Pravidla pro ekologické výrobky v České republice a Evropské unii

Systémy ekologického značení (ecolabelling) slouží k označení produktů, které jsou ohleduplnější k životnímu prostředí než jiné výrobky sloužící ke stejnému účelu. Takto mohou být certifikovány pouze výrobky a služby, které splňují stanovená kritéria zaručující, že výrobek je šetrný k životnímu prostředí v celém svém životním cyklu, tj. od výroby po jeho likvidaci.

Tato kritéria jsou obvykle garantovaná státem nebo nezávislou organizací a nezávisle ověřována. Někdy se vyskytnou loga napodobující záměrně ekologické značení, která mají v nakupujícím vzbudit dojem, že jde o šetrný výrobek a přimět ho k nákupu. V tom případě jde o klamání spotřebitele a tzv. greenwashing (volně lze přeložit jako „natírání na zeleno“). Tyto „certifikace“ často udělují firmy nebo koncerny samy sobě, nebo jsou pravidla stanovena velmi volně a netransparentně či nejsou nezávisle ověřována. Nelze je proto považovat za důvěryhodné.

Národní program označování ekologicky šetrných výrobků v ČR

V České republice funguje Národní program označování ekologicky šetrných výrobků, který je zajišťován Agenturou pro ekologicky šetrné výrobky spadající pod CENIA, Českou informační agenturu životního prostředí. Certifikát "Ekologicky šetrný výrobek" propůjčuje Ministerstvo životního prostředí. O certifikaci žádá výrobce a udělení značky je zpoplatněno.

V současnosti jsou v platnosti technické směrnice obsahují kritéria podmiňující udělení certifikátu celé škále výrobků - od textilu a výrobků z recyklovaného papíru přes čisticí prostředky, kotle a nábytek po výpočetní a kancelářskou techniku. Podrobné informace včetně seznamů směrnic s kritérii a certifikovaných výrobků můžete najít na internetových stránkách www.ekoznacka.cz. Agentura též uděluje tzv. ekoznačku Evropské Unie (Evropská květina, The Flower).

Kromě těchto dvou značek se můžeme na našem trhu setkat s výrobky s některými certifikáty ostatních národních systémů značení - nejčastěji pravděpodobně rakouského, německého ("Modrý anděl") a skandinávského ("Severská labuť").

Čtěte také: Životní prostředí a zákony v Česku

Ekologické zemědělství (EZ)

Pravidla upravuje zákon č. 242/2000 Sb. O ekologickém zemědělství a příslušné prováděcí vyhlášky. V EZ se specificky dbá na péči o půdu, nepoužívají se umělá hnojiva (místo nich kompost nebo statková hnojiva), postřiky se používají jen v minimální míře a velmi omezeném sortimentu (např. měďnaté postřiky proti plísním apod.).

Pečlivě je dbáno na životní pohodu (welfare) zvířat - nesmí být oddělovány matky od mláďat, nepoužívají se problematické zákroky (upalování zobáků, zastřihávání ocásků prasat), je umožněna přirozená činnost podle druhu zvířete, krmení je povoleno jen certifikovanými biokrmivy či pastvou na certifikovaných pastvinách. Totéž platí pro přepravu na jatka a porážku - vše se děje co možná citlivě.

V EZ je zakázáno používat geneticky modifikované organismy a plodiny a to jak při pěstování, tak pro výživu zvířat. Nejde o cestu zpátky, ale o moderní zemědělský systém, který mezi své hlavní cíle klade i trvalou udržitelnost a etiku ve vztahu ke zvířatům.

Na rozdíl od konvenčního zemědělství dbá rovněž na kvalitu produkce (ne jen na její množství) a uvažuje zemědělský podnik jako agrosystém s uzavřeným koloběhem. Důraz je kladen na co nejvyšší uzavření koloběhu živin v rámci zemědělského podniku, je preferována biologická ochrana rostlin.

Ekologicky hospodařící zemědělci jsou kontrolováni minimálně 1x ročně (hlášená kontrola) a průběžně probíhají namátkové kontroly statků i výrobků. Zemědělci (i zpracovatelé bioproduktů) jsou registrováni u Ministerstva životního prostředí a kontrolu provádí jedna ze soukromých akreditovaných certifikačních organizací (nyní KEZ, AB Cert AG, Biokont a Bureau Veritas Czech Republic).

