Primární a sekundární stanoviště: Definice a sukcese v krajině

Jednotlivé druhy i celá ekologická společenstva se vzájemně nahrazují nejen v prostoru, ale i v čase. Tyto změny jsou předmětem zájmu jednak ekologů, kteří studují relativně krátká časová měřítka a jednak paleontologů, kteří studují velmi dlouhé periody.

Sukcese představuje postupné změny ve struktuře a funkci společenstva v průběhu ekologického času. Jedná se o uspořádaný vývoj bioty na daném místě, kdy jedno společenstvo střídá druhé. Sukcese je zcela normálním procesem v jakémkoli ekosystému, v němž dochází k disturbancím, které opakovaně narušují či likvidují celá společenstva.

Primární sukcese

Jestliže dojde k odstranění půdy a veškerého organického materiálu (např. ledovcem nebo vulkanickou erupcí), potom následný proces sukcese označujeme jako primární sukcesi.

Podle Clementsova pohledu stojí na počátku sukcese pionýrské druhy, které kolonizují nově vzniklá či uvolněná stanoviště. Území tak připravují k osídlení pro další druhy organismů, které jsou lépe přizpůsobené konkrétním podmínkám prostředí. Tento proces obměny druhů a společenstev se opakuje, dokud se na stanovišti nevyvine relativně stabilní klimaxové společenstvo.

Podle Clementsova přístupu jsou sukcesní sledy rostlinných společenstev charakteristické postupným zvyšováním biomasy, růstem složitosti a stability ekosystému. Podoba klimaxového společenstva je určena především klimatickými a půdními (edafickými) podmínkami.

Čtěte také: Co jsou primární a sekundární emise?

Oproti tomu Gleasonovo pojetí není deterministické a upozorňuje na možnost vzniku alternativních klimaxových společenstev na daném místě či v daném regionu. Rovněž si více všímá velké různorodosti sukcesních sérií. Podle tohoto přístupu nemusí být sukcese čistě procesem poháněným mezidruhovými interakcemi a autogenní modifikací lokálních podmínek.

Struktura krajiny

Země, která obsahuje části jednotlivých geosfér, se nazývá krajinou. Země je tvořena dílčími geosférami v místě jejich vzájemného průniku. Skládá se z přírodních sfér (litosféra, pedosféra, hydrosféra, biosféra...) i socioekonomické sféry. Dle LIPSKÉHO (1999, s.16) vymezujeme její spodní hranici v hloubce 6-8 km pod dnem oceánů. Pod kontinenty pak 35 km. Horní hranice je vymezena horní hranicí troposféry - 8 km nad pólem a do 18 km nad rovníkem.

Geotop představuje areál, který je z hlediska daných charakteristik (geografických, krajinoekologických) kvazihomogenní, mají stejnou strukturu, totožné vzájemné vazby a projevují se zde stejné mechanismy látkového režimu, stejné fungování a dynamika. Jde o nejmenší fyzickogeografický komplex, tedy elementární geografickou jednotkou. Geokomplexy této úrovně mají rozměry v řádech m2 až max. několik málo km2 (HRADECKÝ, BUZEK, 2001 s. 19-20). V jejich rámci se zkoumají vztahy, vazby mezi jednotlivými složkami. Tyto vztahy jsou vertikální. Dají se znázornit topickým, neboli monosystémovým modelem (HORNÍK a kol., 1986, s. 290).

Synonymem chorické dimenze je krajina, kterou lze považovat za komplex mozaiky, základních topických jednotek. Absolutní míry jsou podobně jako u topů pouze orientační, uváděny jsou areály o rozloze hektarů až několika 1000 km2 (HRADECKÝ, BUZEK, 2001 s. 25). Geosystémy chorické představují prostorové jednotky středního měřítka označované jako geografické krajiny. V rámci těchto jednotek se studují vzájemné vztahy horizontální a lze je znázornit polysysémovým modelem (HORNÍK a kol., 1986, s. 290).

