Nová legislativa pro měření emisí v České republice

Pouhých patnáct dnů zbývá do okamžiku, kdy vstoupí v účinnost jedna z nejdůležitějších norem posledních let v oblasti ochrany ovzduší - vyhláška č. 398/2025 Sb., která zásadně mění a doplňuje prováděcí vyhlášku č. 415/2012 Sb. Už 1. listopadu 2025 vstoupí v účinnost vyhláška č. 398/2025 Sb., která zásadně mění emisní vyhlášku č. 415/2012 Sb. a přepisuje pravidla ochrany ovzduší v České republice. Nová právní úprava přináší povinnost průběžného sledování provozních parametrů, nová pravidla pro malé spalovací zdroje, jasné minimální vzdálenosti od obytné zástavby, revizi emisních limitů i digitalizaci poplatkových přiznání.

Tato vyhláška představuje pomyslný druhý krok po březnové novele zákona, která otevřela prostor pro modernější nástroje regulace, digitalizaci a větší zapojení krajů i obcí do kontroly a řízení kvality ovzduší. Vyhláška reaguje na rozsáhlou novelu zákona o ochraně ovzduší (zákon č. 42/2025 Sb.), jež nabyla účinnosti 1. března 2025 a přinesla největší legislativní přestavbu v této oblasti od roku 2012. Bez jejího vydání by se řada ustanovení nového zákona stala fakticky neaplikovatelnou - chyběla by prováděcí úprava, která stanoví, jak konkrétně mají být nové povinnosti naplněny. Nová úprava sjednocuje českou právní úpravu s evropskou legislativou, zejména se směrnicí o průmyslových emisích (2010/75/EU), a současně reaguje na zkušenosti z praxe, na požadavky inspekce, krajských úřadů i samospráv, které dlouhodobě volaly po jasnějších pravidlech pro dohled nad znečišťováním ovzduší. Proto byla vyhláška projednána zrychleně, s cílem nabýt účinnosti co nejdříve po zákonné novele - tedy již prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po vyhlášení.

Povinné sledování provozních parametrů

Jedním z nejzásadnějších posunů, které nová vyhláška přináší, je povinnost nepřetržitého sledování a zaznamenávání provozního parametru u vybraných stacionárních zdrojů, které dosud podléhaly pouze jednorázovému měření emisí. Tato povinnost vychází z nového ustanovení § 6 odst. 4 zákona o ochraně ovzduší a má zásadně změnit způsob, jakým se bude prokazovat správná funkce technologií ke snižování emisí. Sledování provozního parametru, například teploty spalování nebo účinnosti odlučovače, se tak stane nástrojem včasného odhalení závad a odchylek. Díky tomu se zvyšuje nejen transparentnost, ale i efektivita kontrol - úřady i inspekce získají realistický obraz o tom, jak zdroj funguje v běžném provozu, a ne pouze v krátkém okamžiku měření. Nově se rovněž stanoví rozsah, způsob a podmínky tohoto sledování, které budou závazné pro všechny vybrané typy zařízení.

Z pohledu podnikatelské sféry půjde o investičně náročnou změnu - podle odhadu důvodové zprávy se týká asi 7700 stacionárních zdrojů, u nichž náklady na pořízení monitorovací techniky dosáhnou zhruba 385 milionů Kč. Nové pravidlo posouvá Českou republiku blíže k běžné praxi v Německu či Nizozemsku, kde se kontinuální sledování parametrů stalo standardem již před několika lety.

Malé spalovací zdroje

Další významný okruh změn se týká malých spalovacích zdrojů o jmenovitém tepelném příkonu do 300 kW, které jsou v Česku hojně rozšířené. Dosavadní praxe stála na metodických pokynech Ministerstva životního prostředí, které měly doporučující charakter. Nově bude rozsah kontrol i metodika závazná pro všechny odborně způsobilé osoby a kontrolní orgány, aby se předešlo rozdílným výkladům a pochybnostem o průkaznosti výsledků. Vyhláška č. 398/2025 Sb. Cílem této úpravy je posílit důkazní pozici obcí a inspekce při odhalování přestupků, kdy dochází ke spalování odpadů v kamnech či kotlích, kde to zákon výslovně zakazuje. Dosud bylo často obtížné přestupek prokázat, protože chyběla jednotná metodika uznávaná soudy.

