Český kras nesporně přispěl největším podílem k úspěšnému rozvoji české geologie a především paleontologie, které zde dosáhly světového úspěchu vrcholícího vyhlášením standardního světového profilu - stratotypu hranice silur/devon na návrší Klonk u Suchomast.
Český kras však zdaleka není jen klasickým územím silurského a devonského útvaru starších prvohor, neboť nabízí i pestrý výběr jiných přírodních hodnot, které rovněž přispěly k rozkvětu dalších oborů, jak chceme ukázat v této črtě. Zůstaneme přitom u geologie a paleontologie, avšak zaměřené na nejmladší epochu geologických dějin - kvartér, jehož výzkum vnesl nové světlo do historie zdejší přírody a krajiny v posledních 15 tisíciletích, kdy se vytvářel obraz této oblasti tak, jak ji známe dnes.
Počátky výzkumu kvartérní malakofauny
Počátky výzkumů byly velmi skromné. Odhlédneme- li od ojedinělé zprávy o fosilních měkkýších z „vápenných tufů“ u Malé Chuchle, kterou již r. 1898 uveřejnil v německém časopise Lotos R. J. Schubert, publikuje první práce o kvartérní malakofauně z „travertinů“ (dnes pěnovců) a později i z jeskyní Českého krasu svérázný badatel Jaroslav Petrbok v dvacátých letech minulého století.
Zájem o Český kras u něj pravděpodobně vzbudil jeho přítel, lékař a známý amatérský archeolog Jan Axamit (zejména v jeskyních Petrbok spolupracoval s archeology). Z různých jeho poznámek je zřejmé, že vytušil význam fosilních měkkýšů pro poznání bývalých přírodních poměrů, ale správné vyhodnocení jejich fosilních společenstev zůstávalo zatím mimo jeho možnosti, neboť jak ekologie měkkýšů, tak znalost sedimentů a půd z pozdního glaciálu i holocénu byla v té době ještě v plenkách.
Petrbok zůstal až do své smrti r. 1960 věrný Českému krasu, odkud uveřejnil úctyhodnou řadu malakologických příspěvků, jejichž nejvýznamnějším přínosem je poznatek, že měkkýši v teplých, suchých a především v krasových oblastech představují daleko nejhojnější fosilie kvartéru.
Čtěte také: Český Těšín: Dopravní uzel
A byl to právě jeden z nich, František Prošek, který zde bezprostředně po konci druhé světové války zahájil novou etapu výzkumů. Jeho hlavním oborem byla sice archeologie, avšak nemenší důraz kladl na co možná všestranné poznání někdejšího přírodního prostředí. Z toho vyplývala nutnost, aby terénní výzkum prováděla celá skupina odborníků - sedimentologů, pedologů i paleobiologů specializovaných na jednotlivé skupiny fosilií.
Úspěšným příkladem takové týmové práce byl výzkum jeskyně Tří volů ve vrcholové hraně Karmazínovy skály nad Suchomastským potokem, tedy stanoviště extrémní povahy, jakým se starší badatelé vyhýbali.1) Tyto výzkumy pak trvale pokračovaly na celém území Českého krasu i po Proškově předčasné smrti v r.
Nálezy a jejich význam
Podstatné je, že se tato naleziště nacházejí na celé místní škále terénních tvarů - od údolních niv a úpadů po skalnaté vrcholy, na strmých i mírných svazích všech orientací, na úpatí skalních stěn, na jejich vrcholech i přímo ve stěnách (okno jeskyně Na Průchodě) a někdy i na mírně zvlněných krasových planinách.
Navzdory mnohostranné výpovědi jednotlivých malakozoologických sukcesí umožnilo jejich vzájemné porovnávání nejen stanovit základní fáze vývoje fauny měkkýšů od konce posledního glaciálu po současnost, ale i vyčlenit konzervativní stanoviště, kde se udržely poměry odpovídající jednotlivým starším fázím poledové doby. K tomu přistupuje i korelace se sledem archeologických kultur, která je proveditelná zejména v jeskyních.
Kromě stavu živé přírody a jejích proměn, namnoze ve vztahu s pravěkým osídlením, poskytl popsaný výzkum i řadu dokladů o časovém i environmentálním zařazení reliéfotvorných pochodů, což v mnohém směru upravuje nebo i výrazně mění dosavadní představy tradované v literatuře.
