Klima Třídy: Podrobný Průvodce pro Učitele

Školu a v ní i každou třídu můžeme vnímat jako specifickou a svébytnou sociální skupinu. Dění v těchto sociálních skupinách je pro výuku velmi důležité a dokáže výchovně-vzdělávací proces všem jeho účastníkům významně ulehčit, nebo také zkomplikovat.

Co je Klima Třídy?

Mluvíme-li o třídním klimatu, máme na mysli náladu, atmosféru a vztahy mezi dětmi ve třídě nebo mezi třídním kolektivem a pedagogy. Příjemné, pozitivní, na společnou práci zaměřené klima má do velké míry vliv na efektivnější osvojování učiva. V podstatě všichni vyučující (nejvíce pak třídní učitelé) neustále sledují třídní klima a usilují o to, aby bylo co nejpříjemnější pro všechny.

Obsah pojmu klima školy/třídy stále není v odborné literatuře zcela jednoznačný. Někteří jej chápou úžeji ve smyslu subjektivního hodnocení školní kultury a psychosociálních procesů ve škole/třídě všemi aktéry edukačního procesu (žáky, učiteli, rodiči, vedením školy a dalšími osobami).

Jakou má škola filozofii a jakým způsobem ji její vedení prosazuje - jaké ve škole panují normy a hodnoty, jak je škola řízena a organizována, jaké upřednostňuje cíle a jakým způsobem je komunikuje s účastníky vzdělávání. Zda je škola otevřená spolupráci s komunitou a moderním trendům ve vzdělávání, nebo nikoli.

Vystupování personálu školy a kvalita kooperace mezi žáky, rodiči, učiteli, vedením školy, dalším personálem školy, zřizovatelem a podpůrnými službami v okolí. Všechny zmíněné oblasti tvoří společně klima ve škole a nepřímo proto ovlivňují i klima v každé třídě této školy. A naopak - každá jednotlivá třída se recipročně podílí na spoluutváření klimatu celé školy.

Čtěte také: Popis podzimní přírody

Diagnostika Klimatu Třídy

Prvním krokem k prevenci i řešení konfliktů je diagnostika třídního klimatu. Zjistit, jaké je klima ve třídě, může učitel nejen každodenním kontaktem s dětmi, ale i standardizovanými metodami. Tyto poznatky pak umožní zvolit nejvhodnější postupy k řešení problému.

Mluvíme-li o klimatu, je nutné zdůraznit, že pracujeme s názory a subjektivním hodnocením výše popsaných (a případně dalších) charakteristik účastníky edukačního procesu. Diagnostika, pokud nemá jasný cíl, je spíše plýtváním časem a energií. Každé plánování diagnostického procesu proto začíná stanovením jeho cíle a účelu. Nejprve si musíme odpovědět na otázku, co chceme vlastně zjistit a k čemu nám to bude - teprve pak volíme cestu, jak požadované informace získat. Čím je účel diagnostiky stanoven jasněji a konkrétněji, tím snáze se plánuje vše ostatní.

Diagnostiku ve škole používáme nejen k popisu a měření nějakého jevu, ale především jako východisko pro plánování co nejefektivnějších opatření ke zkvalitňování edukačního procesu. Ke každé diagnostice někdo dává podnět (můžeme to být my sami, vedení školy, rodič, inspekce, žák). A prakticky vždy její výsledky někomu následně sdělujeme.

„Zakázce“ a jejímu „zadavateli“ musíme uzpůsobit nejen samotný obsah našeho zkoumání, ale také způsob vedení záznamů a formu sdělování výsledků. Pokud je nezohledníme již ve stadiu plánování, může nám to později způsobit problémy (např. chybí-li nám následně průkazné podklady).

Kdo Bude Informace Získávat?

Další důležitou otázkou je, kdo bude informace získávat. Musíme zvážit, zda diagnostický proces povede sám učitel, školní metodik prevence nebo jiná vyškolená osoba ve škole, nebo zda přizveme externí odborníky. Ti mohou na škole pomoci přímo nebo formou porady či supervize. Některé vybrané aspekty klimatu školní třídy lze také otestovat soukromými subjekty přes internet.

Čtěte také: Jak popsat obrázky přírody?

