Vyhláška o způsobu posuzování a vyhodnocení úrovně znečišťování ovzduší

16.03.2026

Tento článek se zabývá vyhláškou, která stanovuje postupy pro posuzování a vyhodnocování úrovně znečištění ovzduší. Vyhláška je klíčovým nástrojem pro ochranu ovzduší a lidského zdraví, neboť definuje, jak se měří a hodnotí znečištění, a jak se o něm informuje veřejnost.

Obecné informace

Ministerstvo životního prostředí stanovuje vyhlášku podle § 5 odst. 6 a § 30 odst. 4 zákona č. Vyhláška č. 330/2012 Sb., o způsobu posuzování a vyhodnocení úrovně znečištění, rozsahu informování veřejnosti o úrovni znečištění a při smogových situacích, ve znění vyhlášky č.

Posuzování a vyhodnocování úrovně znečištění

(1) Posuzování a vyhodnocení úrovně znečištění se provádí pro znečišťující látky, které mají zákonem stanovený imisní limit, a látky uvedené v odstavci 2.

(2) Posuzování a vyhodnocení plnění národního cíle snížení expozice se provádí prostřednictvím ukazatele průměrné expozice obyvatelstva částicemi PM2,5 vyjádřeného jako tříletá klouzavá průměrná roční koncentrace částic PM2,5 stanovená na základě měření v lokalitách umístěných podle části A bodu 1 přílohy č.

(3) Aniž je dotčen § 2 odst. b) stacionárním měřením u prekurzorů troposférického ozonu uvedených v příloze č.

Čtěte také: Vyhláška o odpadech: Důležité změny a dopady

(5) Údaje získané při posuzování úrovně znečištění musí splňovat cíle kvality uvedené v příloze č.

(6) Úroveň znečištění ovzduší z rozptýlených zdrojů znečišťování ovzduší se posuzuje v minimálním počtu měřicích lokalit stanoveném v části A přílohy č. 2 k této vyhlášce. Úroveň znečištění ovzduší v blízkosti jednoho konkrétního stacionárního zdroje znečišťování ovzduší se posuzuje v počtu měřicích lokalit zvoleném s přihlédnutím k úrovni znečišťování, pravděpodobnému prostorovému rozložení koncentrací znečišťujících látek a jejich distribuci v ovzduší a potenciální expozici populace. Minimální počet měřicích lokalit pro stacionární měření úrovně znečištění troposférickým ozonem a jeho prekurzory je stanoven v části B přílohy č.

(7) Požadavky na měřicí lokality a požadavky na umístění bodů vzorkování pro stacionární měření stanovuje příloha č.

(8) Vyhodnocení úrovní znečištění pro plynné znečišťující látky se vztahuje na standardní podmínky, tedy objem odběru vzorků přepočtený na teplotu 293,15 K a normální tlak 101,325 kPa. U částic PM10, PM2,5 a znečišťujících látek, které se analyzují v částicích PM10, se objem odběru vzorků vztahuje k vnějším podmínkám v den měření.

(9) Obsahové náležitosti protokolu o měření úrovně znečištění jsou stanoveny v příloze č.

Čtěte také: Odpady v ČR

Metody posuzování úrovně znečištění

Úroveň znečištění se zjišťuje:

a) měřením prováděným v souladu s cíli kvality údajů podle části I přílohy č. 1 k této vyhlášce na místech určených v souladu s požadavky přílohy č. 2 a 3 k této vyhlášce (dále jen „stacionární měření“) ve všech aglomeracích a v těch zónách, kde úroveň znečištění dosahuje nebo přesahuje horní mez pro posuzování úrovně znečištění a kde, v případě troposférického ozonu, úroveň znečištění překračuje během posledních 5 let imisní limit stanovený v bodu 4 přílohy č.
c) kombinací stacionárního měření a měření prováděného v souladu s cíli kvality údajů podle části II přílohy č.

(2) Horní a dolní meze pro posuzování úrovně znečištění a povolený počet překročení jsou stanoveny v příloze č. 4 k této vyhlášce.

