Základy ekologie populací

Ekologie je vědní obor, který se zabývá studiem vztahů mezi organismy a jejich prostředím a mezi organismy navzájem. Termín populace se používá v ekologii, genetice a demografii. V ekologii je populace definována jako soubor jedinců téhož druhu vyskytující se v určitém prostoru a čase.

Definice a charakteristika populace

Populace je soubor jedinců téhož druhu, nacházejících se v jednom určitém místě v jednom určitém čase. Z této definice vyplývá, že se jedná pouze o příslušníky jediného druhu rostlin, živočichů a mikroorganismů, všech vývojových stádií vyskytujících se ve vymezeném prostoru. Při více druzích se již jedná o společenstva. Dá se tedy říci, že společenstva jsou složena z populací.

Populace většinou nejsou pevně ohraničené, především co se týče otázky prostoru. Populace, které jsou vázány na jedno určité místo, můžeme nazývat lokálními populacemi. A ty, které využíváme především ke zkoumání jich samotných, nazýváme experimentálními populacemi. V rámci populace musí být prostor pro komunikaci, migraci a páření se jakýchkoli dvou jedinců.

Genetika populací se označuje jako „mendelovská populace“, to proto, že se v rámci ní po generacích předávají genetické informace podle Mendlových zákonů. Z hlediska integrace proto mají populace pro evoluci velký význam. Mezi základní znaky populací patří pojmy jako hustota, růst, rozptyl, struktura a stěhování.

Ekologie populací (Demekologie)

Ekologie populací (demekologie) je částí obecné ekologie, která studuje populace a vztahy mezi populacemi a jejich prostředím. Demekologie využívá základních znaků populací. Od 80. let 20. století je populační ekologie jednou z nejvíce dynamických botanických disciplín. Na této úrovni došlo k postupnému propojení evoluční biologie a biosystematiky na jedné straně se studiem "community ecology“.

Čtěte také: Prozkoumejte ekologii: jedinci, populace a společenstva

Hustota populace

Hustota (denzita) se vyjadřuje počtem jedinců, kteří jsou ve vymezeném prostoru. Konkrétní příklad: počet žížal obecných ve 2 m3 půdního vzorku. Kromě počtem jedinců se velikost populace dá vyjádřit v jednotkách hmotnosti, například v kilogramech biomasy na jednotku plochy nebo objemu. Ekologická hustota je nejčastějším vyjádřením. Vyjadřuje velikost populace na vymezeném prostoru, ve kterém se daný druh opravdu vyskytuje.

Relativní hustota je využívána především tehdy, kdy není zapotřebí absolutních čísel hustoty, nebo kde výzkumu brání nedostatek financí, prostředků či výzkumníků. Na těchto místech stačí zjištění, jestli se hustota populace vůbec mění, případně jakým způsobem. Absolutní hodnota je přesný výsledek naměřených hodnot při výzkumu.

Zjišťování hustoty lze mnoha způsoby. Jedním z nich je sčítání jedinců. Tento postup je vhodný v případech kdy pozorovaná populace obsahuje lovnou zvěř nebo velké kolonie zvířat. Další druhý způsob je odchyt a značkování jedinců při pohybujících se jedincích jako jsou ptáci, ryby, savci atd.

Rozptyl populace

Každá populace se na daném území, které obývá, rozptýlí tak, aby si převážná část jedinců našla optimální životní podmínky. Rozptyl (disperze) populace v prostředí ovlivňují nejen kvalita prostředí, ale například roční období (období vegetačního růstu nebo klidu, období teritoriality, tlupní život apod.). Podle rozmístění jedinců populace v prostředí rozeznáváme rozptyl rovnoměrný, náhodný a skupinovitý. Rovnoměrný rozptyl je v přírodě ojedinělý.

Poměr pohlaví a věkové rozvrstvení

Poměr pohlaví v populaci má zásadní význam, neboť je základem množivosti. Množivost populace závisí na počtu samic v populaci, dále na počtu mláďat ve vrhu a na počtu vrhů do roka. Za primární poměr pohlaví považujeme poměr samců k samicím v embryonálním stadiu. Za sekundární poměr pohlaví se považuje poměr samců k samicím těsně po narození, který bývá už poněkud pozměněný vlivem životaschopnosti obou pohlaví.

