Politika ochrany klimatu v ČR: Přijetí opatření a závazky

Základní kámen mezinárodní klimatické politiky tvoří Rámcová úmluva OSN o změně klimatu (1992), na kterou navazoval Kjótský protokol (1997) a později Pařížská dohoda (2015). Evropská unie se profiluje jako klimatický lídr a od roku 2019 naplňuje Evropskou zelenou dohodu, která usiluje o dosažení klimatické neutrality do roku 2050.

Strategické dokumenty a iniciativy EU

ČR přijímá evropské závazky prostřednictvím národních strategií. Mezi hlavní dokumenty patří Politika ochrany klimatu ČR, Národní akční plán adaptace na změnu klimatu, a také Integrovaný národní energeticko-klimatický plán (NEKP).

Zde nabízíme přehled nejvýznamnějších politických a strategických dokumentů týkajících se změny klimatu a jeho ochrany:

• Strategie EU pro přizpůsobení se změně klimatu (2021): Strategie stanoví, jak se může Evropská unie přizpůsobit nevyhnutelným dopadům změny klimatu a stát se klimaticky odolnou do roku 2050. Předchozí (první) Adaptační strategii EU schválila Evropská Komise v dubnu 2013 a zveřejnila společně s rozsáhlou dopadovou studií a několika průvodními dokumenty.
• Climate-ADAPT: Evropský informační portál pro adaptaci na změnu klimatu. Obsahuje data, užitečné pomůcky pro adaptaci, mapové podklady, informace o adaptačních projektech a opatřeních a mnoho jiného.
• Pakt starostů a primátorů v oblasti klimatu a energetiky: Pakt starostů a primátorů EU v oblasti klimatu a energetiky sdružuje tisíce místních samospráv, které chtějí zajistit lepší budoucnost pro své obyvatele. Vstupem do iniciativy se dobrovolně zavazují k zavedení cílů EU v oblasti klimatu a energetiky.
• Fit for 55: Fit for 55, balíček legislativních návrhů, který podporuje snížení emisí skleníkových plynů o 55 % do roku 2030 oproti roku 1990, byl Evropskou komisí představen v červenci 2021. Balíček obsahuje jak návrhy upravující stávající směrnice či nařízení, tak úplně nové legislativní návrhy, přičemž se zaměřuje na oblasti, jako je obchodování s emisními povolenkami (EU ETS), uhlíkové vyrovnání na hranicích, energetiku a paliva či využívání půdy a lesnictví.

Většina legislativních návrhů balíčku byla již schválena (např. reforma systému obchodování s emisními povolenkami) a vstoupila v platnost, přičemž jejich významná část byla dojednaná za českého předsednictví Radě EU2, které probíhalo v druhé polovině roku 2022. Fit for 55 je součástí širší strategie Evropské unie (EU) k dosažení uhlíkové (klimatické) neutrality do roku 2050 známé jako Zelená dohoda pro Evropu (European Green Deal).

V létě 2021 pak nabyl účinnosti Evropský právní rámec pro klima, známý též jako Evropský klimatický zákon (European Climate Law), který činí dosažení uhlíkové neutrality do roku 2050 právně závazným.

Čtěte také: Čínská ekologická krize

Česká republika a ochrana klimatu

Strategie ochrany klimatu České republiky byla prezentována Národním programem na zmírnění dopadů změny klimatu v České republice (dále jen „Národní program“) z roku 2004. V roce 2007 bylo provedeno vyhodnocení Národního programu z hlediska účinků a ekonomických možností přijatých opatření včetně srovnání výchozího stavu a redukce emisí dosažené od přijetí Národního programu.

Z vyhodnocení Národního programu vyplynulo, že během několika let došlo v rámci většiny sektorů k významnému pokroku v oblasti snižování emisí skleníkových plynů. Na druhé straně má Česká republika stále poměrně nepříznivé ukazatele z hlediska energetické náročnosti a produkce emisí skleníkových plynů na obyvatele, resp. jednotku HDP. Jako problematický se rovněž jeví sektor dopravy, jehož emise vykazují trvalý meziroční nárůst.

