Příčiny znečištění ovzduší v Číně a snahy o nápravu

Debaty o Číně a klimatické změně se většinou soustřeďují jen na dva protilehlé póly, z nichž ale ani jeden podle odborníků nereflektuje realitu. Jak přibližuje problém Eliška Soperová, která se jako stážistka expertního týmu Fakta o klimatu zaměřuje na klimatickou politiku Číny: „Není to černobílé. Určitě bych dala důraz na to, že se na to je potřeba dívat kriticky.“

Emise skleníkových plynů

V počtu vypuštěných emisí skleníkových plynů je Čína skutečně na prvním místě na světě a to už od roku 2006, kdy překonala Spojené státy. Jen mezi lety 2000 a 2022 stoupl počet vypouštěných emisí oxidu uhličitého (CO2) v energetickém sektoru o 245 procent, uvádí Mezinárodní agentura pro energii.

Největší vliv na množství vypuštěných emisí mají uhelné elektrárny - v Číně stojí polovina všech uhelných elektráren na celém světě, spotřebovává se zde proto také nejvíc uhlí na světě, píše specializovaný server Carbon Brief. Při jeho spalování se uvolňují skleníkové plyny přispívající k oteplování klimatu. Její emise navíc každý rok rostou.

Podle vědeckého projektu Climate Action Tracker za to mohl strmý nárůst spotřeby fosilních paliv po roce 2023, kdy se země začala vzpamatovávat z dopadů pandemie koronaviru a po přestávkách se opět naplno rozjel místní průmysl. V roce 2024 dosáhly čínské emise dosavadního maxima.

Zelené zdroje energie

Emise však v porovnání s předchozími lety rostou pomaleji. Vliv na to má pokles využívání uhelné energie, loni šlo o výrazný skok dolů, a naopak nárůst využívání obnovitelných zdrojů. Těch v Číně přibývá víc než kdekoliv jinde na světě. Země je největším výrobcem i konzumentem energií z obnovitelných zdrojů - třetina na planetě se nachází právě v Číně a do roku 2027 tato hodnota podle předpovědí stoupne až na 50 procent, uvádí Carbon Brief.

Čtěte také: Co způsobuje globální oteplování?

Konkrétně to vypadá tak, že Čína ze všech zemí na světě vyrábí nejvíc energie pomocí vodních elektráren, v roce 2022 se v ní nacházelo 41 procent veškeré světové větrné kapacity a 37 procent světové solární kapacity. Co se týká jaderné energetiky, tak Čína má po Spojených státech hned druhou nejvyšší výrobní kapacitu na světě. V roce 2030 by však mohla mít už nejvyšší na světě.

V roce 2022 se Čína zároveň stala největším investorem do čisté energetiky. „Předstihla tedy Spojené státy i Evropskou unii. Za rok 2022 přidala více solární kapacity než celý svět,“ říká pro iROZHLAS.cz analytik Asociace pro mezinárodní otázky Jan Svoboda, který se věnuje energetické transformaci.

To pak mělo podle analytičky čínské energetické politiky Belindy Schäpe z Centra pro výzkum energie a čistého vzduchu (CREA) vliv na množství emisí skleníkových plynů. „Hlavně rozvoj sluneční energie v posledních letech vygeneroval velké množství energie, která v energetickém mixu nahradila uhlí, a tím pádem klesly emise. V první polovině letošního roku jsme viděli pokles emisí o jedno procento,“ prezentuje nejnovější data pro iROZHLAS.cz.

Dvojuhlíkový cíl

Čínská komunistická strana vnímá klimatickou změnu jako problém a aktivně ji řeší, země je totiž jednou z nejohroženějších klimatickou krizí. V roce 2020 se proto prezident Si Ťin-pching zavázal k tzv. První říká, že k vrcholu vypuštěných emisí oxidu uhličitého dojde v roce 2030. Druhý cíl se týká uhlíkové neutrality, tedy stavu, kdy země vypustí jen tolik emisí, kolik je příroda schopná pohltit nebo kolik dokáží zachytit jiným způsobem.

