Znečištění přírody a krajiny: Příčiny, důsledky a řešení

Pojďme si dnes promluvit o něčem, co se dotýká nás všech, o něčem, co vnímáš, když se ráno nadechneš čerstvého vzduchu, nebo když se díváš na modrou hladinu řeky. Mluvím o přírodě. Je to náš domov, naše tichá opora. Jenže náš domov volá o pomoc.

Možná si myslíš, že znečištění přírody je problém někoho jiného, vzdálený a velký. Ale věř mi, dotýká se to přímo tebe. Každý kousek plastu, který vidíš válet se na cestě, každý šedý opar nad městem - to jsou zprávy, které nám příroda posílá. Znečištění není jen o viditelném smogu nebo o hromadách odpadků. Je to komplexní záležitost. Dotýká se vody, kterou piješ, půdy, na které roste tvoje jídlo, a vzduchu, který udržuje tvůj život v chodu.

Hlavní příčiny znečištění

Znečištění přírody a krajiny má mnoho příčin, které se vzájemně prolínají a ovlivňují:

• Rozvoj vědy a techniky a průmyslová revoluce v 19. století zaměřena hlavně na těžký průmysl a rostoucí využívání nerostných zdrojů.
• Těžký průmysl a rostoucí využívání nerostných zdrojů, jejich další výrobě a používání zanechávají velké množství odpadu.
• Výroba stavebních hmot.
• Automobilová doprava.
• Nadměrné používání chemických hnojiv a pesticidů.
• Průmyslové vypouštění chemického odpadu do řek a moří.
• Těžba ropy a havárie tankerů.

Znečištění vody

Voda. Bez ní nemáme nic. Přesto ji neustále zatěžujeme. Dnes a denně se setkáváš s tématem mikroplastů ve vodě. Přemýšlej o tom, jak se tyto malé částečky dostávají do potoků, řek a nakonec i do tvého pitného režimu. Zemědělská činnost a nadužívání pesticidů a hnojiv. Domácí odpadní vody, pokud nejsou správně čištěny. Představ si křišťálově čistý potok, jaký si pamatuješ z dětství. Chceš, aby takový zůstal i pro tvé blízké?

Znečištění ovzduší

Když vyjdeš ven, dýcháš. To je tak automatické, že nad tím nepřemýšlíš. Ale kvalita vzduchu se v mnoha oblastech rapidně zhoršuje. Znečištění ovzduší, především jemnými prachovými částicemi PM2.5, je tichý nepřítel tvých plic. Vidíš občas smog, ten šedý závoj, který omezuje výhled? To je vizuální projev toho, jak moc znečišťujeme atmosféru. Důsledky pro zdraví jsou značné. Zdroje tohoto znečištění jsou často lokální, takže máš možnost je ovlivnit. Víš, jaký dopad má tvoje volba dopravy na lokální kvalitu ovzduší?

Čtěte také: Životní Prostředí a jeho Znečištění

Znečištění půdy

Země, na které pěstuješ, je základem tvého jídla. Znečištění půdy je méně viditelné, ale stejně devastující. Přemýšlej o tom, jak se toxiny dostávají do rostlin. Tyto látky pak končí na tvém talíři.

Odpadová krize

Jedním z nejviditelnějších projevů našeho znečištění je neuvěřitelné množství odpadu. Odpadová krize je globální výzva. Každý obal, každá PET lahev, kterou hodíš do běžného koše, putuje na skládku, kde se rozkládá a uvolňuje škodlivé látky do půdy a vody. Tvoje snaha o minimalizaci odpadu má obrovský dopad. Pamatuj, že recyklace je až poslední možnost. První je vždy snížit spotřebu.

Světelné znečištění

Přirozená tma je pro život většiny organismů stejně důležitá jako přirozené světlo a pro některé dokonce ještě důležitější. Přirozené střídání světla a tmy není přežitou rytmizací našeho života, ale metronomem synchronizujícím fyziologické funkce organismů, včetně člověka. Důsledky nadbytečného umělého světla v noci, tzv. světelného znečištění jsou jednou z mnoha daní, které lidské společenství platí za svůj pokrok a rostoucí pohodlí. Díky vědeckým poznatkům se dozvídáme stále více o konkrétních příčinách jeho nežádoucích dopadů na kvalitu života mnoha organismů včetně člověka. Optikou těchto znalostí se tato cena za světelný bonus ve formě nepřirozeného (umělého) světla začíná jevit jako nepřiměřená.