Čtěte také: Pravidla třídění odpadu

Nejčastěji se lze s certifikátem setkat u vína a stolních hroznů (řídí se Směrnicí Svazu integrované produkce hroznů a vína (www.ekovin.cz)). Zabývá se nejen způsoby pěstování a zakázanými či povolenými prostředky ochrany rostli, ale zároveň doporučuje vhodné odrůdy podle stanovišť, řeší péči o půdu apod.

Svaz pro integrovaný systém produkce zeleniny určuje obdobná pravidla pro zelináře. Přechodné období z konvenční na integrovanou produkci je dvouleté. Kontrolu dodržování podmínek provádí Svaz Integrované produkce zeleniny, kontroluje se statek, používané prostředky (hnojiva, postřiky), jakost produkce a obsah cizorodých látek.

Protože je uvažován statek jako celek, není možný souběh integrované a konvenční produkce u jednoho podniku.

Fairtrade

Fairtrade je celosvětový systém usilující o dodržování základních etických pravidel v mezinárodním obchodě, zejména mezi rozvojovými a průmyslovými zeměmi. Většina společností se snaží za každou cenu navýšit zisk a snížit náklady, což s sebou obvykle přináší environmentální i sociální negativa. Fairtrade hledá cesty, jak zkrátit putování výrobku od pěstitele ke spotřebiteli a jak zajistit ochranu životního prostředí a spravedlivou odměnu pro producenty.

FT stojí na třech principech - environmentálním, sociálním a ekonomickém. Tyto principy mohou podpořit i sami spotřebitelé nakupováním výrobků označených některými logy programu fairtrade. Výrobci fairtradových výrobků dostávají odměnu, která odráží vynaložené úsilí a umožňuje důstojné živobytí.

Čtěte také: Pravidla šachu pro začátečníky

Výrobky spravedlivého obchodu nejsou skrytě dotovány zničeným životním prostředím ani nízkým životním standardem lidí v rozvojových zemích. Část zisku je navíc použita na místní rozvoj - organizace (družstva) výrobců se mohou samy rozhodnout, kam investují společnou část získaných prostředků.

Zaměstnancům je v rámci fair trade zaručena zákonná minimální mzda a alespoň základní sociální a zdravotní zabezpečení dle konvencí Mezinárodní organizace práce (ILO) při OSN. Nucená a dětská práce je vyloučena.

Výroba fair trade produktů je šetrnější k životnímu prostředí - upřednostňují se místní přírodní materiály získané udržitelným způsobem, obnovitelné zdroje energie, šetrné postupy v zemědělství (alespoň integrovaná ochrana rostlin) i následném zpracování. Podporuje se přechod na ekologické zemědělství a druhová pestrost pěstovaných plodin.

To, že produkty označené logem Fair Trade splňují stanovená kritéria, garantuje organizace Fair Trade Labelling Organisations International (FLO)/ Mezinárodní certifikační organizace spravedlivého obchodu. Značení a certifikací existuje ale celá řada.

Velkou část sortimentu fair trade tvoří potraviny - káva, čaj, kakao, čokoláda, koření, rýže, cukr, banány a další. Významnou součástí nabídky jsou i umělecké a řemeslné výrobky, např. tašky, šátky, koberce, hudební nástroje, atd. Fair trade zboží k nám dováží již několik společností. Fair trade je u nás k dostání ve specializovaných obchůdcích, někde též v obchodech se zdravou výživou, popř.

Další certifikace a označení

Základní myšlenkou FSC je podporovat environmentálně odpovědné, sociálně přínosné a ekonomicky životaschopné obhospodařování lesů celého světa, a tím napomoci chránit mizející, ohrožené a devastované světové lesy. Toho chce dosáhnout kontrolovaným lesním hospodařením a ekologickou certifikací lesů a dřeva. Do činnosti organizace patří také propagace a osvěta.

