výroba dosáhne dvou miliard tun. Nejvýznamnějším typem produktů, na které se vyrobená hmota používá, jsou obalové materiály na jídlo, nápoje či léky. Poptávku přitom stále nafukují zejména rostoucí ekonomiky asijských zemí a v některých regionech výrobu stimuluje i nízká cena zemního plynu, kterou umožnil rozmach frakování.

Plány na uhlíkovou neutralitu

Máme ale z rostoucího množství plastu vinit spotřebitele a jejich pohodlnost? Podle ředitelky Centra pro mezinárodní environmentální právo (CIEL) Caroll Muffett to není tak jednoduché. „Velká část toho nárůstu není způsobena spotřebitelskou poptávkou, ale potřebou udat zboží,“ říká v narážce na to, že ropné společnosti stále více svých investic přelévají právě do této oblasti. Například společnost Shell to ale odmítá a trvá na tom, že pouze reaguje na poptávku vyplývající ze všeobecného ekonomického růstu. I tato korporace přitom ve své zprávě o energetickém přechodu z roku 2018 přiznává, že obchod s petrochemikáliemi jí výrazně pomáhá ekonomicky vyrovnávat pokles cen ropy a plynu.

Čtěte také: Oceánská skládka

Podobné je to u dalších ropných gigantů. ExxonMobil vloni přiznal, že chemický průmysl by mu mohl kompenzovat nižší poptávku po palivech způsobenou rozmachem elektrických aut. Koncern British Petrol se sice zavázal k uhlíkové neutralitě do roku 2050, jak ale upozornil časopis Scientific American, z plánu mu vypadly petrochemikálie. O tom, jak velký význam dnes má pro fosilní průmysl navazující chemické využití, svědčí i to, že ropné koncerny vlastní také několik z největších chemických firem. Je to pochopitelné: očekává se totiž, že trh se základními chemikáliemi, z nichž se vyrábějí další produkty, v následující dekádě vzroste o 9 procent.

Spálit vše, co dobře hoří

Jak plasty souvisí s klimatem? K uhlíkovým emisím, které urychlují globální oteplování, přispívají v podstatě všechny fáze životního cyklu plastů, ať už je to těžba základních surovin (hlavě ropy), frakování, zpracování nebo doprava. V poslední době pak na významu nabývá i konečná fáze životního cyklu plastových výrobků.

Jak říká australský expert na odpadovou problematiku mezinárodní sítě IPEN Lee Bell, existuje jen málo způsobů zpracování plastového odpadu, které by byly šetrné z hlediska produkce emisí. Nízké emise zajistí pouze speciální nespalovací technologie, o něco lépe je na tom recyklace. Špatně dopadají všechny ostatní způsoby včetně spalování nebo skládkování.

Právě spalování je ale v současnosti poměrně oblíbeným řešením. Díky tomu, že jsou plasty vyrobené z ropy, také dobře hoří, a je tak velmi výhodné je přidávat k ostatnímu, ne tak hořlavému a výhřevnému odpadu, ze kterého se spalováním vyrábí energie. Plastový odpad je dokonce energeticky výhřevnější než uhlí a je ho všude tolik, že i přes snahu ho co nejvíce recyklovat tlak na jeho spalování rychle roste. Přestože Evropská unie letos zařadila výrobu energie z odpadu na seznam neudržitelných ekonomických aktivit, hlavně ve střední a východní Evropě je v plánu stavba řady nových zařízení. Lee Bell poukazuje na to, že roli v tom mohou hrát ekonomické vazby mezi petrochemickým průmyslem a spalovnami. Spalování odpadu v zařízeních, kde zdánlivě zmizí, podle něj navíc může zneviditelňovat problém neudržitelného způsobu výroby i spotřeby. Lineární ekonomický model, v němž jsou věci vyrobeny a po použití vyhozeny a zlikvidovány, totiž zajišťuje petrochemickému průmyslu vysoký odbyt.

Zastavit růst?

