Klimatická změna se v Česku zřetelně projevuje už nyní. Můžeme pozorovat sucho, úbytek podzemní vody, vlny veder a změny v zemědělství. Za posledních 60 let se u nás průměrná teplota zvedla o 2 stupně Celsia a změny se dále zrychují.
Současná klimatická změna je způsobena činností člověka. Tím se výrazně liší od změn klimatu v minulosti. Spalování uhlí, ropy a zemního plynu a některé další činnosti mění složení atmosféry a přidávají do ní skleníkové plyny.
Planetární klima vzniká souhrou velkého množství fyzikálních procesů: sluneční záření je hlavním zdrojem energie, skleníkové plyny mění prostup tepelného záření atmosférou a ovlivňují tak celkovou energetickou rovnováhu planety, oceánské a atmosférické proudy distribuují teplo do různých oblastí planety.
Čím vyšší jsou koncentrace CO2 v atmosféře, tím vyšší je teplota planety. Zvýšení koncentrace oxidu uhličitého o 10 ppm způsobí oteplení planety asi o 0,1 °C. Často se jako citlivost klimatu nazývá oteplení, ke kterému by došlo při zdvojnásobení koncentrací CO2.
Vyšší teploty a častější sucha nepříznivě ovlivňují zdraví lesů a pěstování potravin, vzestup hladin oceánů ohrožuje města na pobřeží a kvůli tání horských ledovců chybí voda v povodích, která jsou jimi napájena. To jsou příklady dopadů klimatické změny. Velikost dopadů, s nimiž se budeme setkávat v následujících desetiletích, přímo závisí na tom, kolik skleníkových plynů do atmosféry ještě vypustíme.
Čtěte také: Předpověď počasí podle pranostik
Hlavní město Praha na podzim loňského roku aktualizovalo klimatologickou část své Strategie adaptace hl. m. Prahy na změnu klimatu. Dokument „Vývoj klimatu na území hl. města Prahy - současnost a projekce do budoucnosti“ připravili v listopadu 2024 Mgr. Pavel Zahradníček, Ph.D. a doc. Mgr. Michal Žák, Ph.D.
Podle ní patří hlavní město k nejteplejším a zároveň nejrychleji se oteplujícím místům v České republice. Klimatická změna se nejvýrazněji projevuje nárůstem průměrné teploty vzduchu. Vzestup teploty se v posledních dekádách ještě zintenzivňuje.
„Obecně platí, že teploty vzduchu jsou proměnlivé a teplejší roky se střídají s těmi chladnějšími. Od 80. let 20. století nicméně pozorujeme výrazný trend růstu teplot vzduchu. Posledním podprůměrným rokem vůči období 1961-1990 byl podle měření ČHMÚ v Praze - Klementinu rok 1996. V letech 1991-2020 činila průměrná roční teplota 11,3 °C. To je o 1,9 °C víc, než byla v 19. století. V letech 2011-2023 byla průměrná teplota dokonce o 2,7 °C vyšší než v 19. V posledních letech byly také v Praze zaznamenány nejteplejší roky za celou dobu měření. Konkrétně to byly roky 2023, 2018, 2019, 2014 a 2015.
Centrum Prahy je dokonce nejteplejší oblastí v České republice. Naměřené teploty vzduchu jsou tu zhruba o 3 °C vyšší, než je průměr České republiky. Centrum hlavního města bylo oproti okolí Prahy navíc v letech 1961-2023 teplejší v průměru o 1,5 °C. A tento rozdíl dále roste. Od roku 2011 je teplotní rozdíl vyšší dokonce o 1,7 °C. Oproti svým příměstským částem je pak centrum Prahy teplejší o 1,4 °C.
Teplotní rozdíl se v Praze projevuje především během letních nocí. Se západem slunce totiž nedochází ve středu města k tak výraznému poklesu teplot vzduchu jako v jeho okolí. Nejvyšší noční rozdíl mezi centrem Prahy a okolím nastává v případě, kdy jsou během dne maximální teploty vzduchu nad 30 °C, je jasná obloha a v noci nefouká vítr.
Čtěte také: Vzdělávací materiály: Příroda a počasí
Na městském tepelném ostrově se podílí podle ČHMÚ jednak geometrie města - tedy množství staveb v něm, kdy se mnohonásobným odrazem slunečního záření od budov zvětšuje míra pohlcování tepla a zároveň se zeslabuje možná chladivá síla proudícího větru. Ke vzniku tepelného ostrova přispívá i omezená možnost vypařování vody. Dešťová voda je rychle odváděna pryč z povrchu kanalizací. Také vegetace je tu méně než jinde.
