Prevence znečištění ovzduší v obcích: Možnosti a nástroje

Kvalita ovzduší má přímý vliv na lidské zdraví a bezprostředně ovlivňuje i stav ostatních složek životního prostředí a ekosystémů. Rozlišujeme ovzduší vnitřní, které se vyskytuje uvnitř budov a jiných objektů a ovzduší vnější. Předmětem právní úpravy práva životního prostředí je ovzduší vnější.

Ambicí návrhu nového zákona o ochraně ovzduší, který je nyní předkládán k veřejné diskusi v rámci legislativního procesu, je zásadní zlepšení kvality ovzduší a především efektivnější ochrana obyvatel před imisní zátěží. Navrhuje využití nástrojů stávajícího předpisu tam, kde se ukázaly být efektivní, a zakotvuje některé nové zejména tam, kde právní úprava chybí nebo je nedostatečná (to je problém především u znečištění ovzduší z dopravy a z vytápění domácností).

Ochranou ovzduší se podle § 1 odst. 1 zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZOOV), rozumí "předcházení znečišťování ovzduší a snižování úrovně znečišťování tak, aby byla omezena rizika pro lidské zdraví způsobená znečištěním ovzduší, snížení zátěže životního prostředí látkami vnášenými do ovzduší a poškozujícími ekosystémy a vytvoření předpokladů pro regeneraci složek životního prostředí postižených v důsledku znečištění ovzduší."

Právní úprava si tedy neklade za cíl zakázat veškerou činnost znečišťující ovzduší, ale omezit jeho znečišťování na přijatelnou míru. Ochrana ovzduší je definována mimo jiné emisními a imisními limity. Zatímco emisí se rozumí vnášení jedné nebo více znečišťujících látek do ovzduší, imisí je třeba rozumět hmotnostní koncentraci znečišťující látky přítomné v ovzduší.

Zákon o ochraně ovzduší rozlišuje zdroje znečišťování ovzduší na mobilní a stacionární. Stacionární zdroje dále dělí podle jejich významu na zdroje uvedené v příloze č. 2 k tomuto zákonu a stacionární zdroje v příloze neuvedené.

Čtěte také: Sportovní aktivity s ZPMV

Většinu kompetencí v oblasti ochrany ovzduší vykonávají orgány obce jako svou přenesenou působnost.

Ochrana ovzduší v přenesené působnosti obce

Obecní úřady a obecní úřady obcí s rozšířenou působností vykonávají státní správu na úseku ochrany ovzduší ve své přenesené působnosti jako orgány ochrany ovzduší. Orgány ochrany ovzduší se vyjadřují do jiných řízení jako dotčené orgány a samy vedou řízení o povolení provozu některých zařízení.

Úřad obce s rozšířenou působností "vydává závazné stanovisko k umístění, provedení a užívání stavby stacionárního zdroje neuvedeného v příloze č. 2" zákona o ochraně ovzduší podle jiného právního předpisu, například podle stavebního zákona č. 183/2006 Sb. nebo zákona č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a státní báňské správě, ve znění pozdějších předpisů. Vydává-li závazné stanovisko krajský úřad k provedení stavby stacionárního zdroje uvedeného v příloze č. 2 ZOOV, obecní úřad je oprávněn k tomuto řízení vydat do 15 dnů ode dne doručení podkladů své vyjádření.

Obecní úřad může pro případ vzniku smogové situace vydat formou nařízení regulační řád, ve kterém omezí provoz silničních motorových vozidel. Smogovou situací se podle § 10 odst. 1 ZOOV rozumí stav mimořádně znečištěného ovzduší, kdy úroveň znečištění oxidem siřičitým, oxidem dusičitým, částicemi PM10 nebo troposférickým ozonem překročí některou z prahových hodnot uvedených v příloze č. 6 zákona za podmínek uvedených v této příloze.

