Příběhy s dětským hrdinou a příroda pro děti

Příběhy s dětskými hrdiny, kteří objevují krásy přírody, mají v dětské literatuře nezastupitelné místo.

Natálčin andulák: Příběh o touze po mobilu a nečekaném přátelství

Příběh malé holčičky, která touží mít svůj mobilní telefon, s nímž by si povídala, když na ni dospělí nemají čas.

Natálka se cítí sama. Závidí mamince, že si pořád s někým telefonuje, ale jí nikdo mobil nekoupí. Jenže místo mobilu Natálku čeká daleko větší překvapení.

Jednoho dne jí totiž na okno přiletí malý žlutý ptáček. Zvuk mobilního telefonu přicházel od pootevřeného okna. To Natálku nepřekvapilo. Na ulici a v tramvaji už slyšela spousty mobilů, které zpívaly o rolničkách uprostřed léta. Natálku překvapila jiná věc. Jak se mobil dostal na její okno?

„Volá mobil. Asi něco chce. Natálka se rozespale posadila na posteli. Dveře do vedlejšího pokoje byly zavřené a za nimi se líně válelo ticho. „Počkej, malej, já tě zvednu. Budeme si povídat.

Čtěte také: Chris Priestley a jeho Příšerné příběhy z Černé lodi

Když si všimla Natálčiny čokoládové pusy a prázdného papíru, zamračila se. „Ne z čokolády,“ ujišťovala Natálka horlivě maminku. „Opravdickej. Taky bych chtěla slyšet ty úúúžasný věci, co vypráví. Takhle bych se při tom smála. A takhle při tom pokyvovala hlavou.

„Ano? Opravdu? Ale to je úúúžasné! „Ale Natálko, vždyť jsi ještě malá. „Ten z práce ještě ani nepřišel. Pak mobil zazvonil znovu. Ale nebyla to maminčina vyzváněcí melodie.

Dostala psa z plyše. Otvíraly na Natálku tlamičky, jako by jí chtěly dát pusu. Jenže přes sklo? Vždyť nešly ani pohladit. Natálce jich kvůli tomu bylo líto.

Je to vlastně andulák neboli ptáček mobiláček - tak mu začnou doma říkat a čtenář se zkrátka musí smířit s tím, že v nejnověji napsaných pohádkách jsou dnes hlavními postavami i mobily a jejich napodobeniny. Natálka o svého kamaráda bojuje, chce si ho doma nechat, konečně si totiž může s někým povídat.

Anebo může telefonovat? Na tomto místě přestává být jasné, o co vlastně hlavní postavě příběhu jde. Skutečně chce mít živého kamaráda, anebo spíše to syntetické vyzvánění? V každém případě to od tohoto momentu jde s rodičovskými vztahy ještě více z kopce.

Čtěte také: Statistiky ohrožení v ČR

Aby si Natálka svého tatínka připomněla, poslouchá před spaním papouška, který napodobuje jeho telefon. Andulák se kromě své vlastní rolničkové melodie naučí i vyzvánění maminčina mobilu a pak i mobilu tatínkova. Nakonec se to holce v hlavě zamotá, v noci dostane vysoké horečky, blouzní v děsivém snu o mobilních telefonech a jedním z nich se má každou chvíli dokonce stát.

Rodiče zaslechnou vyzvánět mobil, ale pak zjistí, že je to andulák volající tímto způsobem o pomoc. Příběh končí Natálčiným odvozem do nemocnice a pasováním anduláka na hrdinu. Zachránil jí život. Od té doby už je rodina oficiálně čtyřčlenná, jenom čtenáři stále není jasno, kam toho vyzváněcího žlutozeleného ptáčka zařadit.

V závěru knihy mají děti odpovědět na jednoduché otázky týkající se příběhu. Nejdůležitější otázku, která shrnuje celý smysl knihy, ovšem jednoznačně zodpovědět nelze. A to máme na výběr z možností a, b, c. Co Natálce nejvíc chybělo? Možnost popovídat si? Plyšový pes? Mobilní telefon?

Odpověď souvisí s autorským záměrem, který vzhledem ke genezi knihy (objednávka do škol) částečně selhal. Jedná se tedy o antimobilovou knihu, nebo ne? Jablko nepadá daleko od stromu a Natálka se chová a gestikuluje do ptačího mobilu stejně jako její maminka.

Pokud se ilustrovaným příběhem záměrně snažíme cosi dnešním dětem sdělit, mělo by být jasné, co to je. Jasné pro nebo proti. Odborní pracovníci ve škole by jistě znali odpovědi na další otázky malých čtenářů, rodiče doma s tím ale mohou mít problémy.

