Potravní pyramida v suchozemských a vodních ekosystémech

Příroda sestává ze živých i neživých složek. Mezi živé složky přírody patří organismy: rostliny, živočichové, houby, mikroorganismy aj. Mezi neživé složky přírody náleží např. vzduch, voda či horniny a minerály (nerosty). Ucelené součásti přírody se označují jako ekosystémy.

Ekosystémy lze rozdělovat např. na suchozemské (les, louka) a vodní (rybník, jezero). Ekosystém je obecné označení pro ucelenou část přírody (biosféry). Příkladem je např. ekosystém listnatého lesa nebo vlhké nekosené (nevypoužité) louky. Ekosystém se skládá ze dvou samostatných složek - složky živé, tvořené organismy (tzv.

Ekologie a ekosystémy

Ekologie se zabývá vztahy v přírodě. Zkoumá vztahy mezi organismy navzájem i mezi organismy a prostředím. Termín ekologie často bývá nesprávně používán pro ochranářské aktivity a tvorbu životního prostředí. Nejde o jedno a to samé. Ucelené součásti přírody se označují jako ekosystémy. Přirozené ekosystémy vznikají (víceméně) bez zásahu člověka (např. tropický deštný les, korálové útesy, přirozený lesní porost). Naopak umělé ekosystémy musí člověk udržovat a dodávat do nich energii (např. hnojení, orba a osévání pole, sečení či spásání louky).

Ekosystémy jsou různě stabilní, neboli snášejí jen určitou míru narušení. Postupně se vyvíjejí, to se označuje jako sukcese (např. hromada zeminy postupně zaroste bylinami, keři, nastěhují se sem živočichové aj.). Pro ekosystémy je důležitá i přítomnost „mrtvé“ organické hmoty.

Potravní řetězce a potravní pyramidy

Potravní řetězce popisují, jak se látky a energie v přírodě přesouvají mezi organismy. Na počátku potravních řetězců stojí producenti, což bývají fotosyntetizující organismy. Díky fotosyntéze ukládají energii slunečního záření do chemických vazeb a vytvářejí organické látky bohaté na energii. Producenty se živí konzumenti 1. řádu, což jsou obvykle býložraví (živící se rostlinami) či všežraví živočichové. Konzumenty 1. řádu žerou konzumenti 2. řádu (podobně dále s konzumenty dalších řádů). Mrtvá těla všech účastníků potravního řetězce zpracovávají rozkladači (dekompozitoři). Ti uvolňují různé látky zpět do prostředí, jsou tak k dispozici dalším organismům.

Čtěte také: Více o potravní ekologii

Potravní řetězec popisuje potravní vztahy mezi organizmy v ekosystému, vyjadřuje přesuny energie a látek z jednoho druhu na druhý. Pomocí šipek je znázorněn vztah mezi organizmy, které se postupně pojídají. Šipka reprezentuje přenos biomasy mezi jednotlivými trofickými úrovněmi. Potravní řetězce jsou navzájem propojeny a vytvářejí složité potravní sítě.

Znázornění potravních řetězců je do určité míry zjednodušující: ve skutečnosti např. určitý živočich nežere jen jeden druh jiného živočicha (pro přesnější vyjádření potravních vztahů se využívají tzv. potravní sítě). Potravní řetězce lze znázornit graficky pomocí potravních pyramid, které vyjadřují vzájemné potravní vztahy v ekosystémech. Zachycují koloběh látek a tok energie. Organizmy jsou rozděleny do trofických úrovní. Základní úroveň tvoří producenti, nad ní jsou úrovně konzumentů. Úrovní je tolik, kolik je článků v potravním řetězci.

Základní složky potravní pyramidy

• Producenti: Produkují svou biomasu ze vzdušného CO2, jednoduchých anorganických látek (živin), vody za přítomnosti světelného záření prostřednictvím procesu fotosyntézy (zelené rostliny), případně chemosynteticky (některé mikroorganismy a houby). Jelikož produkují jako první v potravním řetězci složitější organické látky, nazývají se též primárními producenty. Jsou základem výživy pro konzumenty.
• Konzumenti: Živí se jinými organismy, čili produkují svou biomasu na základě konzumace složitých organických látek - cukrů, tuků, bílkovin - z těl jiných organismů. Podle hierarchie je možno je dále dělit na konzumenty prvního řádu (býložravci, kteří se živí rostlinami - producenty), druhého řádu (masožravci, kteří se živí býložravci) i dalších řádů (masožravci, kteří se živí jinými masožravci). Za konzumenty jsou někdy považováni též paraziti.
• Destruenti: Rozkládají složitější organické látky mrtvých těl na jednodušší anorganické látky - živiny. Mezi destruenty - rozkladače - patří zejména mikroorganismy a některé houby.

