Pojištění Ekologické Újmy: Podmínky a Povinnosti v České Republice

Na řadu firem se vztahují nové povinnosti při předcházení ekologické újmě a k její nápravě. Povinnosti jsou dány zákonem č. Podle definice zákona č. 167/2008 Sb., je ekologickou újmou míněna nepříznivá měřitelná změna přírodního zdroje nebo měřitelné zhoršení jeho funkcí, která se může projevit přímo nebo nepřímo.

Od ledna 2013 ukládá zákon o předcházení ekologické újmě a její nápravě, provozovatelům některých ekologicky citlivých činností nové povinnosti v oblasti analýzy rizik. (jde o zákon č. Takto definovanou ekologickou újmu mohou způsobit provozovatelé rizikových činností, které jsou uvedeny v příloze č. 1 zákona. Tito provozovatelé jsou proto povinni znát veškerá rizika ekologické újmy, která by mohla nastat v důsledku jejich aktivit, tato rizika zhodnotit pomocí nově zavedených nástrojů (základní a podrobné hodnocení rizik ekologické újmy), a na základě tohoto hodnocení ekologické újmě předcházet, příp.

Základním pilířem, na kterém je zákon č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě a o její nápravě (dále jen zákon nebo zákon o ekologické újmě), vystavěn, je objektivní odpovědnost provozovatelů, kteří vykonávají z hlediska životního prostředí a lidského zdraví potenciálně rizikovější činnost. Tito provozovatelé mají nést v maximální možné míře náklady na prevenci a odstranění případné ekologické újmy.

Pro tyto účely jim zákon ukládá povinnost zabezpečit finanční zajištění k náhradě nákladů na provádění preventivních nebo nápravných opatření pro případ její hrozby či vzniku. K zabezpečení nebo lépe hrubému vyčíslení nezbytného finančního zajištění je provozovatel povinen provést hodnocení rizik pro jednotlivé provozní činnosti uvedené v příloze č. 1 zákona, jež reálně vykonává.

Podstatnou změnou, kterou přináší tento zákon, oproti stávající legislativě je, že podmínkou provedení nápravných opatření provozovatelem vybraných činností uvedených v příloze č. 1 k zákonu není jeho protiprávní jednání. Ke vzniku odpovědnosti, resp. povinnosti provést nápravné opatření, postačuje prokázání příčinné souvislosti mezi provozní činností uvedenou v příloze č.

Čtěte také: Budoucnost švýcarského pojištění emisí

Smyslem povinností definovaných v zákoně je komplexně, efektivně a spravedlivě řešit stále se zvětšující poškození životního prostředí. Znečišťování složek životního prostředí s sebou nese značné riziko nejen pro životní prostředí, ale také pro lidské zdraví.

V prvním kroku provozovatel zpracuje postupem uvedeným v příloze tohoto nařízení tzv. základní hodnocení rizika. Jeho jednotlivé číslované odstavce sledují řazení částí a bodů uvedených v příloze č. 1 nařízení vlády č. Pokud celkový počet bodů základního hodnocení přesáhne uvedený limit (50), provozovatel zpracuje i tzv. Provozovatelé činností, kteří uvedený bodový limit (50) v základním hodnocení rizika přesáhli, jsou obecně povinni zabezpečit "finanční zajištění" k náhradě nákladů způsobených škodou na životním prostředí.

Bez zabezpečení „finančního zajištění“ nelze uvedené činnosti vykonávat. Pokud provozovatel povinnost zřízení zajištění poruší, může dostat podle zákona pokutu ve výši až 1.000.000,- Kč. Zákon bohužel nestanoví zcela přesně, jakým postupem má být částka "finančního zajištění" určena.

Nařízení vlády č. 295/2011 Sb. (dále jen nařízení vlády) bylo vydáno k naplnění čl. 14 směrnice 2004/35/ES transponovaného zřejmě, aby se to nepletlo - ustanovením § 14 zákona o předcházení ekologické újmě. Nařízení vlády provádí (zjednodušeně řečeno) povinnost provozovatelů vypracovat pro každou lokalitu, ve které vykonávají činnost uvedenou v příloze č. 1 zákona, zvláštní hodnocení rizik.

Hlavním cílem tohoto hodnocení je poté vyčíslení nákladů na předcházení a nápravu případné ekologické újmy. Těmto cílům odpovídá také struktura nařízení. Nařízení vlády je rozděleno do tří částí. V první části jsou uvedeny požadavky na provozovatele při zpracování dokumentu hodnocení rizik (příloha č. 1 a 2). Další část je určena pro kontrolní orgány při posuzování toho, jak provozovatel hodnocení rizika provedl (příloha č. 3). Poslední část je určena opět pro provozovatele a měla by usnadnit jeho orientaci a jednání s institucemi poskytujícími finanční zajištění (pojišťovnami, bankami apod.).

