Pohromy: Ekologické a Humanitární Definice a Typy

19.03.2026

Cílem tohoto materiálu je, na pozadí obecné definice humanitární pomoci, předložit základní, mezinárodně uznávanou klasifikaci druhů a fází humanitárních krizí a humanitárních potřeb, což může posloužit při koncipování a vyhodnocování humanitárních dotačních projektů i při celkovém seznamování s oblastí humanitární pomoci.

Definice Humanitární Pomoci

Takto je humanitární pomoc (HP) definována v novém Zákonu o zahraniční rozvojové spolupráci a humanitární pomoci poskytované do zahraničí.

Deklarace Dobrého humanitárního dárcovství (GHD), k níž se ČR přihlásila v roce 2006, představuje základní vodítko pro humanitární praxi vyspělých donorů. Deklarace dále vyjmenovává základní potřeby, které humanitární intervence má pokrývat: ochrana civilního obyvatelstva, poskytování jídla, vody, sanitárního zázemí, přístřeší, zdravotní péče a další pomoci zaměřené ve prospěch obětí katastrofy s cílem zajistit obnovu jejich normálních životních podmínek.

Pro vlastní implementaci HP stanoví GHD zásady včasné a efektivní akce založené na vyhodnocení potřeb a zaměřené kromě obnovy životních podmínek na další rozvoj i podporu vlastních kapacit příjemců. Uznává nutnost flexibilního poskytování pomoci dle měnících se podmínek a potřeb v jednotlivých fázích humanitární krize.

Typy Humanitárních Krizí

Humanitární katastrofy můžeme rozdělit do několika typů:

Čtěte také: Náměty pro výtvarnou výchovu: Živelné pohromy

Ad hoc, nenadálé krize: Zasáhnou geograficky vymezenou oblast (obydlenou aglomeraci, část země, evt.). Okamžitá pomoc se vztahuje na první dny až týdny po katastrofě a zahrnuje zejména elementární pomoc zaměřenou na záchranu životů (záchranáři, zdravotníci a zdrav. materiál) a prvotní podporu přeživších (jídlo, voda, nouzová přístřeší, generátory, nouzová sanitace). Dle rozsahu krize a funkčnosti orgánů postižené země se v této fázi uplatňují struktury civilního i případně vojenského krizového řízení. OSN se v rámci této první fáze ujímá elementární koordinace, uvolňuje prostředky z krizových fondů a evt. vydává tzv. okamžitou humanitární výzvu (flash appeal) na pokrytí základních potřeb pomoci.
Časná rehabilitace: Období cca 2 týdny - 3 měsíce po katastrofě. Zahrnuje především péči o lidi vysídlené v důsledku katastrofy (náhradní přístřeší, potraviny, voda, zdrav. a psycho-sociální péče) a snahu o rychlou obnovu elementární infrastruktury (voda, elektřina, sanitace, dopravní spojení, zdravotnická zařízení, školy). Zároveň v této fázi probíhá vyhodnocování škod a potřeb obnovy, které při katastrofách většího rozsahu ústí do zpracování komplexního plánu obnovy a evt. svolání dárcovské konference. Koordinace pomoci probíhá zpravidla v rámci tzv. clusterového systému.
Fáze obnovy (a rozvoje): V kontextu humanitární pomoci se počítá zpravidla do dvou let od katastrofy. Kromě komplexní obnovy přístřeší, veřejných institucí, infrastruktury i zdrojů obživy obyvatel v postižených oblastech zahrnuje často aspekt „building back better“, tj. obnovy směrem k vyšší úrovni rozvoje než před katastrofou, zejména u méně rozvinutých zemí. Důležitá je v rámci obnovy také prevence dalších katastrof, zejména v oblastech s častým výskytem extrémních klimatických jevů (JV Asie, Střední Asie, Africký roh, Západní Afrika, Karibská oblast a Střední Amerika).

Válečné konflikty

Tento druh humanitární krize může být jak součástí dlouhodobé, komplexní krize, tak obdobou ad hoc katastrofy, včetně výše uvedených fází pomoci. S válečnými konflikty bývají spojeny rozsáhlé přesuny obyvatel, s nimiž souvisí velké množství interně vysídlených osob (IDPs) a evt. též uprchlíků. Oproti přírodním katastrofám tak roste důležitost humanitární ochrany civilního obyvatelstva a soustavnější poskytování pomoci v rámci IDPs a uprchlických táborů i hostitelských komunit. V kontextu válečných konfliktů je zpravidla třeba se aktivně zasazovat o aplikaci Mezinárodního humanitárního práva (IHL) a uprchlického práva i o uznávání základních principů poskytování humanitární pomoci, zejména její nestrannosti a nezávislosti.

