Příklady Změn Klimatu v ČR

Globální změnou rozumíme široké spektrum biofyzikálních, ekosystémových a socioekonomických změn, které mění fungování Země jako systému v planetárním měřítku (proměny klimatu, produktivity krajiny a oceánů, chemie ovzduší, ekosystémů). Podle Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC) je globální změna klimatu definována jako „taková změna klimatu, která je vázána přímo nebo nepřímo na lidskou činnost měnící složení globální atmosféry a která je vedle přirozené variability klimatu pozorována za srovnatelný časový úsek“.

V užším smyslu je klima obvykle definováno jako průměrné počasí nebo přesněji jako statistický popis v pojmech střední hodnoty a proměnlivosti relevantních veličin přes časové období v rozmezí od měsíců po tisíce nebo milióny let. Klimatický systém se vyvíjí v čase vlivem vlastní vnitřní dynamiky a vnějšího působení.

Dochází ke globálnímu oteplování nerovnoměrně. Země do vesmíru vyzařuje v průměru menší výkon, než je příkon (slunečního) záření, které pohlcuje. Země si nadbytečné teplo ponechá, přičemž alespoň 90 % použije k zahřátí oceánů a jen několik procent z něj se projeví nárůstem teploty ovzduší.

Malá změna průměrné teploty způsobuje velké změny výskytu různých typů počasí. Současná klimatická změna je způsobena činností člověka, což ji výrazně liší od změn klimatu v minulosti. Spalování uhlí, ropy a zemního plynu a některé další činnosti mění složení atmosféry a přidávají do ní skleníkové plyny.

Planetární klima vzniká souhrou velkého množství fyzikálních procesů: sluneční záření je hlavním zdrojem energie, skleníkové plyny mění prostup tepelného záření atmosférou a ovlivňují tak celkovou energetickou rovnováhu planety, oceánské a atmosférické proudy distribuují teplo do různých oblastí planety. Čím vyšší jsou koncentrace CO2 v atmosféře, tím vyšší je teplota planety. Zvýšení koncentrace oxidu uhličitého o 10 ppm způsobí oteplení planety asi o 0,1 °C. Často se jako citlivost klimatu nazývá oteplení, ke kterému by došlo při zdvojnásobení koncentrací CO2.

Čtěte také: Organismy a jejich interakce

Vyšší teploty a častější sucha nepříznivě ovlivňují zdraví lesů a pěstování potravin, vzestup hladin oceánů ohrožuje města na pobřeží a kvůli tání horských ledovců chybí voda v povodích, která jsou jimi napájena. Velikost dopadů, s nimiž se budeme setkávat v následujících desetiletích, přímo závisí na tom, kolik skleníkových plynů do atmosféry ještě vypustíme.

Změnou klimatu rozumíme jeho dlouhodobé změny, způsobené jak přirozenou variabilitou, tak i lidskou činností. V ČR je zejména po roce 1980 patrný trend vzestupu zimních i letních teplot, rostou počty letních a tropických dnů. Do souvislosti se změnou klimatu jsou dávány extrémní výkyvy počasí, častější přívalové deště, delší období sucha, vlny veder, teplejší a vlhčí zimy, doprovodné větrné jevy.

V současnosti zaznamenáváme v ČR značné výkyvy počasí na lokální i celostátní úrovni. Četnější jsou extrémy v podobě přívalových srážek nebo bezesrážkových období, které vedou k povodním či dlouhodobému suchu, častý je poměrně nový fenomén přívalových (bleskových) povodní. Vedle toho dochází ke zvyšování průměrných teplot vzduchu i povrchových vod, k posunům fenologických fází organismů, prodlužování vegetačního období a ke změnám rozložení srážek v průběhu roku (a to i při obdobných celoročních úhrnech). Zvýšené teploty způsobují vyšší výpar a následně pokles stavů hladiny podzemních vod na většině území ČR, vysychání půd a pokles průtoků ve vodních tocích. Vysoce nadnormální teploty a nízké srážky zaznamenáváme zejména od roku 2014, deficit srážek za roky 2014 až 2015 již přesahuje 200 mm a důsledky se začínají projevovat prakticky ve všech oblastech života ― od zemědělství a lesnictví až po individuální i hromadné zásobování obyvatel pitnou vodou.

