Státy podle emise prachu: Přehled a analýza znečištění ovzduší

Většina zemí Evropské unie i nadále překračuje limity koncentrace škodlivých látek v ovzduší, i když situaci dočasně zlepšila opatření proti pandemii covidu-19, díky nimž se mnohde kvalita vzduchu zvýšila.

Ve své zprávě to uvedla Evropská agentura pro životní prostředí (EEA), která v ní prezentuje výsledky měření z roku 2019 a také předběžná data z loňského roku. Alespoň jeden z limitů pro škodlivé látky loni nedodržela většina zemí EU.

Osm států se v roce 2020 nevešlo do ročních limitů pro emise oxidu dusičitého, což byl ale značný pokrok oproti roku 2019, kdy je nesplnilo 18 zemí včetně Česka.

Podle EEA bojují s vysokým množstvím prachu ve vzduchu zejména země ve střední a východní Evropě, kde řada domácností používá k vytápění pevná paliva. Přízemní ozon je zase větší problém v zemích jižní Evropy, protože vzniká kvůli slunečnímu záření a vyšším teplotám.

Znečištění ovzduší je podle Evropské komise nejzásadnějším ekologickým rizikem pro zdraví obyvatel evropského bloku.

Čtěte také: Česká republika a PM

Znečištění ovzduší v České republice

Věřňovice ale nejsou v Česku výjimkou. Velmi podobnou kvalitu vzduchu lze na Karvinsku a vůbec na celé severní Moravě a ve Slezsku naměřit leckde.

Třetí největší město v republice, Ostrava, má v ovzduší jemného polétavého prachu (odborně frakce PM 2,5) jen o trochu méně než Věřňovice. V EU je na osmém místě a na osmnáctém v celé Evropě.

Problém se zdaleka netýká jen severní Moravy a Slezska. Ve stovce nejvíce znečištěných měst v Evropské unii jsou například i Děčín, Beroun, Most, Zlín, Brno, Hradec Králové, Znojmo, Pardubice. Praha je na zdánlivě lichotivém 142. místě. Ve stovce prachem nejvíce znečištěných měst unie má Česko 26 zástupců, po Polsku, kde jich je 35, je to druhý nejvyšší počet. Následuje Itálie s 16 místy a Slovensko s devíti městy a obcemi. Mimo unii se s velkým znečištěním potýkají města zejména v Bosně a Hercegovině a Makedonii.

Roční imisní limit je nyní 25 mikrogramů na metr krychlový, Světová zdravotnická organizace ale doporučuje 10 mikrogramů.

Obsah jemného polétavého prachu PM 2,5 zjišťovali experti výpočtem z množství hrubšího prachu označovaného PM 10 (jemného prachu je v celkovém objemu zhruba 75 procent). Hrubý prach se na rozdíl od jemné frakce v Česku měří téměř na dvou stovkách stanic.

Čtěte také: Zdroje rizik a ohrožení

Ze stovky nejznečištěnějších sídel na světě je 99 v Asii (Indie, Čína, Blízký východ) a jedno v Evropě (Bosna a Hercegovina).

Získaná data nejsou jen suchou statistikou. Ukazují porušování norem − překročení nejvyšších povolených limitů znečištění ovzduší. Lidé ve Věřňovicích, Ostravě i na mnoha dalších místech dýchají po značnou část roku vzduch, který odporuje zákonu.

Ten je přitom vůči prachu tak tolerantní, že u jeho průměrného 24hodinového obsahu v ovzduší povoluje 35 překročení ročně.

V Česku škodlivý prach obklopuje zhruba čtvrtinu lidí, zejména obyvatele větších měst. Mezi nejčistší patří Plzeň, České Budějovice a Jihlava. I zde je ale v mezinárodním srovnání průměrná hodnota podbarvena oranžovou barvou, což značí mírné znečištění.