Čtěte také: Průvodce černými skládkami

Z pohledu občanů jde o krok, který by měl zlepšit kvalitu ovzduší v menších obcích a lokalitách zatížených kouřem z topenišť. Obce s rozšířenou působností tak získávají silnější nástroj, jak reagovat na stížnosti obyvatel, a kontrolní orgány získávají právní oporu, kterou dosud postrádaly.

Minimální vzdálenosti od obytné zástavby

K nejzajímavějším novinkám patří zavedení institutu minimálních vzdáleností podle § 12a zákona o ochraně ovzduší, jehož konkrétní parametry stanoví právě vyhláška č. 398/2025 Sb. Jde o opatření, které má přímý dopad na plánování a výstavbu nových zdrojů znečišťování i na rozvoj obcí. Minimální vzdálenosti definují nejkratší možný odstup mezi stacionárním zdrojem (např. Tento princip sleduje dva cíle. Jednak brání tomu, aby se nové zdroje stavěly příliš blízko obytné zástavby, kde by mohly působit zápachem nebo prašností. Zároveň však zabraňuje i opačné situaci - tedy rozšiřování bydlení do oblastí, kde už průmyslové zdroje dlouhodobě působí.

Pro obce a kraje to znamená novou povinnost zohlednit tyto minimální vzdálenosti při pořizování a aktualizaci územních plánů. Přestože se očekává mírné zvýšení nákladů na dopracování dokumentace, půjde podle odhadu Ministerstva o jednorázové částky v řádu tisíců korun, které se v rámci běžných revizí územních plánů snadno zapracují.

Specifické emisní limity

Významnou částí nové úpravy je stanovení zásad pro ukládání specifických emisních limitů v povolení provozu zdroje nad rámec obecných emisních limitů uvedených ve vyhlášce. Dřívější praxe umožňovala krajským úřadům zpřísnit limity v odůvodněných případech, avšak právní rámec byl nejasný a chyběla jednotná metodika. Nově se tak posuzuje nejen typ zdroje, ale také jeho umístění, vliv na místní kvalitu ovzduší a kapacita emisí v dané oblasti. Pokud například provoz v území s již zhoršenou kvalitou ovzduší představuje další významný zdroj, úřad může uložit přísnější limit, který vychází z výsledků modelového hodnocení či tzv. ekoauditu. Tento přístup odráží princip „polluter pays“ - tedy odpovědnost konkrétního provozovatele za lokální dopady jeho činnosti.

Zároveň vyhláška sjednocuje postup při změně emisních limitů, například v případě modernizace technologie nebo rekonstrukce zařízení. Dosud se často lišila interpretace kraj od kraje - některé úřady ukládaly limity přísnější, jiné zachovávaly původní hodnoty i po výrazné změně zařízení. Tím vznikala nerovnost mezi provozovateli. Nově se bude vycházet z jednotných principů, kdy každá modernizace nebo změna paliva bude vyžadovat aktualizaci emisního limitu podle aktuálních technických možností dosažitelných v daném roce.

Čtěte také: Jak správně ohlásit emise kotle?

Úpravy příloh vyhlášky

Vyhláška č. 398/2025 Sb. výrazně zasahuje do svých příloh, které představují klíčový technický základ celého systému. Příloha č. 2, která obsahuje emisní limity pro spalovací stacionární zdroje, byla kompletně revidována. Z textu byly odstraněny obsoletní části - tedy konkrétní limity, jejichž platnost byla omezena do určitého data a které již ztratily význam. Nové limity lépe odpovídají reálným možnostem současných technologií a odrážejí posun směrem k vyšší účinnosti spalování a snižování prachových částic. U některých druhů paliv, zejména biomasy, byla upravena tolerance pro určité provozní režimy, aby nedocházelo k neúměrnému postihu menších výroben tepla v zimních špičkách.

Příloha č. 8, která upravuje technické podmínky provozu a specifické emisní limity pro ostatní stacionární zdroje, prošla nejrozsáhlejšími změnami od svého vzniku. Byly zapracovány podněty z praxe, například od České inspekce životního prostředí, krajských úřadů i profesních svazů. Vyhláška zpřesňuje definice některých technologií a doplňuje parametry, které dosud nebyly jasně formulovány. Například u sušáren, kalcinátorů a zdrojů na zpracování biomasy dochází k přesnějšímu vymezení referenčních podmínek měření, čímž se eliminuje prostor pro odlišné výklady. Díky těmto úpravám se vyhláška stává nejen právně aktuální, ale i technicky srozumitelnější. Zmizela duplicita údajů, které byly v minulosti roztroušeny v několika přílohách, a dokument je nyní koncepčně sjednocený.

