Právní poradna: Znečištění životního prostředí v České republice

Právu životního prostředí se věnujeme přes dvacet let. Ochrana životního prostředí je postavena na řadě zákonů - od obecného zákona o životním prostředí přes vodní zákon až po zákon o posuzování vlivů na životní prostředí (tzv. EIA zákon).

Co zahrnuje znečištění životního prostředí?

Znečištění životního prostředí není jen velká ekologická havárie. Znečištěním se přitom nerozumí jen velká ekologická havárie, ale i nelegální nakládání s odpady, únik ropných či chemických látek, překročení emisních limitů, špatné skladování závadných látek nebo realizace stavby bez potřebného posouzení vlivů na životní prostředí (EIA). Může jít i o nelegální nakládání s odpady, únik ropných látek, překročení emisních limitů, špatné skladování chemikálií nebo stavbu bez potřebného posouzení vlivů na životní prostředí (EIA). Pojem životní prostředí zahrnuje vodu, ovzduší, půdu, horninové prostředí, ekosystémy i volně žijící organismy.

Oblasti problémů v praxi

• Voda: Patří sem únik chemických látek do řeky, havárie na vodách, vypouštění odpadních vod bez povolení nebo překročení limitů. Typicky jde o provozy s technologiemi, sklady chemikálií nebo zemědělské areály.
• Ovzduší: Může jít o překročení emisních limitů, nadměrnou prašnost, spalování nevhodných materiálů nebo provoz bez potřebného povolení. To je vůbec jedna z nejčastějších oblastí problémů v praxi.
• Odpady: Typicky se setkáváme s černými skládkami, ukládáním odpadu mimo schválená zařízení, přepravou odpadu bez splnění zákonných podmínek nebo s dovozem odpadu ze zahraničí bez potřebného povolení. Neoprávněné nakládání s odpady přitom nemusí skončit jen správní pokutou. V závažnějších případech, například při větším rozsahu, opakovaném jednání nebo ohrožení zdraví a životního prostředí, může být věc kvalifikována jako trestný čin.

Rizika a odpovědnost

Znečištění životního prostředí nevzniká jen úmyslně. V praxi jde velmi často o kombinaci nedbalosti, podcenění zákonných povinností a nesouladu mezi skutečným stavem a dokumentací. Typickou situací je skladování odpadu v rozporu s provozním řádem nebo vydaným povolením. Podnikatel má sice dokumentaci v pořádku, ale realita ve skladu vypadá jinak - jiný druh odpadu, jiné množství nebo nedostatečné zabezpečení. Riziková je i technologická havárie bez okamžité reakce, například únik látky, který není včas zastaven a oznámen. Pokud provozovatel nesplní ohlašovací povinnost nebo situaci bagatelizuje, může tím výrazně zhoršit svou procesní pozici.

Kontrola ze strany České inspekce životního prostředí následně porovnává skutečný stav s povoleními, provozní dokumentací a zákonnými požadavky. Mnoho lidí netuší, že odpovědnost může dopadnout i na vlastníka pozemku, pokud na jeho pozemku vznikne černá skládka a situaci aktivně neřeší. Jakmile se ale existence skládky zjistí, orgány ochrany životního prostředí začnou řešit, kdo je odpovědný za odstranění odpadu a nápravu stavu. V některých případech nejde jen o pokutu, ale o povinnost uhradit likvidaci, která se může vyšplhat do statisíců či milionů korun. Rizika při stavebních záměrech jsou zase typická pro developery, investory i větší podnikatele. Podobně problematické je, když jsou environmentální stanoviska formální, neaktuální nebo nedostatečně zohledněná v projektové dokumentaci.

Za znečištění životního prostředí vám může hrozit nejen pokuta, ale i zastavení provozu, povinnost odstranit následky a uhradit náklady na sanaci - a v závažných případech také trestní stíhání.

Čtěte také: Dluhopisy a Právo

Kontroly a sankce

Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP) dohlíží na to, zda firmy i jednotlivci dodržují předpisy v oblasti ochrany životního prostředí. Samotná kontrola obvykle nezačíná rovnou pokutou, ale zjišťováním skutečného stavu. Následně probíhá fyzická prohlídka místa, při které se porovnává dokumentace s realitou. Klíčové je, že inspekce nehodnotí jen samotný následek (například únik látky), ale i to, zda měl provozovatel nastavené dostatečné preventivní mechanismy, zda vedl předepsanou evidenci a zda splnil ohlašovací povinnosti. Pokud inspekce zjistí porušení zákona, zahájí správní řízení. V něm už se rozhoduje o případné pokutě nebo nápravném opatření.

Nejčastější sankcí je pokuta uložená příslušným orgánem, typicky Českou inspekcí životního prostředí. Výše pokut se liší podle konkrétního zákona a závažnosti porušení. Pokud má jednání závažnější dopad, například větší rozsah škody, ohrožení zdraví lidí nebo významné území, může jít o trestný čin.

Doporučení a postupy

U znečištění životního prostředí rozhodují první kroky - kontaktujte nás včas. Dostupný advokát radí: Největší chybou je snaha „rychle něco opravit“ bez toho, abyste si celý postup řádně zdokumentovali. V dobré víře uklidíte sklad, odvezete odpad nebo opravíte zařízení - ale bez záznamu pak jen těžko prokážete, kdy k nápravě došlo a v jakém rozsahu. Každý krok proto pečlivě zaznamenejte, uchovejte fotodokumentaci a komunikujte s úřady v rámci zákonných postupů.