FSC je nezávislá nevládní nezisková organizace založená v Torontu roku 1993 zástupci mezinárodních ekologických organizací, velko- i maloobchodníků se dřevem, lesníků, dřevozpracujícího průmyslu, sdružení domorodých obyvatel, odborů a certifikačních organizací z celého světa. Členství v FSC je otevřené pro každého, kdo sdílí myšlenku a cíle FSC.

Zabývá se certifikací především kancelářského zboží - od počítačů a jejich příslušenství přes mobilní telefony až po kancelářský nábytek. Hodnotící kritéria zahrnují kromě šetrného přístupu k životnímu prostředí při výrobě možnosti ekologické likvidace výrobku i jejich energetickou spotřebu, intenzitu elektromagnetického záření a zdraví škodlivých látek a též uživatelskou přívětivost a kvalitu obrazu (u monitorů a LCD displejů).

Jako jediná značka u elektroniky garantuje také dodržování alespoň minimálních sociálních standardů při výrobě. U nás se s těmito značkami setkáte nejčastěji právě u monitorů.

• TCO Development je švédská organizace vlastněná Švédskou Konfederací profesních zaměstnanců (Tjänstemännens Centralorganisation) TCO.
• Energy Star byl energetický program Evropské komise. Jeho logo označuje spotřebiče s nízkou provozní spotřebou energie jak za provozu tak i v pohotovostním režimu. Pravděpodobně jej spatřujete na monitoru pokaždé, když si zapnete svůj počítač.

V současnosti podle ní můžete i u nás vybírat v obchodě osobní počítače, monitory, faxy, scannery, faxy, kopírky a tiskárny, tedy kancelářskou a výpočetní techniku. Důvěryhodnost této značky a dodržování stanovených kritérií o certifikovaných výrobků byla garantována Evropskou komisí.

Energetický štítek sice není klasická ekoznačka, ale zase obsahuje více informací a jejich používání je u vybraných elektrických spotřebičů povinné. Písmenem A (do roku 2021 se používalo i A+ , A++, A+++) jsou značeny ty nejúspornější spotřebiče a budovy, naopak ty nejméně úsporné písmenem G.

Na rozdíl od ostatních ekoznaček je štítkování vybraných spotřebičů povinné. Např. Jde o obdobu energetického štítku u elektrospotřebičů - v jednoduché stupnici ukazuje, jak moc je budova energeticky náročná.

Je povinné mít štítek vypracován pro všechny budovy a byty nabízené k prodej či k pronájmu (netýká se rekreačních objektů a budov s podlahovou plochou do 50m2) a má kupujícím usnadnit orientaci. Budou ho povinně mít všechny nově stavěné a rozsáhleji rekonstruované budovy.

Posuzování energetické náročnosti budovy je poměrně složité, proto je kategorie na štítku spíše orientační - všechny důležité informace ale shrnuje připojený protokol popisující parametry budovy. Stejně jako u energetických štítků spotřebičů platí, že kategorie A je nejúspornější (de facto pasivní domy), B jsou nízkoenergetické budovy a C úsporné.

Kromě ekoznaček garantujících ekologickou nezávadnost produktů, se na kosmetice a úklidových prostředcích můžeme setkat s označením týkajícím se (ne)testování produktů na zvířatech. V současnosti existuje jediný nezávislý a mezinárodně uznávaný certifikát - Human Cosmetic Standard (HCS) pro kosmetiku a Human Household Products Standard (HHPS) pro úklidové prostředky, oba uděluje Evropská koalice za ukončení pokusů na zvířatech.

Všechna ostatní prohlášení a loga týkající netestování na zvířatech nelze považovat za ověřená a spolehlivá. Certifikát získá jen firma, která testované složky vůbec nepoužívá bez ohledu na místo prodeje (pokusy jsou např. v Číně vyžadovány).

Počet testů na zvířatech v kosmetickém průmyslu a u úklidových prostředků sice pozvolna klesá a postupně jsou tyto pokusy zakazovány, ale přesto je mnoho složek výrobků (i když ne třeba výrobky samé) na zvířatech testováno.

V Evropě začal v březnu 2013 platit striktní zákaz dovozu a prodeje kosmetiky testované na zvířatech a to včetně jejích složek. Zákaz se vztahuje na nové výrobky, staré a dříve otestované mohou na trhu zůstat.