Oteplující se klima s sebou přináší i větší tendence k častějším vlnám letních veder. V centru Prahy bývalo v letech 1991-2020 okolo 18 tropických dnů (tedy dnů, jejichž jejich maximální teploty přesáhly teplotu 30 °C) za rok, připomíná dokument o vývoji klimatu v hlavním městě. V příměstských oblastech Prahy bylo takových dní průměrně 14. V letech 2011-2023 bylo takových dní v centru Prahy v průměru už 22. Nejvíce, 36, jich bylo zaznamenáno v roce 2015. Zatímco v letech 1991-2020 byla průměrná délka horké vlny 5 dnů, v roce 2015 trvala horká vlna 13 dnů.
Kromě parných dní, zažíváme v Praze častěji i horké noci. Počet tzv. tropických nocí (takových, ve kterých teplota vzduchu neklesne pod 20 °C za noc) umocňuje právě výše popsané působení tepelného ostrova města. Do roku 2000 se tropické noci objevovaly jen výjimečně. V posledních 10 letech se v Praze vyskytovaly tropické noci v průměru šestkrát za rok, v již zmiňovaném parném roce 2015 jich v Klementinu naměřili dokonce 25.
Nyní hlavní město společně s Akademií věd České republiky pracuje také na pocitové mapě města tepelného komfortu v Praze. Podílet se na ní může každý, když na mapě označí místa, kde pociťuje v letních dnech největší horko. Získaná data poslouží odborníkům pro další výzkum i lepší adaptaci města na klimatické změny.
Ve spojení s horkým dnem způsobuje tropická noc nadměrné vyhřátí budov, což se podepisuje na zhoršené kvalitě našeho spánku, schopnosti regenerace i celkovém zdravotním stavu. Nejohroženějšími skupinami obyvatel jsou během vln letních veder senioři, malé děti, těhotné ženy, lidé s chronickými nemocemi, ale i ti, kteří pracují nebo sportují venku.
Čtěte také: Letní počasí
Důležité je podle Bourne se na vedra připravit - především sledovat předpovědi počasí a podle nich upravit svůj denní režim, připravit si zásobu léků nebo omezit zbytečné cesty mezi 11. a 18. hodinou. Nejvhodnější je v horku pít obyčejnou vodu, neslazené čaje nebo zředěné ovocné šťávy a jíst „lehčí“ jídla jako jsou saláty, ovoce, zelenina nebo pokrmy ve středomořském stylu. Za tropických dní je vhodnější otevírat okna jen brzy ráno nebo v noci, kdy je venku chladněji. Přes den je lepší mít okna zavřená a zatáhnuté závěsy nebo žaluzie, aby se zabránilo pronikání tepla dovnitř.
Kromě předpovědí Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) přináší monitoring a předpověď rizika horkých vln nově také webové stránky Ústavu výzkumu globální změny AV ČR CzechGlobe. Zveřejňované mapy ukazují zátěž na lidský organismus v uplynulých dnech a očekávaný výhled pro dalších devět dnů. Předpovědi blížících se vln veder lze sledovat také například prostřednictvím webu Agrorisk.cz.
Během dnů s nadprůměrně teplým počasím se zvyšuje i výpar, což může vést také k intenzivnějším suchům. Centrum hlavního města patří v rámci celé republiky k nejsušším oblastem. Srážky se v Praze v dlouhodobém horizontu příliš nemění. K výskytu sucha ale přispívají změny v rozložení srážek. Častěji se totiž vyskytuje období, ve kterém se střídají vydatné lijáky s déletrvajícími obdobími bez deště. Stále větší vliv na vznik sucha má právě i vyšší teplota vzduchu, která způsobuje vyšší výpar.
Během přívalových srážek spadne během velmi krátké doby velké množství vody. Nejintenzivnější srážky nastávají během letního období. Při průměrném vytrvalém hodinovém letním dešti spadne okolo 20-25 mm srážek, rekordní hodnoty mohou dosáhnout 36,5 mm až 66,2 mm srážek, připomínají autoři dokumentu.
Teplejší jsou i zimy. V centru Prahy bylo mrazových dnů mezi lety 1991 a 2020 v průměru 64 za rok, v příměstských částech 88 dnů. Poslední roky 2011-2023 znamenaly mnoho teplých zim, kdy byl počet mrazových dnů byl jen okolo 50 za rok. Jelikož je v zimě tepleji, místo sněžení tu častěji prší. A ani příležitostný sníh se dlouho neudrží a brzy odtává.
„V Praze - Klementinu byl v období 1961-1990 průměrný počet dnů se sněhovou pokrývkou 3 cm a více zhruba 19, v letech 1991-2020 to už bylo jen osm dnů,“ uvádí dokument o vývoji klimatu.