Příklady z praxe

• Havárie na Bečvě: V září 2020 došlo na řece Bečvě k masivnímu úhynu ryb po úniku toxické látky do vody. Šlo o jednu z největších ekologických havárií v novodobé historii ČR. Kauza ukázala, jak složité je prokazování odpovědnosti při havárii na vodách - zejména pokud je v okolí více potenciálních zdrojů znečištění. Poučení: Při havárii na vodách je klíčové mít funkční havarijní plán, okamžitě reagovat a plnit ohlašovací povinnosti.
• Přeshraniční přeprava odpadů: Česká inspekce životního prostředí pravidelně zveřejňuje případy nedovolené přeshraniční přepravy odpadů. Jeden z medializovaných případů se týkal společnosti mondeco z Přeštic, která dovážela odpad ze zahraničí bez splnění zákonných podmínek a bez potřebných souhlasů. ČIŽP za toto jednání uložila pokutu ve výši 490 000 Kč. Poučení: Přeshraniční přeprava odpadu podléhá velmi přísnému režimu.
• Únik ropných látek do Labe: K úniku ropných látek může dojít například při poruše technologie, netěsnosti nádrže nebo manipulaci s pohonnými hmotami. Takový případ se týkal úniku ropné látky do Labe, za který byla provozovateli Mondi Štětí uložena pokuta. I když se může zdát, že jde o „menší havárii“, dopady bývají značné - zásah složek IZS, laboratorní rozbory, monitoring toku a případné náhrady škod.

EIA a integrované povolení

Zákon o posuzování vlivů na životní prostředí (EIA zákon) ukládá u vybraných záměrů povinnost posoudit jejich vliv na životní prostředí ještě před zahájením. EIA je studie, která se používá na vyhodnocení vlivů různých lidských činností, jako stavby, skládky a technologie, na životní prostředí. Základem EIA studie je možnost veřejnosti vznést k plánovanému projektu poznámky a námitky a zajistit, že problém bude objektivně posouzen. Občané tak mohou zabránit možným negativním dopadům a nenapravitelným škodám. V EIA studii je posuzován vliv plánovaného projektu na lidi, zvířata, rostliny, půdu, vodu, horniny, přírodní zdroje, kulturní památky, ekosystémy, ovzduší, krajinu a hmotný majetek.

Proces EIA je uskutečněn vždy jako první, tedy dříve, než jsou povoleny záměry a je započato s vlastní realizací. EIA je vedena podle svého charakteru krajským úřadem nebo Ministerstvem životního prostředí.

Čtěte také: Ekologické zemědělství v ČR: Právní předpisy

Vybraným záměrům a zařízením s nejvýznamnějšími dopady na životní prostředí - tedy např. velkým průmyslovým podnikům - ukládá povinnost projít procesem tzv. „integrovaného povolení“. Toto řízení integruje a zároveň nahrazuje souhlasy a vyjádření vydávané podle jednotlivých předchozích zákonů. Příslušný krajský úřad, který řízení vede, jako výsledek řízení povolení vydá či nevydá.

Právo na informace o životním prostředí

Právo na informace o životním prostředí je jedním ze základních práv garantovaným Listinou základních práv a svobod. Podle ní má každý právo na včasné a úplné informace o stavu životního prostředí a přírodních zdrojů. Rozlišujeme dva režimy poskytování informací: obecné právo na informace a speciální právo na informace o životním prostředí.

Ti, kteří jsou podle zákona o právu na informace o ŽP povinni vám informace poskytnout, se nazývají povinné subjekty. Patří sem správní úřady a jiné organizační složky státu, právnické osoby vykonávající působnost v oblasti veřejné správy, a další.

Za informace o životním prostředí se považují jakékoli informace o stavu a předpokládaném vývoji životního prostředí a jeho jednotlivých složek. Žádat o informace můžete ústně i písemně, telefonicky, elektronicky, nebo jinou technicky proveditelnou formou. Ze žádosti musí být zřejmé, kdo ji podává a čeho se má požadovaná informace týkat.

Povinné subjekty poskytují informace zveřejněním nebo na základě vaší žádosti. Nejsou-li dány žádné důvody pro odmítnutí žádosti, musí vám povinný subjekt informaci zpřístupnit ve lhůtě do 30 dnů ode dne přijetí žádosti, příp. ode dne jejího doplnění. Tuto lhůtu lze prodloužit, ale jen ze závažných důvodů a nejvýše o 30 dnů.

Čtěte také: Poradenství pro ekologické problémy

Právní pomoc a poradenství

Právu životního prostředí se věnujeme přes dvacet let. Zastupujeme obce v povolovacích řízeních a v případném soudním přezkumu. Ve spolupráci s experty v oblasti ochrany životního prostředí Vám pomůžeme se zapojit do řešení dopadů záměrů již od procesu EIA a zejména v povolovacích řízeních podle stavebního zákona. Zastupovali jsme klienta v historicky první české klimatické žalobě, během které padlo u Městského soudu v Praze bezprecedentní rozhodnutí soudu. Podle něj má nyní stát přijmout opatření, která jsou nezbytná pro zpomalení klimatické změny. Máme zkušenosti s vyjednáváním s managementem nadnárodních společností k investicím na zelené louce. Pomůžeme Vám se efektivně bránit proti připravovaným záměrům s negativními dopady na životní prostředí.

tags: #právní #poradna #znečištění #životního #prostředí

Oblíbené příspěvky:

• Komunální odpad Dvorany
• Výskyt uranu
• Ochrana před znečištěným ovzduším
• Rozměry a vlastnosti WC kombi Lyra Plus
• Koše na odpadky: typy a použití