Komplexní humanitární krize

V těchto krizích jde většinou o souběh politicko-bezpečnostní nestability, chudoby, překotného demografického vývoje i negativních klimatických vlivů. Komplexní humanitární krize se týkají především zemí subsaharské Afriky, kde se humanitární potřeby a pomoc dlouhodobě prolínají s rozvojovou spoluprací. Základním globálním nástrojem pro identifikaci humanitárních potřeb těchto zemí je Konsolidovaná humanitární výzva OSN a paralelní globální humanitární výzvy Mezinárodního Červeného kříže (ICRC/IFRC). Mezi komplexními potřebami v rámci dlouhodobých humanitárních krizí dominuje potravinová pomoc, zajištění vody, obnova základního živobytí (včetně evt. adaptace na klimatickou změnu či jiného prvku prevence katastrof), zajištění základní zdravotní péče, výživy a humanitární ochrany (zejména ve vztahu k IDPs a uprchlíkům).

Vyhodnocování Humanitárních Potřeb

Zároveň se s potřebami zpravidla pracuje při definování problému, který má být eliminován prostřednictvím humanitární intervence (potřeby jako základ pro výzvy k financování humanitární intervence). Vyhodnocování humanitárních potřeb je předmětem intenzivního mezinárodního zájmu.

Ucelený universální systém komparativního vyhodnocování humanitárních potřeb v různých druzích krizí dosud neexistuje, resp. není aplikován. Úřad OSN pro koordinaci HP (OCHA) a jím řízený Stálý výbor (IASC) pracují na několika souběžných výstupech. K testování je připraven tzv. humanitární převodový systém (humanitarian dashboard), který by měl umožnit komparativní vyhodnocování humanitárních krizí. Sektorové klasifikace jsou vyvinuty zejména v oblasti potravinové pomoci a výživy obyvatelstva; OCHA zpracovala několik metodických postupů pro vyhodnocování potřeb v rámci přírodních katastrof. Systém vyhodnocování potřeb u globálních i tzv. zapomenutých krizí rozvinulo pro své potřeby také DG ECHO.

Vyhodnocování potřeb se zpravidla provádí podle etablovaných sektorů pomoci (UN cluster approach), v jejichž rámci jsou definovány standardy jak pro identifikování potřeb, tak pro poskytování pomoci. V rámci sektorů/clusterů se vyhlašují humanitární výzvy a provádí koordinace humanitární intervence. V jednotlivých humanitárních krizích se v místním měřítku etablují sektory dle potřeb koordinace pomoci v příslušných fázích humanitární intervence (např. může být propojena zdravotní a nutriční péče, spojeno či naopak řešeno v oddělených sektorech zajištění vody a sanitace, nemusí vzniknout potřeba odděleného sektoru pro logistiku, telekomunikaci či vzdělávání). Také koordinátoři se volí v závislosti na přítomnosti jednotlivých organizací v místě krize. Zejména v dlouhodobých krizích dominuje sektor potravinové pomoci (hl. zodpovědnost WFP), který má návaznost na oblast výživy (potravinová pomoc reaguje především na hlad, reflektuje však také potřeby výživy z hlediska zachování zdraví, tj. včetně intervence ve prospěch specifických skupin ohrožených podvýživou) a často samostatně řeší logistiku (otázka skladování a distribuce potravin).

Čtěte také: Více o pohromách

Návaznost Humanitární Pomoci a Rozvojové Asistence

Návaznost a částečně prolínání humanitární pomoci s rozvojovou asistencí se projevuje zejména v zemích postižených komplexní krizí (např. v subsaharské Africe), ale také v oblasti prevence katastrof a obnovy po rozsáhlých katastrofách (aktuálně Haiti, „modelově“ pomoc zemím postiženým tsunami v prosinci 2004). Z hlediska sektorů jde např.

Koncept „Linking relief, recovery and development“ (LRRD) vychází z poznatku, že zejména u dlouhodobých (komplexních) krizí, ale také u ad hoc katastrof, je třeba akutní pomoc provázat (finančně, organizačně, strategicky) s celkovým rozvojem postižené země, resp.

Na jedné straně jde o to, aby mezi okamžitou pomocí a obnovou nenastala „mezera“, která zabrzdí navrácení k normálu. To je v praxi poměrně časté, jak dokládají statistiky OSN o úrovni financování „časné obnovy“. Zároveň jde o to, aby naopak v rámci dlouhodobých rozvojových strategií nebyla opomenuta akutní rizika - to se rovněž stává, nakolik rozvojové strategie bývají dílem centrální vlády, zatímco rizika se často týkají výrazně marginalizovaných skupin obyvatelstva.

Na druhé straně jde však také o to, aby se zbytečně nedublovaly a nekřížily aktivity, finanční toky i celé organizační struktury např. při zajišťování potravinové bezpečnosti, nýbrž aby byla zajištěna synergie mezi akutní pomocí a vytvářením podmínek pro dlouhodobě udržitelnou situaci. V rámci EU je základním dokumentem ke konceptu LRRD Sdělení Evropské komise z dubna 1996, které se komplexně zabývá různými aspekty LRRD a možnými způsoby implementace v praxi dle jednotlivých druhů krizí i jejich specifických fází.