Digitalizace poplatkových přiznání

Další z viditelných změn se týká formulářů pro poplatková přiznání a hlášení o plnění opatření programu zlepšování kvality ovzduší. Vyhláška poprvé závazně stanoví jejich formát a strukturu, čímž reaguje na novelu § 11a zákona o ochraně ovzduší. Dřívější stav byl značně roztříštěný - formuláře se lišily mezi jednotlivými kraji, mnohé existovaly pouze v listinné podobě a část dat se do centrálních registrů dostávala s několikaměsíčním zpožděním. Nový systém zavádí jednotnou datovou strukturu kompatibilní s Informačním systémem poplatků a evidencí zdrojů znečišťování ovzduší.

Z pohledu státní správy jde o výrazné zjednodušení kontrolní činnosti, protože úřady získají přímý přístup k datům bez nutnosti jejich přepisování. Současně se tím vytváří základ pro budoucí analytické zpracování údajů o emisích, jejich vývoji a regionálních rozdílech.

Revize emisních limitů

Vyhláška se rovněž dotýká revize obecných emisních limitů, které tvoří základní rámec pro většinu stacionárních zdrojů. Nové hodnoty vycházejí z aktualizovaných technických standardů a zohledňují výsledky měření prováděných v letech 2022-2024. Tam, kde to technologie umožňuje, se limity snižují, aby motivovaly provozovatele k modernizaci. V jiných případech, zejména u starších zařízení, byla hranice nastavena tak, aby odpovídala dosažitelné úrovni BAT (Best Available Techniques), ale bez nutnosti okamžité výměny zařízení. Ministerstvo životního prostředí také deklarovalo, že revize emisních limitů bude od nynějška probíhat v pravidelných pětiletých cyklech, aby se zajistila jejich aktuálnost.

Čtěte také: Postupy měření emisí 2T

Vyhláška č. 398/2025 Sb. není jen technickou novelou, ale představuje skutečnou transformaci systému ochrany ovzduší v České republice. Zavádí nové povinnosti, ale zároveň přináší vyšší míru transparentnosti a férovosti. Z hlediska státní správy znamená tato úprava přechod na modernější, digitalizovaný model, který umožní sbírat, sdílet a vyhodnocovat data o emisích v reálném čase. Z hlediska podniků jde o přechodnou výzvu - bude nutné doplnit monitorovací zařízení, aktualizovat provozní řády a proškolit personál. S účinností od 1. listopadu 2025 tak vstupujeme do nové éry - éry, v níž se ochrana ovzduší opírá o data, přesnost a odpovědnost.

Zjišťovací řízení k podlimitnímu záměru

Zjišťovací řízení k podlimitnímu záměru zahrnuje vyhodnocení, zda plánovaný záměr (například stavba, průmyslový projekt či infrastrukturní změny) vyžaduje podrobnější hodnocení vlivů na životní prostředí. V případě záměrů, které podléhají posouzení vždy je cílem upřesnění informací, které je vhodné uvést do dokumentace. Pokud úřad rozhodne, že se záměr dále posuzovat nebude, vydá o tom rozhodnutí. Zjišťovací řízení se vás bude týkat, pokud plánujete realizovat projekt, který by mohl mít vliv na životní prostředí a veřejné zdraví, resp. Vydání závěru zjišťovací řízení lze řešit ve chvíli zahájení zjišťovacího řízení. Zjišťovací řízení ukončí příslušný úřad nejdéle do 45 dnů ode dne zveřejnění informace o oznámení. V odůvodněných, zvlášť složitých, případech může být tato lhůta překročena, nejdéle však o 25 dnů. Všeobecným benefitem služby je ochrana životního prostředí a veřejného zdraví. Z pohledu oznamovatele záměru je benefitem rozhodnutí o dalším postupu: Umožňuje zjistit, zda je nutné provést podrobné posouzení vlivů na životní prostředí.