Regulační řád je možné pouze za předpokladu, že takovéto omezení může přispět ke snížení úrovně znečištění ovzduší v obci (§ 10 odst. 4 ZOOV). O vydání regulačního plánu informuje obec Ministerstvo životního prostředí, které obcím poskytuje odbornou pomoc při jejich zpracování (§ 10 odst. 4 ZOOV).

Čtěte také: Opatření proti znečištění ovzduší v ČR

Rada obce může podle § 14 ZOOV za účelem omezení znečištění ovzduší z dopravy na svém území nebo jeho části opatřením obecné povahy vydaným v přenesené působnosti stanovit zónu s omezením provozu silničních motorových, tzv. nízkoemisní zónu.

Do této zóny mohou posléze vjet pouze:

• silniční motorová vozidla označená emisní plaketou s uvedením příslušné emisní kategorie podle prováděcího právního předpisu
• silniční motorová vozidla uvedená v příloze č. 8 zákona o ovzduší
• za určitých podmínek i silniční motorová vozidla označená emisní plaketou vydanou v jiném státě.

V opatření obecné povahy je obec povinna stanovit území nízkoemisní zóny, emisní kategorie vozidel, kterým je povolen vjezd a způsob označení těchto vozidel. Emisní plakety distribuují obecní úřady obcí s rozšířenou působností a ministerstvo, jejich výrobu zajišťuje Státní fond životního prostředí.

Nařízení vlády č. 56/2013 Sb., o stanovení pravidel pro zařazení silničních motorových vozidel do emisních kategorií a o emisních plaketách, stanoví:

• způsob zařazení silničních motorových vozidel do emisních kategorií
• vzory emisních plaket
• pravidla pro označení silničního motorového vozidla příslušnou emisní plaketou
• bližší podmínky distribuce emisních plaket a jejich cenu.

Obec může v opatření obecné povahy stanovit povolení vjezdu těm silničním motorovým vozidlům, jejichž provozovatel má trvalý pobyt na území nízkoemisní zóny. Na základě žádosti provozovatele vozidla může obec také povolit dočasnou nebo trvalou individuální výjimku ze zákazu k vjezdu za předpokladu, že žadatel prokáže vážný zájem na jejím udělení spočívající v taxativně uvedených důvodech v zákoně o ovzduší. Na udělení výjimky není právní nárok.

Čtěte také: Prevence odpadu v praxi

Integrovaná prevence a omezování znečištění (IPPC)

Integrované povolení (IPPC z anglického Integrated Pollution Prevention and Control) je dokument, který stanovuje podmínky provozu a kontroly velkých průmyslových podniků, nebo těch které mohou mít významný vliv na životní prostředí (hutě, chemičky, spalovny odpadů aj.). V rámci integrovaného povolení se také zkoumá, zda navrhovaný proces plánuje používat tzv. nejlepší dostupné technologie v dané oblasti (Best Available Techniques, zkráceně BAT). To je aspekt, který zaručuje pouze integrované povolení.

Proces IPPC je upraven zákonem 76/2002 Sb., o integrované prevenci. Přílohou zákona o integrované prevenci je i seznam zařízení, které do režimu IPPC spadají a která nemohou bez platného IPPC fungovat.

Podobně jako je to v případě EIA existuje i pro IPPC veřejný online registr, kde naleznete vybrané části dokumentace. To, co se objeví v online databázi, v zásadě stačí k podání základních připomínek. S připomínkami do řízení o IPPC se může podobně jako v případě EIA přihlásit kdokoli, tedy jak jednotlivec, tak spolek, jehož hlavním posláním je ochrana přírody a krajiny. Spolky mají v řízení oproti jednotlivci silnější postavení, protože se stávají plnohodnotnými účastníky řízení.

Hlavním důvodem pro zpracování zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci), byla snaha zavést takový způsob regulace negativních vlivů průmyslových činností, který by na jedné straně respektoval princip přiměřenosti a na druhé straně byl dostatečně transparentní a vynutitelný.

Cílem zákona je dosáhnout vysoké úrovně ochrany životního prostředí jako celku uplatněním integrované prevence a omezování znečištění vznikajícího stanovenými činnostmi.