K zelené, která znamená dobrou kvalitu vzduchu, nebo dokonce modré, tedy ideálnímu stavu stanovenému mezinárodní zdravotnickou organizací, je i tady velmi daleko. Celé jižní a západní Čechy a Vysočina tvoří pás mírnějšího znečištění.

Čtěte také: Nástroje pro klima ČR

Za obsah škodlivin v ovzduší může rovným dílem doprava, lokální topeniště i velké průmyslové podniky a staveniště. Částečně i zemědělské podniky. Na severní Moravě a ve Slezsku má vliv i sousedství s Polskem.

Kromě prachu znečišťují ovzduší v Česku ještě další látky.

Znečištění ovzduší v Evropě

Kvalita ovzduší v zemích EU se za poslední dekádu zlepšila, znečištění však stále způsobuje statisíce úmrtí ročně. Vyplývá to ze zveřejněné zprávy Evropské agentury pro životní prostředí (EEA), která hodnotí obsah znečišťujících látek v ovzduší za rok 2018.

Znečištění ovzduší je podle Evropské komise nejzásadnějším ekologickým rizikem pro zdraví obyvatel EU.

Snížil se také počet lidí, jejichž předčasná úmrtí zavinil oxid dusičitý produkovaný především automobilovou dopravou. „Je to dobrá zpráva, ale nemůžeme ignorovat její negativní stránku. Mezi varovné statistiky patří podle komise nárůst počtu lidí, kteří umírají kvůli vdechování přízemního ozónu. Od roku 2009 jich přibyla čtvrtina na předloňských 19 400.

Zlepšit kvalitu ovzduší by měl zářijový plán komise, podle něhož má EU do roku 2030 omezit emise skleníkových plynů proti hodnotám z roku 1990 nejméně o 55 procent. Dosavadní závazek počítal se čtyřicetiprocentním omezením.

Celkem šest zemí - Česko, Polsko, Bulharsko, Chorvatsko, Rumunsko a Itálie - podle zprávy předloni překročilo nejvyšší povolené unijní hodnoty pro koncentrace částic polétavého prachu PM 2,5 v ovzduší.

Za problém, který brzdí zlepšování kvality vzduchu, označila zpráva také zemědělskou činnost, u níž je omezování škodlivých emisí méně výrazné než v průmyslové výrobě.

Karmenu Vella, komisař pro životní prostředí, pozval na 30. ledna do Bruselu na společné jednání ministry devíti členských států (včetně České republiky), které čelí řízení o nesplnění povinnosti kvůli překračování dohodnutých limitů znečištění ovzduší.

Na summitu budou mít dotyčné státy možnost prokázat, že podniknou další odpovídající kroky, aby současnou situaci neprodleně napravily a dodržely evropské předpisy. České republice vyčítá Evropská komise neplnění imisních limitů pro suspendované částice (PM10) a oxid dusičitý (NO2).

Na vině jsou jednoznačně domácí topeniště a doprava, nikoliv velká ener­ge­tika, prů­my­sl a teplárny.

Le­gis­la­tiva EU o kvalitě vnějšího ovzduší a čistším vzduchu pro Evropu (směrnice 2008/50/ES) stanoví mezní hodnoty kvality ovzduší, které nesmí být nikde v EU překročeny, a ukládá členským státům, aby zmírnily vystavení občanů škodlivým látkám znečišťujícím prostředí.

„Energetika a prů­my­sl už svůj díl práce na zlepšení ovzduší odvedly a na překračování imisních limitů se významně nepodílejí. Řešení pro dodržování imisních limitů prachu je třeba hledat hlavně v domácích topeništích,“ uvedl Martin Hájek, ředitel Teplárenského sdružení ČR.

Provozovatelé tepláren v ČR investovali do snižování emisí znečišťujících látek od roku 2013 již více než 20 miliard korun. V důsledku těchto investic se podařilo v teplárnách provozovaných členy Teplárenského sdružení ČR mezi lety 2014 a 2016 snížit emise prachu o 36 %. Další snížení emisí lze v důsledku zpřísnění emisních limitů pro střední spalovací zdroje do 50 MW očekávat v průběhu letošního roku.