(3) Mez pro posuzování úrovně znečištění se považuje za překročenou, pokud byla překročena nejméně ve 3 z předcházejících 5 kalendářních let. U znečišťujících látek s dobou průměrování kratší než 1 kalendářní rok se mez považuje za překročenou, pokud je překročena v průběhu jednoho kalendářního roku vícekrát, než je maximální počet překročení stanovený v příloze č.

Modelování a rozptylové studie

Pro posouzení úrovně znečištění se používají následující metody:

a) stacionární měření, dodržují se postupy pro odběr vzorků a provádění analýz stanovené v části A přílohy č.
b) výpočet modelem, použijí se modely stanovené v části B přílohy č.
c) rozptylová studie v případech podle § 11 odst. 9 zákona, použijí se referenční modely stanovené v části C přílohy č. 6 k této vyhlášce; ke zpracování rozptylové studie podle § 11 odst.

Informování veřejnosti

(1) Veřejnost musí být příslušnými orgány ochrany ovzduší informována o překročení zákonem stanovených imisních limitů a jeho účincích na zdraví lidí nebo na ekosystémy a vegetaci. Informace o úrovni znečištění poskytované veřejnosti se uvádějí jako průměrná hodnota za příslušnou dobu průměrování uvedenou v příloze č.

Čtěte také: Zákaz skládkování v ČR

(2) Informace o úrovních znečištění oxidem siřičitým, oxidem dusičitým, částicemi PM10, PM2,5, troposférickým ozonem a oxidem uhelnatým se aktualizují každou hodinu.

Smogové situace

(1) Při vzniku smogové situace poskytuje ministerstvo veřejnosti podle § 30 odst. a) zjištěném překročení prahových hodnot dle přílohy č.

(2) Při vzniku smogové situace poskytují krajské úřady veřejnosti podle § 30 odst. b) výčtu zdrojů, kterým byly stanoveny zvláštní podmínky provozu pro případ překročení regulačních prahových hodnot podle § 12 odst. 4 písm.

Minimální počty měřicích lokalit

1) Pro oxid dusičitý, oxid uhelnatý, částice PM10 a PM2,5 a benzen se zřizuje nejméně 1 lokalita pro měření městské pozaďové úrovně znečištění a 1 lokalita orientovaná na měření vlivu dopravy, pokud se tím nezvýší počet lokalit. V zónách a aglomeracích se celkový počet městských pozaďových lokalit a celkový počet lokalit zaměřených na dopravu nesmí lišit o více než dvojnásobek.

2) Pokud se částice PM2,5 a částice PM10 měří na stejné lokalitě, počítají se jako 2 samostatná místa odběru vzorků.

3) V aglomeracích a dalších městských oblastech s počtem obyvatel vyšším než 100000 se za účelem výpočtu ukazatele průměrné expozice a posouzení dodržování národního cíle snížení expozice zřídí alespoň 1 měřicí lokalita na milion obyvatel pro stacionární měření částic PM2,5.

Měřicí lokality pro troposférický ozon

1. Alespoň jedna stanice v zóně a aglomeraci se umístí v oblastech, kde může dojít k expozici obyvatelstva nejvyšší koncentraci troposférického ozónu.

2. Stacionární měření oxidů dusíku se provádí minimálně u 50 % stacionárního měření pro troposférický ozon.

3. Minimální počet měřicích lokalit v zónách a aglomeracích, kde jsou dosahovány imisní limity pro troposférický ozon stanovené v bodu 4 přílohy č. 1 zákona, musí být, v kombinaci s dalšími prostředky posuzování úrovně znečištění, jako je modelování a souběžná měření koncentrace oxidu dusičitého, dostatečný pro hodnocení trendu úrovně znečištění troposférickým ozonem a pro kontrolu dodržování imisních limitů stanovených v bodu 4 přílohy č.

Umístění měřicích lokalit

1.1. Měřicí lokality se zpravidla vybírají tak, aby se zamezilo měření velmi malých mikroprostředí v jejich bezprostřední blízkosti.

