Definice ohrožení

Autor: RNDr. Mgr. Petr A. SKŘEHOT, P.A.

Ohrožení a riziko: Klíčové pojmy

Každá lidská činnost je přímo spojena s určitým rizikem. Život bez rizika neexistuje, a proto každý z nás několikrát denně provádí jejich hodnocení. Chceme-li kupříkladu přejít silnici, uvědomujeme si, že bychom mohli utrpět zranění, a rychle uvážíme celou řadu faktorů (např. zda máme dostatečný výhled, jakou rychlostí vozidla jedou, jakou vzdálenost musíme přejít atd.).

Jestliže nemůžeme ohrožení vyloučit, zvažujeme způsob jeho omezení (např. využití přechodu). A pokud takové možnosti nemáme, alespoň pečlivě sledujeme dopravní ruch a přejít se rozhodneme až v příhodnou chvíli. Jakmile jsme na druhé straně, často přemítáme o tom, zda jsme udělali dobře. Zvláště pak máme-li nepříjemný pocit nebo jsme unikli srážce jen o vlásek.

Jestliže děláme tak komplexní rozhodnutí při zvládání rizik ve svém každodenním životě, mělo by být samozřejmostí uplatňovat hodnocení rizik také na pracovišti. Zde je ale potřeba posoudit celou řadu aspektů, a proto takové posouzení musí provádět odborník, nejlépe osoba odborně způsobilá v prevenci rizik.

Definice ohrožení

Ohrožení je potenciálem způsobit nějakou škodu. Jde o zdroj potencionálního poškození nebo situace s potencionální možností úrazu, zranění nebo jiného poškození zdraví, je to zdroj ohrožení. Vnitřní (vrozená) vlastnost látky, zdroje energie nebo fyzikální situace, které mají potenciál způsobit nežádoucí následky (zranění lidí, škodu na majetku, škodu na životním prostředí nebo jejich kombinaci). Nebezpečí je zdrojem rizik. Viz zdroj rizika.

Čtěte také: Více o ekologické sanitaci

Stav nebo podmínky, ve kterých je zranění nebo poškození zdraví nebo majetku nebo prostředí bezprostřední. Používáno ve slovních spojeních typu "nebezpečná látka".

OECD definuje obecně nebezpečí jako vnitřní vlastnost činitele nebo situace mající potenciál způsobit nepříznivé jevy, když je organismus, systém nebo (část) populace vystavena tomuto činiteli. CPQRA definuje nebezpečí jako chemickou nebo fyzickou/fyzikální podmínku (stav, okolnost), která má potenciál způsobit škodu lidem, životnímu prostředí nebo na majetku (např.

ČSN IEC 61882 Studie nebezpečí a provozuschopnosti (studie HAZOP) - Pokyn k použití definuje nebezpečí jako potenciální zdroj poškození či újmy, přičemž poškozením či újmou [Harm] rozumí fyzické zranění nebo újmu na zdraví lidí či škodu na majetku nebo životním prostředí. Vnitřní vlastnost je taková vlastnost, která je vrozená, látce vlastní, která je s existencí látky neoddělitelně spojena.

Výsledné „chování“ látky je tedy dáno jejími fyzikálními, chemickými a toxikologickými vlastnostmi. Nebezpečí představují i různé zdroje energie, přírodní podmínky atd. V procesním průmyslu existují v širším pojetí různá nebezpečí: chemická nebezpečí (např. kyselost, zásaditost, korozivita, výbušnost, hořlavost, reaktivita, toxicita, možnost zadušení; termodynamická nebezpečí jako jsou vysoký tlak a vakuum, přenos tepla, vysoká a nízká teplota, tok tekutin; elektrická a elektromagnetická nebezpečí jako jsou vysoké napětí, radiace, statická elektřina a elektrický proud; mechanická nebezpečí jako jsou mechanická energie, napětí, síly, nárazové vlny a kontaktní poškození; zdravotní nebezpečí jako jsou hluk, emise, chemikálie, vibrace, radioaktivita, teplotní extrémy.

Obecné ohrožení

Co je považováno za obecné ohrožení? Jak zní jeho definice? Trestný čin „obecné ohrožení“ je upraven v trestním zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., dále jen TZ) v hlavě sedmé pod názvem "trestné činy obecně nebezpečné". Tyto typy trestných činů jsou určeny k ochraně lidského života, zdraví a majetku.