Stejně tak je světelným smogem postižena příroda, neboť dochází k narušování přirozeného biorytmu zvířat, změnám jejich teritoriálního, reprodukčního a dalšího chování, včetně narušení orientace v noční krajině. Ke světelnému znečištění dochází ze tří hlavních příčin. Především se svítí nadměrně, bez úpravy intenzity světla v čase, kdy lidé spí. Dále jsou používána osvětlovací tělesa s nevhodným směrem světelného záření, často k nebi, do volné krajiny nebo do oken obytných budov.

Důsledky znečištění

Znečištění přírody nevraždí jen rostliny a živočichy přímo. Ono narušuje jemnou síť života, kterou nazýváme ekosystém. Ztráta biodiverzity je přímý důsledek znečištěného prostředí. Představ si les. Každý strom, každý brouk, každý mech hraje svou roli. Když zasáhneš například kyselými dešti, které vznikají z průmyslových emisí, narušuješ stabilitu celého tohoto společenství.

Čtěte také: Druhy dopravy a znečištění vody

Vlivem znečištění byly vyhubeny některé druhy fauny a flóry, což ohrožuje samotného člověka. Znečištění narušuje rovnováhu krajiny, která ztrácí svou přirozenou produkční schopnost. Z živočišných druhů jsou nejvíce ohroženi predátoři - druhy masožravé. Zplodiny znečišťují ovzduší. Vlivem stálého okyselování půdy imisemi a hnojivy vznikla velká nutnost vápnění. Znečištění půdy vede k většímu používání chemických prostředků proti škůdců a plevele na polích. V neposlední řadě má poškození životního prostředí negativní vliv na zdraví člověka. V Československu se projevovaly nemoci dýchacích cest, trávicí soustavy, nemoci kůže a podkožního vaziva. Dále se objevovaly infekční nemoci (např. žloutenka aj.) a nárůst civilizačních chorob.

Mezi nejzávažnější zdravotní dopady umělého osvětlení patří narušení tvorby melatoninu. Pokud je organismus vystaven světlu i ve večerních hodinách, začátek sekrece melatoninu je odsunut. Tím je výrazně zkrácena doba jeho produkce a tedy i množství, které se dostane do krevního oběhu do ranních hodin, kdy je jeho sekrece přirozeně utlumena. Melatonin je velmi účinným antioxidantem a podporuje funkci imunitního systému. Jeho nedostatek se odráží ve snížení regeneračních schopností lidského organismu a ve zvýšení rizika vzniku rakoviny a dalších civilizačních chorob.

Změna klimatu

Změnou klimatu rozumíme jeho dlouhodobé změny, způsobené jak přirozenou variabilitou, tak i lidskou činností. V ČR je zejména po roce 1980 patrný trend vzestupu zimních i letních teplot, rostou počty letních a tropických dnů. Do souvislosti se změnou klimatu jsou dávány extrémní výkyvy počasí, častější přívalové deště, delší období sucha, vlny veder, teplejší a vlhčí zimy, doprovodné větrné jevy. Cílem národní adaptační strategie je nepříznivé dopady změny klimatu co nejvíce zmírnit, zachovat dobré životní podmínky, uchovat a případně vylepšit hospodářský potenciál pro příští generace.

Řešení a možnosti nápravy

Nemusíš hned zachraňovat oceány. Začni tam, kde stojíš. Tvá síla je v tvé každodenní volbě. Malé změny se skládají do velkého celku. Když změníš jen jednu věc - třeba začneš používat látkovou tašku na nákup namísto jednorázové - posíláš jasný signál. Tento signál se šíří. Pamatuj, že starost o přírodu není jen povinnost, ale privilegium. Objevte více o Znečištění přírody: Jaké jsou hlavní příčiny a dopady? Soustřeď se na menší spotřebu hovězího masa, nakupuj lokální sezónní potraviny a minimalizuj plýtvání jídlem.

Pro celistvý rozvoj dovednosti řešit problémy je však důležité zařazovat do výuky také skutečné problémy, které souvisí s životy žáků a žáci je mohou ovlivnit. Tyto metody úzce souvisí s participací žáků a demokratizací školy. Ze zavedených programů je účinně řeší např. Ekoškola, což je program věnovaný ekologizaci provozu školy či programy Active Citizens, Škola pro udržitelný život a další.