Vzhledem k velmi nízkému podílu teplárenství na celkových emisích prachu v České republice však ani všechna tato opatření nemohou přinést zásadní zlepšení kvality ovzduší.

Veřejná ener­ge­tika a výroba tepla se podle informací Českého hydro­me­teo­ro­log­ického ústavu v roce 2015 podílela na celkových emisích suspendovaných částic PM10 z 6,5 %. Největší podíl, 36,4 % měly na svědomí domácnosti.

Polní práce pak způsobily téměř dvojnásobný podíl emisí než veřejná ener­ge­tika (12,7 %). Pokud započteme i chovy hos­po­dářských zvířat a emise z nesilničních vozidel používaných v zemědělství, pak se sektor zemědělství a lesnictví podílel na celkových emisích suspendovaných částic PM10 z 21,7 %, tedy přibližně trojnásobkem podílu veřejné ener­ge­tiky.

„Je zřejmé, že kotlíkové dotace na vyřešení problému nestačí a pokud bude chtít vláda splnit závazky ČR vůči EU a vyhnout se pokutě, bude muset postupovat proti pevným palivům v domácnostech mnohem razantněji. Cestu paradoxně ukazuje Polsko, kde bude v Krakově topení pevnými palivy v domácích kotlích od roku 2019 úplně zakázáno,“ uvedl Martin Hájek.

Zdroje znečištění ovzduší v Praze

V Praze bylo v roce 2005 evidováno 246 velkých zdrojů znečišťování ovzduší (REZZO 1), zatímco v roce 1995 to bylo 254 zdrojů. V roce 2005 bylo v Praze 3098 středních zdrojů (REZZO 2) přičemž v roce 1995 bylo těchto zdrojů 2718. Tento vzrůst (o 14 %) je způsoben zejména výstavbou nových blokových kotelen na nových sídlištích a přeřazením některých zdrojů mezi jednotlivými kategoriemi.

Ve městě ovšem nabývá na významu především sledování mobilních zdrojů, kterými jsou automobily, letadla (v některých lokalitách v blízkosti letišť) nebo také železniční kolejová vozidla.

Praha je na tom z hlediska emisí oxidů dusíku ze všech zdrojů znečištění výrazně nejhůře ze všech krajů. Celorepublikovou hodnotu převyšuje 5,8 krát (hodnota 20,78 t/km2 v Praze) a druhou nejvyšší hodnotu Ústeckého kraje převyšuje 1,6 krát. Podstatným zdrojem emisí oxidů dusíku jsou obecně mobilní zdroje.

Co se týče hodnoty emisí SO2 ze stacionárních zdrojů, Praha zaujímá v roce 2005 čtvrté místo mezi nejhoršími kraji, a převyšuje republikový průměr (2,75 t/km2), stejně jako dalších 5 krajů. Na Moravě tento průměr převyšuje pouze Moravskoslezský kraj. Vyšší emise oxidu siřičitého než v Praze jsou především v Ústeckém kraji, na jehož území jsou zdroje, které dlouhodobě produkují nejvíce těchto látek. Vysoké emise SO2 jsou i v kraji Moravskoslezském a Pardubickém kraji.

Pokud jde o vývoj výše těchto emisí ve sledovaných letech, je v Praze zřejmý zcela výrazný pokles. V Praze došlo k nejvyššímu snížení emisí SO2 ze všech regionů , z původní hodnoty 61,1 t/km2 poklesly téměř třináctkrát. K nejvýraznějšímu poklesu ovšem došlo v devadesátých letech, od roku 1999 lze spíše hovořit o stagnaci na nízkých hodnotách. Obdobná situace je i v jiných velkých městských celcích.