Provádí-li diagnostiku učitel, má oproti jakémukoli externímu pracovníkovi velkou výhodu v tom, že má příležitost sledovat dění ve třídě po relativně dlouhý čas, a vnímá tedy více kontext některých situací ve třídě. Někdy je ale pohled učitele naopak příliš citově zaangažovaný s ohledem na účel diagnostického šetření.

Pokud pak sáhneme po jiném zaměstnanci školy, máme většinou zajištěnou větší kontinuitu práce se třídou, než pokud sáhneme po externistovi. Ti navíc často nejsou schopni reagovat na naši zakázku ze dne na den (to musíme při plánování brát v potaz). Mají však zpravidla výhodu hlubší průpravy v diagnostických dovednostech.

Při plánování našeho šetření bychom měli také zvážit, zda se bude třídním klimatem zabývat jen jedna osoba, nebo zda se na diagnostice bude podílet více osob. Někdy přizvaný odborník k tomuto účelu zasílá škole připravený formulář, který připomíná, které informace ke své práci potřebuje.

Většina profesionálů se přitom vůbec nebude zlobit, pokud napíšeme něco navíc „mimo kolonky“, ale může se ocitnout ve stadiu naprostého zoufalství, pokud budou naše informace vágní a nicneříkající.

Z ukázek je mimo jiné jasné, že by informace měl vždy podávat člověk, který je se situací nejlépe obeznámen. Před zahájením diagnostického šetření musí vedení školy zajistit, aby měla osoba, která šetření provádí, možnost si v klidu promluvit s vyučujícími v dané třídě.

Čtěte také: Test sušičky AEG AbsoluteCare T7DBG47W

To, v jakém časovém horizontu budeme informace sbírat, závisí na účelu diagnostiky. Zda nás zajímá aktuální stav, jeho proměny po dobu intervence nebo něco jiného. Některé typy informací je výhodnější získávat v určitém období školního roku.

Metody Diagnostiky

Jaké metody použijeme? Aplikace některých metod vyžaduje odborné proškolení učitele a s některými může pracovat pouze psycholog. Pokud chceme nějakou metodu použít, musíme si být jisti, že zvládneme její výsledky správně interpretovat. S tím často souvisí i otázka, kde budeme diagnostiku realizovat a jak ji zorganizujeme.

Pro některé metody (např. elektronickou verzi SO-RA-D) budeme potřebovat počítačovou učebnu s propojenou sítí, kde si ale děti nesmí vidět vzájemně na monitory.

Jakákoli diagnostika se musí vždy řídit aktuálně platnou legislativou. Pokud bude ve škole probíhat jakékoli diagnostické šetření, musí o tom vědět vedení školy. Standardizované metody můžeme dětem zadávat pouze oproti informovanému souhlasu zákonných zástupců. Zajištění takového souhlasu je přitom někdy provázeno množstvím komplikací.

Pracujeme-li s citlivými údaji, musíme je dostatečně chránit proti zneužití a zvažovat způsob jejich archivace. Všem účastníkům diagnostiky potřebujeme zajistit pocit bezpečí - zejména tam, kde nepracujeme s anonymními informacemi.

Protože stížnost byla podána na učitele, musí diagnostiku zpracovat někdo jiný. Zvládne to například školní metodik prevence?

Promyslíme, co bude následovat po diagnostice. Co když zjistíme, že učitel potřebuje podpořit v tom, aby např. zkvalitnil svoji komunikaci s rodiči a žáky? Nebo pokud odhalíme, že se v kolektivu třídy skutečně něco nezdravého děje?

Pokud diagnostický proces dobře naplánujeme, přistoupíme ke sběru diagnostických údajů pomocí připravených diagnostických metod. Pozorujeme dění ve třídě v přirozených situacích a zjištění, která upoutají naši pozornost, si zaznamenáváme (ideálně s datem události). Z analýzy takto získaných informací mnohdy postupně vytipujeme, které jevy ve třídě nás zajímají detailněji a na ty se pak v pozorování zaměříme.

