Populační ekologie kuňky žlutobřiché (Bombina variegata)

21.11.2025

Kuňka žlutobřichá (Bombina variegata) je malá žabka, dorůstající velikosti 4,5 - 5,0 cm. Zbarvení hřbetní strany je hnědošedé nebo hnědé, mohou se objevit i jedinci s nazelenalou hřbetní stranou těla. Na hřbetě se na kůži nacházejí kožovité výrůstky (bradavky), ty nesou na vrcholku tvrdou kuželovitou rohovitou špičku, takže povrch kůže se zdá být výrazně drsný. Břišní strana těla a končetiny jsou výrazně zbarveny kombinací všech odstínů žluté, někdy s přechodem do oranžové a tmavě modročerného mramorování. Celkový rozsah žlutých ploch je obvykle větší než celková rozloha tmavých ploch. Prsní skvrny jsou zpravidla spojeny a propojeny se skvrnami předních končetin. Samci nemají vyvinutý hrdelní rezonátor a jejich hlas je proto slabý.

Rozšíření

Západní hranice areálu rozšíření kuňky žlutobřiché je ve Francii, východní hranici tvoří řeky Dněstr a Prut (Ukrajina). V ČR je rozšíření výsledkem postglaciálního šíření. Centrum výskytu (refugium) bylo na Balkánském poloostrově, odkud se šířily dvě větve na sever. Alpská větev zasahuje do Čech a vytváří místa výskytu na Plzeňsku a Klatovsku.

Tato kuňka je rozšířena ve čtyřech vzájemně izolovaných oblastech:

karpatská pohoří na levém břehu Moravy s přesahem do Chřibů a Oderských vrchů
oblast přibližně mezi spojnicí Beroun-Klatovy až po státní hranici a Kladno-Mariánské Lázně až po státní hranici
okolí Českého Krumlova a České Velenice
malá, avšak početně bohatá populace na severním okraji okresu Jeseník při státní hranici s Polskem.

Těžiště výskytu kuňky žlutobřiché v ČR se nalézá v rozpětí nadmořských výšek 200-900 m. Nejnižší výskyt na našem území byl zaznamenán na Olomoucku v nadmořské výšce 250 m. Vyskytuje se od středních poloh až do hor (1600 m n. m. - Tatry, Slovensko).

Biologie a ekologie

Kuňka žlutobřichá obývá menší, často jen dočasné vodní plochy (louže na lesních cestách, zatopené příkopy podél cest). Druh žije v jezírkách v lomech a pískovnách, drobných lesních a lučních tůňkách, avšak nejčastěji v zatopených příkopech a kalužích na lesních blátivých cestách, případně v loužích na kalištích zvěře. V rybnících či požárních nádržích ji nalezneme jen v období sucha nebo po ztrátě výše uvedeného biotopu, který představuje její ideální nároky. Zde se většinou nemnoží.

Čtěte také: Tkadlec: Populační ekologie

Většinu roku tráví ve vodě, kde dochází k páření a kladení vajíček většinou v několika vlnách v závislosti na deštích (od dubna do srpna). K páření dochází už v polovině dubna. Samice klade vejce buď na jaře nebo na podzim a to v počtu 2 - 25. Pulci mají velmi rychlý vývoj, ale jedinci z podzimních snůšek přezimují. Asi po 50 dnech je metamorfóza dokončena.

Potravu kuňka loví na hladině, na souši i pod hladinou. Hlavní složkou potravy jsou brouci, blanokřídlý a dvoukřídlý hmyz a také pavouci nebo žížaly. Při podráždění přechází do tzv. kunčího reflexu.

Na sklonku léta žáby vodu opouštějí a migrují k zimním úkrytům. Zimují v puklinách skal, opuštěných norách hlodavců, pod návějemi listí, ve sklepích a dalších zemních úkrytech.

Možná záměna

V ČR můžeme kuňku žlutobřichou zaměnit pouze s kuňkou obecnou (Bombina bombina). Mezi těmito druhy však dochází ke křížení, a proto je velmi těžké některé jedince přesně určit. Jedná se zónu o šířce 5-10 km a délce 3000-4000 km. Byli popsáni kříženci s kuňkou obecnou (ohnivou) a to i z našeho území. Areály obou druhů kuněk se nepřekrývají, avšak v zóně dotyku areálů vzniká tzv.

Zaměnit ji lze u nás za kuňku žlutobřichou (Bombina variegata), kterou odlišíme podle následujících znaků:

Čtěte také: Populační ekologie rostlin

bradavky na svrchní straně těla jsou u k. obecné na dotek hladké, zatímco u k. žlutobřiché jsou na dotek drsné
zbarvení břišní strany k. obecné je červené nebo oranžové na tmavém podkladu s bílými tečkami, k. žlutobřichá má břišní stranu také tmavou se žlutými skvrnami (žlutá barva celkově převládá nad tmavou) a žluté tečky většinou chybí
k. obecná je druhem nížinným, k. žlutobřichá žije spíše v horách a vyšších polohách.

Mezi kuňkami dochází k hybridizaci a to v místech, kde se jejich areály výskytu překrývají. Tato linie se táhne od severu k jihu o šířce asi 5 - 20 km. Prochází Polskem, Slovenskem, ČR, Rakouskem... Na území jižního Slovenska a severního Maďarska se předpokládá, že neexistují čisté populace ani jednoho druhu.

Význam a ochrana

Druh je považován spolu s druhem B. bombina za výrazné hubitele komárů. Tento druh kuňky sice snáší velkou míru znečištění, ale příčinou jejího úbytku je degradace stanovišť. Vhodná je tedy ochrana stanovišť a tvorba nových vhodných lokalit.

Kuňky jsou výrazně ohroženy krajinotvornými změnami: odvodňováním luk a lesů, regulacemi potoků a zatrubňováním drobných vodotečí, proměnou luk v pole, melioracemi, zpevňováním blátivých lesních cest v asfaltové komunikace, odvodňováním příkopů podél účelových komunikací, používáním chemických prostředků při ošetřování lesa atp. Příčinou mizení celých populací je hlavně devastace prostředí. V lesích mizí populace díky používání těžké mechanizace a úpravám cest štěrkováním a asfaltováním.

Nejdůležitější je opět ochrana a údržba vhodných biotopů. Drobné vodní plochy ohrožené zazemněním je důležité kontrolovat a podle potřeby zbavovat organického materiálu. Někdy je prospěšné je i mírně prohloubit. V případě ohrožení lokality zemními úpravami (stavba, oprava komunikace) je možné v sousedství původního místa vybudovat náhradní tůňku. Aktivní ochrana by měla spočívat i v budování nových nádrží na místech, kam by mohly kuňky přirozeně migrovat.

Druh je výrazně geneticky diferencován, umělý transfer jedinců by měl být proto z ochrany tohoto druhu vyloučen.

Čtěte také: Populační ekologie - prezentace

tags: #populační #ekologie #kunky #žlutobřiché #bombina #variegata