Politické strany v České republice a jejich programy v oblasti změny klimatu

Antropogenní příčiny změny klimatu a zpětné dopady klimatické krize na naší společnost jsou komplexním problémem, jehož řešení se promítá do širokého spektra politik (energetické, zahraniční, bezpečnostní, zemědělské, hospodářské atd.). Specifickou roli má politika ochrany klimatu, jejíž aspekty zahrnují zmírňování (mitigace) klimatické změny a adaptace na ní, správu a řízení, vyjednávání a dohody, návrhy politik a strategií, implementace (zavádění) a dopady, ale také ekonomické, sociální a politické otázky spojené s řešením klimatické krize.

V souvislosti s řešením klimatické krize bývá často poukazováno na nutnost změny individuálních návyků a životního stylu. Tyto individuální změny však nebudou mít příliš velký efekt, pokud zároveň nebudou doprovázeny také změnou celého systému, ve kterém naše společnost funguje.

Jde nejen o celkovou transformaci energetiky směrem k moderním technologiím a čistým zdrojům, ale také přebudování celé ekonomiky, ve které by měl být hlavní důraz kladen na oběhové hospodářství, recyklaci a lepší využití přírodních zdrojů - vody, půdy, biomasy a dalších.

Mezinárodní a Evropská klimatická politika

Na mezinárodním poli hraje klíčovou roli v prosazování ochrany klimatu především Organizace spojených národů, OSN (United Nations - UN). Její dvě organizace - Světová meteorologická organizace (World Meteorological Organization - WMO) a Program OSN pro životní prostředí (UN Environment Programme - UNEP) - v roce 1988 založily Mezivládní panel pro změnu klimatu (Intergovernmental Panel on Climate Change - IPCC).

IPCC ve spolupráci s vědkyněmi a vědci z celého světa pravidelně vydává zprávy, které posuzují široké spektrum informací týkajících se klimatické změny - jejího vývoje, dopadů, ale také možností jejího mírnění.

Čtěte také: Evropské strany pro přírodu

V roce 1992 byla na tzv. Summitu Země OSN v Rio de Janeiru přijata Rámcová úmluva OSN o změně klimatu (United Nations Framework Convention on Climate Change - UNFCCC), která se stala základem mezinárodní klimatické politiky. Od roku 1995 OSN pořádá každoroční klimatický summit, tzv. Konferenci smluvních stran (Conference of the Parties - COP), který slouží jako formální setkání smluvních stran UNFCCC k hodnocení pokroku v řešení změny klimatu.

V rámci těchto vyjednávání vznikl v roce 1997 Kjótský protokol, jenž pro průmyslově vyspělé země stanovuje limity emisí skleníkových plynů. Česká republika se ke Kjótskému protokolu připojila v roce 1998 a ratifikovala jej v roce 2001.

V roce 2015 na Kjótský protokol navázala Pařížská dohoda, jejímž hlavním cílem je udržet do konce 21. století nárůst globální teploty do 2ºC a usilovat o stlačení nárůstu k úrovni 1,5 ºC oproti době před průmyslovou revolucí. Dohodu ratifikovala drtivá většina zemí světa. Česko Pařížskou dohodu ratifikovalo v roce 2017 a je pro nás tudíž závazná.

Evropská unie se stala světovým lídrem v ochraně klimatu. Již 13. prosince 2019 se evropští lídři na summitu EU shodli na tom, že EU bude do poloviny století klimaticky neutrální. Dočasnou výjimku ze závazku si vyjednalo Polsko.

Již v červnu 2019 v návaznosti na volby do Evropského parlamentu prezentovala budoucí předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová jako první bod svého programu do roku 2024 Zelenou dohodu pro Evropu (European Green Deal). Zelenou dohodu pro Evropu pak následně podpořil také Evropský parlament.

Čtěte také: Programy ekologických stran

Podstatou Zelené dohody pro Evropu je deklarace ambice Evropské unie stát se světovým lídrem při naplňování Pařížské dohody, což zahrnuje snahu dosáhnout klimatické neutrality do roku 2050.

