Předpoklady ekologického chovu zvířat

05.03.2026

Jaké produkty zemědělství jsou pro životní prostředí globálně ty nejškodlivější? Takovou otázku si klade britský spisovatel a ekologický aktivista George Monbiot. A nachází na ni překvapivou odpověď. Nejhorší je podle něj ekologické organické bio hovězí a jehněčí, tedy maso pocházející ze zvířat krmených na pastvinách.

Monbiot uvádí, že nejdůležitější ze všech otázek životního prostředí je problematika využívání půdy. Protože každý hektar půdy, který nějak využíváme extraktivním způsobem (přímo či nepřímo z něj těžíme) by jinak mohl být divokým lesem, savanou, mokřadem, prostě součástí přírodních ekosystémů.

Hospodářské plodiny - z nichž některé jsou zkrmovány hospodářskými zvířaty - pěstované na obdělávané půdě, zabírají 12 % povrchu planety. Jenže mnohem více půdy - 28 % - se využívá pro pastvu. Na pastvinách o obrovské rozloze tedy „necháváme růst“ mléko a maso. Přitom zvířata, která jsou krmena výhradně pastvou, produkují pouze 1 % světových bílkovin.

„Chovatelé dobytka často tvrdí, že jejich pastevní systémy napodobují přírodu,“ píše Monbiot. „Tam, kde se pase dobytek, žije méně volně žijících savců, ptáků, plazů a hmyzu na zemi a méně ryb v řekách,“ říká Monbiot. To prý demonstruje pokrytectví obhájců „ekologické a regenerující“ pastvy, protože pastviny jsou podle nich rázem plochou určenou k produkci, a nikoliv onou přírodou.

Jsou výrobním systémem, nikoliv ekosystémem, protože jsou jen pro někoho. Ohrady kolem pastvin pro dobytek vylučují volně žijící býložravce i predátory, brání migracím živočichů.

Čtěte také: Život s úsměvem a ohledem na přírodu

Monbiot dále kritizuje nízkou produktivitu tzv. regenerativní pastvy. Minimální definice ekologické regenerace přitom spočívá v umožnění návratu stromů na dříve zalesněné pozemky, což by - na příkladu britské Vysočiny - nemělo znamenat přítomnost 1 ovce na 20 hektarů. A v nížinách Sussexu? „To by se rovnou nemusely chovat vůbec. Pokud by maso pocházelo pouze z obnovitelných farem, jak navrhují mnozí kuchaři, gurmáni a někteří ekologové, bylo by tak vzácné, že by ho jedli pouze milionáři!“ volá Monbiot.

Regenerativní organická produkce masa a mléka na pastvině prý není nic jiného, než trochu jiný ranč. „Jde o přejmenovaný chov dobytka, pravděpodobně to nejničivější odvětví na Zemi“.

Monbiot vypočítává, že ve Velké Británii jsou využívány k chovu ovcí na pastvinách přibližně 4 miliony hektarů horských oblastí. Tato půda - na které by jinak rostly lesy mírného pásma - je bezlesá, protože semenáčky stromů jsou velmi výživné a ovce je selektivně požírají.

„Takže v některých čtvrtích centra Londýna roste na každém hektaru více stromů než na "divokých" britských kopcích, kde se ovce pasou,“ říká Monbiot. Ony 4 miliony hektarů přitom představují 22 % veškeré obhospodařované plochy Velké Británie. Zhruba to výměrou odpovídá veškeré půdě, na které se v této zemi pěstuje obilí, a třiadvacetinásobku plochy, na které se pěstuje ovoce a zelenina.

Městské oblasti na světě však zabírají pouhé 1 % povrchu planety ve srovnání s 28 %, které jsou využívány pro pastviny. Rozšiřování zemědělských ploch je prý promarněnou příležitostí, protože místo nich mohly existovat skutečně přírodní ekosystémy. To, že na 1 % celkové produkce se obětuje 28 % příležitostí, není dobrým obchodem pro nikoho.

Čtěte také: Eko prací prášky: Jak vybrat ten správný?

To, že zemědělství z nemalé míry neprodukuje obživu lidem přímo, ale skrze krmiva pro hospodářská zvířata, novinkou není.

Lidé se ohrazují proti rozrůstání měst, tedy rozmařilému využívání půdy pro bydlení a infrastrukturu.

„Žijeme v bublině iluzí o tom, odkud naše potraviny pocházejí a jak se vlastně vyrábějí. Zabýváme se hezkými příběhy, zatímco bychom se měli zabývat nehezkými čísly.