Prvního z cílů by země ale mohla dosáhnout dřív, možná už letos. „Climate Action Tracker předpovídá, že pokud ho už nedosáhly, tak se čínské emise CO2 blíží vrcholu. Čína se zavazuje plnit klimatické cíle. Obnovitelné zdroje nejsou podle Climate Action Tracker dostatečně rychle integrované, aby mohly nahradit fosilní paliva, nedostatečné cíle si vytyčila země i k tomu, aby dodržela závazky, ke kterým se upsala v rámci Pařížské dohody z roku 2015. Ta říká, že se státy pokusí udržet nárůst průměrné teploty oproti předindustriální době pod dvěma stupni Celsia, ideálně však pod 1,5 stupněm.

Čtěte také: Příčiny znečištění podzemních vod

Země od projektu proto dostala hodnocení „vysoce nedostatečné“.

Soperová ale vysvětluje, že tomu tak úplně není: „Evropská unie si dává hodně ambiciózní cíle, které se mohou zdát nereálné, zatímco Čína si vždycky dá spíš volnější a méně ambiciózní cíle. V porovnání s Evropou se však může zdát, že je Čína úspěšnější, protože plní dílčí cíle.“

Jisté podle Svobody není ani to, co se stane, až se růst emisí v Číně zastaví. „Pokud se podíváme na Pařížskou dohodu a ten 1,5stupňový cíl, tak určitě potřebujeme, aby se emise začaly rapidně snižovat, a tam ten potenciál úplně nevidím. Čína stále přidává obrovské množství fosilní kapacity do své soustavy. Nedokážu si představit, že ty emise budou do budoucna klesat tak rychle, jak potřebujeme.“

Může proto podle něj dojít ke stagnaci bez dalšího pozitivního vývoje.

Dopady znečištění na zdraví a životní prostředí

Čína sama i okolní svět mají dobré důvody věnovat pozornost rodící se ekologické katastrofě obřích rozměrů. "Ekologické problémy Číny mají ničivý dopad na zdravotní stav čínského obyvatelstva, v některých oblastech země omezují ekonomickou produktivitu, produkují milióny ekologických uprchlíků a přispívají k sociálním nepokojům," řekla Elizabeth Economyová, expertka americké nevládní Rady pro zahraniční vztahy.

Čtěte také: Ohrožení živočichů: Co to znamená a proč je to důležité?

V Číně žije pětina lidstva a čínská ekonomika má již nyní nezanedbatelnou váhu v celosvětovém měřítku. Proto je znečišťování prostředí v Číně také ekologickou hrozbou pro svět, soudí odborníci.

"Čína významně přispívá prakticky ke každému celosvětovému ekologickému problému: ke globálním klimatickým změnám, ztenčování ozónové vrstvy a ztrátě biodiverzity. To, co Čína dělá na poli životního prostředí, ovlivní navždy ekologickou situaci Země," podotkla Economyová.

Čtrnáct z jednatřiceti obyvatel, kteří loni ve vesnici Šang-pa přišli o život, zemřeli na rakovinu. Šang-pa si proto vysloužila přezdívku Rakovinová vesnice. Šang-pa je krajní případ, ale se špatnou kvalitou vody se potýká většina obyvatel Číny.

"Přibližně 700 miliónů osob tam denně pije kontaminovanou vodu," řekla Economyová. Odpovědní úředníci na venkově za prioritu považují vytváření pracovních míst a zvyšování státních příjmů z odváděných daní. Proto chrání továrny, které již léta znečisťují prostředí, napsal deník The New York Times.

Ani se vzduchem na tom Čína není lépe. Jeho kvalita patří k nejhorším na světě. Šestnáct z 20 měst s nejznečištěnějším ovzduším na světě leží v Číně, sdělila v roce 2001 Světová banka. Žít v takovém čínském městě je pro lidské plíce horší než vykouřit dvě krabičky cigaret denně, varovala čínská agentura pro životní prostředí.

Do značné míry za to může uhlí. Jeho spalováním Čína kryje až tři čtvrtiny svých energetických potřeb. Při spalování uhlí vzniká oxid siričitý a není překvapením, že jeho emise v Číně jsou největší na světě. To vede k tomu, že kyselé deště sužují čtvrtinu země, včetně třetiny vší zemědělské půdy.

Podle vědců z University of California zemře v Číně každý rok 1,6 milionu lidí, kvůli problémům se srdcem, plíci a na mrtvici v důsledku znečištěného ovzduší. Důvodem jsou především pevné částice v ovzduší. Studie dává znečištění za vinu především emisím ze spalování uhlí pro výrobu elektřiny a tepla.

