Česko, ač malá a vnitrozemská země, má bohatou historii v polárních oblastech. Dlouhodobá činnost českých vědců vyvrcholila před dvěma lety vytvořením Mendlovy vědecké polární stanice na ostrově Jamese Rosse v Antarktidě pod vedením profesora Pavla Proška z brněnské Masarykovy univerzity. Existuje mnoho informací dokládajících významné české aktivity v Arktidě, ať již objevitelského, poznávacího, informativního, vědeckého či sportovního charakteru. Přinášíme vám proto malou galerii českých polárníků, kteří pronikali do oblastí věčného sněhu a ledu již před více než sto lety.
Češi nejsou v polárních oblastech žádní zelenáči. Níže naleznete informace o českých stopách v Arktidě od první návštěvy Islandu počátkem 17. století a misie Moravských bratří v Grónsku v první polovině 18. století.
Česká věda si získala dobrou pověst v řadě vědních oborů. Od výzkumu starověkého Egypta, přes zkoumání tropických pralesů na Papui-Nové Guineji až po projekty v deštných lesích Ekvádoru. Výborných výsledků dosahují tuzemští vědci také v oblastech věčného chladu. Jednou z nich je výzkumná základna na Špicberkách. Na arktických ostrovech zahájili Češi dlouhodobý ekologický výzkum již v roce 2007, stálou základnu tam pak mají od roku 2014.
Důvodů pro volbu Špicberků je podle jeho slov celá řada. Z geopolitického hlediska jsou Špicberky mezinárodním územím pod správou Norska. Československo k této smlouvě přistoupilo v roce 1931. Sovětský svaz v roce 1933. Z globálního geografického hlediska je souostroví klíčovou laboratoří pod širým nebem pro výzkum změn klimatu.
Souostroví Svalbard je v rámci celé arktické oblasti území, které se nejrychleji otepluje. Globální teplota od začátku průmyslové revoluce a masivního spalování fosilních paliv stoupla o asi 1°C. Arktida se za toto období oteplila asi o 3,5°C, Svalbard se za posledních asi 40 let oteplil o 4,5°C a v zimním období dokonce o 7,5°C. Zima se zkrátila z původních 9 měsíců na 6,5 měsíce.
Čtěte také: Ochrana vlka obecného v ČR
Česká základna je přitom v provozu celoročně, především v závislosti na řešených vědeckých projektech a výuce, kterou tam vědci provádějí. Univerzita zaměstnává dva logistiky, kteří zajištují provoz hlavní stanice „Julius Payer“ v Longyearbyeny a terénní stanice Nostoc v zátoce Petunia. A také výzkumné lodi Clione, která zajištuje dopravu mezi oběma stanicemi.
V období let 2018 a 2019 se na stanici každoročně vystřídalo kolem 150 až 180 vědců a studentů z mnoha domácích i zahraničních institucí. Od roku 2007, kdy bylo zahájeno současné české vědecké bádání na Špicberkách, provádí výzkumníci nepřetržité měření hlavních klimatických parametrů v centrální části souostroví.
Data jsou dlouhodobě využívána pro navazující ekologické a biologické studie a na posouzení dlouhodobých klimatických trendů. Další oblast výzkumu se zaměřuje na dynamiku regionálních a globálních změn v Arktidě. Včetně ústupu ledovců a postupného „zazeleňování“ Arktidy.
Již od roku 2007 mají čeští vědci k dispozici také základnu na opačném konci světa, v Antarktidě. Projekt na její zřízení přitom vznikl v roce 1999. Čeští polárníci v Antarktidě. V rámci systému Antarktické smlouvy má každý stát s konzultativním statusem právo vetovat jakékoliv návrhy, pokud by to nebylo v souladu především s ochranou životního prostředí Antarktidy.
Nakonec padla volba na ostrov Jamese Rosse při východním pobřeží Antarktického poloostrova, kde žádná vědecká stanice nestála a kde doposud probíhaly výzkumné aktivity pouze formou kempů dopravovaných lodí nebo vrtulníky. Ve spolupráci s argentinskými vědci bylo v roce 2003 vytipováno 7 možných lokalit.
Čtěte také: Polární pásmo v Rusku: Popis
Český antarktický výzkumný program se dlouhodobě zaměřuje na studium dopadů probíhající klimatické změny, především na jejich vliv na jednotlivé složky antarktických geosystémů a ekosystémů. Stanice na ostrově Jamese Rosse je sezónní. Expedice v posledních letech obvykle čítaly 12 až 19 osob, přičemž 15 až 16 osob je pro stanici J. G.
Členy skupiny jsou vždy dva technici, kteří mají na starosti celý systém stanice, který je ostrovním systémem a musí fungovat nezávisle na jakékoliv vnější pomoci. Nejdůležitější je výroba energie a tepla. Elektrická energie je z velké části vyráběna z obnovitelných zdrojů - dříve méně efektivně z větrné energie, nyní jde především o solární energii, která v posledních letech dodává více než polovinu vyrobené energie.
Od roku 2007 se na základně vystřídala stovka vědců především z Česka, ale i z Argentiny, Brazílie, Ruska, Slovenska, Turecka nebo z Velké Británie. Odborníci studují například přizpůsobování se druhů drsným klimatickým podmínkám Antarktidy.
Čeští vědci podle něj byli a jsou velmi úspěšní v popisech nových druhů antarktických organismů, především bakterií, cyanobakterií, řas a rozsivek. Celkem byla právě z ostrova Jamese Rosse popsána více než stovka nových druhů těchto organismů.
Již po třetí se letos koná Arktický festival, který má přiblížit práci českých vědců v Arktidě i kulturu národů severních oblastí. Na projektu spolupracuje Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem a Norský polární institut. Za hlavní smysl festivalu považuje navázat a prohloubit kontakty českých a arktických, případně severských vědců a umělců.
Čtěte také: Švédsko: Polární záře
Na Fakultě životního prostředí Univerzity Jana Evangelisty Purkyně funguje od letošního roku Institut Julia von Payera pro výzkum Arktidy a Subarktidy. U jeho vzniku stál geolog a paleontolog Richard Pokorný, vedoucí katedry životního prostředí zmíněné fakulty, a nově i vědecký vedoucí Payerova institutu.
| Rok | Událost |
|---|---|
| 1613 | Misionář Daniel Strejc Vetter odjel na Island. |
| 1872-1874 | Julius von Payer a Karl Weyprecht objevili Zemi Františka Josefa. |
| 1928 | František Běhounek se účastnil výpravy Umberta Nobileho k severnímu pólu. |
| 2007 | Zahájen dlouhodobý ekologický výzkum na Špicberkách. |
| 2014 | Zřízena stálá základna na Špicberkách. |
| 2007 | Zahájena činnost základny v Antarktidě. |
tags: #polární #ekologie #payer #výzkum