Předkupní Právo Státu a Zákon o Ochraně Přírody v České Republice

Stávající majitelé i ti, co nově kupují nemovitosti v národních parcích či přírodních rezervacích a národních památkách, mohou tvrdě narazit. Do legislativní „pasti“, která funguje už desítky let, se opakovaně chytají lidé, kteří následně mohou přijít o již zakoupené pozemky. Řeč je o zákonu na ochranu přírody, který v určitých lokalitách dává automaticky předkupní právo státu.

Zákon České národní rady č. ze dne 19. Účelem zákona je za účasti příslušných krajů, obcí, vlastníků a správců pozemků přispět k udržení a obnově přírodní rovnováhy v krajině, k ochraně rozmanitostí forem života, přírodních hodnot a krás, k šetrnému hospodaření s přírodními zdroji a vytvořit v souladu s právem Evropských společenství1c) v České republice soustavu Natura 2000.

Prodávající ani kupující však často nemusí mít tušení, že na jejich pozemku něco takového platí. V katastru nemovitostí o tom totiž nemusí najít ani čárku. Ačkoliv mělo ministerstvo životního prostředí už před lety „neprodleně“ tyto informace do katastru zavést, za téměř dekádu se tak nestalo.

Zákon o ochraně přírody, který platí od roku 1992, totiž stanoví, že vlastníci nemovitostí na území (či z části na území) všech národních parků, národních přírodních rezervací a národních přírodních památek musí před prodejem nezastavěných pozemků mimo území obcí nejprve nabídnout nemovitost k odkoupení státu.

Podle § 61 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny svědčí státu předkupní právo k nezastavěným pozemkům ležícím mimo zastavěná území obcí na území národních parků, národních přírodních rezervací, národních přírodních památek a pozemkům souvisejícím s jeskyněmi.

Čtěte také: České Právo a Příroda

„Zapadlý“ paragraf vyvolal různá pozdvižení už před dlouhými lety, v roce 2017 proto došlo ke změně, díky které se mělo předkupní právo státu zapsat do katastru nemovitostí.

Jeden z případů z nedávné doby popsal pořad České televize Černé ovce. Rodina si v roce 2019 zakoupila pozemky na území Krkonošského národního parku. Po letech, kdy se noví majitelé o pozemky starali a zabydleli se, přišel dopis od státu. Po rozhodnutí soudů nezbylo, než pozemek státu dát a to za původní cenu, tedy se ztrátou. Navíc také s potenciální ztrátou soukromí, jelikož prodej sebral rodině z jedné strany obydlí prakticky celý pozemek.

„Po dvou a třičtvrtě letech jsme najednou dostali dopis, že s lesem je problém, existuje na něj předkupní právo ze zákona a že máme naprosto neprodleně převést lesní pozemek na ministerstvo, na stát,” popsal situaci pro ČT majitel pozemku.

Tam už informace přitom měly dávno být, od roku 2017 doslova zákon obsahoval povinnost ministerstva životního prostředí „neprodleně“ zažádat o zanesení údajů do katastru nemovitostí.

„Podmínkou uvedenou v § 61 odst. 1 ZOPK je neprodlené podání návrhu na zápis předkupního práva do katastru nemovitostí. Tato podmínka byla do ZOPK zavedena zákonem č. 123/2017 Sb., který nabyl účinnosti dne 1. 6. 2017. Pojem ,neprodleně‘ není neurčitým právním pojmem, neboť znamená bez zbytečného prodlení, tj. okamžitě, ihned, bezodkladně, bez meškání, bezprostředně. Lhůtu určenou tímto pojmem je tak třeba počítat na dny, maximálně týdny. Vzhledem k nabytí účinnosti uvedeného zákona (téměř před třemi roky) je zcela nepochybné, že tato lhůta již uběhla, aniž bylo předkupní právo do katastru nemovitostí k dnešnímu dni zapsáno,“ konstatuje metodický pokyn.

Čtěte také: Články z Ekologie a Právo

To potvrzuje i nynější mluvčí úřadu. „Nebyla tam příslušná listina, která by to umožňovala,” uvedla pro ČT mluvčí ministerstva životního prostředí Veronika Krejčí.