Změnou klimatu se zabývají vědci, odborníci i státníci ve světě, Evropě i u nás. V říjnu loňského roku se ČR zařadila mezi státy, které mají schválenou národní adaptační strategii. Ministrovi životního prostředí usnesení vlády ukládá zajistit celostátní koordinaci a do 31. prosince 2016 předložit vládě návrh Národního akčního plánu adaptace na změnu klimatu. Vzhledem ke značné šíři problematiky je poradním orgánem Meziresortní pracovní skupina pro otázky ochrany klimatu, zřízená ministrem životního prostředí v lednu 2015.

Pro přijetí účinných opatření je nezbytné příčiny změny klimatu vnímat v souvislostech přírodních procesů i následků vlivu člověka na krajinu. Proměny české krajiny umocňují projevy změny klimatu a tím zvyšují její negativní dopady. Patrně nejvýznamnějším antropogenním vlivem na krajinu je narušení vodního režimu a zrychlení povrchového odtoku. Chybějící voda pak nemůže plnit řadu svých funkcí. Vedle životodárné funkce pro organismy je neméně důležitou i funkce klimatizační, kdy při změně skupenství voda přijímá nebo uvolňuje množství energie (tepla), čímž tlumí teplotní extrémy.

Čtěte také: Příklady světelného znečištění

Voda se v krajině drží zejména v půdě, horninovém prostředí, vegetaci, mokřadech, tůních a lužních lesích, ale také v malém vodním cyklu, kde cirkuluje na poměrně krátké vzdálenosti - většina vody, která se vypaří, opět kondenzuje a dopadá v dané oblasti nebo blízkém okolí. Navzdory svému názvu zahrnuje malý vodní cyklus většinu srážek dopadajících na pevninu a nezastupitelnou roli v něm hraje evapotranspirace jako hlavní proces přeměny sluneční energie na pevnině. V odvodněné krajině se většina sluneční energie přemění na zjevné teplo, oproti tomu v krajině s dostatkem vody se většina sluneční energie spotřebuje na evapotranspiraci.

Klíčovou roli hraje charakter povrchu, na který srážky dopadají (vegetační kryt, propustnost povrchu, vlastnosti půd, umělá odvodnění) a po kterém odtékají, pokud se nezadrží, nevsáknou nebo neodpaří. Zrychlený povrchový odtok vede k nižší tvorbě zásob vody v půdě i podloží a ke zvýšení vodní eroze. Je potřebné změnit přístup ke krajině a jejímu využívání, zajistit, aby voda rychle neodtékala do vodních toků.

Ani nejistota scénáře snižování emisí skleníkových plynů či scénářů budoucích dopadů změny klimatu nemůže být důvodem pro nečinnost, neboť změna klimatu již prokazatelně probíhá a setrvačností bude probíhat i podle optimistických scénářů. Výzvou je uplatňování nízkonákladových řešení (tzv. win-win, no-regret či low-regret), která jsou dobrou volbou z hlediska ekonomického i environmentálního. Mezi taková řešení patří udržitelné hospodaření s vodou a přístupy založené na obnově ekosystémů - jsou snadno dostupné a poskytují více přínosů současně (např. snížení povodňového rizika, nižší erozi půdy, lepší kvalitu vody a ovzduší).

V zemědělství je nutné flexibilní a šetrné využívání území, zavádění nových technologií a diverzifikace výroby. Ve vztahu ke krajině se pak jedná o adaptačně-preventivní opatření s kombinovaným účinkem zejména na kvalitu půdy, vody (s důrazem na zadržování vody v krajině) a agrobiodiverzitu. Ve vodním hospodářství je klíčové optimalizovat vodní režim v krajině komplexním způsobem, podpořit opatření na vodních tocích a v nivách v součinnosti s opatřeními v celé ploše povodí.

Z hlediska biodiverzity a ekosystémových služeb je nezbytné zachovat a zlepšit přirozenou rezistenci a rezilienci přírodních i člověkem ovlivněných částí krajiny a zachovat její základní ekologické funkce nezbytné pro poskytování ekosystémových služeb. Horská rašeliniště výrazně přispívají k zadržování srážkové vody v krajině.

Čtěte také: Vysvětlení ekologické daně

Národní akční plán adaptace na změnu klimatu bude obsahovat opatření specifikovaná do konkrétních úkolů, a to včetně odpovědnosti za jejich plnění, dodržování termínů, odhad nákladů a relevantních zdrojů financování. Výchozími dokumenty pro zpracování akčního plánu jsou národní adaptační strategie a také Komplexní studie dopadů, zranitelnosti a rizik souvisejících se změnou klimatu v ČR, pořízená v loňském roce.

