Tento článek se zaměřuje na legislativní rámec a související normy, které se v České republice vztahují k pracovní expozici venkovního ovzduší. Zahrnuje přehled imisních limitů, národních cílů pro snižování expozice, programů zlepšování kvality ovzduší a dalších relevantních aspektů.
Imisní limity jsou závazné pro orgány ochrany ovzduší a obce a kraje s dopadem na ovzduší. Jsou uvedeny v příloze č. 1 k zákonu a stanovují maximální povolené koncentrace znečišťujících látek v ovzduší.
Emisní limity musí být dodrženy na každém komínovém průduchu nebo výduchu do ovzduší. Pokud je pro stacionární zdroj stanoven specifický emisní limit nebo emisní strop, nevztahují se na něj obecné emisní limity. Specifický emisní limit stanovený v povolení provozu nesmí být stejný nebo vyšší než specifický emisní limit stanovený prováděcím právním předpisem pro daný stacionární zdroj.
Národní cíl snížení expozice je hodnota, které má být dosaženo snížením průměrné expozice obyvatelstva částicemi PM2,5 pro období referenčního roku za účelem omezení škodlivých účinků na lidské zdraví. Národní cíl snížení expozice je uveden v příloze č. 9 k zákonu.
Za účelem vyhodnocení úrovně znečištění ministerstvo zajišťuje posuzování úrovně znečištění pro znečišťující látky stanovené v prováděcím právním předpise a porovnání výsledné úrovně znečištění s imisními limity stanovenými v příloze č. 1. Posuzování a vyhodnocení úrovně znečištění se provádí pro území vymezené pro účely posuzování a řízení kvality ovzduší (zóna) a pro zónu, která je městskou aglomerací s počtem obyvatel vyšším než 250000 (aglomerace). Seznam zón a aglomerací je uveden v příloze č. 10.
Čtěte také: Posuzování znečištění ovzduší
Ministerstvo provádí posuzování úrovně znečištění stacionárním měřením, výpočtem nebo jejich kombinací, podle toho, zda v zóně nebo aglomeraci došlo k překročení dolní nebo horní meze pro posuzování úrovně znečištění. Za účelem stacionárního měření stanoví ministerstvo státní síť imisního monitoringu a tuto síť provozuje.
Úroveň znečištění ovzduší z rozptýlených zdrojů znečišťování ovzduší se posuzuje v minimálním počtu měřicích lokalit stanoveném v části A přílohy č. 2 k této vyhlášce. Úroveň znečištění ovzduší v blízkosti jednoho konkrétního stacionárního zdroje znečišťování ovzduší se posuzuje v počtu měřicích lokalit zvoleném s přihlédnutím k úrovni znečišťování, pravděpodobnému prostorovému rozložení koncentrací znečišťujících látek a jejich distribuci v ovzduší a potenciální expozici populace. Minimální počet měřicích lokalit pro stacionární měření úrovně znečištění troposférickým ozonem a jeho prekurzory je stanoven v části B přílohy č. 2 k této vyhlášce.
Požadavky na měřicí lokality a požadavky na umístění bodů vzorkování pro stacionární měření stanovuje příloha č. 3.
Vyhodnocení úrovní znečištění pro plynné znečišťující látky se vztahuje na standardní podmínky, tedy objem odběru vzorků přepočtený na teplotu 293,15 K a normální tlak 101,325 kPa. U částic PM10, PM2,5 a znečišťujících látek, které se analyzují v částicích PM10, se objem odběru vzorků vztahuje k vnějším podmínkám v den měření.
Provozovatel stacionárního zdroje je povinen zjišťovat úroveň znečišťování měřením nebo výpočtem. Měření se provádí v místě, za kterým již nedochází ke změnám ve složení odpadních plynů vnášených do ovzduší, nebo v jiném místě, které je přesně definováno obsahem referenčního kyslíku. Dochází-li u stacionárního zdroje ke znečišťování prostřednictvím více komínů nebo výduchů, zjišťuje se úroveň znečišťování na každém z nich, pokud není v povolení provozu stanoveno jinak.
Čtěte také: Program zlepšování ovzduší – fáze
Úroveň znečišťování se zjišťuje jednorázovým měřením emisí v intervalech stanovených prováděcím právním předpisem nebo kontinuálním měřením emisí. Jednorázové měření emisí zajišťuje provozovatel prostřednictvím autorizované osoby. Kontinuálním měřením emisí se zjišťují emise znečišťujících látek a provozní parametry uvedené v příloze č. 8.