Diagnostické Metody

• Pozorování: Výhodou je například opakované použití stejné kostry záznamů nebo nějakého připraveného záznamového archu.
• Rozhovor: Nejčastěji používáme rozhovor nestrukturovaný, někdy polostrukturovaný (kdy máme připravená témata k rozhovoru) nebo strukturovaný (mluvená obdoba dotazníku).
• Dotazníky: Respondenti zapisují své odpovědi podle připravených otázek nebo vybírají z odpovědí předem připravených. Výhodou je získání mnoha údajů v krátkém časovém úseku, nevýhodou je ale možnost jejich zkreslení.
• Postojové škály: V postojových škálách se respondenti vyjadřují k nějakému tématu, které mají hodnotit na předem stanovené škále.
• Sociometrie: Jedná se o techniky a metody dovolující hlubší vhled do vztahů ve skupině a do její struktury. Typicky se děti vyjadřují jmenovitě k ostatním spolužákům ve třídě a označují ty, kteří jsou jim sympatičtí/nesympatičtí, a ty, kteří dění ve třídě významně ovlivňují.
• Projektivní techniky: Především u menších dětí bývají poměrně oblíbené. V principu v nich zjišťujeme „skryté“ obsahy mysli a názory pomocí podnětového materiálu, který snižuje vnitřní psychické obrany člověka.

Sesbírané údaje vyhodnocujeme buď kvantitativně, kvalitativně, nebo kombinujeme oba způsoby. Dáváme si velký pozor, abychom data nezkreslili vlastními předpoklady a názory na dění ve třídě. Nezapomínáme, že zjištění diagnostických šetření klimatu školní třídy (pokud jsme je tedy realizovali „oficiálně“) by měla být školou archivována.

Jak Podporovat Pozitivní Klima Třídy

Klima třídy je výrazně ovlivňováno třídním učitelem, asistentem pedagoga a dalšími pedagogickými pracovníky, kteří ve třídě působí. Pro podporu pozitivního sociálního klimatu je vhodné využívat třídnických hodin.

Příjemné, pozitivní, na společnou práci zaměřené klima má do velké míry vliv na efektivnější osvojování učiva. V podstatě všichni vyučující (nejvíce pak třídní učitelé) neustále sledují třídní klima a usilují o to, aby bylo co nejpříjemnější pro všechny.

V dětském kolektivu se může jakákoliv odlišnost stát příčinou konfliktu, problematické chování se přitom může objevit i ve zdánlivě bezproblémové třídě.

Zdravé třídní klima znamená především to, že se každé dítě cítí ve třídě příjemně a není mu ubližováno (nemyšleno pouze fyzicky). Jediným řešením je prevence. Každý kolektiv je živým organismem, který se vyvíjí, a pouze systematická práce se vztahy ve třídě může mít za výsledek „prima partu“.

Doporučovány jsou pravidelné třídnické hodiny a práce v kruhu. Záleží ale na každém učiteli, zda se klimatem třídy takto otevřeně zabývá.

Důležité Rady pro Učitele

• Mějme oči otevřené. Mluvme s dětmi. Najít si chvilku na nezávaznou konverzaci je často v každodenním školním režimu velmi těžké. Přesto to zkusme. Z běžného neformálního rozhovoru můžeme vyzískat nejvíce.
• Věnujme pozornost rovnoměrně. Sami pro sebe si zhodnoťme, zda je ve třídě dítě (děti), které „máme méně rádi“. Děti jsou jako lakmusové papírky a cítí, když někoho přehlížíme.
• Nepodceňujme stížnosti. Každou stížnost od dětí (ač se nám může zdát jako prkotina) chápejme jako důležitou a věnujme jí pozornost.
• Naslouchejme aktivně. S vidinou vlastního řešení a v touze po rychlém nalezení východiska často nevnímáme, co vlastně děti o dané situaci říkají.
• Smějme se společně s dětmi. Plánujme společně. Chvalme se. Chvalme děti často, oprávněně a snažme se u každého najít něco, co pochvalu zaslouží. Sami se nechme od dětí pochválit. Naučme děti chválit jeden druhého - jmenovitě, adresně a konkrétně. Důležité je, aby pochvala byla slyšena a vyslyšena. Ideální je, když přitom děti sedí v kruhu.

Jak Řešit Konflikty ve Třídě

Děti se posmívají za chudobu nebo za etnický původ. Jak se k tomu postavit?

