Zákon o ochraně přírody a krajiny a stavební zákon: Vztah a dopady

Účelem zákona je za účasti příslušných krajů, obcí, vlastníků a správců pozemků přispět k udržení a obnově přírodní rovnováhy v krajině, k ochraně rozmanitostí forem života, přírodních hodnot a krás, k šetrnému hospodaření s přírodními zdroji a vytvořit v souladu s právem Evropských společenství v České republice soustavu Natura 2000.

Základní pojmy

• Územní systém ekologické stability krajiny je vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu.
• Významný krajinný prvek jako ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky hodnotná část krajiny utváří její typický vzhled nebo přispívá k udržení její stability. Významnými krajinnými prvky jsou lesy, rašeliniště, vodní toky, rybníky, jezera, údolní nivy.
• Planě rostoucí rostlina je jedinec nebo kolonie rostlinných druhů včetně hub, jejichž populace se udržují v přírodě samovolně.
• Volně žijící živočich je jedinec živočišného druhu, jehož populace se udržují v přírodě samovolně, a to včetně jedince odchovaného v lidské péči vypuštěného v souladu s právními předpisy do přírody.
• Biotop je soubor veškerých neživých a živých činitelů, které ve vzájemném působení vytvářejí životní prostředí určitého jedince, druhu, populace, společenstva.
• Evropsky významná lokalita je lokalita vyžadující zvláštní územní ochranu a splňující podmínky podle § 45a odst. 1.
• Natura 2000 je celistvá evropská soustava území se stanoveným stupněm ochrany, která umožňuje zachovat typy evropských stanovišť a stanoviště evropsky významných druhů v jejich přirozeném areálu rozšíření ve stavu příznivém z hlediska ochrany nebo popřípadě umožní tento stav obnovit.

Ochrana přírody a krajiny v územním plánování

V rámci územního plánování jsou uváděny do praxe konkrétní požadavky ochrany přírody a krajiny. Jedná se například o vymezení územních systémů ekologické stability či chráněná území (zákon o ochraně přírody a krajiny) a podobně.

Systém ekologické stability

Vymezení systému ekologické stability zajišťujícího uchování a reprodukci přírodního bohatství, příznivé působení na okolní méně stabilní části krajiny a vytvoření základů pro mnohostranné využívání krajiny stanoví a jeho hodnocení provádějí orgány územního plánování a ochrany přírody ve spolupráci s orgány vodohospodářskými, ochrany zemědělského půdního fondu a státní správy lesního hospodářství. Ochrana systému ekologické stability je povinností všech vlastníků a uživatelů pozemků tvořících jeho základ; jeho vytváření je veřejným zájmem, na kterém se podílejí vlastníci pozemků, obce i stát.

Významné krajinné prvky

Významné krajinné prvky jsou chráněny před poškozováním a ničením. Využívají se pouze tak, aby nebyla narušena jejich obnova a nedošlo k ohrožení nebo oslabení jejich stabilizační funkce. K zásahům, které by mohly vést k poškození nebo zničení významného krajinného prvku nebo ohrožení nebo oslabení jeho ekologicko-stabilizační funkce, si musí ten, kdo takové zásahy zamýšlí, opatřit souhlas orgánu ochrany přírody. Mezi takové zásahy patří zejména umisťování staveb, pozemkové úpravy, změny druhu nebo způsobu využití pozemků, výstavba lesních cest, budování lesních melioračních systémů, odvodňování pozemků, úpravy vodních toků a nádrží a těžba nerostů.

Ochrana dřevin

Všechny druhy rostlin a živočichů jsou chráněny před zničením, poškozováním, sběrem či odchytem, který vede nebo by mohl vést k ohrožení těchto druhů na bytí nebo k jejich degeneraci, k narušení rozmnožovacích schopností druhů, zániku populace druhů nebo zničení ekosystému, jehož jsou součástí.

