Polární oblasti a ekologické problémy

Arktida. Každému z nás se obvykle vybaví led, sníh, zima a mráz, možná i jakési kouzlo či tajemno, skryté za drsnou arktickou přírodou. Těmito aspekty se Arktida pyšní již mnohá století, ale bohužel, jeden po druhém začínají tyto aspekty mizet. V souvislosti s desítkami vstupů na Severní pól, výzkumnými projekty a vojenskými zájmy se vytratilo ono tajemství. Problémem však je, že mizí led a sníh a s nimi vlastně celá arktická oblast.

Polární oblasti zaujímají přibližně šestinu zemského povrchu, přesto ovlivňují prostřednictvím ledového pokryvu, oceánu a klimatického systému přírodní prostředí celé planety. Povrch ledu odráží převážnou část dopadajícího slunečního záření, a zvyšuje tak hodnotu planetárního albeda. Rozdíl povrchových teplot v polárních oblastech a v nižších zeměpisných šířkách vytváří silný teplotní gradient, který ovlivňuje rozložení tlaku vzduchu a systém proudění nad velkou částí zemského povrchu.

K rychlému oteplování klimatu v polárních oblastech přispěla lidská činnost a nelze je vysvětlit jen cyklickými změnami podnebí. Je to poprvé, co vědecká studie dala do přímé souvislosti změny klimatu na pólech s činností člověka. „Tyto změny není možné vysvětlit jen přírodními procesy,“ řekl Gilett. „Těchto výsledků dosáhnete, jen když zapracujete lidský vliv. S lidským faktorem jsou tato zjištění logická a předvídatelná.“

Studie ukázala, že za posledních 40 let se zvýšila průměrná teplota v Arktidě o dva stupně Celsia. Polární oblasti jsou z klimatického hlediska nejproměnlivější, a proto je obtížnější než jinde zjistit nějaký posun, řekl Gillett. Podle Gilletta oteplování v Antarktidě povede především k ubývání ledovců na pobřeží a ke zvýšení hladiny moří.

V souvislosti s globálním oteplováním v Arktidě, které rapidně snižuje rozsah ledního pokryvu, se zvyšují mořské hladiny, rozšiřují území moří a také roztávají trvale zamrzlé půdy, ve kterých pak lze těžit suroviny. Po geografickém a historickém exkurzu do problematiky je třeba krátce pohovořit o globálním oteplování, o faktoru, který výrazně zvyšuje riziko nějaké formy konfliktu v regionu a který vlastně způsobil, že mezi zeměmi narůstá zájem o arktické energetické zásoby. Poté je třeba uvést o které energetické zásoby se jedná a jejich alespoň orientační množství a dostupnost. A nakonec ještě pár slov o zdrojích.

Čtěte také: Ochrana vlka obecného v ČR

Pod pojmem Arktida se nachází značná část zeměkoule, do které patří jak oblast severního pólu, tak severní ledový oceán, moře a ostrovy a zároveň nemalé pásmo pobřežních oblastí všech severských států.

Polární klima je v období polárního dne charakterizováno mlhami a dešťovými či sněhovými cyklonami. Polární noc je charakterizována stabilním chladným počasím a jasnou oblohou. Nejnižší arktický bod je Framova pánev, 4665 metrů pod hladinou moře.

Za studené války byla Arktida nejvíce monitorována Spojenými státy americkými, které předpokládaly, že jaderný útok SSSR by byl proveden pomocí střel ICBM (4), které by byly na Ameriku vystřelovány přes Severní pól. Rozpad SSSR a skončení studené války dal průchod vyjednáváním o mezinárodní spolupráci a roli světových společenství v Arktidě.

14. června 1991 podepsalo politické vedení osmi zúčastněných zemí Rovaniemskou deklaraci (6). Tato deklarace hovořila o společné politice v oblasti ochrany arktického prostředí a sestavila Strategii pro ochranu prostředí v Arktidě (7). Tato strategie se týkala monitoringu kontaminace, ochrany mořského prostředí, pohotovosti a odpovědi na případné mimořádné okolnosti a udržování arktické fauny i flóry. Strategie dále kombinovala spolupráci ve výzkumu zdrojů znečištění, spolupráci v zabezpečování informací o regionu a v jejich užití při ochraně arktického prostředí.

16. září 1993 byla podepsána v Grónsku ve městě Nuuk dohoda zvaná Nuukská deklarace, která byla zacílena na domorodé obyvatelstvo (9). Toto obyvatelstvo je chápáno jako důležitý zdroj informací získaných za generace života v oblasti a podle smlouvy se nyní účastní na jednání zmiňovaných osmi zemí jako pozorovatelé. Dále se hovoří o využívání obnovitelných zdrojů energie v regionu, aby se maximálně omezilo znečišťování. Zúčastněné země se též budou podílet na ekonomickém rozvoji regionu, přičemž musí jednat v rámci smlouvy (tj. neznečišťovat atd.). Důležitým bodem smlouvy je též teorie, že jakékoliv úmluvy a dohody o arktickém regionu musí projít soudním a administrativním procesem, aby se staly legitimními.