Podle obsáhlé loňské zprávy, na které pracovalo několik mezinárodních organizací, se dá očekávat, že pokud nedojde k výrazným opatřením, dostanou se emise CO2 způsobené plasty v roce 2050 zhruba 2,75 miliardy tun, což je přibližně pětinásobek dnešní hodnoty. Je to ekvivalentní emisím z 615 průměrných uhelných elektráren o výkonu pěti set megawattů. Takový výkon měla například čerstvě uzavřená elektrárna Prunéřov I. Popsaný scénář počítá i s rostoucí proporcí emisí způsobených spalováním plastů. Analýza švédské konzultantské firmy Material Economics dokonce tvrdí, že by se spalování plastů v budoucnu mohlo stát jedním z hlavních zdrojů fosilních uhlíkových emisí v Evropě.

Čtěte také: Recyklace laminátové podlahy

Je naprosto zřejmé, že mikroskopická dílčí opatření, jako je slavný zákaz jednorázových brček, nedokážou černé scénáře odvrátit. Pokud nechceme, aby se z plastu stalo nové uhlí, budeme muset přijít s odvážným omezením jednorázových výrobků, a to především obalových materiálů. To stejné platí i o pálení odpadu. Cesta přes pouhou osvětu a sázka na změnu spotřebitelského chování je nejspíš čistá utopie. Jako realističtější opatření se pro začátek zdá například zavedení speciální daně na nerecyklovatelné plasty, které by alespoň částečně zohlednilo náklady potřebné na jejich šetrnou likvidaci.

Příklady řešení: Plovoucí ostrovy z odpadu

Plovoucí ostrov - to není název nějakého dezertu, ale originálního hotelu a restaurace, které si zřídil Francouz Eric Becker v abidžanské laguně. Spočívá na 700.000 plastových lahvích a dalších odpadcích získaných v ekonomické metropoli Pobřeží slonoviny. "Je to opravdu umělý ostrov, který plave. Můžeme s ním plout," řekl agentuře AFP někdejší podnikatel v oboru informatiky Eric Becker.

Zpočátku si chtěl postavit katamaran. "Když jsem studoval konstrukci a možnost plavby, objevil jsem abidžanskou lagunu a vymyslel jsem si ostrov," vysvětluje. Becker se tedy rozhodl sbírat všechno, co plave: plastové lahve, odřezky polystyrenu, plastovou obuv a podobně. Pro místní obyvatele se stal Erikem Bidonem (kanystr). "Kupoval jsem lahve od lidí nebo jsem je lovil v laguně. Ostrov váží asi 200 tun. V jeho středu je jakási základna z lehčeného betonu. Pokud jde o elektřinu, používá systém kombinující solární elektřinu z panelů a dodávky od společnosti, která vyrábí elektřinu. Ostrov je spojen s pevninou jakousi pupeční šňůrou, která mu zajišťuje pitnou vodu. Loni tento Francouz, který na ostrově i bydlí, zahájil provoz hotelu se dvěma pokoji, otevřel restauraci, je tu karaoke a pláž. Ostrov teď navštěvuje zhruba stovka klientů týdně, zvědaví obyvatelé Pobřeží slonoviny a zahraniční turisté, jimž leží na srdci ekologie.

"Je to velmi originální, atypické místo. Nikde jsem neviděl nic podobného. Becker doufá, že v budoucnu bude mít jeho ostrov, dosud málo známý, více zákazníků hlavně navečer. Především by však byl rád, kdyby šel jeho systém příkladem a z odpadků se budovaly další ostrovy. "V čistých lagunách by se například mohly chovat ryby. "Samozřejmě jde i o jiné znečištění, ale na této myšlence je pěkné, že se cosi negativního, jako je znečištění plastovými lahvemi, mění v něco pozitivního.

Velká tichomořská odpadková skvrna

Pás odpadu na hladině Tichého oceánu je šestnáctkrát větší, než se vědci dosud domnívali. Navíc se stále zvětšuje, informuje americký deník Los Angeles Times. Plovoucí masa, které se také říká Velká tichomořská odpadková skvrna, svou velikostí odpovídá čtyřnásobku rozlohy Německa, přibližuje zase německý týdeník Die Zeit. Oblast koncentrovaného odpadu sestává z bezmála osmdesáti tisíc tun plastu, zjistili vědci leteckým pozorováním. Svá zjištění publikovali v odborném časopise Scientific Reports.