Antropogenní příčiny povodní i dlouhodobého sucha je třeba hledat nejen ve změně klimatu, ale také v současném stavu krajiny a ve způsobu jejího využívání. Společnými znaky jsou zrychlený odtok vody z krajiny a narušení malého vodního cyklu. Ztráty vody v důsledku lidské činnosti rozhodně nelze ignorovat, neboť důsledkem je nedostatek vody v krajině pro ekosystémy i pro potřeby člověka. Při řešení problémů je vhodné zaměřit se spíše na eliminaci příčin než jen na vlastní důsledky.

Česká krajina se nachází v krizi způsobené nejenom změnou klimatu, ale i nevhodnými zásahy člověka. Nutnost adaptace na změnu klimatu je zároveň příležitostí pro změnu společenského postoje směrem k udržitelnému přístupu ke krajině s ohledem na budoucnost nás i příštích generací.

Podle Romana Beranové: „V Česku lze očekávat dlouhodobá sucha, což ohrozí jak zemědělství, tak zásobování pitnou vodou. Na druhou stranu budou častější intenzivní deště a bouře, které mohou způsobovat častější a silnější záplavy. Extrémní vedra budou normou, letní teploty budou pravidelně dosahovat hodnot nad 40 °C. Také další experti zmiňují, že by mohly nastat výpadky dodávek pitné vody, jako to už teď pociťují ve Španělsku, nebo stále ničivější povodně.“

Pokud by to bylo na oslovených vědcích, poradili by hlavně urychlené změny v energetice - odchod od uhlí, ropy a plynu a příklon k obnovitelným zdrojům energie. Nová studie organizace Fakta o klimatu ukazuje, že rychlý konec spalování uhlí pro Česko nemusí být problém pro výrobu elektřiny, zvlášť pokud přidáme v rozvoji větrných a solárních zdrojů. Pak nehrozí výpadky ani významné zdražení (vyplácet se naopak přestane uhlí).

Mezi další zmiňovaná opatření, která by čeští vědci přijali, patří investice do vědy, výzkumu a nových technologií. „Nejspíš bych jako první zrušil veškeré dotace těžby fosilních paliv, zavedl progresivní zdanění soukromé letecké dopravy a později i té komerční. Dále bych zavedl progresivní uhlíkovou daň, která by primárně postihovala jedince s nejvyšší spotřebou.“

Bioložka polárních oblastí se zaměřením na klima Marie Šabacká z Jihočeské univerzity upozorňuje na více než bilion korun, které má Česko na proměnu svého hospodářství k dispozici.

Politici se často vyhýbají těžkým otázkám, které se dotýkají každodenního života občanů - například co znamená přechod na zelenou ekonomiku pro člověka na venkově, který topí uhlím a závisí na svém autě se spalovacím motorem. „Naše mozky jsou naprogramovány tak, aby se soustředily na bezprostřední hrozby, což způsobuje, že změnu klimatu často vnímáme jako vzdálený problém, který není naléhavý.“

Adaptační strategie ČR připravená na roky 2015-2020 s výhledem do roku 2030 svým obsahem doplňuje Politiku ochrany klimatu v ČR - strategický dokument, který definuje hlavní cíle a opatření v oblasti ochrany klimatu na národní úrovni tak, aby zajišťovala splnění cílů snižování emisí skleníkových plynů v návaznosti na povinnosti vyplývající z mezinárodních dohod. Téma přizpůsobování se dopadům změny klimatu je důležité i na úrovni Evropské unie. Již v roce 2013 byla přijata Adaptační strategie EU. Implementačním dokumentem Adaptační strategie ČR je Národní akční plán adaptace na změnu klimatu (NAP, 2017).

Cílem jednotlivých adaptačních opatření je zmírnit dopady projevů změny klimatu na jednotlivé oblasti lidské činnosti (lesní a vodní hospodářství, zemědělství, atd.), ale také posílit odolnost společnosti vůči současným i předpokládaným dopadům změny klimatu a to v souvislosti s lidským zdravím. Jedním z příkladů adaptačního opatření je zadržování vody v krajině. Konkrétním adaptačním opatřením je v tomto případě budování tůní, revitalizace koryt potoků či budování slepých ramen řek. Tato opatření zvyšují schopnost krajiny zadržovat vodu a lépe tak čelit extrémním projevům klimatu (například suchu). Pozitivním efektem tohoto opatření může být i vznik nových biotopů v okolí stabilních vodních toků nebo snížení rizika povodní. Výsledkem adaptačního opatření je následné snížení škod napáchaných suchem či povodněmi.

