Vazba v Ohrožení

Každý člověk se rodí do vztahu a základní funkcí vztahu je přežití jedince. Podmínkou přežití je zajištění bezpečného prostředí, které dítě chrání před nepříznivými extrauterinními vlivy. Hledání bezpečí a ochrany má vrozený, instiktivní charakter, který je odvozen z evolučního vývoje.

Vznik Bezpečné Vazby

U lidského mláděte se hledání bezpečí projevuje hlasovými a motorickými projevy v podobě křiku, pláče a vytváření tělesného kontaktu s primárním pečovatelem, kterým nejčastěji bývá matka. Na sluchové, visuální a taktilní podněty dítěte matka odpovídá poskytováním bezpečí a ochrany prostřednictvím smyslových a motorických projevů, mezi které patří například hlazení, kolébání, ohřívání, krmení, mluvení nebo zpívání. Matka nebo jiný primární pečovatel tímto recipročním chováním kontinuálně a predikovatelně odstraňuje existenční strach dítěte, který psychoanalytik D.W.Winnicott nazval anihilační úzkostí.

Vzájemné interakce mezi matkou a dítětem dávají vzniknout specifické emoční a kognitivní zkušenosti dítěte, která formuje jeho schopnost emoční adaptace a způsob sociálního chování v budoucnosti. Spolehlivé poskytování bezpečí a odstraňování anihilační úzkosti matkou vytváří předpoklady pro vznik vztahu, který psychiatr a psychoanalytik sir John Bowlby nazval bezpečnou vazbou (secure attachment).

Celosvětově srovnávací studie prokázaly, že bezpečná vazba mezi dítětem a pečovatelem se vyskytuje přibližně u dvou třetin dětské neklinické populace. Odrazem zkušenosti chování dětí v situaci v podmínkách specifického testu “Strange Situation Test”, kdy je dítě ponecháno bez matky v neznámé místnosti ve společnosti neznámé osoby. Předmětem pozorování je tzv. “reunion situationů”, tj.

Nejistá Vazba a její Typy

Asi třetině dětí nejsou jejich matky nebo jiní dominantní pečovatelé schopny poskytovat emoční a fyzickou ochranu pouze nekonzistentně anebo vůbec. Zkušenost těchto dětí podmiňuje vztah, který se nazývá nejistá vazba (insecure attachment). Děti s tzv. úzkostně vyhýbavým typem nejisté vazby (typ A) v zájmu získání ochrany před vnitřním a vnějším ohrožením projevy své úzkosti soustavně potlačují.

Čtěte také: Jak řešit neklidný spánek u dětí?

Obranná strategie těchto dětí odráží zkušenost, že jim matka věnuje pozornost a poskytuje bezpečí pouze v případě, když nedělají “problémy, jsou-li tzv. “hodné” a “nezlobí”. Klinicky se matky a dominantní pečovatelé dětí s vyhýbavou vazbou jeví jako málo citlivé a nepřístupné.

Děti s tzv. úzkostně ambivalentním typem nejisté vazby (typ C) své negativní emoce dávají naopak výrazně najevo, někdy až nepřiměřeným způsobem. Agravace projevů úzkosti a frustrace vyplývá z toho, že protektivní reakce matky v situaci ohrožení přicházejí nepravidelně a nepredikovatelně, takříkajíc podle nálady matky. O co méně je dítě svou matkou jisté, o to více projevuje svoji potřebu.

K dramatickým scénám typicky dochází v separačních situacích, kdy dítě hlasitě a neohraničeně dlouho naříká. Matky těchto dětí reagují lidově řečeno podle nálady.

Zvláštním případem nejisté vazby je desorganizovaný/desorientovaný typ vazby (D typ). Tento typ je charakteristický zejména pro děti tělesně a psychicky týrané. U dětí s D typem nejisté vazby můžeme během vyšetření “Strange situation test” pozorovat řadu bizarních motorických a vokálních projevů, ve smyslu nedokončených, necílených či asymetrických pohybů, změn výrazů tváře či zárazů a zpomalení tělesného pohybu. Celkově se chování těchto dětí při návratu matky do místnosti jeví jako neorganizované až chaotické.

Příčinu neorganizovaného chování lze hledat v instinktivním hledání blízkosti matky v situaci ohrožení vyprovokovaným jejím odchodem a neznalostí prostředí. Dítě se po návratu matky přibližuje k ní v naději, že jej zbaví úzkosti a poskytne mu ochranu. Na druhou stranu si uvědomuje, že matka, která mu v minulosti opakovaně ublížila, může být zdrojem nejen bezpečí ale i nového ohrožení. Dítě se tak ocitá v intenzivním konfliktu mezi instiktivním přáním hledat bezpečí u svého pečovatele a potřebou ochrany před novým ublížením. Na rozdíl od dětí s B a C typem vazby, které úzkost dětí s dezorganizovanou vazbou zůstává nevyřešena.

Čtěte také: Podmínky účasti: Neočkované dítě a škola

Tyto děti se proto klinicky jeví jako přehnaně opatrné, sociálně stažené, pasivní a zakřiknuté. Chování týraných dětí je v ostrém kontrastu k chování dětí emočně deprivovaných avšak netraumatizovaných dětí, které jsou naopak sociálně dezihibované až hyperaktivní.