Čtěte také: Jak se pojistit do přírody

Nařízení vlády vychází z dvoustupňového systému hodnocení rizik z hodnocení základního (indikativního) a podrobného (detailního). Hlediskem pro zpracování podrobného hodnocení rizik je překročení hranice 50 bodů v hodnocení základním. Naprostá většina provozovatelů vykonávajících některou z činností uvedených v příloze č. 1 zákona před zlomovým lednovým termínem tak prováděla/provedla pouze základní hodnocení rizik, neboť se jim s větším či menším úsilím nepovedlo překročit hranici 50 bodů, která vede k podrobnému hodnocení.

V tomto kontextu je však třeba z důvodu větší objektivity uznat i to, že samotné bodování bylo (mimo jiné podle důvodové zprávy a vypořádání připomínek) nastaveno tak, aby nad 50 bodů byly hodnoceny pouze rizikové provozní činnosti v citlivých lokalitách nebo aby se jednalo o více rizikových provozních činností koncentrovaných v jedné lokalitě.

V rámci základního hodnocení rizik bylo provozovateli také umožněno odečíst body za přijetí preventivních opatření, havarijních či jiných provozních plánů schválených pro danou provozní činnost podle jiných právních předpisů. Samotný předpis tedy vytváří provozovateli jistý manévrovací prostor pro nepřeskočení pomyslné laťky k detailnímu hodnocení.

Dále je třeba připomenout, že zpracování hodnocení rizik není vázáno na provedení odborně způsobilou osobou. Oba stupně tedy může zpracovat provozovatel sám. Cena zpracování základního hodnocení byla v důvodové zprávě k nařízení vlády odhadována v rozpětí 1-10 tisíc korun.

Odhad byl založen na předpokladu, že provozovatel provede většinu prací při hodnocení sám (vlastní mzdové náklady včetně sociálního a zdravotního pojištění a režijní náklady) na základě existujících dokumentů, jež byly použity například pro územní či stavební řízení nebo jsou povinné jako podklady k žádostem o povolení provozních činností podle zákonů na ochranu životního prostředí. Reálně se částka pohybovala v horní polovině tohoto tipu, a to u zemědělských subjektů, u průmyslových podniků byla částka zpravidla vyšší (někdy dokonce podstatně).

Čtěte také: Environmentální rizika a pojištění

Cena podrobného hodnocení, které již, na rozdíl od základního stupně, vyžaduje jistý odborný zásah ze strany konzultantských firem, byla v důvodové zprávě odhadována v rozmezí 20-200 tisíc korun. Zda byl tento odhad naplněn, není známo (lze se pouze domnívat, že bylo vůbec nějaké podrobné hodnocení rizik provedeno), je možno však předpokládat, že i v tomto případě se průměrná cena pohybovala spíše v druhé polovině odhadu.

Z textu zákona a nařízení vlády vyplývá, že pokud provozovatel při základním hodnocení rizika provozní činnosti nedosáhne více než 50 bodů, další povinnosti podle §14 zákona č. 167/2008 Sb. a nařízení vlády č. 295/2011 Sb. se na provozovatele nevztahují (tj. Povinnost zpracovat podrobné hodnocení a zajistit finanční krytí nemá ani provozovatel, který má certifikovaný systém EMS dle ISO 14001 nebo je registrován v EMAS.

Protokol ze základního hodnocení je však i v tomto případě nutné zpracovat a uschovat pro případ kontroly (a samozřejmě udržovat aktuální, tj. Základní hodnocení rizik není podle nařízení vlády provozovatel povinen zpracovat v situacích, kdy se rozhodne zpracovat přímo hodnocení podrobné. V podrobném hodnocení se v takovém případě počet bodů dosažený v základním hodnocení rizik jednoduše neuvede. V tomto případě se však nejedná o výjimku v pravém slova smyslu, spíše jde o jakýsi krok dopředu.

Na takového provozovatele se totiž podle metodického pokynu další povinnosti podle § 14 zákona a nařízení vlády nevztahují, a tak si základní hodnocení pouze uschová pro případ kontroly ze strany příslušného orgánu. Další výjimku z provádění hodnocení rizik (základního i podrobného) zakotvuje ustanovení § 3 odst. 6 nařízení vlády a spojuje ji s provozní činností č. 9, konkrétně se zacházením se závadnými látkami, nebezpečnými závadnými látkami nebo zvlášť nebezpečnými závadnými látkami podle vodního zákona v celkovém množství nedosahujícím limitů stanovených v části B přílohy č. 1 k tomuto nařízení.

Povinnost zabezpečit zajištění náhrady nákladů (zajistit si finanční prostředky k náhradě nákladů na preventivní a nápravná opatření) se vztahuje na provozovatele činností uvedených v příloze č. 1 k zákonu. Patří sem např. činnosti vyžadující integrované povolení, provozování zařízení k využívání, odstraňování, sběru nebo výkupu odpadů, odběr podzemních nebo povrchových vod, vypouštění odpadních vod, nakládání s nebezpečnými chemickými látkami a chemickými přípravky, přípravky na ochranu rostlin nebo biocidními přípravky a provozování stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší vyžadující povolení podle zvláštního zákona.