Tyto testy nejsou nezbytné - pro výrobu lze použít již otestované složky nebo využít alternativní testy bez zvířat - a často mají zavádějící výsledky vzhledem k fyziologickým odlišnostem lidí a zvířat. Na druhou stranu se též můžete setkat s označeními, která si výrobce sám vymyslel. Samozřejmě mohou být pravdivá, ale protože nejsou garantována nezávislým subjektem, sama o sobě nemají žádnou vypovídací hodnotu.

Většinou se jedná o různě vyvedené nápisy jako: „ekologicky nezávadné“, „ekologii ku prospěchu“, „geprüfte Qualität“ a podobně. Pokud však nápis NENÍ „Ekologicky šetrný výrobek“ nebo „produkt ekologického zemědělství“, jedná se vždy jen o reklamu.

Na obalech výrobků se můžeme setkat rovněž s označením druhu obalu, což usnadňuje třídění a recyklaci. Ostatní plasty (vč. Označení na obalu, že výrobce přispěl do systému na třídění a likvidaci obalů. Panáček s obrázkem koše nabádá k udržování pořádku. Recyklační značky nejsou eko, ale stejně je dobré si jich všímat.

Chemické látky a legislativa

Chemickými látkami ve výrobcích se zabývá Zákon č. 356/2003 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích. Tento zákon stanoví, že na obalu a ve značení se nesmí objevit matoucí údaje, jako například „netoxický“, „neškodný“, „neznečišťující“, „ekologický“, „eko“ nebo jakékoli jiné informace uvádějící, že látka nebo přípravek nejsou nebezpečné, nebo informace, které mohou vést k podcenění nebezpečí látky nebo přípravku.

Podle tohoto zákona též Ministerstvo životního prostředí ČR stanoví seznam nebezpečných látek a přípravků, jejichž uvádění na trh je z důvodů ochrany zdraví nebo životního prostředí zakázáno, a dále seznam nebezpečných látek a nebezpečných přípravků, jejichž uvádění na trh, do oběhu nebo používání je omezeno.

Výrobce produktů, které obsahují nebezpečné látky ve smyslu tohoto zákona, musí k těmto produktům vypracovat tzv. bezpečnostní list. Bezpečnostní list je souhrnem identifikačních údajů o výrobci nebo dovozci, údajů o nebezpečné látce nebo přípravku a údajů potřebných pro ochranu zdraví a životního prostředí. Bezpečnostní list je možné si od výrobce produktu vyžádat.

V souvislosti s přijetím novely zákona o ekologickém zemědělství, která nabude účinnosti 1.10.2022, přechází od tohoto data kompetence k potvrzovávání certifikátů COI na orgány státního dozoru, kterými jsou Státní zemědělská a potravinářská inspekce, Státní veterinární správa a Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský.

Základní právní úprava

• Evropské předpisy:
  • Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/848 ze dne 30. května 2018 o ekologické produkci a označování ekologických produktů a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 834/2007.
  • Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2021/2305, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625 o pravidla týkající se toho, ve kterých případech a za jakých podmínek jsou ekologické produkty a produkty z přechodného období osvobozeny od úředních kontrol na stanovištích hraniční kontroly, o pravidla týkající se místa úředních kontrol u těchto produktů, a kterým se mění nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/2123 a (EU) 2019/2124.
  • Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2021/2306 ze dne 21. října 2021, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/848 o pravidla týkající se úředních kontrol zásilek ekologických produktů a produktů z přechodného období určených k dovozu do Unie a o pravidla týkající se potvrzení o kontrole.
  • Prováděcí nařízení Komise (EU) 2021/2307, kterým se stanoví pravidla pro dokumenty a oznámení požadované pro ekologické produkty a produkty z přechodného období určené pro dovoz do Unie.
• Národní předpisy:
  • Zákon č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství a o změně zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.
  • Vyhláška č. 16/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o ekologickém zemědělství.

