Na malé zahradě si mnoho lidí přeje chovat slepice, aby měli čerstvá domácí vajíčka a radost z péče o tyto zvířata. Chov slepic může být velmi přínosný, protože mohou poskytnout výborná a čerstvá vajíčka, která jsou bohatá na živiny a mohou být součástí zdravé stravy.
Když plánujete chov slepic na malé zahradě, je důležité zohlednit jak počet slepic, tak i dispozice vašeho prostoru. Ideální je mít minimálně 3-4 metry čtverečních na jednu slepici, aby měly dostatek pohybu a možnost vykonávání svých přirozených aktivit.
Chov slepic na malé zahradě má mnoho výhod. Kromě čerstvých vajec je to také možnost využití jejich trusu jako kvalitního hnoje pro zahradu, což může přispět ke zlepšení půdy a pěstování rostlin.
Pro správný chov slepic na malé zahradě je důležité dbát na jejich stravu, dostatek čisté vody a prostředí bezpečné před predátory. Doporučuje se také pravidelná zdravotní kontrola slepic a péče o jejich hygienu a pohodlí.
Pokud se rozhodnete pro chov slepic na malé zahradě, můžete získat nejen domácí vajíčka, ale i nové zážitky a radost z péče o tato krásná zvířata.
Čtěte také: Počet ohrožených živočichů
V hobby chovu každý používá co chce. Pokud byste chtěl hospodařit v režimu ekologického zemědělství (EZ, tzv. bio), obraťte se na certifikační organizace. Je třeba si uvědomit, že výroba BIO produktů má samozřejmě přísná pravidla, která jsou pravidelně kontrolovaná, takže rozhodně žádný EU tah na důvěřivé. Bio-potraviny mají oproti konvenčním potravinám mnohem nižší obsah pesticidů. Nechť si každý vybere, co chce jíst.
O vitamínových přírodních preparátech si myslím, že pokud jsou vyráběny průmyslově nemohou být 100% přírodní. Vždy se tam musí přidávat nějaká látka aby konkrétní výrobek vydržel skladování.
Ak Vám budú padať vlasy, pôjdete ku kožnému lekárovi a najskôr Vám predpíše zinok, selén, metionín. Ak budete mať riedke kosti, predpíšu Vám vápnik, vitamín D. Ak budete mať problém so štítnou žľazou, možno Vám okrem iného predpíšu vitamíny skupiny B, ak budete mať horší zrak, možno obdržíte luteín, vitamín A. Ak budete mať problém s plodnosťou, možno Vám doporučia vitamín E. Ak pôjdete na kardiológiu s arytmiou srdca, možno Vám predpíšu Cardilan-draslík, horčík. Ak bude mať žena silnú menštruáciu, bude asi užívať železo. Predpokladám, že sa liečiť neodmietnete. Predstavte si, že všetko hore napísané sa bežne vyskytuje v Roboranoch, Plastinoch, Nutrimixoch a iných premixoch... Takže toľko ku bio...
V dnešnej dobe je "bio" utópia. Ak máte nevyrovnanú kŕmnu dávku z obilia, strukovín, odpadov z kuchyne a nedávate doplnkové vitamíny, minerály a stopové prvky, ani živočíšne produkty, sliepky sa možno začnú ozobávať, kanibalizmus... Rastlinná strava je na tieto zložky chudobná. Pre mňa je taký chovateľ väčší trýzniteľ...
Pokud byste měl možnost pěstovat si pro slepice vlastní řepu, mrkev či jinou okopaninu, pohnojit hnojem od zvířat, která se vám pasou na horských pastvinách (nikde kolem žádná stříkaná pole) pak byste nemusem přidávat žádné chemické preparáty do krmení a zvířata byste měl zdravá a odolná. Tím byste se k tomu BIO/EKO chovu možná i přiblížil. Vždy záleží na lokalitě, kde to chováte a čím to krmíte.
Čtěte také: Souvislosti Emisí a Pokusů
Dobrý deň.Pred 50 a viac rokmi neboli žiadne premixi a ani vitamínové preparáty .Nikto žiadnú sliepku neodčervoval ani nevakcínoval a sliepočky prežili.Zaoberať sa bio chovom ,myslím si ,že je zbytočné.Ak máte dostatočný výbeh ,kde sa sliepky môžu pohybovať je asi najlepší vitamín.Ak by ste mali druh sliepok,ktorý je zhánliví,tak ušetríte i za krmivo.Kedysi sa sliepky vo väčšine gazdovstiev krmili iba pšenicou a zbytkami z kuchyne.Pri takomto chove nebudete mať od 10 sliepok 9 vajíčok,ale ak ich máte len pre svoju potrebu budete spokojný.