Čtěte také: Jitka Havlová a její život mezi indiány

Přestože se jedná o dobře napsaný příběh, který nepostrádá lehkost a vtip, jeho celkové vyznění pokulhává a možná je lepší se doma do této obtížné, přetechnizované tematiky nepouštět.

Ivona Březinová: Natálčin andulák. Natálčin andulák je krátký příběh na téma mobilní telefon a děti. Vznikl na objednávku jako jedna z pěti interaktivních knih pro školy. Hlavní postavou knihy je pětiletá Natálka. Narodila se do světa, ve kterém má každý kolem ní mobilní telefon. Nejhorším příkladem jí jde maminka, která telefonuje neustále. Mluví a gestikuluje vlastně jen do toho telefonu a svou dcerku ignoruje. Bezprizorní Natálka by se chtěla s někým kamarádit a podle chování své matky si myslí, že nejlepším kamarádem na popovídání je právě ten malý zvonící přístroj u ucha.

Je nepravděpodobné, aby pětileté dítě ještě nechápalo, že se z telefonu ozývají hlasy živých lidí, nikoliv hlas telefonu samotného. Ale budiž, pokud maminka výchovu své dcerky od narození nahrazovala esemeskováním, může se takový případ skutečně stát. Jeden takový vyzváněcí ptačí případ zazvoní Natálce večer na otevřeném okně. Samozřejmě že okno maminka zapomněla na noc zavřít a podle ilustrace je v poměrně vysokém patře, ale osamělé pětileté dítě přece nepoleze ven z okna, nebo ano? Roztržitá maminka měla zase jednou štěstí, dívka nevypadla, zato objevila nového kamaráda - žlutozelenou andulku.

Příroda v knihách pro děti

Milovník přírody a hajný Peter Wohlleben je autorem mnoha populárně naučných knih pro dospělé týkající se lesa nebo stromů. Těm mladším věnoval titul Slyšíš, jak mluví stromy?

Hlavním hrdinou knihy je hajný Petr, kterého u kávy překvapí veverčák Píťa. Ten je smutný, protože podle něj všichni mají nějaké rodiny, jen on je sám. Peter jej proto vezme na výpravu za stromovými dětmi.

Víš, kde jsou děti stromů? servíruje dětským čtenářům krátký příběh, který se odehrává pouze na 24 stranách, ale to vůbec nevadí. Je totiž velmi milý a navíc děti nenásilnou formou seznamuje s lesem i přírodou samotnou.

„Nejsou tohle stromové děti?“ Píťa přihopká k jednomu z vysazených stromků a čichá k jehličkám. „Ty ale krásně voní, skoro jako pomeranče!“„To voní jenom nám,“ poučuje ho Petr. „Tahle vůně je řečí stromů a znamená, že se jim nevede moc dobře.“Píťa hledí k zemi. „Chudáčci malé stromky.

Velkou zásluhu na tom, jak je kniha krásná, má její ilustrátorka Stefane Reichová. Ta si pohrála jak s postavou Petra a veverčáka Píti, tak hlavně se samotným lesem. Na každé stránce jsou trochu jiné stromy a nechybí na nich i spousta lesních zvířat. Zkrátka je na co se dívat. Navíc do postav zapracovala i emoce spojené s příběhem, a to jak ty dobré, tak i špatné.

Víš, kde jsou děti stromů? je moc pěkná kniha, která potěší všechny malé i velké milovníky veveriček i přírody jako takové.

O autorovi

Peter Wohlleben (*1964) se chtěl už jako dítě stát ochráncem přírody. Po studiu lesnictví byl více než dvacet let úředníkem zemské lesní správy. Aby mohl realizovat svou vizi trvale udržitelné péče o les, převzal v roce 2006 coby hajný revír o 1 200 hektarech lesa v regionu Eifel. Dnes tam vede lesní akademii. Své znalosti předává na seminářích, při tematických prohlídkách lesa i na kurzech stavění srubů. Navíc objevil i radost z psaní knih a v roce 2015 se zařadil mezi mimořádně úspěšné autory.

Stefane Reichová se narodila v roce 1984 na sasko-anhaltském venkově a studovala Vizuální komunikaci na Bauhaus-Universität ve Výmaru.

tags: #příběhy #s #dětským #hrdinou #příroda #pro

Oblíbené příspěvky:

• Normy pro výšku odpadu v jímkách v ČR
• Ekologie populací
• Dopady na životní prostředí
• Příprava odpadu k WC
• Přehled Inovativních Eko Produktů