Čtěte také: Hlukové znečištění a velryby

U všech výše zmíněných environmentálních problémů platí, že by pomohlo prosazení účinných řešení, jako je snížení fosilních paliv a systémová změna, která by vedla k šetrnějšímu hospodaření v lesích a zemědělství, zákazu pesticidů či dbání na znovuvyužití obalů. V neposlední řadě se ale musíme chovat zodpovědně vůči životnímu prostředí především my sami. Třídit a minimalizovat odpad, zodpovědně zahradničit, nahradit jednorázové obaly za ty znovuvyužitelné či méně jezdit auty se spalovacími motory.

Mezinárodní spolupráce

Od Stockholmské konference po přelomovou Pařížskou dohodu a uznání práva na zdravé životní prostředí Valným shromážděním OSN se celosvětová odpověď na výzvy životního prostředí rozvinula z morálních apelů v systém mezinárodního práva životního prostředí. S prohlubujícími se krizemi celosvětového rozsahu - znečištění, úbytek biodiverzity a klimatická krize - roste i porozumění, že je nemůže vyřešit žádný stát nebo aktér sám. Mezinárodní dohody, vědecký konsenzus a občanská společnost společně vytyčují křehký, ale zřetelný směr ke společnému řízení environmentálních rizik světa.

Konference vedla k založení Programu OSN pro životní prostředí (UNEP) jako globálního environmentálního koordinátora, neutrální platformy spojující členské státy, občanský a soukromý sektor a agentury OSN pro řešení hlavních environmentálních problémů světa. Mezi nejdůležitější patřila Vídeňská úmluva o ochraně ozonové vrstvy (1985) a následný Montrealský protokol (1987), který nařídil snížení objemu látek poškozujících ozonovou vrstvu. Do roku 2010 byly freony téměř úplně vyřazeny z používání. V 70. letech 20. století se Evropa začala potýkat s rozsáhlými dopady kyselých dešťů, z velké části způsobených průmyslovými exhalacemi oxidu siřičitého. Skandinávské země (a zejména Švédsko, které se následně zhostilo pořadatelství první globální konference o životním prostředí) se zasazovaly o přeshraniční spolupráci. To vyústilo v přijetí Úmluvy o dálkovém znečišťování ovzduší přesahujícím hranice států (LRTAP, 1979) z roku 1979 (EHK OSN). Göteborský protokol přijatý v rámci LRTAP později stanovil právně závazné emisní stropy pro vícero látek znečišťujících ovzduší.

Novým mezníkem v mnohostranné environmentální diplomacii se stala Pařížská dohoda, přijatá v prosinci 2015 na 21. konferenci stran (COP21) Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu ve Francii. Poprvé došlo ke shodě 196 smluvních stran na společném rámci pro udržení růstu průměrné globální teploty pod 2 °C a co nejblíže k hranici 1,5 °C ve srovnání s obdobím před průmyslovou revolucí.

Role resortu životního prostředí

Změnou klimatu se zabývají vědci, odborníci i státníci ve světě [3][4], Evropě [2] i u nás. V říjnu loňského roku se ČR zařadila mezi státy, které mají schválenou národní adaptační strategii. Ta vznikla za koordinace MŽP v meziresortní spolupráci a s využitím odborných podkladů, např. Zpřesnění dosavadních odhadů dopadů klimatické změny v sektorech vodního hospodářství, zemědělství a lesnictví a návrhy adaptačních opatření (ČHMÚ, 2011), Hodnocení vlivu klimatických změn na hydrologickou bilanci a návrh praktických opatření ke zmírnění jejich dopadů (ČGS, 2011), Národní lesnický program pro období do roku 2013 (schválen usnesením vlády č. 1221/2008) aj. Národní adaptační strategie byla po revizi ze strany Centra pro otázky životního prostředí UK v Praze a po konzultacích s Centrem výzkumu globální změny AV ČR CzechGlobe schválena usnesením vlády č. 861 ze dne 26. 10. 2015 [1]. Ministrovi životního prostředí usnesení vlády ukládá zajistit celostátní koordinaci a do 31. prosince 2016 předložit vládě návrh Národního akčního plánu adaptace na změnu klimatu. Vzhledem ke značné šíři problematiky je poradním orgánem Meziresortní pracovní skupina pro otázky ochrany klimatu, zřízená ministrem životního prostředí v lednu 2015.