Novela zákona o ochraně ovzduší

Novela zákona o ochraně ovzduší je po ochraně vody a půdy dalším krokem k ochraně přírody. Rozšiřuje povinné kontinuální měření emisí na další zdroje a zavádí elektronické hlášení výsledků do centrálního systému, což umožní okamžitý přístup k datům. Stavební firmy budou nově přímo ze zákona odpovědné za minimalizaci prašnosti na staveništích a při demolicích.

Novela také zavádí minimální vzdálenosti mezi obytnou zástavbou a zdroji znečištění, aby se snížily negativní dopady prašnosti a zápachu. Dalšími opatřeními jsou zvýšení poplatků za znečišťování ovzduší a možnost zavádění nízkoemisních zón v obcích s pružnějšími pravidly.

Povinnosti nepřetržité kontroly technologie nebo opatření ke snižování emisí se podle návrhu novely dotkne od počátku roku 2026 zhruba 7 700 zdrojů, u kterých provozovatel zjišťuje úroveň znečišťování pouze jednorázovým měřením emisí většinou jednou za rok. U jednorázového měření bude povinnost provádět nepřetržité sledování provozního parametru. To má prokázat, že neustále běží odlučovače a další technická opatření, která zajišťují plnění emisního limitu - například na základě elektroměru. Předejde se tak tomu, aby firmy používaly ekologická opatření jen jednou za rok při měření.

Od 1. ledna 2028 se rozšíří povinnost kontinuálního měření emisí na vybrané zdroje ze sektorů tavení skla a nerostů, petrochemie, výroby vápna, dřevotřísky apod. Cílem je zkvalitnění monitoringu emisí u emisně významných zdrojů.

Další důležitou součástí novely zákona o ochraně ovzduší je zavedení minimálních vzdáleností obytné zástavby od zdrojů znečištění a naopak, a to kvůli prevenci obtěžování prachem a zápachem. Vzdálenost se bude podle návrhu pohybovat obvykle okolo 200 metrů, maximálně až 500 metrů.

Stavební firmy budou muset nově omezit prašnost na stavbách, při rekonstrukcích či demolicích, a minimalizovat šíření prachu přímo na základě zákonné povinnosti.

Součástí motivace ke snižování emisí je také zavedení nových sazeb u poplatku za znečišťování ovzduší, u nichž se zohlední inflace z posledních let. O inflaci by se následně poplatky měly podle novely zákona upravovat každoročně. Cílem je nesnižovat účinnost tohoto ekonomického nástroje v důsledku inflace a motivovat znečišťovatele k dalšímu snižování emisí do ovzduší.

Obce, které se rozhodnou zavést nízkoemisní zóny, si budou moci samy nastavit konkrétní parametry. Například, že do zavedené zóny nesmí jezdit vozy určité starší emisní kategorie, případně bude možné jejich vjezd zpoplatnit. Chceme, aby radnice mohly najít takové řešení, které v konkrétním městě nejlépe pomůže zvýšit kvalitu ovzduší.

Emisní limity a hodnocení znečištění

(1) Imisní limity jsou uvedeny v příloze č. 1 k tomuto zákonu. Imisní limity jsou závazné pro orgány ochrany ovzduší při výkonu jejich působnosti podle tohoto zákona a pro obce a kraje při výkonu jejich samostatné působnosti s dopadem na ovzduší.

(2) Emisní limity musí být dodrženy na každém komínovém průduchu nebo výduchu do ovzduší.

(1) Stacionární zdroje se dělí na stacionární zdroje uvedené v příloze č. 2 k tomuto zákonu a na stacionární zdroje neuvedené v příloze č. 2.

(1) Za účelem vyhodnocení úrovně znečištění ministerstvo zajišťuje posuzování úrovně znečištění pro znečišťující látky stanovené v prováděcím právním předpise a porovnání výsledné úrovně znečištění s imisními limity stanovenými v příloze č. 1 k tomuto zákonu.