Výsledky posuzování a vyhodnocení úrovní znečištění vede ministerstvo v informačním systému kvality ovzduší. Ministerstvo provádí na základě shromážděných dat emisní inventuru, spočívající ve zjišťování celkového množství znečišťujících látek, které byly v předchozím kalendářním roce vneseny do ovzduší, a emisní projekci, spočívající v odhadu vývoje množství znečišťujících látek, které budou vneseny do ovzduší v dalších kalendářních letech.
Za účelem snížení celkové úrovně znečištění a znečišťování v České republice ministerstvo ve spolupráci s příslušnými ústředními správními úřady zpracovává Národní program snižování emisí České republiky. Tento program schvaluje vláda a jeho požadavky na obsah jsou uvedeny v příloze č. 7. Ministerstvo národní program zpracuje a oznámí Evropské komisi nejméně jednou za 4 roky.
Program zlepšování kvality ovzduší pro zónu nebo aglomeraci vydává ministerstvo v případě, že je v dané zóně nebo aglomeraci překročen imisní limit stanovený v bodech 1 až 3 v příloze č. 1 k zákonu nebo v případě, že není dosažen národní cíl snížení expozice. Obsahové náležitosti programu zlepšování kvality ovzduší jsou uvedeny v příloze č. 5.
Součástí programu zlepšování kvality ovzduší jsou taková opatření, která zajistí, aby bylo imisního limitu nebo cíle snížení expozice dosaženo co nejdříve. Programy zlepšování kvality ovzduší jsou závazné pro orgány ochrany ovzduší, ústřední správní úřady a jiné správní orgány, obce a kraje.
Čtěte také: LCA analýza
Smogová situace je stav mimořádně znečištěného ovzduší ohrožující lidské zdraví, kdy úroveň znečištění oxidem siřičitým, oxidem dusičitým, částicemi PM10 nebo troposférickým ozonem překročí informativní, regulační nebo varovnou prahovou hodnotu uvedenou v příloze č. 6 k zákonu a jsou splněny podmínky uvedené v této příloze.
Při vzniku smogové situace poskytuje ministerstvo veřejnosti podle § 30 odst. 5 zákona informace o a) zjištěném překročení prahových hodnot dle přílohy č. 6 k zákonu.
Při vzniku smogové situace poskytují krajské úřady veřejnosti podle § 30 odst. 5 zákona informace o b) výčtu zdrojů, kterým byly stanoveny zvláštní podmínky provozu pro případ překročení regulačních prahových hodnot podle § 12 odst. 4 písm. b) zákona.
Veřejnost musí být příslušnými orgány ochrany ovzduší informována o překročení zákonem stanovených imisních limitů a jeho účincích na zdraví lidí nebo na ekosystémy a vegetaci. Informace o úrovni znečištění poskytované veřejnosti se uvádějí jako průměrná hodnota za příslušnou dobu průměrování uvedenou v příloze č. 1.
Informace o úrovních znečištění oxidem siřičitým, oxidem dusičitým, částicemi PM10, PM2,5, troposférickým ozonem a oxidem uhelnatým se aktualizují každou hodinu.
Následující tabulka shrnuje cíle kvality údajů pro stacionární a orientační měření znečišťujících látek:
| Znečišťující látka | Nejistota (Stacionární měření) | Minimální sběr údajů (Stacionární měření) | Minimální časové pokrytí (Stacionární měření) | Nejistota (Orientační měření) | Minimální sběr údajů (Orientační měření) | Minimální časové pokrytí (Orientační měření) |
|---|---|---|---|---|---|---|
| SO2, NO2, NOx, CO | 15% | 90% | - městské prostředí a doprava: 35% | 25% | 90% | 14% |
| Benzen | 25% | 90% | - průmyslové lokality: 90% | 30% | 90% | 14% |
| Částice PM10, PM2,5, olovo | 25% | 90% | - | 50% | 90% | 14% |
| Troposférický ozon, související NO a NO2 | 15% | 90% | - | 30% | 90% | >10% během letního období |
| Benzo(a)pyren | 50% | během letního období 75% během zimního období | - | 50% | 90% | 14% |
| As, Cd, Ni | 40% | 90% | - | 40% | 90% | 14% |
| PAH1) | 50% | 90% | - | 50% | 90% | 14% |
| Plynná rtuť | 50% | 90% | - | 50% | 90% | 14% |
tags: #posuzovani #kvality #venkovniho #ovzdusi #normy #a