Přestože adaptační opatření znamenají v současnosti náklady navíc, je zřejmé, že náklady v případě nečinnosti by byly mnohonásobně vyšší. Například v zemědělství dosáhly škody způsobené projevy změny klimatu za rok 2017 téměř 7,7 mld. Kč. Příprava, implementace a monitoring a evaluace adaptačních opatření probíhá na různých úrovních správy (místní, národní, regionální, …), což do celého procesu vnáší řadu institucionálních bariér. Studie publikovaná časopisem Urbanismus a územní rozvoj tyto bariéry mapuje na lokální úrovni a navrhuje způsoby, jak je minimalizovat.

Ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu je nutné také soustavně osvětově působit na širokou veřejnost a průmysl. V oblasti lesnictví by se tak měly například propagovat realizované příklady udržitelného lesnictví, v oblasti vodního režimu je jedním z cílů zase například zapojit veřejnost do procesu tvorby a připomínkování příslušných plánů.

Mezi důležité oblasti, na které by se měl výzkum zaměřit, patří například snížení zranitelnosti společnosti a zvýšení její odolnosti vůči klimatickým extrémům, práce s klimatickými modely, problematika ekosystémových služeb a jejich hodnocení, modelování dopadů změny klimatu na sociální a ekonomické systémy či vývoj adaptačních opatření a jejich vyhodnocování ve vybraných hospodářských sektorech nebo v souvislosti s vodním režimem a dalšími ekosystémy.

Adaptační opatření pro lesní hospodářství spočívají především v pěstování druhově rozmanitých lesů přirozeně odolných vůči projevům změny klimatu. Důležitým bodem je i zachování původních rostlinných a živočišných druhů. Realizace adaptačních opatření bude respektovat ekonomické cíle lesního hospodářství (zásadu zachování konkurenceschopnosti). Obecně lze ale očekávat, že zvýšené náklady na šetrnější těžbu a dopravu dříví budou kompenzovány nižšími náklady na obnovu a výchovu mladých lesních porostů.

Riziko spočívá v častějším výskytu ranních mrazíků, suchých období v letních měsících a výskytu extrémních srážek. Ranní mrazíky mohou mít devastující účinky například na některé druhy ovocných stromů. Letní sucha budou ovlivňovat především oblasti střední a jižní Moravy, středních a severozápadních Čech, dolního a středního Polabí a Povltaví, které jsou klíčové pro zemědělskou produkci ČR.

Společným jmenovatelem adaptačních opatření v zemědělství je dobré plánování. Nezbytnou podmínkou zemědělství v budoucnosti musí být udržitelné využití půdy a dodávání organické hmoty. Dále je důležité zavádět opatření pro zadržování vody a opatření zamezující půdní erozi. Podle Jiřího Musila ze společnosti Agdata, českého dodavatele technologií pro chytré zemědělství, šetří digitalizace zemědělství zhruba 50 % člověkohodin měsíčně.

Adaptační opatření se zde zabývají především zadržováním vody v krajině, podporou vsakování dešťové vody, snížením spotřeby pitné vody a plánováním s ohledem na sucho a povodně. Zadržování vody v krajině má být podpořeno revitalizací vodních toků a existujících vodních biotopů, dále pak budováním biotopů nových, například tůní nebo slepých ramen potoků a řek.

Celkově jsou ve vodním hospodářství náklady na kompenzaci škod způsobených klimatickou změnou výrazně vyšší, než náklady na plánovaná systémová opatření. Předpokládaná roční výše finančních prostředků pro systémová adaptační opatření je 4,2 mld. Kč, zatímco průměrný roční podíl státu na náhradách škod způsobených povodněmi je odhadován na 8,5 mld. Kč (období mezi roky 1990 a 2010). Stát se navíc podílí například i na kompenzaci dopadů sucha v zemědělství (AS ČR str. 87).

Městské prostředí je nejvíce ovlivněno projevy sucha, zvyšujících se průměrných teplot a výskytem dní s extrémními tropickými teplotami. Těmto projevům zde navíc chybí protiváha v podobě odpařování vláhy a umocňuje je zvýšené pohlcování a akumulace tepla. V důsledku toho může být ohroženo zdraví obyvatelstva v letních měsících. Potenciál k adaptaci na změnu klimatu ve městech leží především ve výstavbě a renovaci energeticky šetrných budov.