(2) Provozovatel zjišťuje úroveň znečišťování měřením nebo výpočtem. Výpočet se použije, pokud tak stanoví krajský úřad na základě žádosti provozovatele v povolení provozu, pokud nelze s ohledem na dostupné technické prostředky měřením zjistit skutečnou úroveň znečišťování nebo jde-li o stacionární zdroje, ze kterých jsou vnášeny do ovzduší těkavé organické látky, stanovené v prováděcím právním předpisem.

(1) Výsledky posuzování a vyhodnocení úrovní znečištění vede ministerstvo v informačním systému kvality ovzduší.

(2) Ministerstvo provádí na základě shromážděných dat emisní inventuru, spočívající ve zjišťování celkového množství znečišťujících látek, které byly v předchozím kalendářním roce vneseny do ovzduší, a emisní projekci, spočívající v odhadu vývoje množství znečišťujících látek, které budou vneseny do ovzduší v dalších kalendářních letech. Při provádění emisní inventury a zpracování jejích výsledků se ministerstvo řídí postupy schválenými v rámci Úmluvy o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států.

Programy ke zlepšení kvality ovzduší

(1) Za účelem snížení celkové úrovně znečištění a znečišťování v České republice ministerstvo ve spolupráci s příslušnými ústředními správními úřady zpracovává Národní program snižování emisí České republiky (dále jen „národní program“). Národní program schvaluje vláda. Požadavky na obsah národního programu jsou uvedeny v příloze č. 7 k tomuto zákonu.

(1) Program zlepšování kvality ovzduší pro zónu nebo aglomeraci vydává ministerstvo v případě, že je v dané zóně nebo aglomeraci překročen imisní limit stanovený v bodech 1 až 3 v příloze č. 1 k tomuto zákonu nebo v případě, že není dosažen národní cíl snížení expozice. Obsahové náležitosti programu zlepšování kvality ovzduší jsou uvedeny v příloze č. 5 k tomuto zákonu.

(4) Programy zlepšování kvality ovzduší jsou závazné pro orgány ochrany ovzduší při výkonu působnosti podle tohoto zákona, pro ústřední správní úřady a jiné správní orgány při výkonu působnosti s dopadem na úroveň znečištění nebo znečišťování a pro obce a kraje při výkonu samostatné působnosti s dopadem na úroveň znečištění a znečišťování. Opatření uvedená v programu zlepšování kvality ovzduší musí být prováděna tak, aby bylo imisního limitu nebo cíle snížení expozice dosaženo co nejdříve. Orgány podle věty první, obce a kraje podávají na vyžádání ministerstvu hlášení o plnění těchto opatření.

Smogová situace

(1) Smogová situace je stav mimořádně znečištěného ovzduší ohrožující lidské zdraví, kdy úroveň znečištění oxidem siřičitým, oxidem dusičitým, částicemi PM10 nebo troposférickým ozonem překročí informativní, regulační nebo varovnou prahovou hodnotu uvedenou v příloze č. 6 k tomuto zákonu a jsou splněny podmínky uvedené v této příloze. Podmínky vzniku a ukončení smogové situace jsou uvedeny v příloze č. 6 k tomuto zákonu.

(2) Vznik smogové situace a její ukončení vyhlašuje ministerstvo neprodleně způsobem umožňujícím dálkový přístup a v médiích. Současně neprodleně informuje inspekci, dotčené kraje, dotčené obce, které mají vydaný regulační řád, dále obce, které mají stanovenu nízkoemisní zónu, a dotčené provozovatele stacionárních zdrojů, kterým byly uloženy zvláštní podmínky provozu podle odstavce 5.

tags: #prevence #znečištění #ovzduší #v #obcích #možnosti

Oblíbené příspěvky:

• Klimatické změny a brzký nástup léta
• Znečištění ovzduší v ČR a SR
• Kuchyňské vychytávky
• Metody psychosociálního klimatu
• Návod na opravu odpadu Indesit XWA 71283