Čtěte také: Definice populace

Věkové rozvrstvení populace je v chovu zvěře neméně důležité jako poměr pohlaví. Pokud se má populace zdárně rozvíjet, musí mít dostatek jedinců mladých, postupně v ní ubývá jedinců dospívajících, dospělých a starých. Tato věková pyramida vyrůstá ze základny, jíž je každoroční přírůstek a jejím vrcholem je přirozená věková kulminace zvěře.

Ekologické faktory

Za ekologické faktory považujeme jakékoli činitele, kteří nějak ovlivňují organismy. Ekologické faktory můžeme rozdělit na faktory abiotické a biotické. První zahrnují veškeré fyzikální a chemické faktory ovzduší, půdy a vodního prostředí, druhé představují nejrůznější vztahy auvnitř populace (vnitrodruhové vztahy) i mezi populacemi různých druhů (mezidruhové vztahy). Za samostatnou skupinu faktorů bývají považovány faktory protravní (trofické).

• Abiotické faktory: zahrnují veškeré fyzikální a chemické faktory ovzduší, půdy a vodního prostředí (teplota, sluneční svit, vlhkost, plynné složení vzduchu, atmosférické vlivy).
• Biotické faktory: představují nejrůznější vztahy uvnitř populace (vnitrodruhové vztahy) i mezi populacemi různých druhů (mezidruhové vztahy).
• Trofické faktory: faktory protravní.

Voda a půda jsou prapodmínkami života na zemi. Světlo ve svých denních a sezónních změnách významně ovlivňuje pozemský život, zejména fotosyntézu zelených rostlin, které jsou základním zdrojem potravy mnoha živočichů. V našich zeměpisných šířkách má na životní pochody živočichů největší význam délka světelného dne, kdy množství světelného požitku ovlivňuje například dobu rozmnožování, přebarvování, stěhování, atp. Hlavním zdrojem tepla je slunce a také tento klimatický činitel je základním předpokladem života na zemi. Také vlhkost podmiňuje život všech organismů ať již ve formě plynné, kapalné či pevné a je obvykle v nepřímém poměru k vnější teplotě.

Vztahy mezi populacemi

Jedinci v populaci i populace dvou i více druhů nemohou žít v izolaci, a proto se dostávají do styku s ostatními jedinci a populacemi, s kterými obývají ve stejném čase stejný prostor. Platí, že v kompetičních vztazích má zásadní význam velikost překrývání ekologických nik zúčastněných druhů (jde hlavně o niky potravní, prostorové, krytové, časové). Pokud se dva druhy vyskytují ve stejných místech (na stejném území), pak se živí rozdílnou potravou, jsou aktivní v rozdílné době, nebo jinak využívají stejnou niku. Jinak by muselo platit, že by dva druhy se shodnými ekologickými nároky nemohli existovat pohromadě na jenom místě.

Jsou také druhy živočichů, mezi kterými jsou vztahy neutrální (neutralismus). Jiným případem je kladný vztah populací, kde se druhy sdružují a jsou si vzájemně prospěšné (protokooperace). Mezidruhový vztah, kde jeden druh má prospěch z kořisti druhého, aniž by ho jinak negativně ovlivnil, je komenzalismus.

Čtěte také: Co znamená ohrožení populace samců?

Predace

Vztah mezi kořistí a predátorem je predace. Stoupá-li populační hustota kořisti, zvyšuje se počet predátorů, kteří populační hustotu snižují. Tím se predátoři dostanou do podmínek, kdy úlovek je méně častý než je životní potřeba a stav predátorů klesá. Pokles je patrný zejména na počtu mláďat predátorů. V době potravní nouze je častější kanibalismus mezi mláďaty, kdy silnější pozře svého, nebo všechny své sourozence. V krajních případech nouze pozřou mláďata sami rodiče.

tags: #ekologie #populace #základy

Oblíbené příspěvky:

• Umění a příroda: Propojení a význam
• Jak urychlit kompostování?
• Více o Bonnské konferenci
• Etikety pro lahve
• Ochrana bizona