Základní podmínky dovozu

Každá osoba podnikající v ekologickém zemědělství (zemědělci, zpracovatelé, obchodníci, dovozci) podléhá kontrole, aby mohla vykonávat činnost spojenou s ekologickým zemědělstvím, musí být podrobena certifikaci jednou ze 4 kontrolních organizací (KEZ o.p.s., ABCERT AG, organizační složka, Biokont CZ, s.r.o., nebo BUREAU VERITAS CERTIFICATION CZ, s.r.o.), které jsou v ČR k tomuto účelu pověřeny Ministerstvem zemědělství, dle zákona č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství a o změně zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.

Každá osoba podnikající v ekologickém zemědělství v ČR musí mít uzavřenou platnou smlouvu s některou z těchto kontrolních organizací.

Subjekt, který dováží produkty ekologického zemědělství ze třetích zemí, musí mít aktivní registraci k činnosti „Dovoz" v on-line databázi Registr ekologických podnikatelů, kterou zřizuje Ministerstvo zemědělství. Dále musí předložit Potvrzení o kontrole pro dovoz ekologických produktů a produktů z přechodného období do Evropské unie (tzv. 3.

Každý nový zájemce, který produkuje, připravuje, skladuje nebo dováží ze třetí země nebo uvádí na trh produkty jako ekologické produkty nebo produkty z přechodného období (ekologický zemědělec, výrobce biopotravin, obchodník s biopotravinami, dovozce, vývozce, ekologický pěstitel hub a sběrač volně rostoucích rostlin) se musí podrobit registraci na Ministerstvu zemědělství a mít uzavřenou smlouvu s kontrolní organizací (KEZ o.p.s., ABCERT AG, BIOKONT CZ, s.r.o., BUREAU VERITAS CERTIFICATION CZ, s. r.o.).

Povinnost registrace se nevztahuje na veřejné stravování. Veřejné stravování certifikují kontrolní a certifikační organizace v rámci svých soukromých standardů.

Povinnost registrace se dále obecně nevztahuje na produkty, které nejsou zemědělského původu nebo nejsou potravinami či krmivem (např. Dále se povinnost registrace nevztahuje na maloobchody, které pouze prodávají balenou a označenou biopotravinu konečnému spotřebiteli. To znamená, že je např.

Na dodržování právních předpisů dohlížejí státem pověřené kontrolní organizace, které udílí certifikát, na jehož základě pak mohou tito výrobci označovat své produkty slovem bio. Kontrolní organizace kontrolují producenty biopotravin pravidelně i namátkově.

V ekologické produkci platí obecný princip „co není povoleno je zakázáno“. V EZ nelze použít hnojiva a přípravky pro ochranu rostlin před škůdci, chorobami a plevely, které nejsou v ekologickém zemědělství povoleny.

Cílem ekologické produkce je udržitelný systém řízení zemědělství, který respektuje přírodní systémy a zachovává a zlepšuje zdraví půdy, vody, rostlin a živočichů a rovnováhu mezi nimi. Zpracování probíhá, pokud možno za použití biologických, mechanických a fyzikálních postupů. Využívání vnějších vstupů je omezeno na minimum. Pokud jsou vnější vstupy nutné, omezí se na vstupy z ekologické produkce, přírodní látky a látky z nich odvozené a minerální hnojiva s nízkou rozpustností. Použití syntetických chemických látek je přísně omezeno na výjimečné případy.

Hydroponická produkce je v ekologické produkci zakázána. Příprava zpracovaných ekologických potravin musí být časově nebo prostorově oddělena od jiných než ekologických potravin.

Výrazy odkazující na ekologickou produkci (bio, eko, organic…) mohou být použity v obchodním názvu potraviny pouze v případě, že produkt byl získán v souladu s nařízením stanovenými pravidly a za podmínky, kdy alespoň 95 % hmotnostních složek zemědělského původu je ekologického původu. Mimo uvedení označení v názvu je třeba uvést ve složení produktu, které složky jsou ekologického původu. Stejná složka nesmí být v jednom výrobku v „bio“ a „ne-bio“ kvalitě.

tags: #pravidla #pro #ekologické #výrobky

Oblíbené příspěvky:

• Průvodce ekologickou daní pro motocykly
• Problémy s výfukem
• Polystyren a polyuretan: Možnosti recyklace
• Internet v divočině
• Instalace nádrže na dešťovou vodu