Čtěte také: Citáty a motta: Příroda a život

Trestní zákoník definuje v § 272 obecné ohrožení jako „vydání lidí v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví nebo cizí majetek v nebezpečí škody velkého rozsahu tím, že zapříčiní požár nebo povodeň nebo škodlivý účinek výbušnin, plynu, elektřiny nebo jiných podobně nebezpečných látek nebo sil nebo se dopustí jiného nebezpečného jednání.

Obecného ohrožení se také dopustí osoba, která by toto obecné nebezpečí zvýšila nebo ztížila jeho odvrácení nebo zmírnění“ (objektivní stránka tč).Výše popsané způsoby jednání jsou alternativní, což znamená, že k naplnění skutkové podstaty tohoto trestného činu postačí naplnění pouze jednoho znaku ze základní skutkové podstaty popsané v § 272 TZ.

Obecné ohrožení se vyznačuje několika charakteristickými prvky. Již z definice v trestním zákoníku vyplývá, že při obecném ohrožení není ohrožena pouze jedna osoba, ale musí se jednat o více osob, které jsou konkrétně a bezprostředně ohroženy (na životě, zdraví či je ohrožen jejich majetek).

Zákon nám nestanovuje nejnižší počet ohrožených osob. Tento počet vyplývá z judikatury Nejvyššího soudu, který nejnižší počet osob ustanovil na sedm. Nejvyšší soud ve své judikatuře také upozorňuje, že v případech obecného ohrožení není rozhodující, že výsledný větší počet ohrožených osob se do stavu obecného nebezpečí dostával jednáním pachatele v krátkém časovém intervalu postupně, a nikoliv najednou ve stejném okamžiku (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2013, sp.zn. 4 Tdo 1094/2013-36).

K tomu, abychom mohli označit obecné ohrožení jako úmyslný trestný čin, nikoliv jako obecné ohrožení z nedbalosti (viz níže), je nutná přítomnost pachatelova jednání a nastalý účinek z něj, tedy tzv. kauzální nexus.V definici obecného ohrožení se nadále hovoří o „škodě velkého rozsahu“ (§130 TZ) v rámci újmy na cizím majetku (nikoliv pachatelův majetek), kdy se právě škodou velkého rozsahu rozumí škoda dosahující částky nejméně 5 000 000 Kč.

Čtěte také: Jak se řekne "příroda" anglicky?

§ 273 trestního zákoníku popisuje též obecné ohrožení z nedbalosti. Má-li soud v těchto případech posoudit, zda byl čin spáchán z nedbalosti, musí v první řadě zjistit, zda osoba, která způsobila obecné ohrožení nezachovala potřebnou míru opatrnosti, což je kritérium nedbalosti, a to ve formě vědomé i nevědomé. (usnesení NS ze dne 8. 8. 2017, sp. zn. 4 Tdo 904/2017-24)

Jaká hrozí trestní sazba za obecné ohrožení dle § 272 TZ? Pokud osoba naplní znaky trestného činu obecného ohrožení dle § 272, bude potrestána odnětím svobody na tři léta až osm let.

Sociální vyloučení a ohrožení

Přesná definice pojmu sociálního znevýhodnění není dosud v České republice pevně ukotvena. V nejširším pojetí lze sociální znevýhodnění chápat jako určitou překážku, která omezuje sociální růst a zapojení jedince, skupiny či minority do společnosti. V mnohém se prolíná s pojmem sociálního vyloučení.

Mezi skupiny, jimž hrozí vyloučení, patří lidé dlouhodobě nezaměstnaní, s nízkými příjmy, s nízkým vzděláním, nekvalifikovaní, handicapovaní, po výkonu trestu, pracovníci s nevýhodnými smlouvami, rodiny s jedním rodičem, mladí lidé bez pracovních zkušeností či opouštějící dětské domovy, cizinci, uprchlíci, lidé odlišného etnika, lidé žijící ve vyloučených lokalitách.

Základní charakteristikou sociálního vyloučení je nahromadění důvodů, které vedou k životním potížím. Sociálně vyloučení lidé obvykle nestojí před jedním problémem, ale před jejich komplexem.