Vzhledem k tomu, že při měření imisí jsou sledovány imisní limity celé řady znečišťujících látek je v případě Prahy velmi pravděpodobné, že na většině stanic naměřené hodnoty alespoň u jedné z látek tento limit překročí. Celkově je pražská situace v tomto směru nejhorší ze všech regionů, mimo jiné i proto, že všechny monitorovací stanice jsou umístěny na území města.

Více méně náhodné povětrnostní vlivy mohou způsobit, že při průběžném měření dojde k momentálnímu snížení některých koncentrací, ale celkově lze konstatovat, že je celá Praha trvale oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší.

Nejvýznamnějším zdrojem znečištění ovzduší na území Prahy je automobilová doprava. Hodnoty znečištění ovzduší z mobilních zdrojů ve všech ukazatelích několikanásobně přesahují údaje ze zdrojů stacionárních.

Při srovnání měrných emisí z dopravy vychází Praha oproti celorepublikovému průměru jako podstatně více znečištěná. To je zapříčiněno mnohonásobně vyšší koncentrací automobilové dopravy na území hlavního města, než na území celé republiky.

Vliv PM2.5 na lidské zdraví

Částice menší než 2,5 µm (PM2,5) se mohou usazovat v průduškách či plicích a způsobovat místními reakcemi zdravotní problémy. V roce 2013 zařadila Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny (IARC) prašný aerosol mezi prokázané lidské karcinogeny skupiny 1.

Obecně lze však konstatovat, že inhalace částic PM2,5 poškozuje především dýchací soustavu. Účinek těchto částic na lidský organismus závisí na době expozice (délce vystavení organismu jejich působení).

Při krátkodobé expozici může docházet k vyššímu počtu zánětlivých onemocnění plic či průdušek, dle některých studií i k nepříznivým účinkům na srdečně cévní systém. Při dlouhodobé expozici může docházet k snížení plicních funkcí, snížení imunity (častá nemocnost), k vyššímu počtu chorob dolních cest dýchacích a k zvýšení výskytu chronické obstrukční plicní nemoci (CHOPN) či k vzniku astmatu. Toxicky působí také chemické látky obsažené v aerosolu (sírany, amonné ionty).

To, že částečky prachu mohou být příčinou předčasné smrti, je podle výsledků studie, která vyšla 12. března v European Heart Journal, nezpochybnitelný fakt. Do této doby byly však počty obětí hluboce podceňovány.

Ve zprávě z loňského října evropský odbor pro ochranu životního prostředí uvedl, že vystavení se jemným částicím prachu (PM2,5 - s průměrem menším než 2,5 mikrometru) způsobilo přibližně 422 tisíc úmrtí ve 41 evropských zemích, 391 tisíc z nich v zemích Evropské unie. Jedná se vždy o předčasná úmrtí.

Na úrovni celé planety tak úmrtnost spojená se znečištěným ovzduším dosahuje neuvěřitelných 8,8 milionu mrtvých za rok.

Integrovaný registr znečišťování přinesl s daty za rok 2023 dobrou zprávu: Až na výjimky množství nebezpečných látek vypouštěných do životního prostředí oproti předchozímu roku kleslo.

Na znečištění se v roce 2023 podle dat v IRZ daleko výrazněji podílely chemičky nebo provozy vyrábějící plasty, přesto lze i za tento rok za největší znečišťovatele označit uhelné elektrárny.

Z celkového poklesu látek ohlášených průmyslovými provozy do IRZ jsou však výjimky, a to v případě emisí potenciálně rakovinotvorného styrenu, dioxinů předávaných v odpadech a látek poškozujících ozonovou vrstvu.

tags: #státy #podle #emise #prachu

Oblíbené příspěvky:

• Žádosti o dotace z MŽP
• Filmy natáčené ve Valašském muzeu
• Česká legislativa životního prostředí
• Dopady znečištění krajiny
• Charakteristika jarní přírody