Čtěte také: Recenze solární plovoucí čističky

Skvrna se podle nich nadále rozrůstá velmi rychlým tempem. Odpadkový pás je nahromadění plastových výrobků ve východní oblasti Pacifického oceánu, v oblasti mezi Kalifornií a Havají. Jeho velká část není pozorovatelná pouhým okem, protože plasty se postupně rozpadají v čím dál menší částečky. Biologové varují před mikroplasty. Koncentrace plastů se pohybuje v řádu desítek až stovek kilogramů na metr čtvereční.

„Je to vlastně dost děsivé. Jsme tak daleko od lidské civilizace, uprostřed oceánu, přesto i tady lidská aktivita zanechává stopy,“ říká oceánograf Laurent Lebreton, vedoucí vědeckého týmu, který za studií stojí. Masa plastů, pohupující se na vlnách oceánu, je podle něj připomínkou antropogenního vlivu na životní prostředí. Tichomořský pás je jen jedním z mnoha odpadkových pásů znečišťujících světové oceány. Vznikají tím, že lidé neustále vyrábí, a - po třeba jen jednom použití - zase vyhazují plastové výrobky a obaly.

Plasty se přitom produkují mnohdy tak, aby vydržely co nejdéle. To přijde vhod, když člověk potřebuje například odnést nákup. Všechny důsledky tohoto procesu sice zatím nejsou známé, vědci se nicméně obávají, že vstup plastů do potravního řetězce může způsobit podvýživu a další problémy.

Výzkumníci se snažili zjistit závažnost problému tichomořské odpadkové skvrny odebráním a analýzou vzorků plastů, to ale nabízí jen částečný vhled. Lebreton a jeho kolegové se proto rozhodli skvrnu zkoumat z ptačí perspektivy. Kromě leteckého pozorování vědci použili lodě k odebrání několika vzorků. Na padesáti plastových kusech bylo čitelné datum výroby. Mezi Kalifornií a Havajskými ostrovy je asi 80 tisíc tun plastů.

„Z toho nicméně nevyplývá, že ve vodě byly celou tu dobu,“ podotýká vědec Lebreton. Mnoho částí na sobě mělo útržky textu, celkem v devíti různých jazycích, převážně japonštině a čínštině. Vědci se domnívají, že odpadková skvrna se v posledních letech rozrostla vlivem tsunami, která zpustošila japonské pobřeží roku 2011.

Skvrna v Pacifiku sestává pouze z odpadků, které plavou na mořské hladině. Do jejího objemu nejsou započítány plasty, které se potopily. „Nevíme, jaký je stav znečištění ve vrstvách pod odpadkovou skvrnou a na mořském dně,“ píší autoři ve studii. Podle oceánografa Lebretona je právě to další krok - změřit znečištění v hlubinách a na dně oceánu, uzavírá Los Angeles Times.

Plastový odpad v Mariánském příkopu

Americká výprava Five Deep Expeditions vytvořila nový rekord v hlubokomořském ponoru. Pod hladinu oceánu klesla do hloubky 10 928 metrů a dostala se skoro až na úplné dno Mariánského příkopu. Předchozí rekord tak překonala o 16 metrů a Victor Vescovo se stal teprve třetím člověkem v historii, který se dostal do podobné hloubky. Na místě objevil čtyři dosud neznámé druhy korýšů, ale i plastový odpad.

Vescovo strávil na dně příkopu přes čtyři hodiny, což je také rekordní doba. Během ní tam pozoroval a filmoval řadu pozoruhodných a mnohdy bizarních tvorů. Vědci věří, že objevili i zatím neznámý druh různonožce, tedy mořského korýše. Mezi dalšími pozorovanými zvířaty byli také rypohlavci, což jsou mnohoštětinatí tvorové připomínající červy. V osmi tisíci metrech pod hladinou pak nafilmovali paprskoploutvou rybu a při dalších ponorech i neznámý druh medúzy.

Kromě vědecky zajímavých organismů ale také expedice v těch největších hloubkách našla plastovou tašku a umělohmotné obaly od sladkostí. Tento objev potvrzuje podle Vescova, jak rozsáhlý je problém se znečištěním plastem. „Velmi mě zklamalo, že jsem na nejhlubším místě v oceánu viděl zřejmé důkazy lidského znečišťování,“ prohlásil.