1.1.3. Městské pozaďové lokality se vybírají tak, aby na úroveň znečištění v těchto lokalitách působily veškeré zdroje umístěné proti větru od měřicí lokality. Úroveň znečištění by neměl převážně způsobovat pouze jeden zdroj znečišťování, pokud taková situace není typická pro rozsáhlejší městskou oblast.

1.1.5. Pokud má být posouzen příspěvek z průmyslových zdrojů znečišťování, je alespoň jedna měřicí lokalita vybrána po převládajícím směru větru od zdroje znečišťování v nejbližší rezidenční oblasti.

1.2. Měřicí lokality zaměřené na ochranu vegetace se vybírají ve vzdálenosti více než 20 km od aglomerací nebo více než 5 km od jiných zastavěných oblastí, stacionárních zdrojů nebo dálnic nebo hlavních silnic s dopravním zatížením větším než 50 000 vozidel za den.

Dokumentace

3.1 Dokumentují se postupy výběru míst a umístění všech měřicích míst v síti, a to včetně pořízení fotografie okolí měřicí lokality v hlavních světových stranách, a podrobné mapy. V případě orientačního měření nebo modelování musí dokumentace obsahovat podrobné informace o těchto metodách a o plnění požadavků uvedených v příloze č.

Cíle pro kvalitu údajů

Následující tabulka shrnuje cíle pro kvalitu údajů získaných posuzováním úrovně znečištění:

Látka	Nejistota (%)	Minimální sběr údajů (%)	Minimální časové pokrytí
Oxid dusičitý	25%	90%	- městské prostředí a doprava: 35% - průmyslové lokality: 90%
Oxid siřičitý	50%	90%	33%
Oxid uhelnatý	30%	90%	33%
Olovo	50%	90%	50%
Benzen	40%	90%	50%
Částice PM10	50%	90%	14%
Částice PM2,5	50%	90%	14%
Arsen	70%	90%	14%
Kadmium	70%	90%	14%
Nikl	70%	90%	14%
Benzo(a)pyren	50%	90%	>10% během letního období
Plynná rtuť	-	90%	33%
Celková depozice	-	90%	75% během zimního období

U modelování se nejistota definuje jako maximální odchylka naměřených a vypočítaných úrovní koncentrace na 90 % jednotlivých měřicích míst za příslušné období ve vztahu k imisnímu limitu, přičemž se nebere v úvahu časové rozvržení událostí. Nejistota u modelování se považuje za platnou v oblasti příslušného imisního limitu.

Referenční metody

Pro odběr vzorků olova, arsenu, kadmia a niklu se použije referenční metoda podle bodu 1.4 této přílohy.

Pro odběr vzorků a analýzu benzo(a)pyrenu se použije referenční metoda podle české technické normy ČSN EN 15549 "Kvalita ovzduší - Normovaná metoda stanovení benzo(a)pyrenu ve venkovním ovzduší".

Pro měření celkové rtuti ve vnějším ovzduší se použije referenční metoda podle české technické normy ČSN EN 15852 "Kvalita venkovního ovzduší - Normovaná metoda pro stanovení celkové plynné rtuti".

Modely pro posuzování úrovně znečištění

Referenční modely pro zpracování rozptylových studií podle § 11 odst. Tyto modely nejsou vhodné pro znečišťující látky s krátkou dobou setrvání v atmosféře, sekundární nebo rychle reagující znečišťující látky (např. troposférický ozon nebo sekundární částice), ani pro zjištění pozaďových úrovní znečištění způsobených vzdálenějšími zdroji znečišťování.

Náležitosti protokolu o měření

Protokol o měření úrovně znečištění musí obsahovat:

Identifikace a popis měřicí lokality.
Popis použité metody měření.
Informace o kalibraci a údržbě měřicího zařízení.
Výsledky měření.
Popis meteorologických podmínek, zejména srážek, vlhkosti vzduchu, mlhy, teploty a rozptylových podmínek, při kterých bylo prováděno měření úrovně znečištění, resp.