Třídění odpadu je pro většinu obyvatel České republiky denní rutinou, ale málokdo si plně uvědomuje, že nejde jen o dobrý zvyk, nýbrž o zákonnou povinnost už od devadesátých let, jejíž dodržování má zásadní vliv na životní prostředí a naši budoucnost.
Základní rámec pro nakládání s odpady stanovuje zákon č. 541/2020 Sb., o odpadech. Na základě zmíněného zákona o odpadech vydávají jednotlivé obce vlastní závazné vyhlášky, ve kterých stanovují podrobnosti celého systému třídění, aby byl co nejefektivnější a nejlépe odpovídal místním podmínkám. Legislativní úprava nakládání s odpady je také řešena na úrovni Evropské unie, nejčastěji formou směrnic, které mají státy povinnost v rámci stanovené lhůty implementovat do svých vnitrostátních právních řádů.
Klíčovou směrnicí pro oblast odpadů je Směrnice Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 98/2008 ze dne 19. listopadu 2008 o odpadech a o zrušení některých směrnic, která sjednotila dříve roztříštěnou úpravu nakládání s nebezpečným odpadem, s odpadními oleji a odpady obecně do jednoho dokumentu.
Ze směrnic, které se dotýkají námi zkoumané oblasti, můžeme dále uvést Směrnici Rady 1999/31/ES ze dne 26. dubna 1999 o skládkách odpadů. Specifických druhů odpadů se pak týkají zejména Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/53/ES ze dne 18. září 2000 o vozidlech s ukončenou životností, Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/19/EU ze dne 4. července 2012 o odpadních elektrických a elektronických zařízeních (OEEZ) a Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/66/ES ze dne 6. září 2006 o bateriích a akumulátorech a odpadních bateriích a akumulátorech a o zrušení směrnice 91/157/EHS.
Dle § 3 je odpadem každá movitá věc, které se osoba zbavuje nebo má úmysl nebo povinnost se jí zbavit. Třídění odpadů spadá pod pojem úprava odpadů, kterou se dle § 4 odst. 1 písm. o) zákona o odpadech myslí každá činnost, která vede ke změně chemických, biologických nebo fyzikálních vlastností, včetně jejich třídění, za účelem umožnění nebo usnadnění jejich dopravy, využití, odstraňování nebo za účelem snížení jejich objemu, případně snížení jejich nebezpečných vlastností.
Čtěte také: Nová pravidla pro třídění odpadu pro firmy a obce
Pro správné zařazení odpadu do příslušné kategorie stanoví Ministerstvo životního prostředí ve vyhlášce č. 381/2001 Sb. tzv. Katalog odpadů, podle kterého jsou původce a oprávněná osoba povinni odpad zařadit pro účely nakládání s ním.
Obecné pravidlo tedy zní, že každý je povinen nakládat s odpady a zbavovat se jich pouze způsobem stanoveným zákonem o odpadech a ostatními prováděcími předpisy vydanými na ochranu životního prostředí, tedy i třídit jej v souladu s tímto zákonem a předpisy přijatými k jeho provedení.
Tento zákon ukládá obcím povinnost zajistit občanům místa pro odkládání vytříděných složek komunálního odpadu (jako je papír, plast, sklo, kovy, bioodpad). Mezi nejběžnější systémy patří:
Navíc téměř každá obec provozuje sběrný dvůr, kde je možné zdarma odevzdat objemný odpad, nebezpečný odpad, elektrozařízení a další složky, které nelze vyhodit do standardních kontejnerů.
Český systém financování tříděného odpadu je založen na principu rozšířené odpovědnosti výrobce (Extended Producer Responsibility - EPR). Finanční prostředky, ze kterých je provoz systému hrazen, pocházejí primárně z poplatků, které platí firmy - výrobci, plniči a dovozci baleného zboží.
Čtěte také: Svoz odpadu a zákony
Poplatek, který výrobci společnosti EKO-KOM odvádí, je odvozen od množství, druhu materiálu (např. plast, papír, sklo) a recyklovatelnosti obalů, které na český trh dodali. EKO-KOM hraje roli jakéhosi finančního redistributora.
Ačkoliv tyto příjmy pokrývají značnou část nákladů na sběr tříděného odpadu (zejména papíru, plastů a skla), obvykle nejsou schopné pokrýt celé náklady na odpadové hospodářství obce.
Česká republika je v oblasti třídění odpadu tradičně velmi úspěšná. Dle nejnovějších dat se nám daří třídit například přes 80 % veškerého obalového odpadu. Míra třídění, tedy množství odpadu, které se dostane do sběrných nádob, je ovšem pouze prvním krokem. V tomto ohledu si ČR stojí také poměrně dobře, avšak stále čelí výzvám, zejména v oblasti plastů. Naše země je velmi efektivní v recyklaci papíru a skla, kde dosahujeme špičkových výsledků.
Klíčovým cílem, který nás pohání k neustálému zlepšování, je zákaz skládkování recyklovatelných a využitelných odpadů v České republice, který má vstoupit v platnost v roce 2030.