Čtěte také: Příroda v nacistickém Německu

Fyzické a právnické osoby jsou povinny při provádění zemědělských a lesnických prací, při plánování, provádění a užívání staveb, provádění terénních úprav, činnosti prováděné hornickým způsobem, ve vodním hospodářství, v dopravě a energetice postupovat tak, aby nedocházelo ke zbytečnému úhynu rostlin a zraňování nebo úhynu živočichů nebo ničení jejich biotopů, včetně narušení migračních tras živočichů, kterému lze zabránit technicky i ekonomicky dostupnými prostředky.

Stavební činnost a zvláště chráněná území

Základní ochranné podmínky zvláště chráněných území stanovují ve vztahu ke stavební činnosti řadu zákazů. Ze zákazů může příslušný orgán ochrany přírody na základě žádosti povolit výjimku při splnění důvodů stanovených v § 43 zákona č.

• Národní přírodní rezervace (NPR) - zákaz povolovat nebo provádět stavby, zákaz stavební činnosti je dle judikatury dále obsažen v zákazu intenzivních technologií, a to na celém území a dále také v zákazu měnit dochované přírodní prostředí.
• Přírodní rezervace (PR) - zákaz povolovat nebo provádět stavby, zákaz stavební činnosti je dále obsažen dle judikatury v zákazu intenzivních technologií, a to na celém území.
• Chráněná krajinná oblast (CHKO) - zákaz povolovat nebo provádět nové stavby na území I. zóny. Nadto stavební činnost je dle judikatury dále obsažena v zákazu intenzivních technologií (týká se I. a II. zóny).

Bližší ochranné podmínky zvláště chráněného území - obvykle je omezení stavební činnosti dáno rovněž v bližších ochranných podmínkách stanovených individuálně ve vyhlašovacím právním předpisu konkrétního zvláště chráněného území. Realizace stavební činnosti zde může být vázána na předchozí souhlas orgánu ochrany přírody dle § 44 odst. 4 ZOPK. Vyhlašovací dokumentaci daného území naleznete v digitálním registru Ústředního seznamu ochrany přírody.

• Souhlas k některým činnostem v CHKO a NP dle § 44 odst.
• Souhlas k některým činnostem ve zvláště chráněném území dle § 44 odst. 2 ZOPK - bez souhlasu nelze ve zvláště chráněném území provádět stavby, terénní úpravy, výkopové práce, práce prováděné hornickým způsobem, změny vodního režimu pozemků nebo vodních toků; souhlas se vydává v případě, že záměr nepodléhá již souhlasu dle § 44 odst.

Souhlas dle § 44 odst. 1 a odst. 2 ZOPK se nevydává k záměrům podle stavebního zákona č. 283/2021 Sb. v zastavěném území obce ve IV. zóně CHKO a v zastavěném území, zastavitelné ploše nebo jejich částech, pokud pro ně byl vydán regulační plán nebo byly územním plánem stanoveny prvky regulačního plánu.

Ochranná pásma zvláště chráněných území - povolování nebo provádění staveb v ochranném pásmu je vázána na souhlas orgánu ochrany přírody dle § 37 odst. 2 ZOPK.

Čtěte také: Česká republika a nové zákony o odpadech

Významné krajinné prvky - dotýká-li se stavební záměr některého z významných krajinných prvků, (tj. např. např. les, rašeliniště, vodní toky, rybníky, jezera, údolní nivy), je nutný souhlas orgánu ochrany přírody dle § 4 odst.

Krajinný ráz - dále existují omezení z hlediska ochrany krajinného rázu (v CHKO půjde typicky o výšku budovy, sklon a vzhled střechy, barvu fasády apod.) a požadavku souhlasu orgánu ochrany dle § 12 odst.

Kácení dřevin pro účely stavebního záměru - limitaci stavební činnosti představuje i ochrana dřevin rostoucích mimo les, pokud přesahují minimální rozměry (obvod kmene do 80 cm měřeného ve výšce 130 cm nad zemí; u zapojeného porostu pak rozloha nad 40 m2) a nenaplní jinou výjimku (ovocné dřeviny rostoucí na pozemcích v zastavěném území s druhem pozemku zahrada nebo zastavěná plocha a nádvoří) je nutné k jejich kácení povolení dle § 8 odst.