Její součástí je i návrh evropského klimatického zákona, o kterém se aktuálně diskutuje a který bude platit pro celou EU. Zelená dohoda řeší také strategie pro ochranu biodiverzity, zemědělství, cirkulární ekonomiku, průmysl, dopravu a další oblasti lidské činnosti. Celkové náklady opatření vyplývajících ze Zelené dohody pro Evropu byly Evropskou komisí vyčísleny na 1 bilion EUR.

Důležité budou zejména prostředky z Modernizačního fondu, nebo prostředky z Fondu pro spravedlivou transformaci (Just Transition Fund) o výši 100 miliard eur, které jsou určeny především na podporu regionů se zvýšenou závislostí na fosilních palivech. Významnou roli z hlediska vlivu Zelené dohody na světové emise by měl hrát mechanismus Uhlíkového cla (Carbon Border Adjustment Mechanismu - CBAM), s jehož pomocí má být zabráněno vývozu emisí z Evropské unie do zahraničí.

Páteř dosavadní evropské klimatické politiky tvoří tzv. Klimaticko-energetický balíček EU (The EU climate and energy Package), který je souborem právních předpisů Evropské unie v oblasti energetiky a ochrany klimatu. Evropský parlament jej schválil v roce 2008. Jeho důležitou součástí je mimo jiné Systém obchodování s emisními povolenkami EU (Emissions Trading System EU ETS), či Nařízení o sdílení úsilí (Effort Sharing legislation), které stanovuje závazné cíle pro každoroční snižování emisí v členských státech v období 2013-2020 a 2021-2030.

Tyto cíle se týkají emisí z většiny sektorů, které nespadají do systému EU ETS, jako je doprava, budovy, zemědělství a odpady. Důležitou legislativou je také Nařízení o správě energetické unie a opatření v oblasti klimatu (Governance Regulation), jehož smyslem je posílit společnou energetickou politiku a boj se změnou klimatu Evropské unie.

Čtěte také: Politika a životní prostředí

V Českém prostředí patří tzv. Politika ochrany klimatu (POK) do gesce Ministerstva životního prostředí a formálně vychází především z mezinárodních a evropských závazků: Klimaticko-energetického balíčku EU, Pařížské dohody (ratifikované r. 2017), a z evropské legislativy. Měla by proto vycházet jak z usnesení Evropského parlamentu o stavu klimatické a environmentální nouze z listopadu 2019, tak i ze Zelené dohody pro Evropu.

České klimatické cíle

V kontextu České republiky Politika ochrany klimatu z roku 2017 navazuje na Strategii přizpůsobení se změně klimatu v podmínkách ČR (2015) a její implementační dokument Národní akční plán adaptace na změnu klimatu (2017) a Státní energetickou koncepci (2015), jež spadá do gesce Ministerstva průmyslu a obchodu.

Aktualizace Politiky ochrany klimatu má být provedena v roce 2023, revize Státní energetické koncepce pak již v roce 2020.

Hlavními cíli této politiky bylo snížit emise CO2 do roku 2020 o cca 20% oproti roku 2005 a do roku 2030 o 30 % vzhledem k roku 2005. Následnými cíli bylo snížení emisí o 50% oproti roku 2005 do roku 2040, a o 80 % oproti roku 1990 do roku 2050.

Aktuálně jsou pro nás závazné cíle vyplývající z evropských cílů, tedy adekvátně přispět ke snížení emisí v EU do roku 2030 o 40 % oproti roku 1990, který by však měl být navýšen na 50 - 55 % podle návrhu Evropské komise, nebo o 65 % jak navrhují ekologické nevládní organizace, a dále pak dosažení uhlíkové neutrality do roku 2050.

S ohledem na zásadní proměnu celosvětového klimatického diskurzu a aktivity klimatického hnutí, zejména stávek studentského hnutí Fridays for Future na přelomu let 2018 a 2019, rostoucí cenu emisní povolenky a rozhodnutí Německa o odklonu od uhlí, přistoupila Vláda ČR k rozhodnutí sestavit tzv. uhelnou komisi. Uhelné komisi předsedá ministr životního prostředí Richard Brabec a vicepremiér pro ekonomiku, ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy Karel Havlíček.