Ekonomické myšlení a budoucnost

"Nebude-li Čína své ekologické problémy řešit, utrpí hospodářsky. Na svém zdraví a životní úrovni to pocítí i její obyvatelé," uvedla Economyová. Čínské vedení si podle ní začíná uvědomovat, že znečišťování má hluboce negativní vliv na ekonomiku.

Světová banka odhadla, že škody způsobené znečištěním životního prostředí dosahují osmi až dvanácti procent hrubého národního produktu. Jde o ztracené pracovní dny, kontaminovanou úrodu, uzavírání podniků kvůli nedostatku vody způsobenému znečišťováním, odlesňováním a rozšiřováním pouště.

Vývoj v přístupu Pekingu k enviromentální politice

Postupný nárůst významu přikládaného enviromentální politice ze strany Pekingu je možné pozorovat od začátku druhé dekády 21. století, kdy se do jeho pětiletých plánů začaly dostávat první konkrétní environmetální cíle. V roce 2020 pak Čína překvapila na Valném shromáždění OSN svět závazkem, že dosáhne uhlíkové neutrality do roku 2060. A co víc, mezi současné čínské ambice zařadila transformaci země z průmyslové na ekologickou civilizaci, což lze označit za koncept dalece přesahující udržitelný rozvoj. K pochopení toho, jak moc vážně to Peking se svou environmetální politikou a jejími cíli reálně myslí, je důležité zaměřit se na to, jaké konkrétní trendy ji dlouhodobě provází.

Velký důraz klade konstantě např. na snižování míry znečištění ovzduší. V této oblasti lze pozorovat výrazný progres, jelikož v předešlé dekádě došlo k poklesu míry znečištění ovzduší v Číně přibližně o 63 %. Velkého pokroku bylo doposud dosaženo rovněž ve snižování uhlíkové náročnosti ekonomiky, v programech spojených se zalesňováním krajiny a v oblasti zelených technologií a energetické transformace. Čína se postupně stala předním světovým investorem do obnovitelných zdrojů energie. V současnosti produkuje výrazně více solární energie než kterákoli jiná země světa. Dominantní postavení zastává také ve vývoji elektromobilů.

Oblastí, v níž ovšem zaostává, je snižování energetické závislosti na uhlí, jehož spotřeba se řadí mezi největší zdroje emisí v Číně. Ačkoli prezident Si Ťin-pching postupný odklon od uhlí opakovaně označuje za prioritu, tento nečistý zdroj energie nadále zůstává pojistkou pro případ selhání postupného přechodu na obnovitelné zdroje. To se projevilo např. v květnu 2021, kdy Peking reagoval na rozsáhlý nedostatek energie zavedením politik příznivých pro využívání uhlí, jejichž součástí bylo otevření nových dolů. Koncem téhož roku dosáhla jeho roční produkce v Číně historicky nejvyšších hodnot.

Vývoj v přístupu Pekingu k enviromentální politice tak vzbuzuje vzhledem k významnému pokroku optimismus, ale také obavy o to, jestli bude možné vyvážit protichůdné ekologické a ekonomické požadavky. Jak ukazují modely vytvořené Světovou bankou, dlouhodobé náklady přechodu Číny na uhlíkovou neutralitu nejsou nezvládnutelné. Naopak, tato změna může do budoucna otevřít dveře novým příležitostem pro rozvoj. Investice do zelené infrastruktury by mohly vytvořit řadu kvalifikovaných pracovních míst a podpořit růst čínského technologického sektoru, který je už nyní, co se vývoje zelených technologií týká, v mezinárodním srovnání na špičkové úrovni.

Za hlavní motivaci pro aktivní přístup Pekingu k řešení environmetálních problémů lze považovat fakt, že změna klimatu představuje významnou hrozbu pro národní bezpečnost a zapříčiňuje svými konkrétními důsledky zranitelnost Číny. Mezi nejvíce znepokojivé faktory lze zařadit rostoucí hladinu oceánu ohrožující nízko položené pobřežní oblasti včetně nejlidnatějšího města Šanghaj a dále také extrémní meteorologické jevy, s kterými se země ostatně potýká již v současné době čím dál častěji. Jedná se především o extrémní povětrnostní jevy a rekordní vlny veder, sucha a srážek. Tyto extrémy rozšiřují povědomí o změně klimatu a jejích následcích mezi tamní společností, a zároveň tak navyšují podporu pro státem plánovaná environmetální opatření.