Řízení a povolování stavebních záměrů

V závislosti na parametrech konkrétního stavebního záměru, jeho umístění a rozsahu dotčení zájmů chráněných dle ZOPK je nutné požádat příslušný orgán ochrany přírody o správní akty, potřebné k povolení stavebního záměru. Posouzení, co vše je pro povolení stavebního záměru z hlediska ochrany přírody a krajiny potřebné, může být často obtížné.

Pokud se stavební záměr, podléhající povolení dle zákona č. 283/2021 Sb., stavebního zákona, („stavební zákon“), nebo jeho část nachází ve zvláště chráněném území, evropsky významné lokalitě nebo ptačí oblasti posoudí záměr na základě žádosti orgán ochrany přírody z hlediska všech zájmů chráněných ZOPK ve společném řízení (předmětem společného řízení budou všechny potřebné správní akty dle ZOPK) a vydá ve věci společné rozhodnutí dle § 83 odst. 9 ZOPK.

Čtěte také: Projevy krize ve vztahu

Pravomocné společné rozhodnutí je samostatným správním rozhodnutím, které se předkládá jako povinná součást žádosti o povolení záměru podle § 184 odst. 2 písm. e) stavebního zákona. Bez pravomocného společného rozhodnutí dle § 83 odst. 9 ZOPK nelze stavební záměr povolit. Režim společného rozhodnutí dle § 83 odst. 9 ZOPK pro posouzení zájmů chráněných dle ZOPK je speciální postup oproti zákonu č.

Pokud se stavební záměr, který podléhá povolení dle stavebního zákona, nachází pouze v ochranném pásmu zvláště chráněného území (záměr nezasahuje ani zčásti na území žádného zvláště chráněného území, evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti), budou zájmy chráněné dle ZOPK posouzeny v rámci jednotného environmentálního stanoviska dle zákona č. 148/2023 Sb. Příslušným orgánem k vydání jednotného environmentálního stanoviska je v závislosti na parametrech konkrétního záměru obecní úřad s rozšířenou působností, krajský úřad nebo MŽP.

Pokud stavební záměr nepodléhá žádnému povolení dle stavebního zákona (drobné stavby v příloze č. 1 stavebního zákona) je nutné požádat příslušný orgán ochrany přírody o potřebné správní akty dle ZOPK, které budou zpravidla vydány ve formě správního rozhodnutí popř. společného rozhodnutí dle § 83 odst.

Orgán ochrany přírody může postupem dle § 83 odst. 5 a 6 ZOPK vydat ke stavebnímu záměru rozhodnutí i jako první úkon v řízení. V případě, že máte zájem na tomto zrychleném správním řízení je nutné o tento postup výslovně požádat v žádosti a doložit souhlas všech účastníků řízení (minimálně vždy jím bude obec/obce dle § 71 odst. 3 ZOPK v jejímž obvodu je záměr situovaný). Souhlas musí být vyznačený v situačním výkresu projektové dokumentace.

Správní akty potřebné k povolení stavebního záměru vydává AOPK ČR pouze na žádost. Žádost musí obsahovat obecné náležitosti žádosti dle § 37 odst. 2 a § 45 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, dále speciální obsahové náležitosti stanovené v § 83a ZOPK, v případě kácení dřevin rovněž náležitosti stanovené vyhláškou č. 189/2023 Sb.

Nový stavební zákon a zákon o ochraně přírody a krajiny

Změnu zákona o ochraně přírody a krajiny lze nalézt v části sedmé zákona č. 284/2021 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím stavebního zákona (tzv. změnový zákon). V rámci této části dochází zejména k zakotvení stavebních úřadů jako orgánů ochrany přírody, které budou tyto své kompetence vykonávat v rámci řízení o povolení záměru podle stavebního zákona.