1. ako píše milanhorinka, kŕmiť pšenicu, zbytky z kuchyne, výbeh (v zime asi veľmi nepomôže). Zvyknite si ale na to, že vajíčka budú od apríla-mája do novembra, potom nič alebo sem tam nejaké vajce. Budte dôsledný, ako to robila moja babka, nakladajte vajcia do skla a používajte ich celú zimu do jari. Nechcem Vás vidieť v Kauflande, ako si kupujete vajíčka...
2. snaha o "bio"produkciu, kŕmte ako vyššie, nedávajte žiadne premixy, vitamíny, ale doprajte sliepkam živočíšne bielkoviny, pečeň, srdcia, tvaroh v akcii, rybie piliny, sušenú krv, rybiu múčku a pod. (pravidelne-denne!). Pridajte aj zdroj vápnika, skořápky, grit a pod.
3. používajte originál zmesy pre nosnice, prípadne si chystajte vlastné krmivo a pridávajte premixy pre nosnice, vápnik...
Sranda je že tvz bio vajíčka můžou být klidně z klecových chovů a vejce od slepic , které chováte na zahradě bio nebudou, protože je budete krmit zrním bez certifikátu. Prostě to neprožívejte, slepice vitamíny potřebují, jinak vám nebudou snášet. Teď jim dejte klidně ten vitamix a až začnou růst kopřivy, hrňte jim je ve velkém nad ně není. Zkuste se podívat také na články, které tu vycházejí pod názvem Poklady z přírody, jsou vynikající a najdete tam inspiraci, jak obohatit slípkám krmnou dávku.
Čtěte také: Aktuální stav divoké zvěře v ČR
Výroba BIO produktů má samozřejmě přísná pravidla, která jsou pravidelně kontrolovaná, takže rozhodně žádný EU tah na důvěřivé blbečky. Bio-potraviny mají oproti konvenčním potravinám mnohem nižší obsah pesticidů.
Volit lokální produkty, co nejvíce omezovat polnohospodářské výpěstky, spíše ve své domácnosti a okolí hledat "odpady" a ty využívat k pestré stravě slepic. Pokud máte zdroj obilovin od bio-farmáře a není vám líto dát za ně víc peněz, jděte do toho. Stačí pšenice a kukuřice, zbytek složek stravy najdete ve svém okolí. oslovte řezníky, rybáře, výrobce sýrů apod., jistě Vám za vajíčka rádi poskytnou odpady ze své produkce.. Já velkou část stravy pro svých 9 slepic nahrazuji takovými "zbytky", přes zimu k tomu ten vitaminový doplněk taky přidám bez zardění (není to nic jedovatého), i když od září do dubna mají velký travnatý výběh. Přes léto přidávám zelené zbytky ze zahrady apod. Každopádně se snažím co nejvíc vyhnout granulovanému krmení z fabriky - stabilizátory, GMO soja apod.
mně osobně na označeni BIO vadí nejvíc to, že slepice chované v halách, krmené bio směsí a s majitelem s bio certifikací jsou ok. Za to slepice volně pasené na zelené trávě, čerstvém vzduchu a světe div se také slunci, už bio nejsou, protože je krmíme nebio stravou. A teď je na každém, ať si vybere.
U certifikace BIO jde o to, aby jsi ty, jako konečný spotřebitel, měl jistotu, že potravina kterou sis koupil a chceš sníst, je vypěstovaná / vychovaná bez výrazné chemické zátěže (u každého typu suroviny/potraviny je přesně specifikováno a hlídáno, co se smí použít za krmiva, hnojiva, ochranné prostředky proti chorobám / škůdcům apod.). To, o čem mluvíš, je "animal welfare". To nemá s BIO a ne-BIO nic společného. Nota bene, zrovna u nosnic je to tak, že ekologický chov nosnic je nejen o jejich krmení, ale i podmínkách chovu (venkovní výběh, počet nosnic na metr čtvereční apod.). Čili Bio vejce z klecového chovu neexistuje.