Ekologické organizace politiku ochrany klimatu ČR dlouhodobě kritizují jako nedostatečnou. V celosvětovém srovnání Česko patří k zemím s jednou z největších produkcí emisí skleníkových plynů na osobu.

Celkově prozatím selhává v plnění svého adekvátního podílu na dosažení cíle Pařížské dohody (tedy zastavení růstu globální teploty pod 2 stupni, ideálně na úrovni 1,5 stupně), neboť pokles emisí probíhá jen v některých sektorech a stále příliš pomalu.

Česko dlouhodobě selhává v adaptačních, ale zejména v mitigačních opatřeních, jejichž plánování a implementace jsou v českém kontextu s odkazem na “malý” podíl Česka na světových emisích zcela nedostatečné. Přesto i ta jsou v Česku zcela nedostatečná a rychlost a efektivita jejich implementace neodpovídá závažnosti a urgenci situace.

Postoje politických stran k Zelené dohodě

• Hnutí ANO považuje Green Deal za nerealizovatelný projekt, který je třeba revidovat a přepracovat.
• Piráti podporují cíle Green Dealu, chtějí ho ale „opravit“.
• SPD a Trikolora kritizují vysoké náklady spojené s dosažením uhlíkové neutrality v Česku.
• Koalice ODS, KDU-ČSL a TOP 09 podporuje snižování emisí, rozumné zavádění oběhového hospodářství a podporu výzkumu v oblasti životního prostředí.
• Koalice Stačilo! považuje Green Deal za přehnaně ambiciózní ideologii.
• Starostové a osobnosti pro Evropu podporují transformaci ekonomiky směrem k zeleným technologiím, vidí v nich příležitost pro inovace a ekonomický rozvoj.
• Zelení svou politikou usilují o uskutečnění vize ekologické demokracie.

Asociace ekologických neziskových organizací Zelený kruh a Hnutí DUHA každoročně dělají analýzu volebních programů politických stran a anketu s podrobnými otázkami. V hodnocení volebních programů a související anketě si nejlépe vedou Zelení a koalice Pirátů se Starosty.

Solidní program pro ochranu klimatu a životního prostředí nabídla ČSSD a koalice SPOLU. Hnutí ANO, KSČM a Přísaha připravili pro oblast životního prostředí slabý program.

Podle ředitele Zeleného kruhu Dana Vondrouše politické strany reagují na poptávku veřejnosti po řešení viditelných problémů životního prostředí, jako jsou chřadnoucí lesy, sucho, nebo změna klimatu. Zároveň se ale vyhýbají opatřením, která by mohla působit kontroverzně.

K pozoruhodnějším posunům v postojích došlo u ODS, která vyšla v hodnocení před minulými volbami jako nejhorší (spolu se Svobodnými) a tento rok podepsala výrazně lepší program koalice SPOLU. Naopak klimatický a ekologický program TOP 09 byl před minulými volbami silnější. Zezelenala také ČSSD. V rámci koalice Pirátů a STAN se zlepšili hlavně Starostové (kteří měli v roce 2017 velmi slabý program), ale mírně se zlepšili i Piráti, kteří však měli podle ekologických organizací velmi dobrý program už v roce 2017.

„Dobrým příslibem jsou konkrétní návrhy pro ozdravení lesů u Pirátů a Starostů, SPOLU, Zelených i ČSSD,“ říká Zdeněk Vermouzek z České společnosti ornitologické, která se dlouhodobě zabývá ochranou krajiny. „Bohužel, řešením opravdu není masivní výsadba stromků, jak to navrhuje ANO.

tags: #politické #strany #Česká #republika #změna #klimatu

Oblíbené příspěvky:

• Zdroje radioaktivity
• Geografické rozšíření živých organismů
• Specifikace nákladních vozidel pro odvoz odpadu
• Inspirace pro zahrádkáře
• Měření emisí