Právo občanů na ochranu ovzduší

Téma ochrany ovzduší je často diskutovanou otázkou, přičemž v mnoha situacích se může týkat i problémů každodenního života. Základním kamenem české právní úpravy ochrany ovzduší je zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší. Klíčovými pojmy tohoto zákona jsou znečišťování (emise) a znečištění (imise). Těm je potřeba předcházet a snižovat jejich stávající úroveň. Preventivním prostředkem k dosažení těchto cílů jsou tzv. Programy zlepšování kvality ovzduší. Někdy je však potřeba reagovat přímo na konkrétní situaci znečištění.

Zdroje znečištění ovzduší

• Stacionární zdroj znečištění - nepohyblivý zdroj, např.
• Mobilní zdroj znečištění - pohyblivý zdroj, zejm.

Limity znečištění

• Imisní limity - definují přípustnou úroveň znečištění ovzduší určitými látkami ve venkovním prostředí ve vztahu k určitému území. Zjednodušeně se dá říci, že stanovují, jak moc znečištěný vzduch na určitém území může být. Imisní limity jsou stanoveny zákonem a jejich přehled naleznete např.
• Emisní limity - definují přípustnou úroveň znečišťování, která musí být dodržena na každém komínovém průduchu nebo výduchu do ovzduší. Zjednodušeně lze říci, že určují, kolik konkrétních znečišťujících látek může do ovzduší vypustit konkrétní zdroj znečištění. Emisní limity jednotlivých znečišťujících látek jsou stanoveny ve vyhlášce Ministerstva životního prostředí č. 415/2012 Sb., o přípustné úrovni znečišťování a jejím zjišťování. Konkrétní emisní limity velkých stacionárních zdrojů jsou pak upraveny v tzv.
• Emisní stropy - definují maximální povolenou míru znečišťování stanovenou pro stacionární zdroj, skupinu stacionárních nebo mobilních zdrojů, provozovnu nebo vymezené území za určité období.
• Přípustná tmavost kouře - ukazatel, který se zjišťuje na základě tzv. Ringelmannovy stupnice.

Povinnost dodržovat stanovené emisní limity a neobtěžovat nikoho kouřem mají provozovatelé všech spalovacích zdrojů znečištění ovzduší bez rozdílu (tedy nejen provozovatelé významných zdrojů znečištění, ale i vlastníci kotlů určených k vytápění rodinných domů).[1] Ať už vás tedy obtěžuje kouřem soused nebo máte podezření, že stanovené emisní limity nedodržuje nedaleká továrna, můžete se bránit. Především máte možnost obrátit se s podnětem na orgán oprávněný kontrolovat dodržování povinností provozovatelů stacionárních zdrojů znečištění. Tyto orgány jsou oprávněny uložit provozovateli opatření ke zjednání nápravy. Pokud toto opatření provozovatel neprovede, mohou vydat i rozhodnutí o zastavení provozu příslušného zdroje znečištění. Za účelem provedení kontroly musí provozovatel stacionárního zdroje znečištění umožnit pověřeným osobám přístup k tomuto zdroji i k jeho příslušenství.

Každý vlastník se totiž podle občanského zákoníku musí zdržet toho, aby jakékoli imise (mezi nimi i prach, kouř a pach) vnikaly na cizí pozemek, pokud k tomu dochází v míře nepřiměřené místním poměrům a způsobem podstatně omezujícím obvyklé užívání pozemku.[4] Pokud tedy takové imise vnikají na váš pozemek, můžete se bránit žalobou a požadovat, aby se vlastník zdroje znečištění nebo kouře zdržel činnosti, která přivádí imise na váš pozemek. Jsou-li ale imise důsledkem provozu závodu nebo podobného zařízení, který byl úředně schválen (př. Jestliže zvolíme tuto cestu obrany, je nutné si uvědomit, že žalobce nese důkazní břemeno. Na podporu svých tvrzení je žádoucí opatřit si důkazy jako např. odbornou studii, autorizované měření nebo svědectví.