Vliv Chování Pečovatelů

Z teorie vazby vyplývá, že způsob, jakým dítě svého pečovatele “používá” k odstranění své anihilační úzkosti, je v přímé souvislosti s jeho chováním. Chování matek a dominantních pečovatelů vůči dítěti je podminěno stovkami známých a neznámých, vědomých a nevědomých vlivů, které se uplatňují jak v přítomnosti, tak v minulosti. Chování matky podléhá jak aktuálnímu vztahovému kontextu, tak vlastní zkušenosti z raného vztahu s vlastním pečovatelem, resp. kvalitou vazby mezi matkou dítěte a její matkou.

Srovnáváním kvality vazeb v následních generacích můžeme dospět k závěru, že typ vazby mezi dítětem a jeho matkou se do značné míry překrývá s typem vazby mezi matkou a její matkou v dětství. Řada studií například prokázala, že typ vazby dítěte odpovídá typu vazby matky s její matkou v 75 až 80%.

Spolupracovnice Johna Bowlbyho, Nancy Kaplan a Mary Main, vypracovaly specifické vyšetření, pomocí kterého můžeme kvalitu vazby rodiče ke svému rodiči, měřit stejně spolehlivě jako je tomu u dětí v případě “Strange situation test”. “Adult attachment inteview”, jak se toto vyšetření nazývá, zahrnuje speciální techniku dotazování na rané zkušenosti z dětství.

Typy Dospělých Podle Adult Attachment Interview

• Jistí (secure) nebo autonomní dospělí: explorují svoje pocity a vzpomínky na dětství jasným a koherentním způsobem.
• Odmítající (dissmissing) dospělí: při popisu zkušeností z dětství, znižují význam situací spojených s vyhledáváním bezpečí a ochrany. Sami sebe prezentují jako nezávislí, silní jedinci, kteří svým okolím nejsou nijak zasaženi. Své rodiče mají tendence idealizovat. Své dětství často popisují jako báječné, při přímém dotazu si však nejsou schopni vybavit jakoukoli konkrétní vzpomínku, která by toto přesvědčení potvrzovala. Na jakoukoli smutnou nebo stresující událost z dětství si téměř vůbec nevzpomínají. Matky, patřící do této skupiny dospělých, se cítí ve své mateřské roli často nepohodlně. Mají tendence prožívat se jako bezcenné, nehodnotné bytosti. Jejich negativní sebehodnocení souvisí s jejich zkušeností s vlastními matkami, které nedostatečně odpovídaly na jejich vazbové chování v situaci ohrožení.
• Zapletení (enmeshed) dospělí: zůstavají ve svých vztazích a vzpomínkách na ně jakoby “chyceni”. Při sdělování zkušeností z dětství se často zaplétají do vysvětlování rodinných problémů, při nichž prožívají hněv a frustraci. Obvykle mají slabý pocit identity a ještě pořád se snaží vyhovět nárokům rodičů. “Zapletené” matky popisují proces péče o dítě jako ideální, dokonce zábavný děj. Svoje dítě prožívají buď nekriticky, až nereálně pozitivně, nebo jej naopak vidí jako těžko zvladatelné, problematické, nezralé či pořád vzteklé.
• Nerozřešení (unresolved) dospělí: se chovají při sdělování zkušeností z dětství neuspořádaně nebo neorganizovaně. Jejich projev je poznamenán ulpíváním na detailech a všeobecnou ztrátou důvěry, jenž se jeví jako důsledek prožitých traumat v dětství. Tito lidé často iracionálně věří, že příčinou traumat jako byly ztráta vztahu, týrání, sexuální zneužití či násilí mezi rodiči, byli oni sami. Svými minulými zkušenostmi jsou někdy zcela zahlceni. Matky v této skupině dospělých se subjektivně prožívají jako bezmocné a neschopné zvládat emoční projevy dítěte a poskytovat mu bezpečí před ohrožením. Během pečování používají hysterii, tělesné a psychické násilí ve formě donucování či trestání. Svoje děti popisují jako nezvladatelné, divoké a nekontrolovatelné. Ve fantazii těchto matek je dítě všemocnou bytostí, která nad ní vládne a záměrně je trápí. Prostřednictvím projektivní identifikikace se dítě stává nositelem jejich nenaplněných potřeb matky a odpovědným za její emoční frustraci. Úkolem dítěte v nevědomé fantazii matky je uspokojování jejich emočních potřeb. Výměna rolí mezi dítětem a matkou se stává zdrojem řady traumat a odmítání, které u dítěte formují stejný intrapsychický pracovní model, jaký měla matka.

Intrapsychický Pracovní Model a Rizikové Faktory

Intrapsychický pracovní model (IPM) funguje jako nevědomý plán, podle něhož se matka vztahuje a chová ke svému dítěti. Traumatizující chování rodiče vůči dítěti se odehrává v reálném kontextu partnerských, rodinných, sociálních či pracovních vztahů. V rámci těchto vztahů působí desítky vlivů, z nichž některé riziko ubližení dítěti zvyšují a jiné snižují.