Vescovo doufá, že jeho objev pomůže zvýšit povědomí o nebezpečí, které znečištění oceánů plastovým odpadem představuje, a přiměje vlády, aby zpřísnily regulace týkající se plastů. „Oceán není velká skládka, i když se k němu tak chováme,“ uvedl. Kusy plastového odpadu pozorovaly již dřívější výpravy, které zkoumaly nejhlubší místa planety.

Globální zamoření oceánů plasty

Každoročně se do světových oceánů dostane asi 4-12 milionů tun umělých hmot. Přitom ale jen 250 tisíc tun tohoto odpadu zůstane na hladině, zbytek klesá ke dnu. Před rokem oznámili mořští biologové, že plasty se už našly i na tom nejopuštěnějším místě planety, v tichomořské oblasti Point Nemo. K němu má paradoxně nejblíže posádka Mezinárodní vesmírné stanice (ISS), když zrovna letí kolem - obíhá Zemi ve výšce asi 400 kilometrů. Nejbližší obydlenou oblastí jsou totiž Velikonoční ostrovy, vzdálené 2700 kilometrů. Toto místo je známé především tím, že vesmírné agentury ho používají jako „odpadkový koš“ pro vyřazené družice a kosmické lodě. U Point Nemo byla koncentrace plastů poměrně nízká, vědci tam našli 26 kusů na metr čtvereční.

Vědci z tohoto projektu ale zkoumali vody i na jiných místech světa: Nejvíce mikroplastů plavidla zatím objevila v Jihočínském moři východně od Tchaj-wanu, a to 357 částic na metr krychlový. Plast, který klesá ke dnu oceánu, se tam většinou neusazuje - mořské proudy i cyklus přílivu a odlivu ho pak stejně dopraví zpět k pobřeží. Ať už se umělé hmoty dostanou do jakýchkoliv hloubek, většinou se vrátí zpět k pevnině, prozrazují výsledky nejnovějších studií.

Světové oceány brázdí plastové kontinenty

Na několika místech v oceánu se pak rozkládající se plastový odpad shromažďuje; hlavní příčinou jsou mořské proudy, které koncentrují umělé hmoty na jednom místě. Takových plastových kontinentů je podle výzkumů v oceánech celkem šest. V březnu 2018 nizozemští oceánologové zmapovali a popsali největší z těchto plastových ostrovů - říká se mu „Great Garbage Patch“, neboli Velká tichomořská odpadková skvrna. „Našli jsme v ní asi 80 tisíc tun plovoucího plastu,“ uvedl Laurent Lebreton, hlavní autor studie, která vyšla v odborném časopise Scientific Reports.

Pro srovnání, odpovídá to hmotnosti asi 500 velkých letadel. A jde o 16x větší množství plastu, než ukazovaly dosavadní průzkumy. Nejvíc ale vědce zaskočilo, z kolika kusů plastu se plovoucí ostrov skládá - odhadují to na 1,8 bilionu kusů umělé hmoty. To představuje rovnou dvě rizika pro mořský život současně. Mikroplasty, tedy částečky menší než pět milimetrů, tvoří většinu částic, z nichž je „ostrov“ vytvořený. Mohou se snadno dostat do zažívacího traktu mořských ryb, ptáků, plazů i savců. Přes ně zase proniknou do vnitřností predátorů, jako jsou medvědi nebo žraloci.

„Jiný dopad mají větší kousky plastů, především zbytky rybářských sítí,“ uvedl Lebreton. V nich mohou zvířata uvíznout - savcům a ptákům brání v pohybu a dýchání, ryby si o pevná plastová vlákna sítí zase mohou pořezat citlivé části těl. Pro mnoho druhů méně obratných zvířat, jako jsou třeba mořské želvy, představují sítě prakticky jistotu smrti.

Mikroplasty jsou všude

Mikroplasty, jež tvoří základ umělohmotných světadílů, vznikají rozkladem plastů, jejich rozpadem i opotřebováním. Věda zatím nezná přesně důsledky, které může jejich příjem v potravě nebo vodě mít, existují ale důvodná podezření, že mikroplasty v těle mohou způsobit zdravotní problémy.