Klimatická změna však může také prohloubit i další problémy, s jimiž se země dlouhodobě potýká. V tomto ohledu jde zejména o desertifikaci, vodní nejistotu, kontaminaci půdy, a především notoricky známé znečistění ovzduší, které má výrazně negativní dopady na zdraví čínské populace. Špatný stav životního prostředí opakovaně vzbuzuje nespokojenost obyvatelstva, které zvyšuje tlak na vládu se snahou situaci zlepšit. Pokud by environmetální politika Pekingu selhala, mohlo by případně dojít k zpochybnění politických elit a systému ze strany společnosti. Pozitivní a účinný přístup k environmentálním hrozbám ovšem může Komunistické straně Číny naopak posloužit k posílení vlastní legitimity. Klimatická změna totiž ohrožuje každého bez rozdílu. Boj s ní tak může představovat nový ideální sdílený cíl celé společnosti, přičemž má potenciál ji i sjednotit. Sucha a povodně způsobily Číně v roce 2022 škody za desítky miliard dolarů.

Důvodů pro kladení velkého důrazu na environmetální politiku Číny lze tedy nalézt mnoho. Environmetální politika Pekingu se v současnosti nezaměřuje pouze na řešení dílčích problémů, ale zakládá se na konceptu tzv. ekologické civilizace. Jedná se o strategii pevně zakotvenou v čínské ústavě a ideologii Komunistické strany, jejímž cílem je harmonizovat ekonomický a sociální rozvoj s ochranou životního prostředí. Společnost by tak měla vstoupit do pokročilejšího stádia vývoje, který se bude vyznačovat především harmonickým soužitím s přírodou. Tato vize však obsahuje některé slabiny. Nezpochybňuje například potřebu pokračujícího hospodářského růstu a zakládá se na předpokladu, že jeho rozpor s environmentální udržitelností bude možné překonat. Za problematické lze označit také zdůraznění potřeby změny spotřebních návyků jednotlivců a zmírnění jejich ekologické stopy. To je v rozporu s čínskými snahami o snížení své závislosti na exportu a vytvoření silného domácího trhu, čímž by se však poptávka Číňanů po zboží výrazně navýšila, stejně jako jejich ekologická stopa. Příkladem dokazujícím toto tvrzení může být zvyšující se zájem o automobily.

Potenciální transformace v ekologickou civilizaci představuje ambiciózní cíl, o jehož dosažitelnosti jsou vedeny pochyby. Peking však prokazuje svými plány v oblasti environmetální politiky vůli pokusit se své ambice skutečně naplnit. Mezi současné závazky Číny se řadí především dosažení maxima emisí oxidu uhličitého do roku 2030 a dosažení uhlíkové neutrality do roku 2060. K jejich splnění, ale také k celkovému zlepšení stavu životního prostředí a zachování biologické rozmanitosti, je výrazně spoléháno na investice do obnovitelných zdrojů energie, restrukturalizaci průmyslu, rozsáhlé zalesňování krajiny, četné vládní předpisy o vypouštění emisí a znečišťování kr...

Čistší ovzduší nemusí být nutně výhra, zjišťují právě v Číně. Tato země dokázala od roku 2013 téměř nemožné: radikálně snížila množství znečišťujících prachových částic v ovzduší. Jenže tím nevědomky nastartovala nebývalý nárůst přízemního ozonu.

Když se v roce 2013 Čína konečně pustila do boje za čistší ovzduší, vzala to opravdu z gruntu. Kontrola smogové situace, likvidace plošného a bodového znečištění, proměna průmyslu, přechod na odlišný model energetiky, s výrazným zastoupením obnovitelných zdrojů energie. To vše s vládním dozorem a miliardami dolarů na inovace. Tahle snaha přinesla výsledek: to, že teď jde ve městech vidět na oblohu, si uvědomují všichni. Je to radostná zpráva, kterou dokládá záznam z jedné tisícovky meteorologických stanic Nankingské technické univerzity a jejich kolegů z Harvardu. Přesto ale není důvod k veselí. Spolu s úbytkem částic PM 2,5 totiž začalo v ovzduší přibývat ozonu. Ten je sice ve vyšších vrstvách atmosféry důležitý jako filtr proti zdraví škodlivému UV záření, ale při zemi je lidskému zdraví škodlivý.