Jak již bylo zmíněno, nezanedbatelný vliv na stav ovzduší mají také domácí kotle. Kontroly provádějí odborně způsobilé osoby uvedené ve speciální databázi Ministerstva životního prostředí. Pokud vznikne opakované důvodné podezření, že nepodnikající fyzická osoba, která je provozovatelem stacionárního zdroje znečištění (např. váš soused, který topí v domácím kotli) nedodržuje své povinnosti (př. Fakt, že si obec vyhrazuje právo kontrolovat, čím občané topí, představuje jistý zásah do soukromí. Otázkou kontroly tohoto typu spalování se tak zabýval i Ústavní soud. Zákon o ochraně ovzduší upravuje také otázku spalování v otevřených ohništích (zahrnují se sem rovněž v zahradní krby nebo otevřená grilovací zařízení). Konkrétní regulace spadá do pravomoci obcí. Vydání vyhlášky můžete jako občan iniciovat.

Programy zlepšování kvality ovzduší

Programy zlepšování kvality ovzduší vyhlašuje MŽP ve svém věstníku. Do 12 měsíců od vyhlášení programu musí příslušná obec a kraj v návaznosti na vyhlášený program zpracovat svůj časový plán provádění opatření uložených programem. Tento plán musí obec a kraj zveřejnit dálkovým způsobem, tj. S účinností od 1. 1. 2018 byla novelou zákona o ochraně ovzduší[13] vypuštěna právní úprava formy programů. Před novelou zákon o ochraně ovzduší stanovil výslovně, že programy mají formu opatření obecné povahy. To zajišťovalo, že programy musely být přijímány zákonem předvídaným způsobem, vč. Na základě judikatury nejvyšších soudů se u nás uplatňuje princip materiálního pojetí opatření obecné povahy. To znamená, že opatřením obecné povahy je každý akt, který splňuje charakteristiky opatření obecné povahy, ačkoliv jej zákon za opatření obecné povahy výslovně neoznačuje.[15] Důležité je, že se se tento akt vztahuje ke konkrétní situaci (př. překračování imisních limitů na určitém území) a neurčitému okruhu adresátů (reguluje např.

Vzhledem k výše uvedenému, jsou dle našeho právního názoru programy zlepšování kvality ovzduší i nadále opatřeními obecné povahy. Vyjdeme-li z předpokladu, že program zlepšování kvality ovzduší je opatřením obecné povahy, jeho přijetí má probíhat následujícím způsobem. Návrh programu se zveřejňuje na úřední desce minimálně po dobu 15 dní a kdokoli, jehož práva, povinnosti nebo zájmy mohou být tímto programem dotčeny, k němu může uplatnit písemné připomínky. Pokud by MŽP zastávalo jiný právní názor ohledně právní formy programů zlepšování kvality ovzduší, hrozí, že by účast dotčené veřejnosti (tj. podávání připomínek) z jeho strany nebyla akceptována.

Proti přijatému programu se nelze odvolat. Lze ale zahájit přezkumné řízení, a to nejpozději do 1 roku ode dne nabytí účinnosti programu.[19] Zahájení přezkumného řízení může každý iniciovat podáním podnětu. O zahájení přezkumného řízení však vždy rozhoduje správní orgán dle svého uvážení. Přípustný je také soudní přezkum programu, a to na základě návrhu na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části.[20] Návrh může podat ten, kdo tvrdí, že byl programem zlepšování kvality ovzduší zkrácen na svých právech. Typicky se bude jednat o zkrácení práva na podnikání nebo práva vlastnického, pokud bude navrhovatelem provozovatel zdroje. I kdyby program zlepšování kvality ovzduší neměl právní formu opatření obecné povahy, mohl by se každý člověk dotčený tím, že Česká republika neplní své závazky na ochranu ovzduší stanovené evropským právem[21] (např. Takovou žalobu podal i Frank Bold spolu s dalšími spolky zabývajícími se ochranou ovzduší.

Informace k aktuálnímu stavu znečištění ovzduší naleznete na webových stránkách Českého hydrometeorologického ústavu. [2] ČIŽP může rozhodovat také v případech, kdy se jedná o porušování zákona podnikající fyzickou osobou v zařízení uvedeném v příloze č. 2 zákona o ochraně ovzduší. Viz § 22 odst. [23] Více se o tomto přelomovém rozsudku dozvíte zde.

tags: #podnet #k #mereni #emisi #legislativa

Oblíbené příspěvky:

• Životní prostředí 2010
• Ekologické zemědělství v ČR
• Zahradní kompostovací kontejnery: Recenze
• Návod na kompost z palet
• Návod na zapojení odpadu