Čtěte také: Polární pásmo v Rusku: Popis

V roce 1996 dosáhly politické snahy v regionu vrcholu, když byla 19. září založena Arktická rada (Arctic Council, AC). Arktická rada byla založena jako fórum nejvyššího stupně, které bude poskytovat prostředky ke kooperaci, koordinaci a interakci mezi arktickými státy, obyvateli Arktidy a domorodým obyvatelstvem při ochraně a životního prostředí v Arktidě. Bude koordinovat a kontrolovat programy pod Strategií pro ochranu prostředí v Arktidě, bude podporovat rozvoj, studium a další jevy spojené s arktickým prostředím. Podporuje využití přírodních zdrojů (při udržitelné podobě arktického prostředí) a ekonomický rozvoj. A nakonec posiluje institucionální vazby mezi osmi zúčastněnými státy (11 12).

Ačkoliv globální oteplování není problém nový, v souvislosti s rychlostí oteplování a s klimatickými změnami posledních let se stává problémem aktuálnějším než kdy jindy. Změny, které oteplování přináší jsou značné. Oblasti, které byly donedávna pod ledovým příkrovem jsou nyní splavné, ledovce z velké míry již odtály a území, která bývala permafrostem roztála do takové podoby, že je možno v nich těžit suroviny. Arktida je prvním regionem, který dopad globálního oteplování reálně pociťuje.

Led a sníh totiž odtává na celém světě, například Kilimandžáro roztálo od roku 1912 z 80 procent, ledovce ve středních a východních Himalájích tají tak rychle, že se odhaduje jejich celkové zmizení do roku 2035 (15). Díky tání světových zaledněných oblastí se za uplynulých sto let zvedla hladina světového oceánu o 10 až 20 centimetrů a zvedá se o jednu desetinu palce (tj. asi 2,5 milimetru (16)) za rok (17). Kdyby se tedy hladina oceánu zvyšovala dle aktuální rychlosti, za dalších sto let by se zvedla o více než 25 centimetrů.

Tání probíhá v určitém kruhu, sníh a led je totiž schopen odrážet velké množství solární energie. Tím, že sníh a led odtává a odkrývá tak vodu a zemi, není solární energie odražena, nýbrž pohlcena, což dále zvyšuje rychlost tání. Pokud budeme hovořit jen o arktické oblasti, je třeba říci, že se průměrná teplota v regionu za posledních několik dekád zvýšila téměř dvakrát tak rychle než v ostatních oblastech světa (21). Za posledních třicet let se ledový povrch severního ledového oceánu moře zmenšuje o 10 procent za dekádu. S odtáváním ledovců se zmenšuje i pobřeží Grónska a tající permafrost na Aljašce způsobil poklesnutí tamějšího zemského povrchu o více než 4,5 metru (22). Tloušťka ledového pokrytí Severního ledového oceánu se za posledních třicet let zmenšila o 40 procent. Existují i teorie, že v letních měsících by ledový povrch oceánu mohl zcela zmizet, a to někdy kolem roku 2100 (23).

Vraťme se nyní do arktické oblasti a věnujme se typům surovinového bohatství a jejich množství v regionu. Rybolov byl v severských zemích odjakživa hlavním a často jediným zdrojem obživy. Rybolov je obnovitelný surovinový zdroj, v souvislosti s technologickým pokrokem se však natolik urychlil, že dnes v oblasti hrozí vyhubení celých populací některých ryb (např. lososů). Mnoho dalších živočišných druhů (lední medvědi, tuleni, racci) tak ztrácí potravu a hrozí jim také vyhubení.

Čtěte také: Švédsko: Polární záře

V arktické oblasti lze nalézt různorodé přírodní zdroje. Rozdíl je však mezi známými zdroji, které jsou též bohatě využívány, protože leží na území zúčastněných států, a mezi očekávanými nebo předpokládanými zdroji, které jsou, resp. V arktických oblastech Ruska leží ohromné zásoby niklu, mědi, uhlí, zlata, uranu, wolframu a diamantů. V asijském Rusku lze též pozorovat určité zásoby ropy. Severoamerické arktické oblasti (Aljaška, severní Kanada) jsou bohaté na podobné přírodní materiály: měď, nikl, železo, uran a navíc zemní plyn a ropa (především na Aljašce). Evropské arktické regiony takové zásoby minerálů neobsahují (vyjma zdrojů černého uhlí na Špicberkách).

Novým důležitým trendem jsou však nově dostupné neprozkoumané arktické oblasti. Těmi jsou především severní Grónsko, oblast Severního pólu, Grónské moře, Barentsovo moře, Špicberky, Beringovo moře a Severozápadní průjezd. Neprozkoumaná dna nově dostupných vodních ploch a zprávy o zásobách ropy na zmiňovaných ostrovech přitahují pozornost mocností v regionu.