Tento fenomén je tak nový, že zatím neexistuje mnoho kvalitních studií, jež by se mu věnovaly. Jednou z mála indicií, že mikroplasty mohou být rizikové, je výzkum francouzských vědců z loňského roku. Ten prokázal, že mikroplasty ovlivňují šneky, kteří pak nereagují na své predátory a nebrání se před nimi. Konkrétně autoři studie soudí, že některé ze škodlivých látek, které se na mikroplasty navázaly, nejspíš poškodily těmto plžům nervové soustavy.

Podobný vliv by pak mikroplasty mohly mít i na další mořská zvířata, jako jsou například ryby nebo právě krabi, domnívají se autoři studie. Zároveň poukazují na to, že je potřeba, aby lidé lépe porozuměli tomu, jaké dopady může mít konzumace úlomků plastů na zvířata. Narušení přirozených vztahů mezi predátory a kořistmi by totiž mohlo ovlivnit ekosystémy a mít tak dokonce negativní dopady na zdroje lidské potravy.

Mikroplasty v pitné vodě

Mikroplasty jsou ovšem přítomné také v pitné vodě - a zatím není možné je z pitné vody zcela odstranit. Podle výzkumu vědců z Ústavu pro hydrodynamiku Akademie věd ČR v jednom litru upravené pitné vody zůstává 300 až 900 částic mikroplastů. „Úpravny vody, v závislosti na vodním zdroji a použité technologii, dokázaly odstranit 70-83 procent mikroplastových částic,“ uvedla zpráva Akademie věd.

Mezi nalezenými mikroplasty byly nejčastější materiály PET, polypropylen a polyethylen, které tvořily 70 procent částic. Celkově vědci našli ve vodě mikroplasty z 12 materiálů. Tvarově měly částice většinou formu úlomků, v jedné úpravně převažovala ve vodě vlákna.

Recyklace plastů

Své závislosti na plastu se svět zbaví jen těžko. Plasty jsou totiž natolik levné, univerzální a užitečné materiály, že není snadné je nahrazovat. Co ale dělat s již nepotřebnými umělými hmotami, není stále jasné.

Podle nové studie je více než 70 procent vyrobeného plastu nyní nevyužito, leží na skládkách, ale obrovská kvanta pronikla i do přírody a ničí lesy, louky, pouště i dna oceánů. Práce ekologů z Kalifornské univerzity Santa Barbara byla zveřejněna v odborném časopise Science Advances a jde o první opravdu globální výzkum na toto téma - tedy kolik plastu bylo vyrobeno, jak se využívá a kde skončí.

Základní čísla o produkci a recyklaci plastů:

Závazný mechanismus likvidace plastů

Před problémem s plastovým odpadem varují vědci i politici. Proto proběhla minulý týden v Ženevě konference, na které se 180 zemí světa dohodlo na právně závazném mechanismu pro zneškodňování plastového odpadu. Krok má zaručit, že obchod s plastovým odpadem bude transparentnější a lépe regulovaný a zároveň bezpečnější z hlediska lidského zdraví. Podle agentury Reuters je cílem výrazné snížení množství plastového odpadu ve světových oceánech.

Nová pravidla pro nakládání s použitými plasty schválily vlády jakožto dodatek k tzv. Basilejské úmluvě o přeshraniční přepravě nebezpečného odpadu. „Vysílá to velmi silný politický signál zbytku světa, soukromému sektoru, spotřebitelskému trhu, že musíme něco udělat. Státy se rozhodly udělat něco, co se v praxi projeví skutečnými kroky,“ řekl Rolph Payet z Programu OSN pro životní prostřední (UNEP).

OSN označuje nová pravidla pro obchod s plastovým odpadem za právně závazná. Jednotlivé státy prý budou muset samy přijít s opatřeními, která jejich dodržování zaručí. Podle AP se regulace dotkne výrobků používaných v celé řadě odvětví včetně zdravotnictví, technologií, módy či potravinářství a gastronomie. „Zároveň bylo zřízeno nové Partnerství pro plastový odpad ve snaze mobilizovat podniky, vlády, akademiky a občanskou společnost k pomoci při implementaci nových opatření,“ uvádí OSN v tiskové zprávě.

