Tento článek se zaměřuje na legislativní rámec a související normy, které se v České republice vztahují k pracovní expozici venkovního ovzduší. Zahrnuje přehled imisních limitů, národních cílů pro snižování expozice, programů zlepšování kvality ovzduší a dalších relevantních aspektů.
Imisní a Emisní Limity
Imisní limity jsou závazné pro orgány ochrany ovzduší a obce a kraje s dopadem na ovzduší. Jsou uvedeny v příloze č. 1 k zákonu a stanovují maximální povolené koncentrace znečišťujících látek v ovzduší.
Emisní limity musí být dodrženy na každém komínovém průduchu nebo výduchu do ovzduší. Pokud je pro stacionární zdroj stanoven specifický emisní limit nebo emisní strop, nevztahují se na něj obecné emisní limity. Specifický emisní limit stanovený v povolení provozu nesmí být stejný nebo vyšší než specifický emisní limit stanovený prováděcím právním předpisem pro daný stacionární zdroj.
Národní Cíl Snížení Expozice
Národní cíl snížení expozice je hodnota, které má být dosaženo snížením průměrné expozice obyvatelstva částicemi PM2,5 pro období referenčního roku za účelem omezení škodlivých účinků na lidské zdraví. Národní cíl snížení expozice je uveden v příloze č. 9 k zákonu.
Stacionární Zdroje
Stacionární zdroje se dělí na zdroje uvedené v příloze č. 2 k zákonu a na zdroje neuvedené v této příloze. Zařazují se pod příslušné kódy uvedené v příloze č. 2 na základě typu činnosti nebo typu stacionární technické jednotky s ohledem na celkové projektované parametry, jsou-li v příloze č. 2 uvedeny.
Čtěte také: Činnosti odboru životního prostředí Prostějov
Pro účely stanovení roční emise stacionárního zdroje při zařazování pod kódy 11.1. až 11.9. se vychází z projektovaného průtoku odpadního plynu, předpokládaného maximálního využití provozní doby a hmotnostní koncentrace znečišťující látky na úrovni obecného emisního limitu.
Posuzování a Vyhodnocování Úrovně Znečištění
Za účelem vyhodnocení úrovně znečištění ministerstvo zajišťuje posuzování úrovně znečištění pro znečišťující látky stanovené v prováděcím právním předpise a porovnání výsledné úrovně znečištění s imisními limity stanovenými v příloze č. 1. Posuzování a vyhodnocení úrovně znečištění se provádí pro území vymezené pro účely posuzování a řízení kvality ovzduší (zóna) a pro zónu, která je městskou aglomerací s počtem obyvatel vyšším než 250000 (aglomerace). Seznam zón a aglomerací je uveden v příloze č. 10.
Ministerstvo provádí posuzování úrovně znečištění stacionárním měřením, výpočtem nebo jejich kombinací, podle toho, zda v zóně nebo aglomeraci došlo k překročení dolní nebo horní meze pro posuzování úrovně znečištění. Za účelem stacionárního měření stanoví ministerstvo státní síť imisního monitoringu a tuto síť provozuje.
Povinnosti Provozovatele
Provozovatel stacionárního zdroje je povinen zjišťovat úroveň znečišťování měřením nebo výpočtem. Měření se provádí v místě, za kterým již nedochází ke změnám ve složení odpadních plynů vnášených do ovzduší, nebo v jiném místě, které je přesně definováno obsahem referenčního kyslíku. Dochází-li u stacionárního zdroje ke znečišťování prostřednictvím více komínů nebo výduchů, zjišťuje se úroveň znečišťování na každém z nich, pokud není v povolení provozu stanoveno jinak.
Úroveň znečišťování se zjišťuje jednorázovým měřením emisí v intervalech stanovených prováděcím právním předpisem nebo kontinuálním měřením emisí. Jednorázové měření emisí zajišťuje provozovatel prostřednictvím autorizované osoby. Kontinuálním měřením emisí se zjišťují emise znečišťujících látek a provozní parametry uvedené v příloze č. 4 k zákonu.
Čtěte také: Výzvy ekologické obnovy
Informační Systém Kvality Ovzduší a Emisní Inventura
Výsledky posuzování a vyhodnocení úrovní znečištění vede ministerstvo v informačním systému kvality ovzduší. Ministerstvo provádí na základě shromážděných dat emisní inventuru, spočívající ve zjišťování celkového množství znečišťujících látek, které byly v předchozím kalendářním roce vneseny do ovzduší, a emisní projekci, spočívající v odhadu vývoje množství znečišťujících látek, které budou vneseny do ovzduší v dalších kalendářních letech.
Národní Program Snižování Emisí
Za účelem snížení celkové úrovně znečištění a znečišťování v České republice ministerstvo ve spolupráci s příslušnými ústředními správními úřady zpracovává Národní program snižování emisí České republiky. Tento program schvaluje vláda a jeho požadavky na obsah jsou uvedeny v příloze č. 7. Ministerstvo národní program zpracuje a oznámí Evropské komisi nejméně jednou za 4 roky.
