Postavení člověka v systému živé přírody

03.04.2026

Místem člověka v zoologickém systému se zabývali takoví velikáni jako Aristoteles, Karl Linné nebo Charles Darwin. Aristoteles například určil umělé systémy živých organismů na světě, tedy rozdělení na keř, strom. A byl to právě on, který se zasadil o správné zařazení člověka.

Díky Karlu Linné zase máme systém přírody a mimo jiné také zařazení člověka mezi opice. Významně k tomuto tématu přispěl Charles Darwin dílem „Původ člověka“ z roku 1871. Darwin je znám svou vývojovou neboli evoluční teorií, ve které se rozhodl tvrdit, že člověk je příbuzný lidoopům. Toto téma je dodnes celkem pravidelně probíráno a mnohdy je za něj sám autor kritizován.

Původ a vývoj člověka

O původu člověka se podařilo na různých místech v Africe, Asii i v Evropě najít pozůstatky jedinců, které sestaveny vedle sebe vytvářejí řadu vedoucí (s menšími, někdy s většími mezerami) k dnešnímu člověku. Tato řada postihuje údobí několika milionů let.

V historii ještě chvíli zůstaneme a podíváme se do třetihor, tedy do doby vývoje primátů. Mezi tehdejší zástupce patřili např. driopitékové nebo drokonzul. V průběhu třetihorního období docházelo k ústupu deštných pralesů a rozšiřovaly se spíše savany a stepi, kde vládne období sucha a srážek. S úbytkem lesního porostu bylo i méně prostoru a také obživy. Někteří živočichové zůstali v korunách stromů, jiní byli nuceni je opustit. Všichni už by se tam totiž nevešli a neuživili by se. Tento přechod dal vzniknout skupině lidoopů (např. gorily).

Hominizace a sapientace

Přináším vám další část témat z biologie ze střední školy. Dneska si společně projdeme proces hominizace a sapientace. To, že jsme příbuzní lidoopům asi víte. Proč jsme se ale od nich tak odlišili? Byl důvodem této změny životní prostor? To vše a ještě mnohem více se dozvíte zde.

Čtěte také: Úprava postavení FOD v ČR

Kvůli přechodu z jednoho životního prostředí do jiného bylo zapotřebí určitých změn. Tyto proměny dělíme na dvě základní podskupiny. První se týká tzv. Hominizace neboli proces polidštění se týká anatomických změn, jejichž důsledkem byly vzpřímená chůze a dvojesovité prohnutí páteře u člověka. Páteř už nebyla obloukovitá a vzpřímené postavení bylo zapříčiněno potřebou většího rozhledu, který dříve poskytovaly koruny stromů. Ve vývoji došlo k posunutí tylního otvoru a zkrácení přední končetiny, u které se navíc palec jako nástroj práce dostává do opozice. Naopak dolní končetiny se prodlužují a nejdelší kostí se stává kost stehenní. Máme kratší a vyklenutější hrudní koš, naše pánev je kratší a širší. Z větší části jsme ztratili přirozené osrstění, kterému se u člověka říká ochlupení. Články prstů na končetinách jsou v rovině. Nohu už nemáme plochou, nýbrž naše chodidlo je vyklenuté. Velmi důležitou změnou byla změna poměru mezi mozkovou a obličejovou částí. Samozřejmě se nám zvětšila mozkovna na úkor vlastního obličeje, z toho vyplývá, že máme i větší kapacitu mozku. Mizí pro primáty typické nadočnicové oblouky a díky vyklenutí čelních kostí vzniká čelo. Kromě toho došlo také k rozšíření čelisti, řezáky a špičáky jsou bez mezery.

Rozumové změny, odborně označované jako sapientace vedly k rozvoji rozumu a ke zmoudření. Právě díky tomuto znaku došlo k objevení rodu homo. Výrazné jsou anatomické změny na lebce a také výška těla je větší. Během vývoje se prohlubuje sociální cítění. To se projevuje i v tom, že máme trvalá obydlí, rozvíjíme umění, jsme schopni abstraktního myšlení a řeči, udržujeme kult mrtvých pohřbíváním apod. Zástupce Homo sapiens sapiens recens je jediný žijící zástupce z rodu Homo.

Vývojové etapy hominizace

1. etapa - rozšíření a zploštění hrudníku; změna pletence horní končetiny, která umožní rotaci paže.
2. etapa - změna stavby pánve - podsazení pánve pod břišní dutinu aby tak chránila vnitřní orgány; změny na dolních končetinách, které souvisejí s bipedií (chůze po dvou ve vzpřímeném postavení těla).
3. etapa - proces vývoje člověka provázený vývojem mozku, myšlení a psychiky.

Předchůdci dnešních lidoopů a člověka se oddělili asi před 15 mil. let. Zástupci rodu Australopithecus žili v jižní a východní Africe před 3 - 1 mil. let v nejranějším pleistocénu. výška asi kolem 140 cm, hmotnost 45 kg, chodil vzpřímen po dvou, mozkovna měla kapacitu asi 500 ml. žil v Africe před 2 - 1,4 mil.let, výška až 120 - 140 cm, hmotnost 35 - 45 kg, kapacita mozkovny 590 - 690 ml, mohutné nadočnicové valy, placaté čelo. žil ve starším paleolitu před 1 mil. Znal již oheň. Pozůstatky byly nalezeny v Asii (Jáva, Čína), v Africe, ale i v Evropě (Heidelberg, Bilzingsleben). Osídlení světa se uskutečnilo z Asie - lidé se dostali přes Indonésii do Austrálie, přes Sibiř a Beringgův průliv do Ameriky. Tuto teorii vyslovil na začátku 20. S postupným šířením člověka do nejrůznějších oblastí světa, které se výrazně liší klimatickými podmínkami, docházelo ke vzniku některých druhotných odlišností. K této diferenciaci přispěla i izolovanost, a tím i genový posun malých skupin.

Čtěte také: Výzvy v ochraně přírody Kuby

Čtěte také: Člověk a příroda: Filozofické úvahy

tags: #postaveni #cloveka #v #systemu #zive #prirody