Proto byla zpracována nová Politika ochrany klimatu v České republice, která nahrazuje Národní program z roku 2004. Politika ochrany klimatu v České republice byla schválena usnesením vlády č. 207 ze dne 22. března 2017. Průběžné hodnocení proběhlo v roce 2021 a mj. na jeho základě byla v roce 2024 připravena a v roce 2025 schválena poradou vedení MŽP aktualizace POK pro období 2025 až 2050.

Aktualizace Politiky ochrany klimatu v České republice pro období 2025 až 2050 navazuje na Vnitrostátní plán České republiky v oblasti energetiky a klimatu z prosince 2024 a slouží jako jeho prováděcí dokument pro oblast ochrany klimatu.

Hlavním cílem České republiky je do roku 2030 snížit emise skleníkových plynů o alespoň 55 % ve srovnání s rokem 1990. Dlouhodobým cílem Aktualizace POK je postupně směřovat k cíli klimatické neutrality do roku 2050.

Čtěte také: Politika klimatické změny

Dokument počítá se zavedením přibližně 70 opatření v oblastech energetiky, průmyslu, dopravy, budov, hospodaření v krajině a odpadového hospodářství, včetně celé řady dalších opatření průřezového charakteru. Politika ochrany klimatu v České republice nahrazuje Národní program na zmírnění dopadů změny klimatu v ČR z roku 2004.

Definuje hlavní cíle a opatření v oblasti ochrany klimatu na národní úrovni tak, aby zajišťovala splnění cílů snižování emisí skleníkových plynů v návaznosti na povinnosti vyplývající z mezinárodních dohod (Rámcová úmluva OSN o změně klimatu a její Kjótský protokol, Pařížská dohoda a závazky vyplývající z legislativy Evropské unie).

Tato strategie v oblasti ochrany klimatu se zaměřuje na období 2017 až 2030, s výhledem do roku 2050, a měla by tak přispět k dlouhodobému přechodu na udržitelné nízko-emisní hospodářství ČR.

Snižování emisí skleníkových plynů

Snižování emisí skleníkových plynů a posilování jejich propadů (mitigace) je nedílnou součástí řešení změny klimatu a jejích negativních dopadů. Emise a propady hlavních skleníkových plynů jsou pravidelně kontrolovány Rámcovou úmluvou OSN o změně klimatu formou inventarizace.

Inventarizace je prováděna v souladu s metodikou Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC). V ČR nese zodpovědnost za správné fungování Národního Inventarizačního Systému (NIS) Ministerstvo životního prostředí, které pověřilo Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ) jako organizaci zodpovědnou za koordinaci přípravy inventarizace a požadovaných datových i textových výstupů.

Čtěte také: Environmentální politika a její příklady

Z hlediska jednotlivých plynů je nejvýznamnějším skleníkovým plynem oxid uhličitý (CO2) s podílem 80,9 % na celkových emisích, následovaný methan (CH4) 11,5 %, oxid dusný (N2O) 3,9 % a F-plyny 3,8 %. Nejvýznamnější kategorií inventarizace je sektor energetiky, odkud pochází 77,5 % celkových emisí skleníkových plynů, převážně CO2.

Klimatický cíl pro rok 2040

Evropská komise navrhla jako závazný klimatický cíl pro rok 2040 snížení emisí oxidu uhličitého o devadesát procent ve srovnání s rokem 1990. Stalo se tak navzdory výhradám některých států, například České republiky, které chtěly tento krok odložit.

Návrh ovšem vůbec poprvé počítá s tím, že země EU budou moci využívat takzvané uhlíkové kredity z rozvojových států k dosažení cíle v oblasti emisí. Stanovení klimatického cíle pro rok 2040 podle Evropské komise (EK) „poskytne jistotu investorům, inovacím, posílí vedoucí postavení evropských podniků v průmyslu a zvýší energetickou bezpečnost Evropy“.