„Budeme mít transparentní a sledovatelný systém pro dovoz a vývoz plastového odpadu,“ vysvětlil Payet. Nově přijatá opatření podle něj budou mít dopad na znečištění oceánů a zaručí, že plastové předměty „nebudou končit tam, kde nemají“. Reuters podotýká, že zavádění pravidel zabere jeden rok.

V prosazení „historické“ dohody vyzdvihuje Payet především roli Norska. V závěsu za tažnou lodí vyrazilo v sobotu ze San Franciska první zařízení organizace The Ocean Cleanup ("úklid oceánu"), které by mělo sbírat plastový odpad v Tichém oceánu.

The Ocean Cleanup

V závěsu za tažnou lodí vyrazilo v sobotu ze San Franciska první zařízení organizace The Ocean Cleanup ("úklid oceánu"), které by mělo sbírat plastový odpad v Tichém oceánu. S nápadem automatického mořského sběrače přišel nyní 24letý Nizozemec Boyan Slat. Zařízení má podobu 600 metrů dlouhé plovoucí hráze, na níž je zespodu upevněná přepážka sahající až do třímetrové hloubky.

Oceánský sběrač odpadu bude poháněn přírodními silami vždy nějakou dobu brázdit vody Tichého oceánu, dokud senzory nevyšlou zprávu o tom, že se záhyb naplnil odpadem. "Doufám, že The Ocean Cleanup se stane příkladem toho, jak jsme schopni vyřešit problém," řekl při vypouštění "Systému 001" autor myšlenky Slat. Jeho společnost má v plánu do roku 2020 vyslat na moře 60 úklidových systémů.

Staré potrubí jako umělý ostrov

Staré vyřazené potrubí Energetiky Třinec pomohlo v přírodě. Místní rybáři z něj vyrobili plovoucí umělý ostrov na chovném rybníku ve Stříteži. Poskytuje rybám stín na volné hladině a zabraňuje tak nežádoucímu prohřívání vody. „Je to ukázka cirkulární ekonomiky v praxi. Demontované plastové potrubí naši pracovníci svařili do požadovaného tvaru a využili je jako plováky pro vznik ostrova.

„Umělý ostrov má hned několik funkcí. Poskytuje rybám stín a chrání před UV zářením, zabraňuje prohřívání vody. Na geotextilii ulpívají vodní organismy, které se rozmnožují a slouží jako potrava drobným rybkám. Rostliny na ostrově prorůstají kořeny do vody, kde odebírají dusík. Poslední benefit ostrova je podle něj ornitologický. „Na jaře zde instalujeme budku pro kachny.

Další plovoucí skvrna v Pacifiku

V Tichém oceánu byla objevena další plovoucí hmota mikroskopického plastu. Svou velikostí děsí ochránce přírody. Je větší než Mexiko a odstranit ji je prakticky nemožné. Masivní množství plastu v jižním Pacifiku je dalším problémem, který řeší ochránci přírody. Kapitán Charles Moore, zakladatel výzkumné nadace Algalita, objevil obří skvrnu teprve nedávno. V roce 1997 to byl právě Charles Moore, který jako první objevil slavnou skládku odpadu v severním Pacifiku. Nyní odhaduje, že tato zóna znečištění plastem by mohla mít velikost větší než milion čtverečních mil.

Když uvážíme, že rozloha takového Mexika (13. Nejedná se ovšem nezbytně o plovoucí lahve, tašky či bóje, ale o maličké kousky plastů připomínající konfety. Mikroskopické částice nemusí být viditelné na hladině. Jejich výskyt potvrdila až šestiměsíční expedice kapitána Moora, která byla zaměřená právě na výzkum plastů. Ostrov Henderson, nacházející se v oblasti jižního Pacifiku, byl nedávno označený za nejvíce znečištěný ostrov od plastu. Tím, že leží v blízkosti oceánského proudu, zachytí spoustu odpadků z lodí i zemí Jižní Ameriky. Problém znečištění oceánů plastem se stává všudypřítomný.

tags: #plovoucí #ostrovy #odpadu #tiskové #zprávy

Oblíbené příspěvky:

• Likvidace odpadu při kolaudaci
• Udržitelnost a kávové kapsle
• Co je ekologická nika?
• Kniha pro malé dobrodruhy na školu v přírodě
• Možnosti prevence znečištění ovzduší