„Zatímco PM 2,5 klesá, ozon je na vzestupu,“ hlásí Ke Li, která se na Harvardské univerzitě zabývá výzkumem atmosféry. Příčina nepotěší. Jak nyní doložili odborníci na chemii atmosféry Daniel Jacob a John A. Paulson, je to právě pokles prachových polétavých částic, které přímo způsobují nárůst ozónu. „Trochu nadneseně můžeme říct, že PM 2,5 částice sloužily jako houba, na kterou se vázaly hydroperoxy radikály, které spouští produkci ozónu. Vzduch zbavený znečišťujících částic teď s výrazně větší intenzitou produkuje přízemní ozón,“ říká Paulson.

Velký skok. Čína totiž dokázala za čtyři roky vyčistit své ovzduší tak, jako to v USA trvalo třicet let. Ale právě tenhle razantní dynamický skok v kvalitě vzduchu způsobil efekt, který byl jinde ve světě pozvolným zlepšováním rozmělněn. „Nad čínskými metropolemi byl tak znečištěný vzduch částicemi PM 2,5, že to ochromovalo produkci ozonu,“ dodává Jacob. Čína v současnosti řeší, jak se vypořádat v ovzduší ještě s těkavými organickými látkami a oxidy dusíku. Bez nich by měla začít koncentrace přízemního ozonu znovu klesat.

Projekt Arnika a IPEN v Číně

Toxické látky vypouštěné průmyslovými provozy v Číně jsou rostoucím problémem, který dalece přesahuje lokální úroveň. Důsledky znečištění mají často dopad regionálního až globálního rozsahu.

Cílem projektu v Číně, na němž jsme v letech 2012-2014 spolupracovali s čínskou organizací Green Beagle a Mezinárodní sítí pro eliminaci perzistentních organických látek (IPEN), bylo posílit schopnost obětí toxického znečištění a nevládních organizací angažovat se v jednotlivých kauzách, vstupovat do rozhodovacích procesů a pracovat na zvyšování chemické bezpečnosti.

Důležitou součástí projektu byla i měření stavu znečištění životního prostředí a zveřejňování jejich výsledků. Dostupnost informací i znečištění je totiž významným předpokladem pro to, aby zasažené komunity mohly přijmout odpovídající opatření.

Místní občanská sdružení se v projektu věnovala 15 případům znečištění odpady, těžkými kovy nebo perzistentními organickými polutanty. Deseti případům, které jsou neblaze proslulé vážnými zdravotními problémy obyvatel žijících v okolí, se podrobně věnují studie, které nechávají nahlédnout za oponu jednotlivých kauz a formulují doporučení a kroky vedoucí k nápravě stavu, jenž ohrožuje zdraví místních lidí i životního prostředí.

Společně s IPENem jsme se v kauzách angažovali hlavně odbornou asistencí, zejména co se týče závazků vyplývajících z ratifikace mezinárodních úmluv a interpretace dat.

Za účasti expertů z Arniky a IPENu bylo zorganizováno 6 tréninků pro zástupce občanských sdružení a oběti znečištění o prosazování a možnosti využití práva na informace a procesu EIA v Číně. Účastníci workshopů se mimo jiné naučili, jak odebrat vzorky pro chemické analýzy nebo používat přenosná zařízení pro monitoring znečištění životního prostředí. Proběhly i semináře pro různé klíčové hráče - odbornou veřejnost, úředníky s rozhodovacím mandátem a zástupce občanské společnosti zahrnující oběti znečištění v Číně. Semináře pomohly zahájit dialog mezi těmito skupinami vedoucí k nalezení řešení jednotlivých kauz ohrožujících zdraví zasažených komunit a prohlubujících jejich chudobu.

Díky projektu vyšla kniha (dostupná pouze v čínštině), která poskytuje občanským sdružením praktický návod k možnostem využití procesu EIA v lokálních kampaních.