Největší zájmy zúčastněných zemí jsou spojeny s ropou, zemním plynem a kovy. Ačkoliv každá ze zúčastněných zemích těží určité suroviny v tomto regionu, v souvislosti s globálním oteplování, jak bylo uvedeno výše, narůstá možnost těžby v dříve nedostupných oblastech.

Masivní únik metanu, rozrůstání tundry na dříve zaledněná místa či razantní změnu teploty světových oceánů. Takovými důsledky se může dle vědců projevit s velkou pravděpodobností mimořádné odtávání ledu, jehož jsme svědky v posledních letech a v aktuálním roce zvláště. Klimatologové upozorňují na příslušná nebezpečí soustavně. Teplota vzduchu je v arktických oblastech dle aktuálních měření o devět až dvanáct stupňů Celsia vyšší než obvykle. Kvůli tomu může brzy celá Arktida překonat takzvaný bod zlomu, po kterém se tato oblast změní k nepoznání. Současný ledový příkrov nahradí polární vegetace a z rozmrzlé půdy začne ve velkém unikat do ovzduší metan. Podle vědců by se v takovém případě začalo po celém světě měnit klima ještě závratněji než doposud.

Průměrné globální teploty se přibližně od poloviny 19. století zvýšily asi o 0,8 °C. Bavíme se zde ale o globální celosvětové teplotě - jen v Arktidě se průměrná teplota za posledních deset zvýšila o 0,75 °C. Studie předpokládá, že by mohla teplota v Arktidě stoupnout až o 7 °C a v Antarktidě by nárůst teploty mohl odpovídat přibližně 3 °C.

„Pokud se nám nepodaří udržet nárůst globální teploty na ‚únosné‘ míře, dojde k naprosto zásadní změně podmínek a tím i změně biologické rozmanitosti zdejších ekosystémů,“ uvádějí vědci ve své studii a dodávají: „Změny prostředí zasáhnou všechny živočišné i rostlinné druhy. Úbytkem ledu budou postiženi např. lední medvědi a tučňáci. Dalšími důsledky zvýšení teploty bude migrace subarktických druhů do oblastí, kde by ještě v nedávné historii nepřežily. Změny klimatu a druhové rozmanitosti se pochopitelně nedotknou jen arktických oblastí, ale budou se týkat celé planety.

V permafrostu, trvale zmrzlé půdě, jsou akumulovány ohromné zásoby metanu. Se vzrůstající teplotou dojde k jeho postupnému uvolňování. „Změny, které nastanou v polárních oblastech, ovlivní procesy a zaběhnuté pořádky na celé planetě,“ vysvětluje spoluautor studie Michael Mann z Pensylvánské státní univerzity a dodává: „V důsledku rychle tajícího ledu v polárních oblastech dojde ke zvýšení hladiny světových moří.

Klimatické změny s sebou přinesly změny migračních tras zvěře i vegetačních období rostlin. Místní se musejí rychle přizpůsobit.

Lidstvo ovlivnilo přírodu už v téměř celé Antarktidě, zjistili vědci. Nejvíce zasažené jsou podle nich oblasti bez ledu a pobřeží, kde se nachází většina biodiverzity. Studie například vypočítala, že pouze 16 procent významných ptačích území se nachází v zanedbatelně zasažených oblastech. Je potřeba vyhlásit nové chráněné oblasti, vyzývá vědkyně.

Podle Marie Šabacké je klimatická krize jednou z největších výzev současnosti. „Je potřeba, abychom se semkli a spolupracovali při hledání řešení. Přesto je veřejný prostor dál plný fám a mýtů, které zpochybňují i základní vědecká fakta. Střešní solární elektrárna může přinést úsporu i 30 tisíc korun za rok. Vyplatí se i vám? Kvůli špatné a nedostatečné komunikaci je společnost na tématu rozhádaná a rozdělená na lidi, kteří jsou frustrovaní, že děláme pro její zastavení málo, a ty, kteří jsou frustrovaní, že se tomuto podle nich vymyšlenému problému věnuje vůbec nějaká pozornost. Ztrácíme drahocenný čas,“ konstatovala bioložka, podle níž není možné klima ochránit právě bez souhlasu nebo aspoň pochopení veřejnosti.

Vedle polární bioložky Marie Šabacké udělili organizátoři cenu za celoživotní přínos genetikovi a molekulárnímu epidemiologovi Radimu Šrámovi, který zemřel na konci listopadu ve věku třiaosmdesát let. Šrám byl dlouholetým předsedou Komise pro životní prostředí Akademie věd, zabýval se vlivem znečištěného prostředí na lidské zdraví.

tags: #polární #oblasti #ekologické #problémy

Oblíbené příspěvky:

• Současná ekologie v Česku
• Průvodce Zařazováním Odpadů
• Duetto pro tříděný odpad
• Průvodce tříděním odpadu
• Pravidla biatlonové střelby