Škola v přírodě a správné používání předložek v češtině

Předložky v(e) a na patří mezi deset nejfrekventovanějších českých slov vůbec. Každá z nich má více než deset různých významů, které se zčásti překrývají a mají bohatou frazeologii, popsanou ve výkladových slovnících. Pojí se se dvěma pády -⁠ se 4. a 6. pádem.

Dlouhodobě lze pozorovat expanzi předložky na na úkor předložky v(e) a rovněž na úkor předložky do, a to jak v různých spojeních s podstatnými jmény obecnými, tak ve spojeních se jmény zeměpisnými. Nejde o jev zcela nový, ale v současné době nápadně zesilující. Uživatelé češtiny to vnímají různě.

Tam, kde jazykoví uživatelé byli zvyklí užívat spojení s předložkou v, respektive do jako stylově bezpříznakové a plně spisovné, právem nejsou vždy ochotni přijmout masivní přibývání spojení s předložkou na, které navíc vede k znejistění i v případech ustálených a dosud považovaných za jednoznačné.

Přestože s pronikáním předložky na do spisovného vyjadřování je třeba počítat jako s výraznou vývojovou tendencí, ne všechno, s čím se dnes v úzu setkáváme, lze bezvýhradně přijmout jako spisovné a vhodné pro stylově neutrální jazykové projevy. Jednoduché pravidlo, kdy užít předložky v(e)/do a kdy předložky na, nelze dát.

Předložka v(e)/do zůstává v tradičním významu místním (Co bylo dnes ve škole nového? Nevezmeš si dnes do školy svačinu?) a ve významu ‚uvnitř budovy‘, obecně řečeno, ‚uvnitř něčeho, co je něčím obklopeno, ohraničeno, prostorově vymezeno‘, respektive co někam směřuje, zejména dovnitř uzavřeného prostoru, například.

Čtěte také: Budoucnost planety v našich rukách: Odpady a kompost

Předložka na pronikla a dále proniká tam, kde jde nikoli o vyjádření vymezenosti, uzavřenosti prostoru, nýbrž o prostor či místo jako instituci (školu, úřad atp.), pracoviště, místo, kde se koná nějaká činnost nebo ke které nějaká činnost směřuje, o vyjádření toho, k čemu nějaké místo slouží, k čemu se (vy)užívá: studovat na univerzitě, na konzervatoři, pracovat na fakultě, na katedře, učit na (základní) škole, jít na úřad, na policii (za nějakým účelem), bydlet na koleji, na ubytovně, na internátu, být na bytě, ale bydlet v třípokojovém bytě, být přijat na školu, jet na školu v přírodě i jet do školy v přírodě.

Předložka na je v uvedených případech již vžitá. Volnou analogií hojně pronikají do každodenního úzu -⁠ hlavně ze sféry vyjadřování profesního a publicistického -⁠ spojení jako platit na pokladně, na pobočce, objednat zboží na prodejně, sedět na baru apod. Mnohá taková spojení jsou již přijatelná i ve spisovných projevech, jiná se však jeví jako méně vhodná, například zboží najdete na prvním patře, někdy mohou působit rušivě.

Podstatným jménem se pojmenovává instituce (úřad atp.) a zároveň kolektiv (skupina, tým atp.) lidí vykonávajících příslušnou činnost; často se takto hovoří i o instituci, jíž je dána (zákonem, volbou atp.) společenská autorita. Jde o vyjádření zkratkovité, významově nepřesné až vágní. V oficiální komunikaci by měla být dána přednost vyjadřování explicitnímu: na zasedání, schůzi, poradě vlády se hovořilo, vláda projednala…

Přesto je i v těchto případech pronikání předložky na namísto v(e) masivní, zejména v jazyce mluveném, nejen v méně formálních, ale i v oficiálních komunikačních situacích, a to i v projevech (např. v prohlášeních) veřejných činitelů v médiích.

Spojení předložky se jménem obce nebo její části záleží silně na konvenci užívání. Zatímco říkáme a píšeme např. bydlím v Českých Budějovicích, v Brně, v Karlových Varech, ale teta bydlí na Smíchově, syn na Vinohradech a dcera na Malé Straně, jsou místa, u kterých lze užít jak předložku v(e), tak předložku na.

Čtěte také: Praktický průvodce pro rodiče: škola v přírodě

Historicky viděno: předložka na bývala spojována s těmi jmény osídlených i neosídlených míst, která ležela výše než osídlená nebo neosídlená místa sousední, dále např. se jmény osad, které ležely na horních tocích řek nebo potoků, tedy „proti“ toku řeky nebo potoka, popř. s osadami na březích (i břeh lze chápat jako vyvýšené místo nad řekou, nad vodou), popř. s osadami, které vznikly v lokalitách, v jejichž pomístních názvech byla předložka na.