Výjimky platí pro ekologickou újmu, jejíž náprava si vyžádá náklady nižší než 20 000 000 Kč, pro provozovatele registrované v Programu EMAS a pro provozovatele, kteří mají certifikovaný systém environmentálního řízení uznaný podle souboru norem ČSN EN ISO 14000. Zákon neuvádí konkrétní částku, na kterou má být finanční zajištění zabezpečeno, ani o jaký typ finančního zajištění se má jednat.

Finanční zajištění může být zabezpečeno např. Základními hledisky pro posuzování rozsahu finančního zajištění jsou výše možných nákladů a intenzita a závažnost vytvářeného rizika ekologické újmy. Za tímto účelem je provozovatel povinen provést hodnocení rizik jednotlivých provozních činností v rozsahu stanoveném nařízením vlády č. Nezabezpečení potřebného zajištění má závažné právní důsledky.

Vedle toho, že se provozovatel vystavuje riziku, že ponese náklady na odstranění ekologické újmy ze svých prostředků (provozovatelé nesou odpovědnost za ekologickou újmu, ať jsou pojištěny či nikoliv), může mu být uložena pokuta až do výše 1 000 000 Kč. Zákon zakazuje, aby byla vykonávána některá z činností uvedených v příloze č.

Ekologickou újmou je nepříznivá měřitelná změna přírodního zdroje nebo měřitelné zhoršení jeho funkcí, která se může projevit přímo nebo nepřímo. Náhrada nákladů je založena na zásadě „znečišťovatel platí“, tzn.

Obranou proti těmto potenciálním nákladům může být pojištění, díky němuž finanční dopad na váš byznys bude menší. Pojištění ekologické újmy poskytuje finanční krytí, které může pomoci firmám rychle reagovat a minimalizovat dopady na životní prostředí a komunity. Přestože je pojištění ekologické újmy nezbytné, je také komplexní a vyžaduje hluboké porozumění rizikům spojeným s konkrétními průmyslovými odvětvími a činnostmi.

Principy Zákona o Ekologické Újmě

• Princip prevence - provozovatel vybraných činností má v případě bezprostřední hrozby ekologické újmy povinnost provádět nezbytná preventivní opatření, nést s tím spojené náklady a informovat o tom příslušný orgán státní správy.
• Princip objektivní odpovědnosti - z něj vychází povinnost prevence nebo nápravy ekologické újmy.

Hodnocení rizik ekologické újmy - části

Hodnocení rizik ekologické újmy zahrnuje několik částí, které je nutné vyplnit. Jedná se o tyto části:

• Část A - Identifikační údaje
• Část B - Základní hodnocení rizika
• Část C - Charakteristika místa provozní činnosti
• Část D - Identifikace možných scénářů vzniku ekologické újmy
• Část E - Hodnocení rizik
• Část F - Stanovení cílů nápravných opatření

Příklady Provozních Činností Podléhajících Hodnocení Rizik

A. Zákon nevyjmenovává technologie, jejichž provozovatelé by měli povinnost zajistit provedení hodnocení ekologických rizik:

1. Provozování zařízení podléhající vydání integrovaného povolení dle zákona č.
2. Provozování zařízení k využívání, odstraňování, sběru nebo výkupu odpadů podléhajících souhlasu dle § 14 zákona č.
3. Přeshraniční přeprava odpadů do ČR, z ČR a přes ČR dle § 53 zákona č.
4. Nakládání s těžebním odpadem dle zákona č.
5. Provozování stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší podléhajících povolení dle zákona č.
6. Vypouštění odpadních vod do vod povrchových nebo podzemních podléhajících povolení dle § 8 odst. 1 písm. c) zákona č.
7. Odběr povrchových nebo podzemních vod podléhající povolení dle § 8 odst. 1 písm. a) nebo b) zákona č.
8. Čerpání znečištěných podzemních vod a jejich následné odvádění do vod povrchových nebo podzemních podléhající povolení dle § 8 odst. 1 písm. e) zákona č. 254/2001 Sb.
9. Čerpání povrchových nebo podzemních vod a jejich následné vypouštění do těchto vod za účelem získání tepelné energie podléhající povolení dle § 8 odst. 1 písm. d) zákona č.
10. Vzdouvání nebo akumulace povrchových vod podléhající povolení dle § 8 odst. 1 písm. a) zákona č.
11. Zacházení se závadnými látkami dle § 39 odst. 2 a 4 zákona č.
12. Nakládání s nebezpečnými chemickými látkami a přípravky dle zákona č. 350/2011 Sb., přípravky na ochranu rostlin dle zákona č. 326/2004 Sb., nebo biocidními přípravky dle zákona č. 120/2002 Sb. podle zvláštního předpisu dle zákona č.
13. Nakládání s geneticky modifikovanými organismy a genetickými produkty dle zákona č.

Tabulka: Příklady Množství Chemických Látek a Směsí

Množství chemických látek a směsí umístěných v místě provozní činnosti uvedené pod body 10 a 11 v příloze č. 1 k zákonu přesahuje pro látky či směsi:

tags: #pojištění #ekologické #újmy #podmínky

Oblíbené příspěvky:

• Listopadové události v Soběslavi
• Inspirace pro kreslení přírody
• Tipy na výlety do přírody
• Důsledky klimatických změn
• Osvěžující recepty