Ekosystémy jsou obecně citlivé na změny okolních podmínek, zároveň je jejich odolnost úměrná biodiverzitě. Vedle zásahů člověka je tedy ovlivňuje právě změna klimatu. Například změna průměrné roční teploty může vést k vymizení určitých druhů rostlin nebo živočichů. Protikladem jsou zde invazivní druhy rostlin a živočichů, které jsou odolné vůči změnám klimatu, mohou se nekontrolovaně šířit a zaujmout v ekosystému místo původních druhů. Pro zachování původních druhů a ekosystémů je třeba zlepšit dlouhodobé plánování. Je třeba omezit zásahy do krajiny, které štěpí jednotlivé ekosystémy, a zároveň propojovat ekosystémy rozštěpené dřívější činností.

Zdraví a hygiena mohou být ovlivněny extrémními teplotami a s nimi souvisejícím zvýšeným výskytem hmyzu, roztočů, infekčních nemocí. V důsledku sucha poté může docházet k migraci obyvatelstva. Projevy změny klimatu mohou na jedné straně snížit atraktivitu jednotlivých turistických destinací například vlivem úbytku sněhové pokrývky, zároveň zde lze očekávat zvýšený výskyt a šíření infekčních nemocí. Důraz adaptačních opatření je kladen zejména na osvětu všech účastníků cestovního ruchu.

Adaptační opatření v oblasti dopravy by se měla zaměřit především na dlouhodobé plánování. Cílem je především zajistit provoz vzhledem k extrémním projevům počasí. Výzkum nových technologií by měl být zaměřen na odolnost konstrukcí vůči výkyvům teplot, přívalovým vodám, námraze, vysokým teplotám, atd.

Adaptace průmyslu a energetiky spočívá v zajištění dostatečné produkce elektřiny pro kritickou infrastrukturu státu i v případě extrémních projevů počasí. Příkladem může být zajištění dostatečných zásob a alternativních dodavatelů paliv dovážených pro výrobu elektřiny a tepla nebo zajištění fungování přenosové sítě i při výpadku jednotlivých prvků.

V rámci adaptačních opatření doporučuje národní adaptační strategie podporovat a vyvíjet systémy predikce a varování před mimořádnými událostmi.

Existence klimatické změny je prokázána na základě přímých měření změny stavu složek klimatického systému, např. hodnot meteorologických prvků, chemického složení atmosféry, výšky hladiny oceánů, mocnosti ledových příkrovů.

Na sníh je letošní zima spíše chudá. Nejenže ho napadlo celkově méně, ale ani výška sněhu na horách nedosahovala průměrných hodnot. Vyplývá to z údajů, které zpracoval klimatolog Pavel Zahradníček. Sucho v půdě přesto není, ve svrchní vrstvě je naopak půda zcela nasycena.

Půda v Povodí Dyje se téměř každý rok potýká s výrazným nedostatkem vody, přičemž klimatická změna a s ní související růst teplot bude tento problém prohlubovat. Vědci proto společně se zemědělci a vodohospodáři hledají řešení, která by v krajině zadržela více vody.

Informačně-osvětový dokument „Česko chrání klima“ se dočkal zveřejnění při příležitosti 50. výročí Dne Země. Film představuje pestrou škálu klimatických opatření realizovaných městy, podniky, neziskovými organizacemi, ale i jednotlivci a skupinami dobrovolníků. „V dokumentu jsme se pokusili zachytit co nejvíce příkladů klimatických opatření s velkým důrazem na to, aby pocházela z různých částí Česka a jejich iniciátorem byly různé subjekty. Představené příklady spadají tematicky mj. do oblasti energetických úspor, čisté mobility, využívání obnovitelných zdrojů či budování modro-zelené infrastruktury. Jedna ze samostatných obsahových částí dokumentu se věnuje i občanským iniciativám a aktivním jednotlivcům, kteří se zabývají ochranou klimatu a věnuji této problematice spoustu úsilí a mnoho svého (leckdy volného) času. „Jsou to inspirativní lidé, s velkým přehledem a přesahem mimo svůj obor.

tags: #priklady #zmen #klimatu #v #cr

Oblíbené příspěvky:

• Podmínky likvidace autovraků
• Jak se starat o životní prostředí?
• Tiskové zprávy o životním prostředí
• Škola v Přírodě: Příklad Dokumentace
• Vliv sekání trávy na životní prostředí