Typologické uspořádání krajiny do systému tak, aby je bylo možno mezi sebou srovnávat. Typologické jednotky se opakují na různých místech Země mozaikovitým způsobem a tato opakovatelnost je pro typologickou klasifikaci podstatná (HAVRLANT, BUZEK, 1985 s. 34). Typologická charakteristika krajiny hledá všeobecné vlastnosti, které danou krajinu odlišují od okolí, ale spojují s krajinami podobných vlastností, které mohou existovat jinde (LIPSKÝ, 1999 s. 93).

Čtěte také: Primární emise akcií detailně

Struktury krajiny

Jako geosystému považujeme soubor těch prvků krajiny a jejich vztahy, které tvoří původní a trvalý základ pro ostatní struktury. Materiální a strukturální podstatu fungování prvků prvotní struktury krajiny člověk zatím měnil nejméně. Zařazujeme sem abiotické prvky geosystému jako geologický podklad a substrát, půdy, reliéf, vodstvo, ovzduší. Podle původnosti sem patří i původní vegetace, taková se však prakticky u nás nenachází - ve výzkumech se nahrazuje potenciální vegetací, která je jen logickou myšlenkovou konstrukcí, ne reálnou hmotnou složkou krajiny (MILKLÓS, IZAKOVIČOVÁ, 1997, s. 29).

Druhotná struktura krajiny (někdy označovaná též jako současná struktura krajiny) tvoří soubory člověkem ovlivněných přirozených a člověkem částečně anebo úplně pozměněných dynamických systémů, stejně jako nově vytvořené umělé prvky (RUŽIČKA, RUŽIČKOVÁ, 1973). Je to sféra, o kterou má člověk nejbezprostřednější zájem, je hlavním cílem změn struktury krajinného prostředí člověka. Její prvky jsou zároveň výslednými prvky návrhů krajinných plánů. Výsledkem krajinných plánů je především návrh na co nejoptimálnější uspořádání právě druhotné struktury krajiny. Z hlediska obsahu jsou to antropicko-biotické komplexy.

Socioekonomická struktura krajiny tvoří prvky a prostorové subsystémy socioekonomické sféry. Je to soubor nehmotných prvků a jevů charakteru zájmů, projevů a důsledků činností společnosti a jednotlivých odvětví v krajině, které jsou krajiněekologicky relevantní tj. vážou se na hmotné prvky prvotní a druhotné struktury krajiny, mají prostorový projev (jsou v prostoru mapovatelné).

Dynamika krajiny a sukcese

Krajina není statický, ale dynamický objekt. Změny v krajině vlivem přírodních nebo socioekonomických impulsů mají vliv i na lidskou společnost a její činnost. Vývoj krajiny od jednoduché až po tzv. krajinnou sukcesí. Sukcese kulminuje ve stabilizované krajině, která má charakter krajiny klimaxové (HAVRLANT, BUZEK, 1985 s. 43 - 48).

Vývoj krajiny je ovlivňován přírodními a socioekonomickými procesy (STALMACHOVÁ, 1996, s. 30 - 38). Klimatické. Vliv člověka a lidské společnosti na utváření krajiny (odlesňování, zemědělství, vliv osídlení, průmyslu, mentality, využití krajiny a využívání krajinných složek - např. vody, přírodního bohatství a zdrojů, zprostředkovaně vliv lidské společnosti na koloběh vody, globální oteplování, klima aj.). Je podmíněné mimo jiné i kulturou, politikou a ekonomikou.

Čtěte také: Recyklace plastů

Krajina není statická, mění se v čase s různou intenzitou v rámci všech (nebo většiny) svých složek. Mění se v průběhu geologických období geomorfologické utváření povrchu (reliéfu) vlivem sil endogenních (probíhají v zemské kůře; zemětřesení, sopečná činnost, půdotvorný a horotvorný proces ...) a exogenních (probíhají mimo zemskou kůru; změny atmosféry a klimatu - teplota, srážky, vzdušné proudění..., zvětrávání aj.), se mění klima a v důsledku toho prostředí pro život rostlin a živočichů.