Jde mi o tu pointu. To že je slepice krmena bio krmivem a má venkovní výběh v podobě pár metrů zabláceného výběhu, je pro mě nedostačující. Raději ji budu mít na zelené pastvě a rotovat po cca 150m2 jedno za 3-4 dny a krmit nebio krmivem. Selským rozumem je jasné, která slepice má pro její= naše zdraví lepší podmínky. Rozumíme si?
Ale když bychom udělali rozbor toho tvého vajíčka, tak bude obsahovat stopy pesticidů z konvenčně pěstovaného krmiva (kde se pole hnojí tunama umělých hnojiv, které degradují půdu, eroze, degradace půdy, stříká se Roundupem, který je karcinogenní, stříká se systémovými fungicidy, které také nejsou košer atd atd)., Ty Bio vajíčka od slepic z haly na hoblinách nebudou mít nic. A to bio vajíčko za sebou nebude mít hektary zdevastovaný zemědělský půdy. Chápeš ten rozdíl? Takže ve výsledku ty máš dobrý pocit, jak děláš všechno super pro svoje slepičky, že mají travičku,ale podporuješ konvenční zemědělce kteří stojí za devastací české zemědělské krajiny a máš ve vajíčku bordel. K tomuhle jsi došel - jak sám píšeš -tím svým selským rozumem. Rozumíme si?
už i Slepičář nabízí BIO vejce. Co je dnes skutečně BIO ?Jestli není lepší mít nějakou sousedku v důchodovém věku nebo maminku na mateřské s hejnem slípek na zahradě,která každé vajíčko v ruce otočí a pak řekne:"No co mám s vámi dělat,dvacet vajíček týdně bych pro vás nastřádala"
V dobách před průmyslovou revolucí bylo zrní příliš cennou surovinou na to, aby se jím celoročně, jak je dnes běžné, krmila drůbež. Úlohou slepic (a jiných domácích zvířat) bylo zužitkovat biomasu, která pro lidi nebyla jedlá, nebo byla těžko stravitelná a přeměnit ji do jedlejší, stravitelnější a chutnější formy, tedy do vajec a drůbežího masa. Ačkoli tato úloha, kterou slepice zastávaly v ekologii tradiční venkovské domácnosti, upadla dnes téměř v zapomnění, je důkazem toho, že je možné odříznout chov slepic od pupeční šňůry průmyslového zemědělství a napojit ho na lokální ekosystém.
Chceme-li se dnes oprostit od nutnosti nákupu obilovin a krmných směsí a osamostatnit chov slepic, nemusíme jen kopírovat tradiční postupy našich předků, kteří nakonec na zimu museli drůbeži přece jen nějaké to zrní zajistit. Hypoteticky existuje ještě jiný a přirozenější způsob napojení chovu drůbeže na lokální ekosystém: Slepičí les. Jeho výhodou je, že dokáže omezit každodenní pracovní vstupy, zvýšit ekologickou stabilitu chovného systému a vytvořit slepicím lepší podmínky k životu.
Slepice jsou svým původem lesní ptáci. Svůj lesní původ v sobě slepice nezapřou ani po tisíciletích strávených snášením vajec pro potřeby člověka. Základem krmného lesa jsou mimo oplocení, kurník a slepice především stromy, keře a pestrá směsice bylin, které zvířatům poskytují výživnou stravu po co nejdelší část roku. Promyšlenou kombinací všech těchto prvků lze vytvořit ekosystém, který může do jisté míry fungovat v bezúdržbovém režimu.
Představte si pořádný výběh hustě osázený stromy, keři a trvalkami, jejichž bobule, listy, semena, lusky či květy slouží za pokrm pobíhajícím slepicím. V létě se slepice živí z několika statných moruší, jejichž plody postupně v průběhu června až srpna opadávají na zem a jsou výtečným zdrojem bílkovin nezbytných pro tvorbu vajec; tu a tam si uzobnou ostružinu či narazí na bobuli muchovníku. V průběhu září do hry vstupuje „podzimní krmný pás“ složený z několika odrůd jabloní hustě podsázených jedlou houštinou. Ta je tvořena jednak keři hlošiny okoličnaté, která do půdy poutá dusík podporující růst jabloní a jejíž bobule jsou pro slepice vítanou pochoutkou a dále keři čimišníku stromovitého, jehož lusky obsahují výživná semena o velikosti hrachu.