Peking - cesta k čistšímu ovzduší

Ještě před deseti lety patřil Peking k symbolům toxického smogu, který kvůli prachu PM2,5 zkracoval život milionům lidí. Dnes má čínská metropole vzduch čistší než mnohá města v Evropě - výsledkem je jeden z nejrychlejších poklesů znečištění, jaký kdy vědci zaznamenali. Na začátku minulé dekády byl severovýchod Číny učebnicovým příkladem průmyslového smogu. Kombinace uhlí v elektrárnách i domácích topeništích, nafty v dopravě a rychlého stavebního boomu posílala do ovzduší obrovské množství jemných částic PM2,5 a oxidů síry a dusíku. V roce 2013 se pro Peking vžil termín „airpocalypse“ - dny, kdy byla obloha oranžově šedá, školy se zavíraly a lidé chodili ven jen v respirátorech. Podle odhadů způsobovalo znečištění ovzduší v Číně kolem milionu předčasných úmrtí ročně.

Vláda pod tlakem veřejnosti i vlastních statistik reagovala nebývale razantně. Už v roce 2013 představila takzvaný Air Pollution Prevention and Control Action Plan, někdy označovaný jako „Clean Air Action Plan“. Dokument nařizoval prudké snížení emisí oxidů síry (SO₂) a oxidů dusíku (NOₓ) a konkrétní cíle pro pokles koncentrací PM2,5 v nejznečištěnějších městských aglomeracích do roku 2017. Čína sáhla po kombinaci nástrojů, které by v liberálnějších režimech jen těžko prošly tak rychle. V největších aglomeracích se uzavíraly zastaralé uhelné elektrárny a ocelárny, část těžkého průmyslu byla přestěhována stovky kilometrů od měst, tisíce malých kotelen a továren prostě skončily ze dne na den. Doprava dostala vlastní sadu opatření: přísnější emisní normy pro auta, omezení počtu registračních značek ve velkých městech a krátkodobé zákazy vjezdu starších vozidel při smogových epizodách.

Rozdíl tentokrát nebyl jen v krátkodobém „faceliftu“, ale v systematickém přenastavení energetiky a průmyslu. Podíl uhlí na výrobě elektřiny postupně klesá, roste využití plynu a obnovitelných zdrojů, včetně masivního rozvoje solárních a větrných elektráren.

Výsledek je dramatický. Data z monitoringu i satelitů ukazují, že od roku 2013 klesly emise oxidu siřičitého ve východní Asii zhruba o 75 procent, významně se snížily i koncentrace PM2,5. Atmosférická vědkyně Laura Wilcox v rozhovoru pro podcast The Conversation Weekly připomíná, že jde o „největší a nejrychlejší snížení znečištění ovzduší, jaké jsme kdy na planetě viděli“.

Globální dopady čistšího ovzduší

Znečištění ovzduší není jen zdravotní problém. Aerosoly - drobné částice a kapky v ovzduší - odrážejí část slunečního záření zpět do vesmíru nebo ovlivňují tvorbu oblaků. Nová studie mezinárodního týmu vedeného Bjørnem Samsetem, publikovaná v časopise Communications Earth & Environment, využila 160 simulací klimatických modelů, aby oddělila vliv úbytku aerosolů ve východní Asii od ostatních faktorů. Jinými slovy: když Čína a její sousedé zredukovali smog, zmizela část „ochranného slunečníku“, který dosud zakrýval, jak silně na klima tlačí emise CO₂ a dalších skleníkových plynů. Efekt se neprojevuje jen na globálním průměru, ale i regionálně. Čistší vzduch nad východní Asií vede k většímu ohřevu severního Pacifiku a mění cirkulaci atmosféry.

Nejde jen o Čínu. Jak připomíná článek Cleaner air in east Asia has driven recent acceleration in global warming - new study, podobné procesy probíhají i v Evropě a Severní Americe, kde se emise aerosolů snižují už od 80. let.

Zdraví kontra klima?

Nabízí se jednoduchý, ale nebezpečný závěr: když čistý vzduch zrychluje oteplování, možná bychom měli část smogu „nechat být“. Vědci, kteří se tématu věnují, to ale odmítají. Čínský příběh je v tomto směru paradoxně inspirací. Ukazuje, že i obří ekonomika s více než miliardou obyvatel dokáže během deseti let dramaticky změnit kvalitu ovzduší - pokud se politická vůle spojí s technickými možnostmi. Stejný typ rozhodnosti bude potřeba i u CO₂.

tags: #priciny #znecisteni #ovzdusi #Cina

Oblíbené příspěvky:

• O proteinech: Původ a role
• Více o Tělesné Výchově, Cestování a Pravidlech
• Nakládání s Odpadními Vodami v Roztokách
• Udržitelná mobilita ve městech
• Udržitelný cestovní ruch a dotazníky