Mezi rozkladače typicky patří bakterie, houby či někteří bezobratlí živočichové (např. žížaly). Rozkladači (dekompozitoři) se významně podílejí na koloběhu látek v přírodě. Rozkládají mrtvou organickou hmotu (mrtvé organismy). Organická hmota je rozkladači zpracovávána na jednodušší látky. Tyto látky (živiny i minerální látky) se pak vracejí do prostředí a mohou je využít další organismy. Mrtvá organická hmota (např. dřevo, těla živočichů) se díky rozkladačům v přírodě dlouhodobě nehromadí. Mezi typické rozkladače patří nezelené bakterie a houby.

Vztahy mezi organismy

Mezi jednotlivými druhy organizmů, které žijí na určitém společném místě, se vyvíjejí vztahy.

1. Pozitivní vztahy: soužití mezi dvěma či více organizmy je prospěšné pro všechny zúčastněné strany.
   • Obligátní vztah - soužití je nutné pro přežití druhů.
   • Komenzalismus - je soužití dvou či více druhů organizmů, z nichž jeden (komenzál) má prospěch z druhého, ale nijak negativně ho neovlivňuje. Příkladem může být potravní prospěch pro ptáky, kteří sbírají larvy v půdě, kterou přeorali divoká prasata. Nebo hyena, která sežere zbytky antilopy ulovené lvem.
   • Mutualismus (symbióza) - oboustranně prospěšné soužití dvou či více druhů organizmů.
   • Protokooperace - vzájemně výhodné, ale nezávazné sdružování organizmů. Příkladem je např.
2. Negativní vztahy:
   • Amenzalismus, alelopatie - jeden organizmus (inhibitor) ovlivňuje negativně druhý organizmus (amenzál) svými chemickými látkami, které vypouští do svého okolí (př. silice, fenoly, toxiny). Tyto látky působí na růst a vývoj inhibičně.
   • Predace - predátor (lovec) vyhledává a loví jiný organizmus (kořist).
   • Kompetice (konkurence) - soupeření dvou organizmů o životní potřeby (např.
   • Parazitismus - vztah dvou organizmů, ve kterém jeden organizmus (parazit) má zisk na úkor druhého (hostitele). Parazit využívá hostitele jako zdroj potravy, ale neusmrcuje ho. Ektoparazité žijí mimo tělo hostitele nebo na jeho povrchu (př.

Abiotické faktory

Abiotické podmínky (faktory) prostředí souvisejí s neživou přírodou. Viditelné světlo je zdrojem energie pro fotosyntézu, ale též obecně slouží k orientaci či komunikaci organismů. Světlo organismy vnímají světločivnými buňkami či zrakem. To u živočichů souvisí např. s přítomností určitého zbarvení (mj. výstražného či maskovacího), rostliny na své pestře zbarvené části mohou lákat např. Změny intenzity světla vedou u živočichů k ovlivňování biorytmů, které souvisejí např. s rozmnožováním či migrací. Životní cyklus rostlin je ovlivněn délkou dne. Organismy mají různé nároky na světlo: živočichové se nedostatku světla (to je spojeno např. s noční aktivitou či životem v podzemí) přizpůsobili např.

Čtěte také: Význam potravní pyramidy

UV záření má kratší vlnové délky a větší energii než viditelné záření, ničí proteiny a nukleové kyseliny. Organismy se UV záření či nadbytku viditelného světla mohou bránit pomocí pigmentů (např. melanin u živočichů, karotenoidy u rostlin). Teplo ze Slunce na Zemi přichází hlavně ve formě viditelného světla a infračerveného záření. Teplota je dána počasím a klimatem místa, v němž organismy žijí. Suchozemské rostliny udržují teplotu svých těl pomocí odevzdávání a vypařování vody (transpirace). Živočichové mohou být ektotermní (jejich teplota je závislá na teplotě prostředí) či endotermní (udržují si stálou tělesnou teplotu). Stálá tělesná teplota je typická pro ptáky a savce.

Živé organismy ovlivňuje chemické složení vzduchu (což je svázáno se zásadními biochemickými procesy: fotosyntézou a buněčným dýcháním), ale také jeho teplota, tlak či proudění. Rostliny vzduch využívají např. k přenosu pylu či diaspor (plodů, semen). Někteří živočichové mohou vzduchem aktivně létat, živočichové či jiné organismy se mohou nechat pasivně přenášet (tzv.

Voda je součástí životního prostředí, je obsažena také v organismech samotných. Ve vodě bývají rozpuštěné minerální látky (obsah solí se označuje jako salinita) či plyny. Povrchové napětí vody někteří bezobratlí živočichové využívají k pohybu po hladině. Rostliny mohou mít různé nároky na vodu, u těch žijících v suchém prostředí mnohdy bývá vyvinuta sukulence (tvoří si zásoby vody ve ztlustlých orgánech, zabraňují ztrátám vody pomocí CAM fotosyntézy). Živočichové se dostupnosti vody přizpůsobují např. určitým množstvím potních žláz či průběhem vylučování.

Čtěte také: Význam potravních řetězců

tags: #potravní #pyramida #terestrický #vs #vodní #ekosystém

Oblíbené příspěvky:

• Český Těšín - ovzduší
• Univerzitní ekologické aktivity
• Prevence nakažlivých chorob
• Český seriál o přírodě
• Omezení světelného znečištění