Zimní sektor slepičího výběhu tvoří vysoké stromy dřezovce trojtrnného, několik zimních odrůd jabloní a živý plot z rakytníků. Téměř půlmetrové lusky dřezovce začínají dozrávat v průběhu října a na stromě vydrží celou zimu až do jara. Jsou vydatným zdrojem krmiva v zimních měsících a na jaře. Podobně i oranžové bobule rakytníku vydrží na větvích celou zimu a pro slepice představují nesmírně výživnou stravu podporující růst a výkon ptáků. Jako doplněk stravy slouží plody pozdních odrůd jabloní, jako je třeba strýmka.
Na některých místech jsou rozestupy stromů a keřů větší, aby pod nimi mohly růst kopřivy, kostival, čekanka, vojtěška, jetel, svízel, šťovík, pampelišky a řada dalších bylin, které slouží jako pastva pro drůbež. Bylinné patro je slepicemi využíváno po celý rok s výjimkou části zimního období, kdy rostliny nerostou a sníh k nim může zcela zamezit přístup. Nevýhodou je, že na rozdíl od dospělých stromů a keřů může dlouhodobější vliv slepic bylinné patro snadno zlikvidovat.
U slepic rozlišujeme tři základní kategorie plemen: Plemena lehká (nosná), která se vyznačují vysokou snáškou vajec a malými přírůstky masa; plemena těžká (masná), která snášejí méně, ale vynahrazují to většími přírůstky masa; a plemena středně těžká (s kombinovanou užitkovostí), která obstojně snášejí a hodí se i na chov pro maso.
Pro účely nízkonákladového chovu je asi nejdůležitější vlastností shánčlivost slepic, tedy jejich schopnost shánět si vlastní potravu ve volném výběhu. Nejvíce potlačenou shánčlivost mají těžká plemena. Lehká plemena jsou poměrně soběstačná a dokážou si nasbírat spoustu potravy samy. Pro slepičí les jsou tedy nejlepší volbou. Hned po nich následují plemena středně těžká a nejméně vhodná jsou plemena těžká.
K obzvlášť vhodnému plemeni pro nízkonákladový chov v českém prostředí patří naše národní „slepičí rasa“, jejíž historie sahá až někam do časů Karla IV. a možná i dál. Česká zlatá kropenka (nebo jen „češka“) je velmi skromné a otužilé plemeno, které nese i v zimním období. Patří k lehkým plemenům. Není náročná na chov, zachovala si unikátní zbarvení, které ji maskuje proti dravcům a ve volném výběhu si dokáže sehnat velkou část své denní dávky sama i bez slepičího lesa.
Divoká zvířata vybírají vajíčka, napadají kuřata či slepice a mohou vybít i celé hejno. Jeden z principů permakultury říká, že máme upřednostňovat biologické zdroje před zdroji mechanickými či dokonce chemickými. Existují plemena psů, která byla po tisíciletí šlechtěna za účelem hlídání hospodářských zvířat včetně slepic. Například pyrenejský horský pes spolehlivě uhlídá před útoky zvenčí hejno volně rozptýlené drůbeže. Vzrostlý slepičí les je sám o sobě přirozenou ochranou před útoky shora a poskytuje dostatek úkrytu před dravými ptáky.
Základem je dobře utěsněný kurník, v němž se slepice na noc zavírají. Velká část živočichů nebezpečných pro slepice, jako jsou potkani, kuny, tchoři, lišky či sovy, loví v noci. Proto má smysl na noc kurník zavírat. Dobře oplocený výběh nebo elektrický ohradník mají rovněž svůj význam.
Pořízení slepic na zahradu může být obohacující zkušeností, která přináší nejen čerstvá vajíčka, ale také radost ze sledování jejich chování a interakce. Při správné péči a vhodném prostředí mohou být slepice šťastné a produktivní členy vaší domácnosti. Důležité je věnovat pozornost jejich potřebám, včetně stravy, prostoru a společenské struktury, aby byly zdravé a spokojené.
Cílem Evropské unie, jejíž jsme součástí, je chovat hospodářská zvířata se splněním vysokých standardů welfare, tedy pohody zvířat. Welfare vlastně znamená maximálně vyhovět životním požadavkům dané komodity. EU má jedny z nejpřísnějších požadavků na welfare na světě.