Téměř 95 milionů obyvatel členských zemí Evropské unie bylo v roce 2023 ohroženo chudobou nebo sociálním vyloučením, což je více než 21 %. Situace v Česku je v rámci zemí EU nejlepší. Všechny členské země Evropské unie mají v porovnání s ostatními vyspělými zeměmi světa velmi propracovaný sociální systém. Skutečná životní úroveň „chudých“ Evropanů je tak výrazně odlišná od situace v jiných zemích světa. Přesto třetina evropských domácností v roce 2023 by nebyla schopna uhradit nečekané výdaje a nemůže si např. Zásadním problémem je přitom první důvod, tedy příjmová chudoba.

Ve všech členských zemích Evropské unie jsou pochopitelně chudobu a sociálním vyloučením nejvíce postiženi dlouhodobě nezaměstnaní občané, kteří již nemají nárok na podporu v nezaměstnanosti a pobírají sociální dávky.

Ohrožené skupiny obyvatel

Zranitelné osoby jsou např. osoby starší 68 let, osoby pobírající starobní důchod, invlidní důchod ve II. a III. stupni atd. Pracovní aktivita je splněna u zaměstnance pokud je min. Jiným prostorem je např.

Počet občanů EU čelících chudobě nebo sociálnímu vyloučení (v %)

Ohrožení dětí

Tento pojem není v zákoně výslovně obsažen. Obecně se však v praxi vychází z tohoto pojmu u dětí, na které se zaměřuje sociálně-právní ochrana dětí, jak je popsáno v § 6 zákona č. Definice zahrnuje do této skupiny děti, u nichž nastaly konkrétní skutečnosti popsané v bodech 1 - 8 (dále jen „ohrožující skutečnosti“), přičemž výčet je veden demonstrativně a obsahuje tedy jen nejdůležitější skutečnosti, nikoli všechny.

Důležitou podmínkou je, že tyto ohrožující skutečnosti trvají po takovou dobu nebo jsou takové intenzity, že nepříznivě ovlivňují vývoj dětí nebo mohou být příčinou nepříznivého vývoje dětí. Dovětek ohledně dopadu na nepříznivý vývoj dětí je velmi důležitý, neboť řada uvedených ohrožujících skutečností se týká širokého spektra dětí, avšak intenzita není taková, že by hrozil nepříznivý dopad na jejich vývoj.

Toto je nutno vykládat tak, že nikoli každá ohrožující skutečnost zakládá závěr o tom, že je dítě ohrožené, zejména takový závěr neopodstatňují jednorázové excesy. Pojem ohrožené dítě odpovídá významu pojmu „dítěte vyžadujícího zvláštní ochranu“ podle čl. 32 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, rovněž také pojmu „dítě vyžadující zvýšenou pozornost“ obsaženého v nadpisu části třetí, hlavě VII ZSPOD, kde úvodní ustanovení § 31 odst.

Tento institut má zásadní význam, jeho smyslem je dostat informaci o ohrožení dítěte k orgánu, který je pověřen jeho ochranou. Oznamovací povinnost dle ZSPOD dopadá na značné množství subjektů. Dle § 10 odst. Do kategorie státních orgánů řadí výklad i jednotky územní samosprávy. Pověřené osoby jsou definované v ustanovení § 4 odst. 2 písm. d) ZSPOD, jedná se o právnické a fyzické osoby, které jsou pověřeny výkonem sociálně-právní ochrany dětí.

Pojmy školy a školská zařízení jsou definovány v zákoně č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), pojem poskytovatel zdravotních služeb zase v zákoně č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), o jejich obsahu tedy nepanují v praxi pochybnosti. Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc jsou definována v § 42 odst.

Podrobněji je však nutno se zabývat pojmem „další zařízení určená pro děti“. Veškeré tyto subjekty jsou tak povinny učinit příslušné oznámení obecnímu úřadu s rozšířenou působností, a to bez zbytečného odkladu poté, co se o takovéto skutečnosti dozví. Subjekty, které nemají zákonnou povinnost mlčenlivosti, jsou povinny oznámit veškeré skutečnosti, které nasvědčují tomu, že se jedná o ohrožené dítě (tedy o dítě uvedené v § 6 ZSPOD).