Integrace kompetencí

Integrace kompetencí orgánu ochrany přírody do řízení o povolení záměru podle nového stavebního zákona je zakotvena v ustanoveních § 75 a § 76 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZOPK). V § 75 odst. 1 písm. a) se nově stanoví, že stavební úřady jsou orgány ochrany přírody. Konkrétní věcný rozsah integrace je zakotven v § 76 - Působnost stavebních úřadů. Tento paragraf ve svém odstavci 1 taxativně stanoví, o jakých otázkách podle ZOPK rozhodují stavební úřady.

Z výčtu uvedeného v § 76 odst. 1 je zřejmé, že úmyslem zákonodárce bylo, aby integrace nezašla ani o krok dále, tedy aby skutečně došlo pouze a jenom k "pohlcení" podkladových úkonů správních orgánů, avšak aby veškerá další agenda na úseku ochrany přírody a krajiny - tedy agenda přímo nesouvisející s povolováním záměrů - stále zůstala v rukou orgánů ochrany přírody. Lze však přesto říct, že k integraci dochází ohledně těch závazných stanovisek, souhlasů či podkladových rozhodnutí, která jsou relevantní pro povolování záměru podle stavebního zákona.

Z procesního hlediska stavební úřady rozhodují podle ZOPK vždy v rámci řízení o povolení záměru, změně záměru před dokončením nebo o povolení užívání stavby podle stavebního zákona. K posouzení vymezených otázek podle ZOPK tedy bude docházet společně se samotným povolením záměru, na základě jediné žádosti (jejíž součástí budou i podklady vyžadované ZOPK), v jediném řízení a jedním rozhodnutím. Stavební úřady zde postupují plně podle zákona o ochraně přírody a krajiny, což znamená, že kritéria pro rozhodnutí o těchto otázkách a o povolení záměru vycházejí plně ze ZOPK.

Z místního hlediska jsou stavební úřady omezeny ve své působnosti jako orgán ochrany přírody tak, že nemohou rozhodovat podle ZOPK v případě záměru, který se nachází ve zvláště chráněném území, jeho ochranném pásmu, evropsky významné lokalitě, ptačí oblasti a vojenském újezdu.

Souhlas k některým činnostem ve zvláště chráněných územích

Současné (tedy aktuálně účinné) ustanovení § 44 ZOPK zakotvuje tzv. závazné stanovisko k některým činnostem ve zvláště chráněných územích. Tuto úpravu změnový zákon plně nahrazuje a zakotvuje nový institut: souhlas k některým činnostem ve zvláště chráněných územích. Ve snaze o eliminaci závazných stanovisek tedy v tomto případě došlo k vytvoření nového rozhodnutí či opatření obecné povahy (jak o formě souhlasu stanoví § 44 odst. 5 ZOPK).

Posouzení vlivů na evropsky významné lokality a ptačí oblasti - § 45i

Stále zůstává zachováno tzv. "stanovisko § 45i", tedy stanovisko, ve kterém orgán ochrany přírody určí, zda záměr či koncepce může mít významný vliv na EVL nebo PO. Toto stanovisko není integrováno do rozhodování o povolení záměru, jelikož je předběžného charakteru a na jeho základě dojde k určení, zda má být daný záměr či koncepce předmětem posouzení vlivů na životní prostředí, tedy tzv. procesu EIA či procesu SEA.

Kompenzační opatření (§ 45i odst. 6 až 9)

V případě, že proces EIA pro záměr, který může mít významný vliv na EVL nebo PO, bude ukončen se závěrem, že tento záměr má významný negativní vliv na EVL nebo PO a neexistuje variantní řešení bez významného negativního vlivu (toto se - jak bylo popsáno výše - posuzuje v procesu EIA), lze tento záměr uskutečnit jedině za kumulativního naplnění několika podmínek obsažených v § 45i odst. 4 ZOPK.

tags: #zákon #o #ochraně #přírody #a #krajiny

Oblíbené příspěvky:

• Stanoviště v Mariánských Lázních
• Klasifikace odpadů
• Jarní péče o túje
• Certifikace Green Key
• Odpadkový koš Helpmation Oval 50 l - recenze