V rámci dynamiky krajiny se uplatňuje sukcese a různé formy využití krajiny člověkem, který působí jako krajinotvorný činitel (v rámci krajinného a územního plánování). V rámci dlouhodobé postupné změny probíhají krátkodobé přeměny jedné krajinné složky (krajinné složky v pojetí Formana a Godrona - kapitola 2) v druhou. Systém, v němž probíhají dlouhodobé změny současně s krátkodobými vnitřními prostorovými proměnami, se nazývá proměnlivá mozaika (FORMAN, GODRON, 1993, s. 430).

Rekonstrukcí přírodního prostředí v minulých dobách se zabývá komplexní přírodní věda - paleoekologie. Jako syntetická disciplína využívající poznatky paleontologie, paleoklimatologie, paleobotaniky aj. byla ustanovena až počátkem 80. let (ROZKOŠNÝ, TRNKA, 1992, s. 9).

Pasport zeleně

Úloha pasportu zeleně je nezastupitelná v celé ekonomice udržovací péče o veřejnou zeleň našich obcí a měst. Odborně provedený a správně strukturovaný pasport zeleně je totiž bezpodmínečně nutným podkladem pro projekt údržby zeleně.

Základní evidenční a informační jednotkou pasportu zeleně je vegetační prvek. „Vegetační prvek je základní prostorotvorná složka díla zahradní či krajinářské tvorby. Strukturu vegetačních prvků pro pasportizaci neurčuje žádný oborový předpis. Za standardní lze považovat takový postup, kdy jsou klasifikovány všechny primární vegetační prvky a podle potřeb objednatele vybrané sekundární vegetační prvky. Jednoduchý vegetační prvek je tvořen pouze jedním jedincem tedy konkrétním taxonem (např. solitérní strom). Složený vegetační prvek je tvořen souborem jedinců stejné životní formy (např. stromořadí, nebo skupina keřů). Jedinec, který vytváří složený vegetační prvek je vegetační prvek sekundární. Jako učebnicový příklad lze uvést stromořadí. Vlastní stromořadí je primární složený vegetační prvek (plně pro něj platí výše uvedená definice). Strom ve stromořadí je však již sekundární vegetační prvek (tvoří primární prvek, tj. stromořadí).

Při respektování výše uvedených zásad je výsledkem zpravidla výčet vegetačních prvků, při jehož stanovení byla za základní kritérium zvolena odlišnost v technologii udržovací péče (vazba na navazující využití pasportu zeleně).

Pasport zeleně je základní informační vrstvou oborové informační správy, nad kterou budujeme další úlohy. Je složen ze dvou částí. Část mapová zachycuje prostorovou lokalizaci vegetačních (a případně i technických) prvků ve vztahu k vymezeným hranicím (pozemkové parcely, hranice základních ploch, katastrální území atd.). Každý v dnešních podmínkách vznikající pasport zeleně musí současně řešit majetkové vztahy k plochám zeleně. Zcela standardní je přímá provázanost s prostředím GIS (městského geografického informačního systému) a využití dat katastru nemovitostí.

Základní úlohou, kterou řešíme nad pasportem zeleně je bezpochyby problematika ekonomiky (nákladovosti, časové náročnosti) údržby. Pro následné využití v plánu péče je toto množství nepraktické, protože rozdíly v nákladech na roční péči u mnohých vegetačních prvků jsou téměř zanedbatelné. Nejen z tohoto důvodu byly vymezeny tzv.

Detailnější klasifikace vegetačních prvků pro pasportizace než ta, kterou využijeme pro plány péče je však nezpochybnitelná. Význam pasportu zeleně je totiž mnohostranný (podklad pro rozvojové projekty, stanovení benefitů, …).

tags: #primární #a #sekundární #stanoviště #definice

Oblíbené příspěvky:

• Snižování emisí CO2
• Přečtěte si o významu ptáků
• Rozměry úvodní fotografie na Facebooku
• Úvodní fotka přírody – tipy
• Proč zalévat kompost