Čtěte také: Český Brod hledá vedoucího životního prostředí: Co obnáší tato role?
Tvorba holocenních sutí, zejména hrubých, probíhala v určitých etapách, které se střídaly s obdobími klidu, kdy se i na svazích vyvíjely víceméně odvápněné půdy, což se dosud často popíralo. Nejvýznamnější z nich odpovídá velmi vlhké fázi těsně před příchodem neolitických rolníků a mívá částečně odvápněnou jemnozem. Střídání tvorby sutí s fázemi klidu lze názorně sledovat ve stavbě ložisek pěnovců pod strmými svahy (Sv.
Neolitem počínaje se Český kras stal trvale osídlenou oblastí, což znemožnilo vznik stinných pralesů v klimatickém optimu v důsledku těžby dřeva i lesní pastvy. Svědčí o tom četné nálezy keramiky různého stáří, především však kultury knovízské, i v malých převisech a zavalených vchodech jeskyní, často daleko od stálých sídlišť.
Z uvedených příkladů je zřejmé, jak značný pokrok v podrobném poznání historie naší krajiny přinesl komplexně pojatý výzkum fosilních malakofaun Českého krasu. Opakuje se zde podobná historie jako v případě staršího paleozoika, kdy pestrá stavba, členitý reliéf a zejména unikátní paleontologické bohatství již od Barrandových dob lákalo geology a paleontology, jejichž práce posléze proslavila toto území ve světovém měřítku.
Obdobně archeologické výzkumy v korelaci s kvartérní geologií a hojnou fosilní malakofaunou ukázaly přednosti Českého krasu i z hlediska nejmladší přírodní historie krajiny. S těmito výzkumy a jejich poznatky se mělo možnost seznámit i hojně zahraničních badatelů na řadě konferencí a exkurzí i v publikacích v rámci mnoha mezinárodních programů.
Český kras leží ve středních Čechách jihozápadně od Prahy, jeho osu tvoří řeka Berounka. Jeho větší část leží na levém břehu Berounky zhruba mezi Berounem a Prahou. Také jádrová část modelového území, katastrální území Srbsko a Hostim, se nachází na levém břehu Berounky na sever od řeky.
Čtěte také: Květnaté louky Bílých Karpat
Území s četnými přírodními zdroji, velkou řekou a možnostmi úkrytů v jeskyních bylo odedávna osídleno a formováno činností člověka. Krajina byla od neolitu ovlivněna pastvou hospodářských zvířat. Na plošinách s hlubší půdou se k pastvě přidalo také orné zemědělství. Zemědělské vesnice vznikaly především na plošinách obklopených zemědělskou půdou, zatímco v úzkém údolí řeky pod vápencovými skalami to byly zprvu jen malé rybářské osady.
Ve středověku bylo již území, jemuž od 14. století dominuje největší a nejvýznamnější český královský hrad Karlštejn, poměrně hustě osídlené a z větší části odlesněné. Zásadní změnou, která významně ovlivnila krajinu Českého krasu a přispěla k jeho dnešní podobě, byla těžba vápence od 2. poloviny 19. století.
Ve 2. polovině 20. století byly jednotlivé lomy až na výjimky opuštěny a částečně rekultivovány. V zemědělství došlo po roce 1950 ke kolektivizaci. S intenzifikací a mechanizací zemědělské výroby byly postupně opouštěny méně úrodné a pro těžkou mechanizaci nevhodné svažité pozemky.
Spolu s uzavřením vápencových lomů a se změnou využívání krajiny došlo také k významné změně ekonomické orientace obyvatelstva. Zvýšila se dojížďka za zaměstnáním do Prahy a blízkého Berouna, část místních lidí se orientovala na služby v rostoucím cestovním ruchu. Vyhlášení chráněné krajinné oblasti Český kras v roce 1972 zvýšilo přírodoochrannou funkci krajiny.
Útlum a extenzifikace zemědělství na svažitých, erodovaných a málo úrodných půdách vedl ke zvýšení podílu lesa nebo k samovolnému zarůstání opuštěných částí krajiny křovinatými porosty. Správa CHKO se s ohledem na udržení vysoké biodiverzity snaží o záchranu cenných stepních a lesostepních stanovišť.