Dlouhodobé projekce do budoucna obecně předpokládají především další nárůst teplot vzduchu. Počet tropických dnů může být v budoucnu až trojnásobný. Tropických nocí můžeme zažívat až okolo 30 za rok. Mrazových dnů (kdy minimální teplota klesne pod teplotu 0 °C) do konce století naopak ubude asi na polovinu současného počtu, píše se v závěru dokumentu Vývoj klimatu na území hl.
Podnebí se změní z „mírného s teplými léty“ na „mírné s horkými léty“. Je to asi jako sestup o 500 metrů nadmořské výšky nebo jako posun o stovky kilometrů na jih. Průměrná teplota v Praze bude vyšší než dnes v chorvatském Záhřebu. Nejvíce se novému klimatu Prahy blíží Tbilisi v Gruzii.
Podnebí bude méně mírné, tj. s většími zvraty počasí a delší dobou trvání jak vysokých teplot a sucha, tak i období chladu či deště. Podnebí v naší zemi se měnilo vždy, ale nikdy tak rychle.
Některé citlivější rostliny už u nás neporostou. Například smrkové lesy se v roce 2050 zachovají pouze na severních svazích Krkonoš, Jeseníků apod. V nejbližších 10 letech se bohužel očekává uschnutí smrkových lesů v nižších polohách. Stromem, který by to mohl dobře zvládnout, je třeba dub španělský.
Budou listnaté, druhově smíšené. Nejdříve vyrostou nízké náletové stromky (břízy, jeřáby). Budou mít potíže se zvěří, která je bude ožírat. Místo velkých lesů se možná objeví jen lesní ostrůvky. Hodně záleží na úrovni hladiny podzemní vody - zda jejich kořeny dosáhnou na vláhu.
Minimálně na jaře po zimě travní porosty vyrostou a ve vyšších polohách bude běžné pást zvířata. Přijdou jiné byliny, stepní.
Protože jsme střecha Evropy, nemáme velké řeky ani dost podzemní vody, nebude možné většinu zemědělské krajiny zavlažovat. Bez zavlažování bude úroda nejistá - bude záležet na okolnostech v daném roce. Může se změnit struktura plodin, například místo bílého vína se vinaři už chystají na červené odrůdy, čeká se horší kvalita chmele. Potraviny budou dražší, ale my jako bohatá země si je případně dovezeme odjinud.
Parky a zahrady budeme mít pořád. Ve městech mají rostliny výhodu v tom, že jsou chráněnější před větrem. Zavlažovat zahradu ale bude nákladnější a ovocné stromy budou mít problémy. Dříve bude nastupovat jaro, stromy se tedy dříve přepnou do vegetační sezóny. Následně ale často přijdou pozdní mrazy, které strom poškodí. Už dnes toto riziko např. meruňkám hrozí na 60 %, zatímco ve 20. století nastávalo zhruba jednou za pět let. Jarní teploty, které stromy probouzejí, budou v budoucnu přicházet ještě o něco dříve.
Rekord nyní drží Dobřichovice: 40,4 °C. Léto bude teplejší o 7 stupňů, tj. rekord bude činit až 47 stupňů. Bude více tropických dnů (nad 30 °C) a zdvojnásobí se počet tropických nocí (nad 20 °C).
Roční úhrn srážek bude podobný jako dnes, ale srážky budou nárazověji rozložené - častější velké lijáky s povodněmi a častější období sucha. Bude nutné zadržovat vodu v krajině.
Nadále se budou občas vyskytovat mrazové dny. Přibude extrémního počasí.
Zvýšená teplota ovzduší vlastně znamená více energie v atmosféře. Vzduch teplejší o 1 °C také umí zadržet o 7 % více vodní páry. Horké počasí tedy přináší celosvětově ničivější bouřky, záplavy a hurikány než dříve. Bouřka je vlastně masa vzduchu, která stoupá vzhůru a nasává teplý vzduch s vodní párou z okolí. Nahoře se ochladí a spustí se déšť. Nové bouřky v éře klimatické změny jsou silnější a mohou působit až na dvojnásobné ploše. Pravděpodobnost maximálních srážek se zvyšuje o 15-40 procent (předpověď pro nejbližších 20 let). U nás to prakticky znamená silné lijáky a povodně.
Dalším extrémem budou nezvyklé teploty - například náhlé přívaly arktického vzduchu o teplotě −20 °C.
O změně do roku 2050, popsané výše, už bezpečně víme, že přijde. Oteplování planety bude totiž pokračovat až do doby, kdy přestaneme přidávat skleníkové plyny do ovzduší, a je jen malá naděje, že to nastane dříve.
Co se bude dít po roce 2050, to závisí především na tom, jestli v té době budeme planetu ještě oteplovat spalováním fosilních paliv (uhlí, ropa, plyn), případně jak silně.
Pokud by se to nepodařilo, hrozí následující vývoj:
Jde o takzvané body zlomu. Vědci je hodnotí jako katastrofické. Jakmile se tyto procesy dají do pohybu, my jako lidstvo už je nezastavíme, i když planetu sami oteplovat přestaneme.