Čtěte také: Postupy v pripade Patrani Dite V Ohrozeni

Mezi rizikové vlivy týrání a zanedbávání dítěte patří mimo jiné: nedonošenost dítěte, tělesný a mentální handicap dítěte, vrozené či chronické nemoci, biologická nezralost rodiče, sociální izolace, nedostatečující sociální a finanční podmínky, závislost rodiče na psychoaktivních látkách a jiné psychické poruchy, partnerské násilí, nezaměstnanost, absence společenské kontroly, absence legislativní úpravy sociálně právní ochrany dítěte, přítomnost násilí ve společnosti a mnohé další. Rozpoznávání rizikových faktorů je základním východiskem všech preventivních projektů v oblasti násilí na dětech. Předpokládá se, že množství rizikových faktorů je v přímé souvislosti s výskytem týráním dítěte v rodině.

Důslednou detekcí vnějších rizikových faktorů v rodinách ve Velké Británii se v posledních letech došlo k překvapivému závěru, že špatné zacházení s dítětem neodpovídá počtu rizikových faktorů v jeho prostředí. Zjistilo se, že například v rodinách, které byly z hlediska přítomných rizikových faktorů hodnocené jako vysoce rizikové, k ubližování dítěte vůbec nedošlo. Naopak, v rodinách označených za bezpečné, se dětem často ubližovalo.

Příčinou neúspěšné predikce týrání v rodině je skutečnost, že ani v jednom z dosavadních modelů prevence nebyla zahrnuta oblast vztahu dítěte a matky či jiného dominantního pečovatele. Výsledky dlouhodobého sledování matek a dětí prokázaly, že bezpečná vazba mezi dítětem a matkou funguje jako významný protektivní faktor, který dítě chrání před týráním a zanedbáváním. Například, mladá maminka, která vychovává svoje dítě bez náležitého sociálního zázemí, finanční pomoci a podpůrného partnera, nemusí péči o svoje dítě nijak zanedbávat, ani mu aktivně či pasivně ubližovat, pokud s ním má bezpečnou vazbu.

Z uvedených zjištění vyplývá, že klíčem k účinné prevenci všech druhů týrání a zanedbávání dětí v rodině nemůže být pouhá detekce vnějších rizikových faktorů, ale odhadování kvality vzájemného vztahu mezi pečovatelem a dítětem. Kvalita vztahu mezi matkou a dítětem závisí na jejím intrapsychickém pracovním modelu. Ten je odrazem kvality vazby s vlastní matkou.

Změna Intrapsychických Pracovních Modelů

Intrapsychické pracovní modely zůstávají relativně stabilní celý život. V průběhu života jedince se však mohou vyskytnout okolnosti, které tyto “pracovní” modely mění a přizpůsobují novým podmínkám. V životě dítěte se mohou objevit události, které způsobí změnu bezpečné vazby na vazbu nejistou. Mezi tyto události řadíme například rozvod rodičů, ztrátu rodiče, fluktuaci rodičovských postav, častou změnu bydliště, selhání ve škole, působení v kriminálních skupinách (v gangu) a různé formy traumatizace.

Ke změně vazby a intrapsychického pracovního modelu může dojít i v dospělosti. Mezi události, které mohou ústit do ztráty vazby patří například opakované a dlouhodobé separační situace. Typickým příkladem separace je hospitalizace dítěte násilně odděleného od matky. Právě dlouhodobou separaci v nemocnici použil Bowlby na popsání procesu odpoutání (detachment) od dominantního pečovatele. J. Stadium odpoutání (dettachment) je relativním uzdravením se z předešlých stadií. Výsledkem prolongované separace není obnovení normálního vazbového chování, ale připoutání se k neživým předmětům a zaujetí samým sebou.

Ke změnám intrapsychických pracovních modelů však může docházet i opačným směrem, tedy z neorganizovaných naorganuizované a z nejistých na bezpečné. K proměně intrapsychických pracovních modelů nemusí docházet jenom spontánně, ale i kontrolovaným zásahem ve smyslu cílené psychoterapeutické intervence. Ta umožní důkladné znovuprožití vztahových dynamik v dětství, jejich uvědomění a emoční a kognitivní propracování. V rámci přenosového vztahu s terapeutem může tzv. rizikový rodič zažít novou, nepoznanou zkušenost bezpečného vztahu. Ačkoli změny vyvolané psychoterapií probíhají na psychické, tedy reprezentativní úrovni, doprovází je řada kognitivních a behaviourálních změn. Výhodou psychodynamických principů léčby je skutečnost, že mnohé z nich se dají uplatnit i v krátkodobém časovém rámci, jenž se z hlediska klientů zdá více reálným.

tags: #pothe #p #dite #v #ohrozeni

Oblíbené příspěvky:

• Složení a výhody ekologického sprchového gelu
• Montáž bidetu krok za krokem
• Bioodpad Velvary – informace
• Nekonečná přitažlivost přírody
• Udržitelné Podnikání v České Republice