Toto pravidlo však nikdy neplatilo absolutně a dnes je spojení zeměpisného jména s předložkou v(e), anebo na záležitostí vžitosti, ustálenosti, tradice, nikoli přímým vyjádřením výškových rozdílů. S předložkou na se častěji setkáváme v místním úzu, kde roli hraje tradice a znalost prostředí. Kolísání je zpravidla velmi staré a není neměnné v čase.

S rozrůstáním osídleného místa se může výrazně proměnit například jeho převažující zeměpisná poloha, spolupůsobí -⁠ vedle faktorů čistě historických -⁠ i faktory společenské. Naproti tomu spojení s předložkou v(e) mají více charakter celonárodní, na lokální tradici nezávislý.

Proto i v případech variant jako v Mělníku / na Mělníku, v Kladně / na Kladně, v Ruzyni / na Ruzyni v celkovém současném úzu frekvenčně výrazně převažuje v 6. p. předložka v(e) jako varianta stylově bezpříznaková, univerzální, komunikativně neutrální.

Užití předložky v(e), anebo na u místního jména může v určitém syntaktickém okolí signalizovat speciální významový odstín. V případech jako např. na Praze 1, na Praze 4 nejde o význam čisté lokalizace, ale o ustálený způsob vyjadřování související s pojmenováním administrativní jednotky, úřadu, veřejné instituce apod.

Čtěte také: Význam recyklace baterií

Předložka na + 4. pád podstatného jména vyjadřuje směr pohybu: jedeme na Prahu, na Plzeň, na Kladno, na Mělník, předložka do vyjadřuje cíl pohybu: jedeme (až) do Prahy, (až) do Plzně, Mělníka, Kladna. Ale: tam, kde jsou obvyklé dublety typu na Kladně / v Kladně, může předložka na + 4. pád podstatného jména rovněž vyjadřovat cíl: jedeme na Kladno = jedeme (až) do Kladna, anebo jedeme směrem na Kladno.

Pojmenování územních oblastí se pojí s předložkou na. Volba předložky je v těchto případech ustálená, daná tradicí: na Moravu, na Slovensko, na Ukrajinu, do Slezska, do Portugalska, do Evropy, do Ameriky.

Jména míst vyvýšených „nad“ vodou se pojí s předložkou na; v(e)/do je výjimkou.

Velká pestrost v užívání předložek ve spojení s konkrétním názvem ulice je rovněž výsledkem souhry celé řady činitelů. Pozorujeme, že výrazně přibývá předložky na zejména v žurnalistické češtině.

Jména stanic se pojí s předložkou na: jedeme na stanici Želivského, vystoupíme na stanici Želivského. Pouhé spojení předložky na s názvem stanice, v mluveném úzu poměrně časté, může však v některých v některých případech působit zkratkovitě až slangově: jedeme na Želivského, vystoupíme na Želivského. Ve spisovném vyjadřování dáváme v takových případech přednost explicitnější formulaci: jedeme na stanici Želivského, vystoupíme na stanici Anděl.

Škola v přírodě očima dětí

Z pohledu dětí, škola v přírodě je skvělá příležitost, jak se naučit něco nového a zažít spoustu zábavy. Děti si pochvalovaly aktivity jako matematické hry, poznávání historických osobností, výlety do přírody a večerní poznávačky rostlin.

Některé zážitky ze školy v přírodě:

• Ubytování: "Když jsme přijeli, šli jsme na pokoje do penzionu."
• Aktivity: "Na výlet jsme chodili každý den. Měla jsem s holkami společný pokoj po pěti, tak jsem si to užila. U penzionu byly houpačky a prolézačky, tak jsme se houpaly a kluci hráli fotbal."
• Jídlo: "Vařili tam dobré jídlo např. špagety, knedlík maso a omáčka."
• Hry: "Po večeři jsme si v jídelně všichni četli a hráli jsme kolíčkovanou. Ve středu po rozcvičce a po snídani jsme šli do lesa, kde jsme stavěli domečky a hráli početní hru. Po obědě jsme šli na Lysečinskou boudu, kde jsme se naučili novou hru mrkanou. Večer jsme hráli kytičkiádu, za kterou jsem já dostala diplom."

Škola v přírodě není jen o zábavě. Děti se učí spolupracovat, dbát na pravopis a poznávat přírodu. Je to skvělá zkušenost, kterou si budou pamatovat.

tags: #pravopis #škola #v #přírodě

Oblíbené příspěvky:

• Metody environmentální výuky
• Ochrana přírody – studijní materiál
• Dopady na trh s energiemi
• Analýza vlivu znečištění na kvalitu života
• Ochrana kobylky ságy v ČR