Přírodní rezervace Prachovské skály patří k nejznámějším skalním oblastem České republiky. Je jednou z nejstarších přírodních rezervací v České republice, vyhlášena již v roce 1933. Snaha ochránců přírody byla završena v roce 2002 připojením přírodní rezervace Prachovské skály k Chráněné krajinné oblasti Český ráj.
Geologická minulost Prachovských skal je poměrně pestrá. Počátky pískovcových skalních masivů se datují do druhohor, kdy byla celá oblast zaplavena mořem. Mohutnými tektonickými silami byla celá oblast o mnoho milionů let později vyzdvižena, záplava ustoupila a mořské dno se rozdělilo na řadu samostatných tabulí, které daly základ dnešním klenotům Českého ráje - Suchým skalám, Prachovským skalám, Hruboskalsku, Příhrazským skalám a ostatním.
Postupnou erozí vznikly charakteristické a ve světě unikátní skalní města s vysokými skalními věžemi a hlubokými stržemi. Tabulová plošina z kvádrových pískovců svrchní křídy je rozčleněna skalnatými roklemi do několika částí. Pískovce dosahují mocnosti až 90 m a místy jimi prostupují tělesa neovulkanitů. Souvrství je ukloněno k severu, místy k západu, prostupují jím pukliny převažujících směrů VJV-ZSZ (lužický směr) až V-Z.
Plošinu brázdí soustava převážně suchých skalnatých údolí - soutěsek (zvaných zde „chodby“, např. Císařská chodba), osou skalní oblasti prochází údolí Buňky (jedna ze zdrojnic Žehrovky). Hřbety mezi údolími jsou na mnoha místech rozčleněny do samostatných věží, tvořící zde typická skalní města. Známými útvary jsou např. Prachovská jehla, Motlitba skal, Orel, Krkavčí skály, Smítkova a Janebova věž.
Běžné jsou pseudokrasové tvary, např. nevelké jeskyně (puklinové, rozsedlinové, vrstevní, suťové aj.), závrty a drobné tvary zvětrávání a odnosu pískovců, zejména voštiny, skalní výklenky, dutiny a perforace (okna a brány), škrapy atd.
Čtěte také: Skály - omalovánky pro nejmenší
Někdy v polovině 13. století král Přemysl Otakar I. založil na čedičovém vrcholku mohutný hrad Velíš a Prachovské skály se staly součástí velíšského královského panství. Roku 1625 se Velíšské panství stalo součástí Frýdlantského vévodství Albrechta Eusebia Valdštejna. Po jeho smrti roku 1634 bylo vévodství zpustošeno.
Roku 1637 získává Velíšské panství i s Prachovskými skalami Jindřich Schlik, jeden z vůdců povstání z roku 1620 a velitel pluku moravských stavů v bitvě na Bílé Hoře. V držení jeho potomků byly Prachovské skály až do roku 1948, kdy byl Schlikům celý majetek vyvlastněn. Rezervace byla v roce 2000 navrácena rodině Schliků, kteří ji od té doby spravují ve vlastní režii.
Hlavním cílem je ochrana geomorfologicky unikátního skalního města kvádrových pískovců s pestrou mozaikou jeho biotopů. Kromě zbytků reliktních borů na extrémních skalních stanovištích zde rostou fragmenty bučin a potočních olšin, lesních louček a vodních společenstev v nádrži u Pelíška.
Rostlinstvo pískovcových oblastí je poměrně chudé, což je dáno zejména málo úživným geologickým podkladem. Původní rostlinná společenstva většinou zanikla nebo se zachovala jen ve fragmentech. Lesní porosty byly dlouholetým hospodařením převedeny na smrkové, vzácněji borové monokultury, jejichž podrost je rovněž chudý a jednotvárný - metlička křivolaká, borůvka černá, brusinka obecná, vřes obecný a hasivka orličí.
Bohatší vegetaci nalezneme jen ve vlhkých roklích - fragmenty společenstev svazu Tilio-Acerion - např. v Javorovém dole nebo údolíčcích potoků v jižní části skal. Tam rostou např. mokrýš střídavolistý, netýkavka nedůtklivá, podbílek šupinatý, vrbina hajní, ptačinec hajní, kostřava obrovská, ostřice lesní aj.
Čtěte také: Lezení a bouldering v Česku
Vlhké hluboké rokle (Dračí rokle, Zelená rokle), v nichž se hromadí studený vzduch, vykazují tzv. inverzní efekt - místní klima je vlhčí a chladnější, než odpovídá nadmořské výšce, což umožňuje růst charakteristických horských druhů. V Prachovských skalách proto můžeme najít např. vranec jedlový, plavuň pučivou, měsičnice vytrvalá a rozrazil horský.
Přirozené složení lesních porostů naznačují zbytky reliktních borů svazu Dicrano-Pinion na okrajích skal a zbytky květnatých bučin svazu Fagion např. na Svinčici nebo mezi Studenou a Hromovou roklí. V podrostu nalezneme např.
Hnízdí zde ptačí druhy typické pro skalní města, např. poštolka obecná, výr velký, krkavec velký a rehek domácí. Běžná je kuna skalní. U malých vodních ploch žijí čolek obecný, č. horský.
Výchozím městem pro prohlídku Prachovských skal může být Jičín, starobylé město se zachovalým centrálním náměstím a mnoha historickými památkami. Prachovské skály jsou jedním z nejnavštěvovanějších míst Českého ráje. Hustá síť turistických značek vás provede roklemi, stržemi, úžlabinami, po vršcích pískovcových skal s vyhlídkami a kouzelnými zákoutími. Mezi nejnavštěvovanější místa patří Vyhlídka Českého ráje, Americká sluj, vyhlídka prof. Hekena či Císařská chodba.
Důležité upozornění: Je třeba dbát zvýšené opatrnosti při chůzi po schodech, které jsou velmi kluzké a snadno může dojít k pádu.
Čtěte také: Zajímavosti západních Čech
Prachovské skály jsou rájem pro horolezce. Mají také nejstarší lezeckou historii v zemi. Nejvyšší vrchol dosahuje výšky čtyřicet metrů. Skalní útvary získaly díky svým tvarům příznačná jména jako například Mnich, Madona, Prachovská jehla, Babinec a mnoho dalších.
Omezení pro horolezce: z důvodu hnízdění dravců jsou pro horolezectví do 30. 6. některé skalní objekty uzavřeny.
Nejblíže od skal jsou Jinolické rybníky, vyhledávaná rekreační oblast. Navštívit můžete koupaliště v Jičíně nebo Sobotce.
První známý popis lesa v prostoru Prachovských skal pochází z roku 1636. V péči o lesní porosty je do budoucna nutno omezovat zejména podíl smrku a vysazováním listnatých dřevin přeměnit současné monokultury na různověké smíšené porosty, které budou lépe plnit i ostatní funkce lesa. Kromě toho je třeba asanovat některé lokality postižené erozí, zvláště kolem pat skal v turisticky nejexponovanějších oblastech.
V roce 1933 bylo území prohlášeno za přírodní rezervaci a v roce 2002 byla rezervace připojena k Chráněné krajinné oblasti Český ráj.
tags: #Prachovské #skály #příroda #zajímavosti