Směrnice byla diskutována ještě před vstupem České republiky do EU. Při vstupu do EU ČR musela přijmout současnou legislativu, a tudíž i tuto směrnici. Varování některých členských států, že nestihnou výměnu technologií do určeného data EK nevnímala až do druhého pololetí roku 2011. To se však stalo a patnáct států na konci roku 2011 sdělilo komisi, že chovatelé budou chovat nosnice v konvenčních klecích i po 1. lednu 2012. Tím je způsobeno velmi nerovné konkurenční prostředí v celé EU.
Je nutné si uvědomit, že jedním z dopadů směrnice Rady č. 74/1999 EK je snížení kapacity pro chov nosnic. Předpokládané snížení u nás činí asi jeden milion nosnic.
Musím zde zopakovat fakt, že směrnice určuje, že se nosnice nesmí chovat v konvenčních klecích, nikoliv tedy, že nesmí existovat farmy s konvenčními klecemi, pokud se nevyužívají. To je také důvod, proč je možné výměnu technologií provádět i v době po 1.
Pokud porovnáme jednotlivé technologie, opět zjistíme, že nejlepší z pohledu hygieny, ekonomiky a pracovního prostředí jsou obohacené klece. Podle zkušeností chovatelů jsou nosnice spokojené, klidné a snáší vejce. Je třeba zdůraznit, že vejce se nesmí mýt, aby nedošlo k porušení kutikuly, ochranné vrstvy skořápky, která je bílkovinné povahy a ve vodě by se rozpustila a vejce by zůstalo bez ochrany před mikroorganismy.
Alternativní technologie jsou další možnou variantou pro chovatele nosnic. Jsou to buď voliéry, což je vlastně jedna velká klec v celé hale, která je rozdělena plošinami v různé výšce, a tak má nosnice možnost pohybu. Chov v halách na podestýlce a chov s výběhem jsou využívány méně. Poslední technologií jsou ekologické chovy, jež mají specifické požadavky, které musí splnit, aby mohly být EKO, k tomu technologie nestačí.
Dodržování welfare požadované jednotlivými technologiemi v zemědělském sektoru je velmi přísně kontrolováno Státní veterinární správou ČR. Každá farma musí mít vypracován systém kontrolních bodů HACCP a někteří odběratelé produkce vajec si nad jeho rámec vyžádají speciální kontrolní systém či si kontrolu dodržování výrobních podmínek provádějí sami - privátní kontrolní systémy jednotlivých obchodních řetězců.
V ČR probíhá také Národní program na tlumení salmonel v prostředí, na jehož základě se podařilo minimalizovat výskyt salmonely v produkčních chovech. Pokud se v prostředí přeci vyskytne, vejce z tohoto chovu nesmí být distribuována do tržní sítě.
Na začátku tohoto roku však klesla asi na 60 % - a to bylo tím, že někteří chovatelé měli na farmách s konvenčními klecemi nosnice až do konce roku a teprve v roce 2012 vyměňovali technologie. Nyní se situace začíná měnit, neboť se zvyšuje počet rekonstruovaných farem.
V České republice je výroba vajec v zemědělském sektoru doplňována výrobou v domácích hospodářstvích (do 350 kusů nosnic), na které se povinnosti vyplývající ze směrnice nevztahují.
V domácích podmínkách není možné vyrobit požadované množství ani kvalitu vajec pro celou obchodní síť. V důsledku nutných velkých investic a snížení počtu nosnic na metr čtvereční došlo ke zvýšeným výrobních nákladům, což se projevilo na začátku tohoto roku v obchodní síti.
Obliba farmářských trhů dává příležitost malým chovatelům. Je paradoxem doby, že na farmách se dodržuje zoohygiena a vše se zařizuje tak, aby se vejce nesetkalo s trusem a spotřebitel na farmářském trhu vyžaduje, aby na tom vejci nějaký byl.
Mnoho lidí si mylně myslí, že nekontrolovaný chov na dvorku je lepší než zemědělská farma. Všechny testy a porovnání v tomto ohledu ale vychází ve prospěch velkochovů.
Vejce z alternativních technologií nebo vejce speciální (např. obohacená selenem, omega-3 kyselinami nebo cereální), pro jejichž produkci mohou být použity všechny typy technologií, jsou dražší a spotřebitel si je kupuje jen omezeně.
tags: #počet #slepic #na #metr #čtvereční #ekologické