• Rozhovor: Nejvhodnější metoda, jak se dopátrat osobního výkladu situace dítěte. Měl by být veden ohleduplně, bez odsuzování a tvrdých výroků na adresu ostatních.
• Vyjednávejme s ohledem na zájmy všech zúčastněných stran. Konflikt nemusím vyřešit sám/sama. Angažujme žáky do řešení problémů ve třídě, a rozvíjejme tak jejich sebepoznání a zodpovědnost.
• Konflikt nemusíme vyřešit teď hned. Ujistěme zúčastněné, že o konfliktu víme. Když se nám dítě s potíží svěří, ujistěme jej, že problému rozumíme, že si vážíme toho, že nám o situaci řeklo, a že ji společnými silami vyřešíme.
• Obraťme se na své kolegy. Sdílejme konfliktní situaci s kolegy. Třeba se s obdobným problémem již setkali a mají návod, jak ho vyřešit. Nechme se obohatit různými pohledy. Když si nevíme rady, nebojme se kontaktovat odborníky.

Sociální Vnímání a Učitel

Při sociální percepci (sociálním vnímání) jde vlastně o to, jakým způsobem vnímáme ostatní osoby a jaké „teorie“ si o nich utváříme. Sociální vnímání podléhá určitým zákonitostem.

Máme tendenci uvažovat o ostatních v určitých kategoriích, stereotypech a schématech a často hodně spoléháme na „první dojem“. Tyto „mentální zkratky“ slouží jako „ekonomická opatření“, která nám umožňují „udělat si o někom obrázek“ bez dlouhých úvah a přispívají ke snadnější orientaci v sociálním prostředí.

Zásadní je zde vliv sympatie, antipatie, předsudků, stereotypizací, analogií, tzv. hotových teorií osobnosti a přejímání názorů kolegů.

• Soukromé teorie osobnosti - např.: Komu nejde čeština, nerad čte. Komu nejde fyzika, nejde mu ani matematika.
• Sebenaplňující předpověď (Pygmalion efekt, Golemův efekt, Rosenthalův efekt) - učitel pronese o žákovi určitý soud, výrok, který dítě a jeho okolí ovlivní tak, že se pak často vyvíjí tímto směrem.
• Haló efekt - ještě než člověka poznám, než promluví, vím, jaký je a co si o něm mám myslet. Často nějaký dominující znak, který vnímáme jako první, pak ovlivní celek.
• Předem determinovaná odpověď - hledáme a registrujeme ty informace, které nám potvrzují, že náš odhad či předpoklad byl správný.
• Stereotypizace a analogizace - dojem na základě mechanicky přijatých zkušeností z minulosti.

Ocenění a Pochvala

Ocenění a pochvala není zcela totéž. Velmi jednoduše řečeno - chválíme za vykonanou práci, za splnění úkolů, které jsme uložili. Ocenění na rozdíl od pochvaly směřuje více k osobnosti dítěte, k jeho schopnostem a dovednostem.

Zkusme tedy „Chválím tě…“ občas nahradit „Oceňuji na tobě, že jsi na to nezapomněl, že ses snažil…“. Nezapomínejme na oceňování dítěte před kolektivem (nejen za dobrou známku, ale i za pomoc učiteli, za pomoc mladšímu sourozenci ve škole apod.).

Pozor, dítě někdy pochvale za snahu nerozumí. Je potřeba zjistit, jak pro dítě ocenění či pochvala zní. Je dobré se ptát: „Jak poznáš, že se ti něco povedlo?“ Někdy se můžeme dozvědět i to, že dítě neví, jak takovou věc pozná, nebo že ho vlastně nikdo nechválí.

Sociálně znevýhodněné děti velmi často pochvalu ani ocenění z domova příliš neznají. Pak se můžeme ptát: „Co bys vlastně chtěl slyšet, aby tě to potěšilo? Co rád posloucháš, když se o tobě říká?“ apod.

Evaluační Nástroje pro Měření Klimatu Školy

Český akademicky verifikovaný soubor dotazníků Klima školy umožňuje komplexní náhled na problematiku tím, že je de facto trojitý. Jeho součástí jsou tři sady dotazníků, a to pro následující skupiny zapojené do klimatu školy a rezonující s ním:

• Žáci
• Učitelé
• Rodiče

Dotazník též prošel první revizí, zhodnocením prvních výsledků a je k dispozici pro online vypracování. Výše uvedený dotazník je produkt projektu Cesta ke kvalitě a jeho výstupy byly i další dva dostupné a kvalitní nástroje vztahující se ke klimatu školy:

• Klima učitelského sboru
• Klima školní třídy

V českém prostředí je známá i práce Jiřího Mareše a Stanislava Ježka, kteří vyvinuli šetření Diagnostika psychosociálního klimatu školy v rámci projektu Fakulty sociálních studií na Masarykově univerzitě v Brně v letech 2003 až 2005.