Posílí rovněž předvídatelnost a stabilitu, kterou investoři a podniky potřebují při přechodu EU na čistou energii, uvádí EK. Návrh musí získat souhlas členských států i Evropského parlamentu.

Postoj České republiky

Devadesátiprocentní snížení emisí je celoevropský cíl, každá země ho může mít stanovený jinak, ale celkově je potřeba se dostat právě k hodnotě 90 procent. Podle informací ČTK je nynější český postoj, pokud jde o tyto cíle, spíše realističtější a Praha vždy v minulosti při debatách o tomto tématu zmiňovala spíše cíl 75 až 80 procent. Podle Česka musí být cíle „realistické, proveditelné a musí být brány v potaz socioekonomické dopady“.

Česká republika s tím podle něj nesouhlasí a podobný názor vyjádřily i další země, například Polsko. Nesouhlasné stanovisko zopakoval Fiala i ve středu po jednání české vlády a prohlásil, že je třeba mít na paměti prosperitu a ekonomické aspekty.

Uhlíková neutralita do roku 2050

Stanovení dílčího cíle má zajistit dosažení hlavního deklarovaného cíle sedmadvacítky, a sice takzvané uhlíkové neutrality do roku 2050. V současnosti má EU také cíl snížit množství emisí o 55 procent do roku 2030 oproti roku 1990.

Operační program Životní prostředí (OPŽP)

Ministerstvo životního prostředí ČR završilo minulý rok 20. prosincem, kdy evropská komisařka Danuta Hübner a ministr Bursík podepsali v Bruselu programový dokument operační program Životní prostředí (OPŽP).

Schválením programu získáváme přístup k pěti miliardám eur, určených například na kanalizace, čistírny odpadních vod, zateplování, energetické úspory, využití obnovitelných zdrojů energie, zkvalitnění nakládání s odpady a odstraňování starých ekologických zátěží, omezování průmyslového znečištění a zlepšování stavu přírody a krajiny a environmentální vzdělávání.

Ekologická daňová reforma (EDR)

V rámci reformního balíku byla schválená ekologická daňová reforma (EDR), připomněl dále Kašpar. Klíčový reformní krok znevýhodňuje paliva s vysokými emisemi skleníkových plynů a dalších znečišťujících látek a naopak podporuje zdroje obnovitelné a čisté - zavedl jednoprocentní spotřební daň na elektřinu a desetiprocentní na pevná fosilní paliva.

Kvalita ovzduší a snižování emisí

Zásadním problémem zůstává kvalita ovzduší, především koncentrace prachových částic (PM10 a PM2,5). Neklesají emise z domácností a stoupají ty z automobilové dopravy.

Evropská politika ochrany klimatu

Vláda aktivně spolupracovala na společné evropské politice ochrany klimatu. Podíleli jsme se na přijetí závazku zvýšit podíl obnovitelných zdrojů energie na energetické spotřebě EU na 20 % do roku 2020 a snížit emise skleníkových plynů do roku 2020 o 20 % a do roku 2050 o 50 % proti roku 1990.

Cíle politiky ochrany klimatu v ČR

V současnosti ČR produkuje o 22 % emisí skleníkových plynů méně než v roce 1990.

K tomu by měla přispět i již zmiňovaná připravovaná politika ochrany klimatu, která je založena na aktivním přístupu k ochraně podnebí s jasnými cíli a formulacemi prostředků a nástrojů, pomocí nichž lze těchto cílů dosáhnout.

Jelikož zhruba dvě třetiny produkce skleníkových plynů v ČR spadají do režimu obchodování, týká se tento závazek třetiny emisí.

Struktura a obsah Politiky

Politika ochrany klimatu v ČR představuje návrh optimální kombinace opatření, která společně tvoří většinu potenciálního snížení emisí skleníkových plynů v ČR.