Vzhledem k blízkosti hlavního města Prahy je území Českého krasu vystavené turistickému a rekreačnímu tlaku, protože představuje důležité rekreační zázemí hlavního města. Důležitá je ovšem i jeho funkce pro tranzitní dopravu, protože podél Berounky vede významný železniční koridor z Prahy na Plzeň a dál do Německa a po severní hranici CHKO Český kras vede stejným směrem frekventovaná dálnice D5.
V modelovém území krajiny Českého krasu tak pozorujeme posun od výrobní funkce krajiny (zemědělské a průmyslové) k funkci přírodoochranné a rekreační, s posílením volnočasových aktivit a služeb.
Dům přírody Českého krasu
Potřeba budování návštěvnických středisek v místech s významným přírodním a kulturním dědictvím narůstá s touhou lidí poznávat, cestovat a navštěvovat zajímavé destinace. I proto bylo ve čtvrtek 28. března 2024 za účasti ministra životního prostředí Petra Hladíka slavnostně otevřeno návštěvnické středisko „Dům přírody Českého krasu“.
Správa jeskyní ČR v úzké spolupráci s Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK ČR) vybudovala v areálu Koněpruských jeskyní v národní přírodní památce Zlatý kůň u Koněprus multifunkční objekt. Budova Domu přírody obsahuje expozici, multifunkční sál, dětský koutek, obvyklé zázemí pro návštěvníky (hygienické zařízení, občerstvení a prodejnu) i moderní pracovní zázemí pro Správu Koněpruských jeskyní.
Expozice v Domě přírody ve třech odděleních seznamuje návštěvníky s geologickou stavbou Českého krasu, se vznikem, vývojem a významem jeho krasových jevů a samozřejmě také s živou přírodou této chráněné krajinné oblasti. Odborné části expozice doplňují herní prvky, kvízy a hádanky, určené nejen dětským návštěvníkům.
Geologická část expozice seznamuje návštěvníky s geologickou stavbou a vývojem jádrové části Barrandienu od ordoviku po současnost, s jeho stratigrafií, mezinárodně uznávanými stratotypy a světově proslulými paleontologickými nalezišti. Je koncipována tak, aby sloužila i exkurzím odborníků, kteří tuto významnou geologickou oblast často navštěvují.
V části věnované krasu autoři přibližují krasové procesy, které formovaly Český kras, mimořádný význam jeskynních výplní i historii jejich objevů. Představen je světově unikátní nález 45 000 let starých pozůstatků ženy z Koněpruských jeskyní, magdalénienské umění z Děravé jeskyně i další nálezy z jeskyní.
Části expozice s živou přírodou Českého krasu vévodí panoramatický snímek údolí a kaňonu Berounky, která je osou celé chráněné krajinné oblasti. Vidět jsou hlavní atributy krajinného rázu Českého krasu - říční terasy Berounky, přirozené skalní stěny i stěny opuštěných vápencových lomů, vše zarámováno okolní zemědělskou krajinou s roztroušenou zelení a lesnatými kopci v pozadí.
Čtyři typické biotopy Českého krasu - skály, skalní stepi, les a travertinový potok představují velkoplošné fotografie, na které navazují vydařená dioramata biotopů s typickými rostlinami a modely hub i živočichů, včetně baněk s aranžovanými zástupci bezobratlých, zejména motýlů a brouků. Ve čtyřech pultových boxech jsou v digitální podobě další údaje, obrázky a videa. Hravý návštěvník si své vědomosti může vyzkoušet také řešením kvízů.
Digitální interaktivní stůl, typický prvek všech domů přírody, je nabitý informacemi o přírodě a mnoha dalších charakteristikách Českého krasu. Mapové podklady jsou doplněné informacemi a fotografiemi chráněných území a druhů, jeskyní, lesních porostů, vodních toků, biotopů a mnoha turistickými zajímavostmi i praktickými informacemi.
Uprostřed místnosti, tak jako v geologické části, je stůl „biologické laboratoře“, kde lze přírodniny poznávat hmatem, zkoumat lupou či skládat puzzle - například hřibu satan. Menší exponáty na stěnách se věnují méně nápadným jevům Českého krasu. Vývoj krajiny v dlouhých etapách zachycuje období od pleistocénu až po současnost.