Kromě jednotlivých kategorií klimatu uvádí také možnosti jejich zlepšování a aktivního působení na ně.

Kromě dotazníku KLIT předkládá také další evaluační nástroje k měření tohoto fenoménu.

Pro zjišťování struktury hodnotové orientace dětí se hodí třeba řazení připravených vlastností/jevů podle stupně důležitosti pro žáka. Větší žáci mohou očíslovat pořadí důležitosti v seznamu. Pro menší děti je vhodnější pracovat např. formou řazení kartiček, protože jim kapacita pracovní paměti mnohdy neumožňuje pracovat současně s více než dvěma položkami. Dítě pak začíná porovnáním dvou kartiček a pak přidává po jedné do struktury další.

Hodnotící a postojové škály jsou také výbornou pomůckou při reflexi aktivit či sebehodnocení žáka.

Standardizované Metody

Standardizované metody představují především dotazníky. K dispozici je široká škála podkladů od obecnějšího zaměření po sledování konkrétních jevů.

• Dotazník D-1, D-2 (Doležal) je vhodný pro druhý stupeň základní školy a především pro diagnostiku počínajících fází šikany.
• Dotazník MCI (Fraser) je určen pro žáky 3.-7. ročníků a zjišťuje pohled dětí na svou třídu. Jeho nespornou výhodou je rychlá administrace a rychlé vyhodnocení.
• Dotazník CES (Mareš) sledující sociální klima ve třídě vychází z předchozího dotazníku MCI, porovnává mínění dětí a pedagogů o situaci ve třídě.
• Dotazník DSA (Juhás) zaměřený na sociální adaptaci 1. a 2. tříd ZŠ je vhodný pro zjišťování toho, jak se dítě cítí ve třídě akceptováno druhými.
• SO-RA-D (Hrabal) vychází z morenovské sociometrie. Zkoumá preference dětí, sympatie a atraktivitu.
• Dotazník B-4 a B-3 (Braun) je určen pro žáky ZŠ. Staví proti sobě kladné a záporné body z preferencí ve třídě a zároveň sonduje spokojenost dítěte se třídou.
• SOCIOKLIMA (Mikulková) je metodou on-line mapování vztahů ve třídě.

Dotazník Klima třídy pomáhá třídním učitelům a školním psychologům porozumět tomu, jaké vztahy ve třídě skutečně fungují. Sociometrické šetření Klima třídy není nástroj na hodnocení, ale způsob, jak včas zachytit signály, které jsou pouhým okem často neviditelné. Dotazník Klima třídy poskytuje ucelený pohled na vztahy ve třídě a třídní klima - přehledně, bez domněnek a s důrazem na konkrétní souvislosti. Pomáhá odhalit, kdo je přirozeným lídrem kolektivu, kdo zůstává stranou nebo je vylučován či kde se objevuje napětí.

Závěr

Diagnostiku je třeba vnímat jako užitečný nástroj, který nám umožní lepší orientaci v problému. Je na ni však třeba navázat dalšími postupy práce se třídou tak, aby získané diagnostické údaje skutečně napomohly zkvalitnění práce s třídním kolektivem.

Diagnostika třídního kolektivu je týmovou prací. K diagnostice využíváme zmíněných nástrojů, pedagogické citlivosti a taktu. Je vhodné, když se závěry diagnostiky třídního kolektivu neopírají pouze o výsledky jednoho šetření, ale jsou souhrnem několika na sobě nezávislých procesů - pozorování, rozhovorů, standardizovaného dotazníku apod.

Je však důležité zvážit, jaké informace dětem a jejich pedagogům poskytneme. Samotná diagnostika nikdy nesmí zůstat osamoceným činem.

tags: #popis #klimatu #tridy

Oblíbené příspěvky:

• Motýli a roční období
• Brain Box pro rodinu
• Materiály pro boční odpadkové koše
• Etika sociálních důsledků evoluční ontologie
• Recept na úklid od babiček