Nově navrhovaná Politika by mimo jiné měla pomoci odpovědět na následující otázky:

• Jaké jsou zásadní výhledy/trendy v emisích skleníkových plynů v jednotlivých odvětvích?
• Jak dosáhnout zásadního obratu v trendech emisí skleníkových plynů?
• Jak dosáhnout změny v uvažování o změně klimatu v ČR?
• Jaká jsou reálná opatření na zmírnění a předcházení změně klimatu?
• Jaká jsou reálná adaptační opatření v ČR?
• Jak může ČR přispět k ochraně klimatu a k adaptaci na klimatickou změnu v globálním měřítku?
• Jaké jsou konkrétní nástroje ochrany klimatu?
• Jak nákladná tato opatření budou a jaké další dopady přinesou?

Opatření na ochranu klimatu

Politika ochrany klimatu v ČR pracuje s přibližně 30 klíčovými opatřeními, navrženými tak, aby pokryla v maximální míře a logicky většinu aspektů života a činnosti v ČR. Jedná se o průmysl, procesy přeměny a distribuce energie, konečnou spotřebu energie, dopravu, zemědělství a lesnictví.

Vybraná opatření pokrývají většinu potenciálu ke snižování emisí skleníkových plynů v daném horizontu. Mezi hlavní opatření lze počítat mimo jiné:

• rozvoj kombinované výroby energie a tepla (KVET)
• zvýšení účinnosti energetických zdrojů
• využití obnovitelných zdrojů energie pro výrobu elektřiny, tepla a kombinované výroby energie a tepla
• výstavba elektráren na zemní plyn (CCGT)
• snižování energetické náročnosti budov
• využití dřeva ve stavebnictví
• snižování energetické náročnosti v průmyslu - teplo, elektřina
• změna palivového mixu
• plánování a řízení dopravy
• rozvoj klimaticky šetrnější dopravy s důrazem na dopravu ve městech
• omezování produkce metanu při chovu hospodářských zvířat a zachycení plynů z fermentačních procesů biomasy
• zlepšování funkce zemědělské půdy jako úložiště uhlíku - posílení absorpční kapacity půdy pro udržení uhlíku.

Ke každému opatření již existují stávající nástroje, nicméně pro další rozvoj je ve většině případů vhodné a nutné tyto nástroje posílit či navrhnout nástroje nové.

Ve srovnání s jinými zeměmi má ČR relativně velkou možnost snížení emisí skleníkových plynů nahrazováním dožívajících uhelných elektráren. S ohledem na geografické podmínky má menší potenciál v rozvoji obnovitelných zdrojů, jako je vítr nebo sluneční energie.

Aktualizace Politiky ochrany klimatu

V programovém prohlášení slíbila vláda revizi Politiky ochrany klimatu do konce roku 2023. Ministerstvo životního prostředí, které je zodpovědné za přípravu Politiky ochrany klimatu, otevřelo k aktualizaci tohoto dokumentu veřejnou konzultaci.

Již v roce 2017 došlo v České republice k přijetí klíčového strategického dokumentu nazvaného Politika ochrany klimatu (“POK ČR”). Ten vymezuje sadu sektorových i průřezových opatření jak v oblasti snižování emisí skleníkových plynů, tak adaptace na probíhající změny - typicky prohlubujícího se sucha. K plnění jednotlivých úkolů jsou zároveň přizvána odpovědná ministerstva v konkrétních termínech.

Naplňování stanovených úkolů nemůže zůstat jen na Ministerstvu životního prostředí (MŽP), ale musí se zapojit i ministerstva průmyslu, dopravy, zemědělství a další.

tags: #politika #ochrany #klimatu #v #ČR #přijetí

Oblíbené příspěvky:

• Ekologické balení potravin
• Proč je pračkový sifon důležitý?
• Poplatky a svoz odpadu: Obec Štěpánov
• Vzdělávání lektorů EV
• Mytologie: Spravedlnost a zákon