Program Zlepšování Kvality Ovzduší
Program zlepšování kvality ovzduší pro zónu nebo aglomeraci vydává ministerstvo v případě, že je v dané zóně nebo aglomeraci překročen imisní limit stanovený v bodech 1 až 3 v příloze č. 1 k zákonu nebo v případě, že není dosažen národní cíl snížení expozice. Obsahové náležitosti programu zlepšování kvality ovzduší jsou uvedeny v příloze č. 5.
Součástí programu zlepšování kvality ovzduší jsou taková opatření, která zajistí, aby bylo imisního limitu nebo cíle snížení expozice dosaženo co nejdříve. Programy zlepšování kvality ovzduší jsou závazné pro orgány ochrany ovzduší, ústřední správní úřady a jiné správní orgány, obce a kraje.
Smogová Situace
Smogová situace je stav mimořádně znečištěného ovzduší ohrožující lidské zdraví, kdy úroveň znečištění oxidem siřičitým, oxidem dusičitým, částicemi PM10 nebo troposférickým ozonem překročí informativní, regulační nebo varovnou prahovou hodnotu uvedenou v příloze č. 6 k zákonu a jsou splněny podmínky uvedené v této příloze. Vznik smogové situace a její ukončení vyhlašuje ministerstvo.
Čtěte také: 5. třída: procvičování přírodovědy pomocí pracovních listů
Ochrana Zdraví při Práci - Mikroklimatické Podmínky a Výměna Vzduchu
Důležitou roli hraje i zajištění vhodných mikroklimatických podmínek na pracovištích. Konstrukce a uspořádání pracovišť se řeší tak, aby bylo zajištěno denní osvětlení pracovišť a byla omezována tepelná zátěž zaměstnanců slunečním zářením. Osvětlení pracovišť denním, umělým, popřípadě sdruženým osvětlením musí odpovídat nárokům vykonávané práce na zrakovou činnost, pohodu vidění a bezpečnost zaměstnanců v souladu s normovými hodnotami.
Na pracovištích, kde je vykonávána trvalá práce, s výjimkou pracovišť vyžadujících zvláštní tepelné podmínky a pracovišť, na nichž nelze technickými prostředky odstranit tepelnou zátěž z technologie, musí být zajištěno dodržování přípustných mikroklimatických podmínek s výjimkou mimořádně chladných a mimořádně teplých dnů. Přípustné mikroklimatické podmínky a způsob jejich stanovení upravuje část A přílohy č. 1 k nařízení vlády č. 361/2007 Sb.
Na všech pracovištích musí být k ochraně zdraví zaměstnance zajištěna dostatečná výměna vzduchu přirozeným nebo nuceným větráním. Množství vyměňovaného vzduchu se určuje s ohledem na vykonávanou práci a její fyzickou náročnost tak, aby byly, pokud je to možné, pro zaměstnance zajištěny vyhovující pracovní podmínky, již od počátku pracovní doby. Limitní hodnoty mikroklimatických podmínek jsou upraveny v příloze č. 1 k tomuto nařízení.
Ochranné Nápoje
K ochraně zdraví před účinky tepelné zátěže či zátěže chladem se poskytují zaměstnancům ochranné nápoje. Ochranné nápoje se poskytují na pracovišti nebo v jeho bezprostřední blízkosti tak, aby byly snadno a bezpečně dostupné. Ochranným nápojem, chránícím před účinky tepelné zátěže, se doplňuje ztráta tekutin a minerálních látek ztracených potem a dýcháním.
Ochranné nápoje musí být zdravotně nezávadné, musí mít vhodnou teplotu a nesmí obsahovat více než 6,5 hmotnostních procent cukru.
Hodnocení Rizik a Měření Faktorů Pracovního Prostředí
Mezi základní povinnosti každého zaměstnavatele v procesu ochrany zdraví při práci patří zpracovat a ve smyslu §37 odst.2 zákona č.258/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů předložit orgánu ochrany veřejného zdraví (hygienické službě) do 30 kalendářních dnů od zahájení výkonu prací návrh na zařazení jednotlivých prací (např. svářeč, brusič, zámečník, pekař) do kategorií podle míry rizika vyskytujících se faktorů pracovního prostředí, které mohou negativně ovlivnit zdraví zaměstnanců.
Zaměstnavatel je povinen rizika na pracovišti vyhledávat, což znamená vyhledávat rizikové faktory pracovního prostředí, které se na daném pracovišti vyskytují nebo mohou vyskytovat při provozování strojního vybavení a technologických procesů. Měření a vyšetření pro účely kategorizace - zařazení prací do kategorií rizika nebo změny v zařazení - může zaměstnavatel provést ve smyslu §38 citovaného zákona pouze prostřednictvím držitele osvědčení o akreditaci nebo držitele autorizace k příslušným měřením nebo vyšetřením.