Antropogenní příčiny povodní i dlouhodobého sucha je třeba hledat nejen ve změně klimatu, ale také v současném stavu krajiny a ve způsobu jejího využívání. Společnými znaky jsou zrychlený odtok vody z krajiny a narušení malého vodního cyklu. Zvláštní pozornost je třeba věnovat kombinaci antropogenních vlivů s přírodními vlivy, které souvisejí se změnou klimatu - a to jak z hlediska možného posilování rizik, tak i z hlediska příležitosti ke společnému řešení. Ztráty vody v důsledku lidské činnosti rozhodně nelze ignorovat, neboť důsledkem je nedostatek vody v krajině pro ekosystémy i pro potřeby člověka. Při řešení problémů je vhodné zaměřit se spíše na eliminaci příčin než jen na vlastní důsledky.

Česká krajina se nachází v krizi způsobené nejenom změnou klimatu, ale i nevhodnými zásahy člověka. Nutnost adaptace na změnu klimatu je zároveň příležitostí pro změnu společenského postoje směrem k udržitelnému přístupu ke krajině s ohledem na budoucnost nás i příštích generací.

Komise pro životní prostředí AV ČR vydala stanovisko k připravované normě ke světelnému znečištění. Její současná podoba vzbudila negativní ohlas i mezi mezinárodní vědeckou komunitou. Tma jako logický důsledek otáčení kolem zemské osy je pro život na naší planetě stejně důležitá jako přirozené světlo, protože jedno bez druhého by nemohlo vytvořit ten zásadní cyklus střídání fáze aktivity a regenerace typický pro život, jak ho známe. Časové relace a kontrasty intenzit tohoto cyklu mají zcela klíčový význam pro rostliny a živočichy a jejich životní procesy.

Přirozené střídání světla a tmy není v rámci dnešního stylu a tempa civilizace přežitým rytmem života na Zemi, ale metronomem synchronizujícím fyziologické funkce všech organismů, včetně lidského. Dlouhodobý nárůst zdrojů světla v nočním prostředí představuje rizika z hlediska zdravotního, ekologického, kulturního i bezpečnostního. S nápravou škod způsobených v důsledku světelného znečištění a rušivého světla budou v budoucnu spojeny významné finanční výdaje, nezřídka jsou jeho důsledky bohužel již nevratné.

Světelným smogem je postižena zejména příroda, neboť dochází k narušování přirozených biorytmů volně žijících druhů i rostlin a v důsledku toho k oslabení např. Ke světelnému znečištění dochází z řady příčin. Především se svítí nadměrně, bez úpravy intenzity světla v místech a časech mimo lidskou aktivitu, typicky v době spánku. V mnoha případech se svítí zcela zbytečně. Světelné zdroje jako jsou reklamní, architekturní osvětlení, intenzivní osvětlení venkovních pracovních prostor v době mimo provozní dobu (parkoviště, skladové prostory atd.) nejsou nezbytná, naopak své okolí v nočních hodinách obtěžují. Současně jejich osvětlení znamená plýtvání elektrickou energií. Používají se osvětlovací tělesa s nevhodným umístěním či směrem světelného záření, často k nebi, do volné krajiny nebo do oken obytných budov. Z hlediska ochrany nočního prostředí je zcela nevhodné užívat světla s vysokým zastoupením modré spektrální složky, tzv.

Narůstající mírou světelného znečištění se odborníci zabývají již desítky let. V roce 2002 byly zásady omezování světelného znečištění implementovány do zákona o ochraně ovzduší, odkud jeho postupnými úpravami zmizely. V roce 2017 byla v ČR k této problematice zřízena Ministerstvem životního prostředí meziresortní komise. Na základě její práce byl vydán požadavek na vznik nové normy na omezení světelného znečistění. Členové Komise pro životní prostředí AV ČR tuto iniciativu vítají, považují za nezbytné, aby nežádoucí vlivy světelného znečištění a rušivého světla byly snižovány. Na základě výše uvedených argumentů jsou přesvědčeni, že omezení negativního působení nadbytečného světla na životní prostředí a zdraví člověka představuje veřejný zájem.

tags: #znecisteni #prirody #a #krajiny #priciny #dusledky

Oblíbené příspěvky:

• Příroda pro nejmenší
• Modulární ekologické školy
• Odpad Jihlava – informace
• Efektivní nakládání s odpadem v domácnosti
• Klimatická politika ČR: Cíle