A tak zatímco ministerstvo evidentně roky promeškává zákonnou lhůtu, smůlu mají nakonec stejně nakupující, kteří o této skutečnosti neví. Stát má totiž z právního hlediska možnost po dobu tříleté promlčecí lhůty napadnout prodej jako neplatný, podobně jako se to stalo ve výše uvedeném případě.

ASZ ČR je obecně přesvědčena, že k zajištění veřejného zájmu ochrany životního prostředí není zásadně nutné, aby veškeré dotčené pozemky vlastnil stát, který je z podstaty věci vlastníkem anonymním, což v praxi nijak negarantuje nějakou lepší znalost místních specifik a tudíž zodpovědnější péči o konkrétní pozemky. Důkazem i varováním za všechny budiž obecně známý systém nevhodné péče o lesní porosty na řadě lokalit ve správě státních lesů, která naplno vygradovala v posledních letech v souvislosti s kůrovcovou kalamitou.

Pro zajištění žádoucí biodiverzity a ochranu přírody je naopak vhodnějším řešením zachování širšího okruhu vlastníků pozemků, a to kdekoli, včetně národních parků. Vlastnictví pozemku, zvláště je-li spojeno s hospodařením na bázi rodinných farem, zcela přirozeně generuje zodpovědnou péči i zajištění požadovaného veřejného zájmu, neboť se zde uplatňuje motivační princip, při kterém dochází k předávání hospodářství následujícím generacím v lepším stavu, než v jakém jej předávající generace nabyla. Tento přirozený zájem navíc zaručuje kontinuitu v čase, bez ohledu na politická rozhodnutí, která mohou podmínky zajištění veřejného zájmu měnit, a to i v neprospěch tohoto zájmu. Navíc platí, že hospodaření na takových pozemcích je přísně regulováno nějakým stupněm ochrany území, který je závazný pro všechny vlastníky.

Otevřít problematiku předkupního práva v národních parcích a chráněných územích proto považuje ASZ ČR za důležité i vzhledem k požadavku EU na zvýšení podílu ploch ekologického zemědělství v členských zemích na 25 procent, jak uvádí strategie Green Deal. Ke splnění tohoto požadavku je přitom optimální využití právě takových pozemků, které se na území národních parků a cenných lokalit nacházejí. Pokud by měly prostřednictvím předkupního práva přecházet v budoucnosti všechny pozemky v těchto územích na stát, bylo by obtížné tento požadavek splnit. Stát přece není zemědělským hospodářem, takže k obhospodařování takových ploch by si musel najímat subjekty, které by ekologické zemědělství pravděpodobně i mnohem nákladněji zajišťovaly, ovšem bez vlastnické vazby na ně.

Čtěte také: Emise peněz v České republice

Nejpodstatnější je ovšem to, že založení předkupního práva státu na soukromý pozemek je zásadním zásahem do jednoho ze základních práv, a to práva svobodně nakládat se svým majetkem, které je zaručeno Ústavou ČR a Listinou základních práv a svobod. Institut předkupního práva státu je proto logicky potřeba využívat jen jako zcela krajního prostředku, pokud neexistují jiná řešení. V tomto případě ale jiná řešení existují, a předkupní právo na pozemky v národních parcích tak nemůže být bianco šekem na omezování vlastnických práv. Tento přístup totiž povede k nežádoucímu vytváření dvojích kategorií lokalit s odlišným vlastnickým režimem a současně bude docházet k postupnému zestátňování některých území ČR.

Není také vůbec vyloučeno, že podobnou politiku bude chtít stát postupem času zavádět z nějakých „bohulibých“ pohnutek i v jiných lokalitách, kupříkladu třeba v zónách ochrany vodních zdrojů či na jiných chráněných plochách a to by se dotklo již mnohem většího počtu pozemků a tudíž vlastníků.

tags: #předkupní #právo #zákon #o #ochraně #přírody

Oblíbené příspěvky:

• Kvalitní toaletní papír
• Co je německý klimatický fond?
• Jímky, znečištění a soudní posudky
• Ekologické Stavebnictví
• Alternativní paliva pro vozidla