Ochrana Před Účinky Nebezpečných Chemických Látek
Problematiku ochrany před účinky nebezpečných chemických látek řeší zákoník práce, nařízení vlády č. 495/2001 Sb. a nařízení vlády č. 21/2003 Sb. Tato legislativa ukládá zaměstnavateli vyhledat nebezpečí vyplývající z jeho činností a provést zhodnocení jejich rizik (v tomto případě v souvislosti s nebezpečnou chemickou látkou). Poté zpracovat seznam osobních ochranných pracovních prostředků. Při zpracování tohoto seznamu je nezbytné vycházet z klasifikace nebezpečných chemických látek a chemických přípravků, především z nebezpečných vlastností, R a S-vět a jejich kombinací.
Pracoviště musí zabezpečovat co nejvyšší ochranu zaměstnanců. I v případě vzniku nežádoucí události musí být minimalizován účinek přítomných nebo vytvářejících se nebezpečných látek. Tuto zásadu lze zabezpečit použitím různých materiálů a stavebními úpravami, zabezpečovacími a ochrannými zařízeními a organizačními opatřeními.
Větrání pracovišť je důležitým aspektem ochrany proti nebezpečným látkám. Množství větracího vzduchu je dáno nař. vlády č. 361/2007 Sb., a množstvím nebezpečné látky, které by nemělo překročit nejvyšší přípustnou koncentraci v pracovním prostředí.
Při práci s olovem nebo látkou obsahující olovo, při které může dojít k absorbci olova do lidského organizmu, musí být určen způsob a míra expozice zaměstnanců olovu. Postup a výsledky hodnocení expozice musí být konzultovány se zaměstnanci nebo jejich zástupci. Jestliže posouzení expozice prokáže, že koncentrace olova ve vzduchu je vyšší než jedna třetina přípustného expozičního limitu 50 µg.m-3, ale je nižší než tento přípustný expoziční limit, musí být vyšetřena u exponovaných zaměstnanců hladina olova v krvi (dále jen "plumbaemie").
Hluk a Vibrace
Hodnoty hluku se vyjadřují ekvivalentní hladinou akustického tlaku A LAeq,T a maximální hladinou akustického tlaku A LAmax. Ekvivalentní hladina akustického tlaku A LAeq,T se v denní době stanoví pro 8 souvislých a na sebe navazujících nejhlučnějších hodin (LAeq,8h), v noční době pro nejhlučnější 1 hodinu (LAeq,1h). Pro hluk z dopravy na pozemních komunikacích, s výjimkou účelových komunikací, a dráhách a pro hluk z leteckého provozu se ekvivalentní hladina akustického tlaku A LAeq,T stanoví pro celou denní (LAeq,16h) a celou noční dobu (LAeq,8h).
Zaměstnavatel provádí hodnocení rizika na základě znalosti údajů o předpokládané míře zátěže vibracím a podmínek užívání zařízení uváděných výrobcem. Hodnocení rizika na základě znalosti údajů uváděných výrobcem nenahrazuje měření. Pokud je zaměstnanec při práci exponován vibracím překračujícím expoziční limit nebo hygienický limit, použije se pro zařazení bezpečnostních přestávek v průběhu směny § 9 odst. 6 obdobně.
Fyzická Zátěž
Celková fyzická zátěž zaměstnance nesmí překročit nejvyšší přípustné hodnoty stanovené v části A přílohy č. 5 k nařízení vlády č. 361/2007 Sb. Lokální svalová zátěž nesmí překročit nejvyšší přípustné hodnoty stanovené v části B přílohy č. 5 k tomuto nařízení. Prostorové požadavky na pracoviště a pracovní místo související s fyzickou zátěží zaměstnance jsou upraveny v příloze č. 6 k tomuto nařízení. Pracovní polohy při práci musí splňovat kritéria uvedená v příloze č. 7 k tomuto nařízení.
Ruční manipulace s břemeny jako rizikový faktor musí být omezována. Pokud je ruční manipulace s břemeny nevyhnutelná, musí být pracoviště uspořádána tak, aby byla manipulace s břemeny co nejbezpečnější a neohrožovala zdraví zaměstnanců. Musí být učiněna vhodná organizační opatření a použity vhodné mechanizační prostředky k omezení rizika, zejména poškození páteře.
Psychická a Zraková Zátěž
Práce na zařízeních se zobrazovacími jednotkami vykonávaná zaměstnanci jako pravidelná součást jejich obvyklé pracovní činnosti musí být během pracovní doby přerušována bezpečnostními přestávkami nebo změnami činnosti, jejichž účelem je snížit pracovní zátěž vyplývající z povahy práce se zobrazovací jednotkou. Požadavky na pracoviště se zobrazovacími jednotkami jsou upraveny v příloze č. 8 k nařízení vlády č. 361/2007 Sb.
tags: #pracovní #expozice #venkovní #ovzduší #legislativa
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]