Od roku 1955 se lidský pokrok ohromně zrychluje a nyní už dávno není pochyb o tom, jaké důsledky to přineslo: skutečně jsme zásadně změnili klima. Vědci říkají: „Vstoupili jsme do nové geologické epochy - antropocénu“.
Antropocén má bezprecedentní charakter. Teplota se globálně zvýšila už o jeden stupeň Celsia, v ČR od roku 1960 o dva. Vymírání živých druhů se zrychlilo 100-1000krát. Rychlost změn v ekosystémech se nedá srovnat s ničím za dobu působení Homo sapiens na Zemi (200 000 let). Modely socioekonomických dopadů ukazují děsivé vyhlídky pro miliardy lidí. Vědecká komunita na tuto situaci neustále upozorňuje.
Stále více lidí naslouchá výzvám vědců: Udržme vzestup světové teploty níže než 2 °C, a pokud možno do 1,5 °C. Pro dosažení tohoto cíle je nutné co nejdříve dosáhnout klimatické neutrality (tj. odebírat z ovzduší tolik skleníkových plynů, kolik jich budeme vypouštět).
ČR zatím nemá plán, jak dosáhnout klimatické neutrality. Neinformovaní politici, průmysl ani špičky společnosti nechtějí rychle přecházet na čistou energii a regenerovat naši krajinu, protože „to stojí moc peněz“. Bohužel si stále jen málo lidí uvědomuje, co vše je v sázce a jak nízké jsou ve skutečnosti náklady na odstavení fosilních paliv v porovnání s finančními i jinými dopady nepříznivého klimatického vývoje či dokonce zhroucení ekosystémů a celé lidské společnosti.
Nejdůležitějším krokem je tlačit na vládu a radnice, ať předloží plán dosažení klimatické neutrality na celostátní i lokální úrovni. Klimatická neutralita znamená, že budeme do ovzduší vypouštět minimum emisí skleníkových plynů a že to, co vypustíme, dokážeme zpětně zachytávat zpět. Například Rakousko si již stanovilo, že klimatické (uhlíkové) neutrality dosáhne do roku 2040. Dva státy jsou klimaticky neutrální (dokonce klimaticky negativní) již nyní: Bhútán a Surinam.
Také se můžete sami dále vzdělávat o klimatu a ekosystémech a informovat další lidi ve svém okolí.
Velmi efektivní cestou, která spojuje oba kroky, je zapojit se do některé ze skupin fungujících v rámci klimatického hnutí, jako je například: Extinction Rebellion - Rebelie proti vyhynutí, Limity jsme my, Fridays for Future, Fakta o klimatu, Učitelé za klima, Univerzity za klima, Doctors for Future, Slušná firma, Klimatická koalice nebo dalších.
Je to vhodné, ale nemá to až tak velký vliv; nenechte se přesvědčit o opaku. Pokud nelétáte a nejezdíte moc autem, 70 % vašich emisí tvoří vytápění. (Zateplit dům, přejít na pasivní standard, případně topit biomasou.) Pokud jezdíte dost autem, jsou to desítky procent vašich emisí. (Využívat hromadnou dopravu, časem přejít na elektroauto.) Je dobré přejít na zeleného dodavatele elektřiny a hovězí a mléčné produkty brát od farmáře, který regeneruje půdu a ukládá do ní uhlík.
Vaše snížení spotřeby je vítané, ale je to jen malá část našich celkových emisí. Apelem na spotřebitelské volby se klima nepodaří rychle stabilizovat. Zásadní v tuto chvíli je, aby začaly konat vlády. Je třeba: zajistit vytápění bez fosilních paliv, masivně podporovat obnovitelné zdroje, masivně podpořit regenerativní zemědělství, zavést uhlíkovou daň, dotovat hromadnou dopravu a elektrifikovat ji, a především co nejdříve odstavit uhelné elektrárny.
Proto jsou nutné akce vůči vládě a politikům. Ptejte se svých politiků, kdy předloží konkrétní plán dosažení klimatické neutrality.
České klima 2050 zvládneme. Je potřeba se adaptovat na sucho, bude méně vody, ráz krajiny se změní. To všechno se dá zvládnout - jako bohatá země si v případě neúrody potraviny můžeme dovézt odjinud.
České klima 2100 nezvládneme. Je naprosto zásadní zastavit další nárůst globální teploty. Musíme co nejrychleji přestat vypouštět skleníkové plyny do ovzduší, tj. spalovat fosilní paliva. Pokud se to podaří, klima se stabilizuje na zvládnutelné variantě.
Toto ještě máme šanci odvrátit.
tags: #počasí #Česká #republika #vývoj #klimatu #změny