V České republice je třídění odpadu ve firmách regulováno zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech, a dalšími prováděcími předpisy. Tento zákon stanoví základní povinnosti pro nakládání s odpady a jejich třídění. Jak mají firmy přistupovat k povinnosti třídit odpad? Povinnost třídit odpad vyplývá ze zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech. Týká se každého, při jehož činnosti vzniká odpad, tedy i firem, společností a osob samostatně výdělečně činných. Každá firma je povinna odpady třídit a soustřeďovat odděleně, a to v místě vzniku odpadu. Třídění je třeba provádět podle jednotlivých druhů odpadu.
Čtěte také: Nové podmínky pro kotle
Pro firmy bývá často výhodnější zajistit si vlastní řešení u odpadové firmy, kterou si společnost vybere sama podle svých potřeb. Barevné kontejnery na tříděný odpad následně firma získá na základě smlouvy uzavřené s odpadovou firmou, případně zakoupí sama na vlastní náklady. Zákon říká, že na jednotlivé vznikající druhy odpadů musí být samostatné nádoby. Jejich barvu zákon nespecifikuje, ale je praktické vycházet z toho, co je zde dlouhodobě zavedené. Pokud ale určitý druh odpadu ve firmě nevzniká a firma je schopna to případné kontrole prokázat, pak takovou nádobu mít nemusí.
Firmy musí mít na svém pracovišti dostatečný počet nádob na třídění jednotlivých druhů odpadu. Firmy jsou povinny vést evidenci o množství a druzích odpadů, které produkují a předávají. Firmy by měly spolupracovat s místními úřady a obcemi na zajištění efektivního systému třídění odpadu a na zapojení se do místních programů recyklace a odpadového hospodářství.
Jak postupovat pro efektivní třídění odpadu ve firmě:
Důsledné třídění odpadu ve firmě, přispívá nejen k ochraně životního prostředí, ale také zvyšuje efektivitu a může vést k úsporám nákladů na odpadové hospodářství.
Povinností každé obce či města je zajistit, aby obyvatelé těchto municipalit měli možnost odložit odpady, které vyprodukovali. Další zákonnou povinností obce je určit místa pro oddělené soustřeďování komunálního odpadu, a to alespoň nebezpečného odpadu, papíru, plastů, skla, kovů, biologického odpadu, jedlých olejů a tuků a od 1. K soustřeďování jednotlivých složek komunálních odpadů obec může využít zejména sběrných dvorů, zařízení určená pro nakládání s odpady, velkoobjemové kontejnery, sběrné nádoby, pytlový způsob sběru, nebo libovolnou kombinaci uvedených způsobů, přičemž určí i jejich stanoviště, tedy místo, kde jsou sběrné nádoby trvale nebo přechodně umístěny za účelem dalšího nakládání s komunálním odpadem.
Nejméně jednou ročně je obec povinna způsobem umožňujícím dálkový přístup informovat o způsobech a rozsahu odděleného soustřeďování komunálního odpadu, využití a odstranění komunálního odpadu a o možnostech prevence a minimalizace vzniku komunálního odpadu.
Za účelem plnění výše popsaných povinností vztahujících se zejména ke sběru a třídění odpadu má obec povinnost nastavit obecní systém odpadového hospodářství. Je na volbě obce, městyse či města, zda tento systém nastaví formou obecně závazné vyhlášky, jak zákon výslovně předpokládá, či jiným způsobem. Obecně závazná vyhláška bude zpravidla praktičtějším způsobem stanovení těchto pravidel, a to s ohledem na lepší vymahatelnost povinností z ní vyplývající.
Okamžikem, kdy občan dané obce odloží odpad na místo k tomu obcí určené, se obec stává původcem tohoto odpadu. Zároveň se obec stává vlastníkem tohoto odpadu s výjimkou výrobků s ukončenou životností, jejichž vlastníkem se stává zřizovatel příslušného místa zpětného odběru, tedy konkrétní výrobce nebo kolektivní systém.
Pokud občan určité obce nerespektuje pravidla příslušné vyhlášky, kterou se stanoví obecní odpadový systém, a např. odkládá nebezpečný odpad či další odděleně soustřeďované složky komunálního odpadu na jiná místa, než obcí určená, může se tímto jednáním dopouštět porušení zákona a takové jednání bude zpravidla zakládat odpovědnost takové fyzické osoby za spáchání přestupku podle § 117 odst. 1 písm. t) odpadového zákona, za nějž může být udělena pokuta až do 50 tisíc korun.
Výraznou změnou, která se obcí dotkne, je sjednocení konstrukce poplatku za odpady. Nově má obce možnost zpoplatnit domácnosti místním poplatkem a to buď na hlavu, nebo podle objemu či hmotnosti vyprodukovaného odpadu nebo podle objemu přistavených nádob.
Od 1. ledna 2022 mohou mít obce na svém území zavedeny pouze poplatky podle zákona č. Na rozdíl od předchozí právní úpravy, kdy byl poplatek za komunální odpad upraven zákonem o odpadech a poplatek za systém odpadového hospodářství zákonem o místních poplatcích.
Společnost EKO-KOM připravila na svých internetových stránkách novou sekci INSPIRÁTOR, která je určena zastupitelům samospráv měst a obcí a zástupcům městských a obecních úřadů.
tags: #povinnost #tridit #odpad #v #české #republice