Pro celý Český kras jsou typické vápencové lomy. Proto problematiku těžby vápence a její historii přibližuje další exponát. Co s lomem, ve kterém se už netěží, si také může každý vyzkoušet herním a tvořivým způsobem.
Vnitřní expozice je zakončena sálem, ve kterém návštěvníci mohou shlédnout zcela nový dokumentární film o Českém krasu „Listování v Českém krasu“.
Venkovní expozice
Venkovní prvky expozice dotváří celý areál návštěvnického střediska. Jejich cílem je sdělit návštěvníkovi, že se nachází v nejvýznamnějším krasovém území v Čechách, které patří ke geologicky a paleontologicky nejcennějším oblastem ve střední Evropě, seznámí se zde s mimořádnou druhovou pestrostí rostlin a živočichů a uvidí stále probíhající těžbu vápenců.
Již cestou od parkoviště k Domu přírody zaujme „geostezka“. Cestu lemuje 40 rozměrných bloků 30 druhů hornin, dokumentujících složení a geologický vývoj středočeské pánve od starohor před 600 miliony let až po holocén před 5 tisíci lety. Uloženy jsou podle svého stáří a nerovnoměrné uspořádání odpovídá časové posloupnosti podle pravidla „co krok, to 1,5 milionu let vývoje Země“.
Ústředním prvkem a magnetem areálu je altán s unikátním modelem celého dosud známého systému Koněpruských jeskyní, odlitým v bronzu v trojrozměrném provedení v měřítku 1 : 100.
Pro malé i velké badatele je připraveno „Kameniště Trilobit“ - geologická pracovna pod širým nebem, kde mohou v hromadě koněpruských vápenců z lomu Homolák pátrat po zkamenělých pozůstatcích devonských živočichů. Na stepním svahu mezi cestami ke vchodu a východu jeskyní je „Botanická zahrádka“.
Součástí vnější expozice je nově zrekonstruovaná naučná stezka Zlatý kůň, která zavede návštěvníky i na vzdálenější místa od Domu přírody. Okruh 14 zastávek (vycházku možno rozdělit na dvě části) je dlouhý necelé 4 km a jeho projití trvá přibližně 1,5 hodiny. Stezka vede po nejvýznamnějších místech národní přírodní památky a do přírodní rezervace Kobyla (obě chráněná území jsou zahrnuta do evropsky významné lokality Zlatý kůň).
Koněpruské jeskyně
I když Správa Koněpruských jeskyní dnem 28. března 2024 rozšířila svoji působnost o Dům přírody, nadále je jejím důležitým úkolem provoz jeskyní. Každoročně je navštíví téměř 100 tisíc návštěvníků, z velké části ze zahraničí.
Koněpruské jeskyně, objevené v roce 1950 při těžbě vápence, byly zpřístupněny veřejnosti v roce 1959. Tři patra jeskynních prostor o celkové délce 2 km a převýšení 70 m jsou nejrozsáhlejším jeskynním systémem v Čechách. Jsou výsledkem geologického vývoje Českého krasu a jejich sedimentární výplně s bohatým obsahem pozůstatků živočichů a s archeologickými nálezy včetně lidských ostatků dokládají vývoj přírody od třetihor po dnešek. V rámci nového návštěvnického střediska se tak jeskyně staly podzemní součástí naučné stezky.
Závěr
Stavba Domu přírody Českého krasu v areálu návštěvnického střediska Koněpruských jeskyní byla spolufinancována Evropskou unií - Evropským fondem pro regionální rozvoj v rámci Operačního programu Životní prostředí 2014-2020 celkovým nákladem 85 041 056 Kč se 100% dotací EU. Na tuto investici v roce 2023 navázal projekt Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, kterým bylo návštěvnické středisko nákladem 9 679 397 Kč (z toho 85% dotace EU 8 227 487 Kč) doplněno o vnější expozici a film.
Správa jeskyní ČR novým domem přírody opět rozšířila svoje poslání o vzdělávání v oblasti ochrany přírody, krajiny a biodiverzity.
tags: #Český #kras #biodiverzita
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]