Prevence katastrof a příprava na jejich lepší zvládání je v mezinárodním i českém chápání zahrnuta do moderní definice humanitární pomoci. Zároveň prevence katastrof, zejména v kontextu změny klimatu (adaptace a mitigace) a udržitelného rozvoje, tvoří důležitý aspekt rozvojových aktivit. Globální autoritu v oblasti DRR představuje ISDR (International Strategy for Disaster Reduction) v rámci OSN. Aspekt DRR by měl být součástí humanitárních projektů zaměřených jak na obnovu po přírodních katastrofách, tak na pomoc v rámci komplexních krizí. Cílem takové humanitární intervence je především snížení zranitelnosti na místní úrovni.

Čtěte také: ČR a svět: klimatické změny

Krizové Řízení v České Republice

Krizovým řízením se dle zákona o krizovém řízení č.

Krizový plán je základním plánovacím dokumentem obsahujícím souhrn krizových opatření a postupů k řešení krizových situací. Jeho účelem je vytvořit podmínky pro zajištění připravenosti na krizové situace a jejich řešení pro orgány krizového řízení a další dotčené subjekty. Krizový plán zpracovávají ministerstva a jiné ústřední správní úřady, Česká národní banka, kraje, obce s rozšířenou působností a další, jimž to ukládá krizový zákon (např.

řešení krizové situace vyžaduje vyhlášení některého z krizových stavů a následně i výrazný zásah do práv a svobod dotčených obyvatel (např. §6 zákona č.

Krizové stavy jsou stav nebezpečí, nouzový stav nebo stav ohrožení státu.

Stav nebezpečí vyhlašuje hejtman kraje, jsou-li ohroženy životy, zdraví, majetek, životní prostředí a není-li toto ohrožení možno odvrátit běžnou činností správních úřadů, orgánů krajů a obcí, složek integrovaného záchranného systému, nebo subjektů kritické infrastruktury. Stav nebezpečí může hejtman vyhlásit pro území kraje nebo jeho část na dobu maximálně 30 dnů. Tuto dobu může hejtman prodloužit jen se souhlasem vlády (zákon č.
Nouzový stav vyhlašuje vláda, není-li možné účelně odvrátit vzniklé ohrožení v rámci stavu nebezpečí. Vyhlašuje jej pro určité území na dobu maximálně 30 dnů. Tato doba se může prodloužit jen po předchozím souhlasu Poslanecké sněmovny. Je-li nebezpečí z prodlení, může vyhlásit nouzový stav předseda vlády. Jeho rozhodnutí vláda do 24 hodin od vyhlášení schválí nebo zruší (ústavní zákon č.
Stav ohrožení státu vyhlašuje Parlament na návrh vlády, je-li bezprostředně ohrožena svrchovanost nebo územní celistvost státu nebo jeho demokratické základy (ústavní zákon č.
Válečný stav se vyhlašuje pouze v případě napadení nebo je-li třeba plnit mezinárodní smluvní závazky o společné obraně proti napadení (zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, zákon č.

Typy krizových situací lze rozdělit dle příčiny vzniku a to na krizové situace zaviněné člověkem (antropogenní) nebo krizové situace způsobené přírodními vlivy (naturogenní).

Technogenní - způsobené provozními haváriemi nebo haváriemi spojenými s infrastrukturou - například úniky chemických či radioaktivních látek nebo závažné havárie v dopravě.

Stav nebezpečí vyhlašuje hejtman kraje. Vymezení stavu nebezpečí a dále pravidla pro rozhodnutí o stavu nebezpečí, jeho zveřejnění, trvání a zrušení včetně kompetencí vlády upravuje § 3 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů.

Nouzový stav a stav ohrožení státu se vyhlašují pro omezené nebo celé území státu. Podmínky a kompetence parlamentu a vlády pro jejich vyhlášení, vymezení trvání nebo zrušení upravuje Ústavní zákon č.

Válečný stav určuje a jeho vyhlašování upravuje čl. 43 ústavního zákona č.

Rozhodnutí o stavu nebezpečí se vyhlašuje ve Věstníku právních předpisů kraje. Rozhodnutí se zveřejňuje na úřední desce krajského úřadu a na úředních deskách obecních úřadů na území, pro které je stav nebezpečí vyhlášen.

Fyzická osoba je v době krizového stavu povinna zejm. strpět omezení vyplývající z krizových opatření, vykonávat uloženou pracovní povinnost nebo pracovní výpomoc, nebo poskytnout požadované věcné prostředky. Za stavu nebezpečí je hejtman oprávněn nařídit např.

Jsem podnikatel a byl jsem osloven, že plním úkoly z krizového plánu kraje. Jste povinen zpracovat plán krizové připravenosti, ve kterém bude upravena příprava vaší firmy k řešení úkolů stanovených v krizovém plánu kraje a popsán způsob zajištění vlastního fungování firmy při konkrétní krizové situaci.

Bydlím na malé obci. Starosta obce za účelem přípravy na krizové situace a jejich řešení může zřídit krizový štáb obce jako svůj pracovní orgán.

Za krizového stavu nelze starostu nahradit ani místostarostou v povinnostech dané zákonem o krizovém řízení.

tags: #pohromy #ekologické #a #humanitární #definice #typy