Poněkud problematické je však oznámení činěné osobami, které mají povinnost zachovat mlčenlivost podle zvláštních právních předpisů. V ustanovení § 10 odst. 4 poslední větě ZSPOD je velmi nešťastně formulováno, že při plnění oznamovací povinnosti se nelze dovolávat povinnosti mlčenlivosti. Toto by nasvědčovalo tomu, že i tyto osoby mají povinnost oznámit veškeré skutečnosti, které nasvědčují tomu, že se jedná o ohrožené dítě.

Tak tomu však není. Odborná literatura považuje za nutné (jak v zájmu souladnosti výkladu zákona, tak vzhledem k důležitosti mlčenlivosti) vycházet při rozsahu oznamovací povinnosti z omezení uvedeného § 53 odst. 1 ZSPOD[2]. Subjekt s povinností mlčenlivosti tak je povinen orgánu sociálně-právní ochrany dětí sdělit a oznámit pouze údaje o podezření týrání, zneužívání dítěte nebo ze zanedbávání péče o něj, nikoli veškeré skutečnosti týkající se ohrožení dítěte.

Pro úplnost je třeba se zmínit i o tom, že nesplněním oznamovací povinnosti dle § 10 odst. 4 ZSPOD se povinný subjekt dopustí přestupku, za který je možno podle § 59c odst. Oznamovací povinnost, jak je popsána v předchozím odstavci, je třeba odlišit od tzv. oznamovacího oprávnění, která je upravena v § 7 ZSPOD. Dle odst. 1 tohoto ustanovení je každý oprávněn upozornit na závadné chování dětí jejich rodiče. Dle odst. na skutečnosti uvedené v § 6 písm. Jedná se pouze o právo, nikoli povinnost.

Povinnost některé trestné činy oznámit dle zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „trestní zákoník“) je mezi veřejností známá, tento článek jen shrnuje zásadní skutečnosti. Tato povinnost samozřejmě není omezena na zařízení pro děti, jedná se o obecnou zákonnou povinnost pro všechny.

Povinnost překazit trestný čin se týká více trestných činů, protože včasným jednáním je možno dítě ochránit. Pokud by se osoba dozvěděla hodnověrným způsobem, že jiný připravuje nebo páchá některý z předmětných trestných činů a spáchání nebo dokončení takového trestného činu nepřekazil, dopustil by se trestného činu nepřekažení trestného činu dle § 367 trestního zákoníku. Překazit trestný čin je možné zejména jeho včasným oznámením státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu, v úvahu však připadají i jiná opatření, pokud jsou účinná (např.

Pokud již byl spáchán některý z trestných činů vymezených v § 368 trestního zákoníku, je osoba povinna oznámit to státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu, pokud se o jeho spáchání dozví hodnověrným způsobem. V případě nesplnění této povinnosti by se osoba dopustila trestného činu neoznámení trestného činu.

Je třeba zdůraznit, že oznamovací povinnost dle trestního zákoníku není totéž, jako oznamovací povinnost dle ZSPOD, jak byla popsána výše. V některých případech se může stát, že bude mít subjekt oznamovací povinnost jak dle trestního zákoníku, tak vůči orgánu sociálně-právní ochrany dětí.

Tak tomu je u ohrožených dětí dle § 6 písm. c) a e), tedy u dětí, které spáchaly trestný čin, nebo na kterých je trestný čin páchán (např. u týrání dítěte). Oznámení vůči orgánu sociálně-právní ochrany dětí nenahrazuje povinnost oznámit spáchání trestného činu (nebo překazit trestný čin), je třeba učinit oznámení i na policii nebo státní zastupitelství. Naopak u řady jednání bude na místě pouze oznámení orgánu sociálně-právní ochrany dětí, a to dokonce i v případě spáchání některých trestných činů, neboť povinnost dle trestního zákoníku se týká jen vymezených trestných činů.

Navíc je třeba mít na paměti i rozdílný primární cíl obou povinností. Zatímco oznámení dle ZSPOD sleduje cíl ochrany dítěte, u trestního zákoníku je hlavním záměrem zjišťovat a postihovat trestnou činnost.

tags: #lide #ohrozeni #definice

Oblíbené příspěvky:

• Turistické stezky v Karlových Varech
• Praktický průvodce sběrem odpadu
• Statistiky ekologického zemědělství v ČR
• Příčiny a vznik smogu
• Dopady zákona o ochraně přírody na stavební zákon